Založení broumovské kapely se podobá určitě vzniku mnoha kapel na školách a gymnáziích. Sejdou se kluci muzikanti i nemuzikanti, neví na co a neví co, ale že budou hrát. No, a některým to vydrží...
Nástroje si nakoupili s tím, že se na ně teprve budou učit hrát, a vůbec vlastně nevěděli, co takové hraní v kapele obnáší. Hlavním motorem "samozřejmě" byly holky a vidina plného hlediště a velkého pódia, což se mělo stát tak nejdéle do roka. A vůbec to spíše byla sranda. Ale přeci jen šlo i o hudbu. Ovlivnění přicházelo z Anglie a nejvíce asi britpopovými kapelami Oasis a Blur. Postupně se do toho dostávali a poslouchali víc a víc muziky a snažili se stavět písničky na melodii a na kytarách.
Na příkladu lokální plesové kapely jim rychle došlo, že s cover verzemi se nikam dál nedostanou, než do okolí na tancovačky. Hlavní kostru z akordů a zpěvové linky připravuje Viktor a na aranžmá pracují všichni při zkouškách. Kluci si dodělají kytary... Texty píše taky Viktor, někdy s pomocí Matěje. Tím, že vycházejí z britpopu, tak je i jazyk textů dán a přijde jim přirozené zpívat anglicky. A i když má Viktor státnice z angličtiny a Matěj hrál v mezinárodní kapele, kde se naučil dobře anglicky, nepouštějí se v textech do žádných složitostí ani filozofování. Tím, že zachovávají jazyk, tak i projevují úctu žánru, protože české texty by to celé posunuly někam jinam.
Na gymnáziu byl čas, a hlavně protože je hrát bavilo, tak se scházeli poměrně často. V lidušce získali malou místnůstku jako zkušebnu. Později zkoušeli ve starém pivovaru, kde nebyly problémy s časem kvůli výuce, a tak chodívali i místo školy.
Na prvním vystoupení byli takovým zpestřením diskotéky; školního večírku, kde se sešlo úžasných tři sta lidí, což je pak dlouho nepotkalo. Mrzelo je pak, že hráli mizerně, a většinou převzaté věci, něco jako Hlupák váhá stokrát jinak se Šípkovou Růženkou. Dál už pak pokračovali po klubech v koncertech. Dnes už vypadá sestava stabilně, ale na začátku se několikrát stihli rozejít a zase dát dohromady.
V současnosti už není tolik času, a protože většina členů kapely pracuje, tak zkoušky vycházejí na víkendy, pokud tedy nehrají na koncertech. Těch loni odehráli okolo padesátky. Což není zase tak málo, ale shánějí si je sami. Za velké mínus považují, že se jim nedaří sehnat manažera. Štace se hodně opakují a neškodilo by sehnat další místa. Na druhou stranu, tam, kde už hráli, je lidi znají a vědí, na co přišli. Rádi by hráli více v Praze, kde si myslí, že by jejich muzika našla svoje publikum, ale je to těžké. I s honoráři je to těžké, a tak někdy jedou jen za cesťák. A i přesto jim pořadatelé ani na benzín někdy nechtějí dát, ale za tím požadavkem si stojí.
Pravidelně se zúčastňují regionálních fesťáků a z těch větších hrávají na Open Air v Trutnově. Zkoušeli i pořádat vlastní akce přímo v Broumově, ale vše dokresluje historka po jednom koncertu, kde byla mizivá návštěvnost, kdy druhý den v oblíbeném baru Za vodu se od jednoho místního dozvěděli, že je dlouho neslyšel a že by rád zašel na koncert...
Když se připravovali na natáčení prvních desek, tak do studia šli s tím, že mají vše připravené. Ale realita je vyvedla z omylu. Hodně jim pomáhal majitel studia v Hradci, Petr Vyšohlíd. Až teprve tam zjistili, že co je dobré ze zkušebny, ještě nemusí stačit při natáčení. Dodělávala se aranžmá... zkrátka poprvé poznali, k čemu je produkce. Nicméně vybavení hradeckého studia nebylo primárně určené pro kapely, a tak na poslední desku A Piece of... mění studio a natáčejí ji v ve studiu Music Hell, taktéž v Hradci. Na produkci si tentokrát troufli už sami, ale dalším omezením byly finance, a tak přes dobrý pocit sami cítí, že je nahrávka uspěchaná.
Jinak nahrávají zcela klasicky, bicí první s pracovní kytarou, basou a zpěvem a pak se vše dotáčí. Klik používají nejen ve studiu ale i na zkouškách a koncertech. Lépe to šlape, nezrychlují nezpomalují... a navíc do budoucna chtějí zapojit do hry i groovebox, a tam už to bez "metra" nejde. Pokud se začnou s klikem rozcházet, tak bubeník neuhne a kapela už je zvyklá se dorovnat. I když dříve, než si na to zvykli, to tak jednoduché nebylo.
V současné době se jejich hra usadila, a tak se snaží dopilovat aranžmá a připravují třípísňové CD, kde by současný stav definovali. Pracují zkrátka na svém původním a originálním stylu. Jádro písniček za celou existenci Masterpiece zůstává stejné, kdy jde o silnou melodii a kytary. Spíše se dopilovává zvuk kapely a detaily v aranžmá. Nahrávku chtějí nabízet rádiím, firmám, promotérům...
Jejich současný příklon k elektronickým prvkům je logickým vyústěním poznání, že "kytarovky" znějí dost podobně, a elektronika nabízí další prvky a plochy k obarvení zvuku. Kvůli živosti s ní chtějí pracovat jako s nástrojem a vyhnout se pouštění předtočených playbackových podkladů.
Najít tady v okolí člověka na post manažera, který má chuť do práce, kontakty, je stejně naladěn s celou kapelou..., je skoro nemožné, a z lidí, které oslovili, to ani s jedním nedopadlo. Na druhou stranu by taky nebyli rádi, kdyby jim mluvil úplně do všeho, tak se jim bude těžko hledat. Souvisí to také s tím, že k fungování kapely potřebují být i partou a profesionální přístup, kdy se muzikanti vidí jen na zkouškách a koncertech, jim příliš nesedí. A budoucí manažer by měl, jak se říká, mezi ně zapadnout.
Viktor Novák
zpěv, saxofon a syntezátor
mikrofon: AKG D3700 M, AKG C 419 (saxofon)
zesilovač: C-audio GB 202 (2 x 250 W)
mixpult: Samson MDR8
bedny: 2 x PA sound 400 W, 2 x Celestion Road Series 250 W
syntezátor: MicroKorg
saxofon: tenor saxofon Yamaha YTS 475
hubička: Vandoren SM513B Java
plátky: Vandoren Java 2
diktafon: Olympus VN 1800
Naši mě nutili odmala do houslí, chtěl jsem hrát na klavír. Nebavilo mě to a do hudebky jsem chodil skoro s brekem. V seriálu Jump Street 21 mi Johnny Depp "ukázal", jak se hraje na saxofon, a povedlo se mi přemluvit rodiče. Pak jsem na něj chodil osm let. Přesto noty vůbec nevedu a jako samouk jsem se naučil trochu hrát na piáno, abych mohl lépe skládat. Při psaní písniček teorii nepoužívám a řídím se víc instinktem. Snad mi pomáhá, když potřebuji dodělat k melodii akordy. Chodím soukromě na hodiny zpěvu, kde se spíše učím techniku a intonaci. Rozhodně mi to pomáhá, lépe dýchám...
Při skládání muziky vůbec nepoužívám počítač (nejsem s ním vůbec kamarád) a k zaznamenání nápadů používám diktafon.
Milan Moravec
kytara
kytara: Gibson Les Paul Special (s humbuckerama; USA)
kombo: Fender Blues DeLuxe (USA)
efekty: Boss Turbo Over Drive OD-2, Boss Super Phaser PH-2, Planet Waves Tuner
trsátka: Dunlop
struny: Yamaha
Táta, který si brnkával na kytaru, mi říkával, že když na ni budu hrát, tak na mě poletěj holky. Půjčil jsem si ji a taky jsem začínal přes Nedvědy. Ale brzy přišla elektrika jolana, kdy jsem zjistil, že mi nevyhovují singly, a tak jsem se přes další jolanu dostal k les paulu s humbuckery. Mám rád plný zvuk. V kapele, myslím, se s Matějem dobře doplňujeme. Aby se člověk naučil hrát, nemůže dokola pořád omílat písničky z Já, písnička... Kupoval jsem si tabulatury, stahoval videa z internetu. Nemám rád sólovou hru a spíše mě baví riffy a hrát doprovod. Začínal jsem s tranzistorovým zesilovačem, pak jsem měl marshalla s lampou v předzesilovači, ale pořád to nebylo ono. U lamp je zvuk hutný, ale znějí ti jednotlivé struny a není slitý. Stejně jako Mates mám radši krabičky, i když jsem si nějaké kytarové procesory zkoušel.
Honza Novák
baskytara
baskytara: Fender American Jazz Bass
zesilovač: Ampeg B2-RE
reprobox: upravený Regent 900 W, 2 x 15 "
ladička: Korg DTR-1000
efekt: DigiTech Bass Driver
Byl jsem víc do sportu, když jsem jednou v hospodě potkal kluky, že shánějí baskytaristu. Od malička jsme chtěl hrát v kapele, tak jsem byl ochoten udělat cokoliv. Týden na to jsem si koupil baskytaru... Základy mi dal Mejla (Matěj), bohužel ale s kytarovými zlozvyky, a trsátkem jsem hrál hned od začátku. Snažím se denně brnkat tak hodinku, ale teď, co mám novou basu, těch hodinek bývá i několik. Hudební vzdělání je druhořadé, hlavní je muziku cítit. S metronomem je to těžké, dříve se dalo vymlouvat na bubeníka... Pouštěli jsme si ho do beden, abychom ho slyšeli oba dva, ale lepší je, myslím, když ho slyší jen bubeník. Experimentoval jsem s efekty, ale zvuky ostatních nástrojů, kytar a teď nově i synťáku jsou už dost barevný, a efektovaný zvuk basy se v tom ztrácel. Při výběru mi taky zaleží na vzhledu a vždy jsem tvrdil, že bych nemohl mít "džezbase"... (smích)
Zastávám hutnější zvuk, a tak jsem spíše pro bedny s patnáctkami a rozhodně bez horny. Hraji na Ampegy a do budoucna plánuji pořídit model s lampou v předzesilovači. Dnes již hraji více prsty pro lepší kontakt se strunami a nástrojem.
Matěj Dostálek
kytara a zpěv
kytary: Fender `65 Mustang, Fender Custom Telecaster FMT HH
kombo: Vox Custom Classic Serie AC-30CC2 30 W 2 x 12 "
efekty: Dunlop Cry Baby Original, Marshall ED-1 Edward Compressor Pedal, Hughes & Kettner Tube Factor Overdrive, Boss Overdrive/Distortion OS 2, Boss MT-2 Metal Zone, Boss TU-2 Chromatic Tuner
pedalboard: Georgin Middlepedalboard CX-DD 301-LT Original
struny: D`Addario EXL 110
trsátka: Dunlop
mikrofon: AKG D660S
Moje cesta do kapely začala u poslouchání písniček Jana Nedvěda a akustické kytary, kterou brzy následovala elektrická, a pak přes angažmá v několika kapelách jsem se více méně náhodně objevil v Masterpiece. Knížka Já, písnička mi ukázala první akordy, které jsem se naučil podle diagramů nad notami, a pak už to šlo tak nějak samo.
Rozhodně kytaru nějak nedrtím a spíše sebou vozím španělku a brnkám si. Musím se přiznat, že si nástroje vybírám podle vzhledu, a pak záleží na finanční situaci. Líbily se mi vždy telecastery... a vůbec značka Fender. V současností jsem si pořídil Fender Mustang. Voxe mám kvůli britskému zvuku. S efekty mě baví experimentovat a kytarista by podle mě měl mít více barev zvuku než jen zkreslený a čistý. Nesedí mi zvuk procesorů a mám rád krabičky.
Jirka Sloupenský
bicí
bicí: Sonor 3005; bass drum 22 x 17,5 ", snare drum 14 x 5,5 ", tom tom 10 x 8 ", tom tom
12 x 9 ", floor tom 14 x 14 "
činely: Sabian; hi-hat: 14 " AAX Stage Hat, ride: 20 " AAX Stage, china: 17 " AAXtreme, crash: 14 " Pro Sonix, 16 " Pro Stage, 18 " AAXplosion
blány: Remo
hardware: Sonor Set 400, Pearl
pedál: Pearl Power Shifter Eliminator 2002
paličky: Vic Firth American Classic Hickory 5AN Extreme
metronom: Korg MA-30
sluchátka: Koss Plug
S hudbou jsem začínal v LŠU na akordeon, ale etudy mě přestaly bavit s poslechem bigbítu. Pak jsem hrál fotbal a k muzice jsem se vrátil až na gymnáziu, když jsme zakládali kapelu. Karty už byly rozdány a volné byly jen bubny. Na ně jsem vlastně poprvé hrál, až když jsem měl svoje vlastní, které jsem si koupil. Učil jsem se podle knížek, a díky tomu jsem se seznámil s metronomem.
Vždy jsem chtěl javorové bubny a přesvědčily mě právě Sonory. Když se umí do bubnů dobře bouchnout, musí se krásně rozeznít čistým tónem. U činelů jsem zamilovaný do značky Sabian a vybírám jen v těchto vodách. Mají pro mne příjemný zvuk... ("... a taky na ně hrál bubeník z Oasis," dodává trochu škodolibě Viktor).
Na paličky jsem vybíravý a důležité je pro mne, aby byly jedna jako druhá.
