Už řadu let jezdím na festivaly nejen jako divák, ale i jako účinkující. Výhody této pozice jsou zanedbatelné, ale přesto mě těší, že neplatím vstup a pivo mám též zadarmo. Ověšen nejrůznějšími páskami a visačkami mám přístup do všech prostor muzikantského zázemí a mohu vám tedy, s dovolením, napsat několik svých postřehů. Nejsem zrovna technický typ, ale kytaru od pořadatele rozeznám. Proto tento výtvor bude psán jazykem laickým, nezatěžkaným termíny, a bude pojednávat o gigantickém festivalu Masters of Rock ve Vizovicích.
Kdyby Rudolf Jelínek tušil, že jednou v prostorách jeho likérky vznikne tradiční mezinárodní rockový open-air festival, možná by nebyl proti, jelikož věděl, že alkoholu je nejlépe v blízkosti jeho největšího konzumenta. A tím je rozhodně rockový fanoušek. Třetí ročník festivalu opět přilákal davy lidí a atmosféra byla víc než skvělá. Skvěle také bylo postaráno o kapely a celé technické zázemí nabízelo muzikantům dobré podmínky. Pořádající agentuře Pragokoncert za to dík!
Začněme tím, že každé kapele byl v době přípravy a hraní přidělen vlastní stage manager (to je ten, co kolem vás lítá a na jehož hlavu snesete vaše požadavky), což je luxus potřebný pro pohotovou orientaci a přípravu. Bez něj se poslední chvíle před vlastním koncertem promění v zoufalé pobíhání a zmatkování, a to není zrovna to pravé odreagování pro muzikanta, který se má za pár chvil uvolněně vlnit do rytmu písně. Co se týče občerstvení, šaten a WC (nezdá se, ale záchod je ta nejdůležitější věc) neměl jsem si na co stěžovat, akorát v zapečené rybě bylo moc těch zelených, fazolových rour a náš "lídr" je nerad.
Nosiči, kteří mají být na místě v době nošení nástrojovky na pódium, tam skutečně byli (často se to nestává), a tudíž se neukrajovalo z času vymezeného pro hraní taháním těžké aparatury. Dva okolečkované praktikábly pod bicí byly i zde samozřejmostí, a proto se mohl bubeník chystat v době, kdy předchozí kapela ještě hrála. Zde si můžeme říct, že při festivalové zvukovce je každá minuta dobrá. Erární pódiový aparát dnes už kapely moc nevyužívají, přesto se zde pamatovalo i na ty, kteří si ve zmatku něco zapomenou. Velmi jsem ocenil kombinaci klasických odposlechů s tzv. side fieldy, což je malý pódiový aparát umístěný po stranách tak, aby muzikant měl dobrý poslech nejen z monitorů před sebou. V našem případě jsme si do odposlechu nechali dát jen zpěv a do side fieldů základ bicí soupravy. Dohromady byl zvuk "nahoře" čitelný a silný. Není pro nás příjemné, když se veřejně přiznáme k tomu, že chceme do odposlechu přidat zpěv či ubrat buben a prozradíme to všem lidem do mikrofonu. Proto je na valné většině festivalů k dispozici pódiový zvukař s mixpultem, kterého osobně bombardujeme našimi požadavky. Zde opět potvrzuji, že každá minuta je drahá.
Dobrý poslech musí být dopřán nejen účinkujícím muzikantům, ale i divákům. K tomu sloužící PA značky L'Acoustic bylo ve Vizovicích dostatečně výkonné a vzhledem k velikosti areálu a počtu lidí úměrné. Sem tam bývá problém, že PA není dostatečné a hlasitost je na hranici jeho výkonu, což není zrovna ideální. Divák je poté zcela zklamán a už nikdy na tak hroznou kapelu nepřijde :-).
Po vizuální stránce velký grand support (ocelová rampa plná světel) doplňovala projekce, kde detailně každý mohl vidět, jak se bubeník blbě tváří či jak kytarista špatně sáhnul. Taková obrazovka byla nainstalována i v zákulisí, což považuji za velký luxus. Celkový dojem trochu kazil špatný synchron, kdy obraz a živý zvuk neseděl na sobě. Pak jste mohli slyšet ránu a až v zápětí vidět na plátně úhoz paličky, no není to krásné?
Celkové zabezpečení festivalu se zdálo dobré, až na pána z ochranky, jenž měl na jednom vodítku dobrmana a na druhém obří mindrák. Taková kombinace může být nebezpečná, a jelikož se lidi chodí na festival bavit, může to některým lehce zkazit dojem. Samotné pódium bylo odděleno zábradlím tak, aby měli zespoda přístup fotografové a kameramani. Ochranka byla nekompromisní, což ocení hlavně lidé od techniky, protože se jim tam nikdo nemotá.
Ve Vizovicích vystoupilo mnoho našich i zahraničních kapel a každá z nich posílá tzv. rider. Jsou to informace o zapojení nástrojovky, aby nedošlo na místě k překvapení, že nemáte jak zapojit svůj nástroj. Je to velmi důležité, a přesto se stává, že podmínky nejsou dodrženy. Kapela pak má dvě možnosti. Organizátor nedodržel smlouvu a vy nebudete hrát (to přece lidem nemůžete udělat), nebo vše improvizovaně zapojíte, koncert odehrajete a na příští rok už zde hrát nebudete (budete :-)). Ta první varianta se na devadesát sedm procent nestává a většina pořadatelů se snaží o dobrou pověst zajištěním těch nejkvalitnějších podmínek. Masters of Rock byl po této stránce zvládnut excelentně.
