Tak jsem se vcera na vas chystala a prijde mi, ze jste zakleta kapela... Uz na vas v posledni dobe jedu poctvrty, a vzdycky se neco stane, ze se tam nedostanu... Asi jste fakt zakleti nebo mi nekdo nepreje, abych si vas mohla poslechnout. Tak alespon doufam, ze se vam to vcera vydarilo... Lida (z webového fóra kapely)
I když musím říci, že naše cesta za kapelou MASH mohla dopadnout stejně, tak se nám přes husté sněžení a celkovou nepřízeň počasí podařilo dorazit do Nýrska, kde se už rozprostírá výhled na šumavské kopce. Muzikanti na nás čekali ve vypůjčené, nicméně vyhřáté zkušebně, a nám nic nebránilo vytáhnout muzilupu a zaostřit...
V současné sestavě dnes fungují jen tři zakládající členové kapely, Milan s Pavlem a Petr Štverka jako manažer. Kapela Mash vznikla asi před deseti lety na škole, kdy všichni, stejně jako i další zakládající členové zpěvák Tomáš Hrbáček a baskytarista Jarda Hrbáček (nemají žadný příbuzenský vztah, jde jen o shodu jmen), navštěvovali průmyslovku. Tomáš s Milanem už na internátě dříve hráli a přemlouvali Pavla, aby se k nim přidal. Jemu se moc nechtělo, ale nakonec ho přemluvili, a ve čtvrťáku začali zkoušet. V kraji tehdy hrály kapely jako Kečup, Sifon nebo Brutus, a tak se není co divit, že chtěli hrát jako oni. Petr Štverka se chtěl při zrodu kapely, která vznikla na základech skupiny Alien, taky muzikantsky podílet, ale zjistil, že hra na kytaru není jeho parketa, a tak se začal zajímat o to, kdy a kde se hraje... Proto zcela spontánně přešel na post manažera a na této pozici zůstal dodnes.
Od začátku bylo jasné, že pokud chtějí mít kšefty, tak musí zahrát i písničky od jiných kapel. Přesto z třiceti věcí, které si připravili, bylo asi jen šest cover verzí. A tento poměr se snaží zachovávat dodnes - aby převzaté písničky byly v menšině. Bylo období, kdy se to blížilo k polovině, protože s vlastními písničkami není vůbec jednoduché si vybudovat povědomí u publika, ale dnes už se to zase vrací k počátečnímu stavu a většina repertoáru je z vlastní dílny.
První vystoupení MASH uskutečnili v roce 1995 v klubu C v Plzni. Doba byla příznivá a oproti dnešku nakloněná klasickému bigbítu, ale i tak trvalo dva roky, než začali hrát více jak jednou či dvakrát měsíčně. V té době nebylo tolik kapel a nebyla taková konkurence. Dnes už by se něco takového jen těžko podařilo.
Před natáčením první desky v roce 1997 bylo potřeba obohatit tehdy čistě kytarový zvuk, oslovili tedy klávesáka Davida Veseláka, aby se s nimi zúčastnil nahrávání, a po něm už zůstal jako člen kapely. David nejen vládnul klapkám, ale v jeho osobě přibyl také další hlas pro vokály i sólový zpěv.
I když všichni svorně tvrdí, že by se mělo zkoušet, tak většinu času spolu tráví na pódiích. Zkoušky se domlouvají jen tehdy, pokud je potřeba nazkoušet či připravit nové věci. Nápad či motiv, který většinou mají na svědomí kytaristé, se natočí na kazetu a nechá otextovat textařem. V začátcích psala texty celá kapela, ale tak okolo natáčení třetí desky se obrátili na externího textaře. U čtvrté zase oslovili dalšího. Textům věnují hodně péče, aby byly dobré, protože jak říkají, text "dělá hodně muziky". Aranžmá pak vznikají společnou rukou a diskuzí ve zkušebně. Někdy se s písničkou moří i několik měsíců, ta ale mnohdy dopadne hůř než věc, která je hotová spontánně za hodinku. Často to tak bývá.
V období před první deskou se MASH orientovali spíše na metal, takže i nahrávka byla tvrdší. Pak přišly rady, že takhle tvrdé to nemá šanci na úspěch, čemuž se podvolili při natáčení druhé desky, kterou jim tehdy produkoval Roman Šandor. Dnes se zase vracejí k syrovějšímu a drsnějšímu stylu, protože se záhy ukázalo, že to v rádiu stejně nepustí... Na posledních dvou deskách tak opět musely být hutné, hlasité kytary, rychlejší písničky...
Na cestách se dokáží shodnout, co si pustit v autě, a dávají přednost spíše českým kapelám, mezi které rozhodně patří Krucipüsk, Kabát a teď naposledy poslouchali Dana Landu. Ze zahraničí to jsou "staré pasty" Accept, Metallica, Helloween, Green Day a klasika Iron Maiden.
V současné době se pracuje na nových písničkách, což ale brzdí výměna na postu zpěváka, která proběhla před půl rokem (Tomáše oslovila nabídka skupiny Harlej). Většinu energie nyní věnovali nazkoušení celého repertoáru s Petrem Slavíkem. To je snad teď u konce a zase se budou moci vrhnout na přípravu další desky. V Plzeňském kraji se tancovačkám (takzvaným bigbeatům) daří, a ty, spolu s festivaly, tvoří těžiště vystoupení. Do "předkapelování" na koncertech se zase tolik nehrnou, ale to neznamená, že by vyloženě odmítali. Mají za sebou spousty vystoupení s daleko slavnějšími kapelami, jako například Arakain, Tublatanka, Turbo, Harlej, Alkehol, ale třeba i NoName0¦ Nedávno odehráli sérii koncertů k desetiletému výročí založení. A když deset let, tak deset koncertů, které se opravdu vydařily. A Petr Štverka dodává, že když je něco výjimečného a zároveň zajímavého, tak lidi na koncert přijdou. Hodně sázejí na kvalitní zvuk a světla, to jest scénu jako takovou. Výjezdový rádius tvoří Plzeňský kraj a sem tam nějak expanze do vzdálenějších končin.
Tvrdší muzice se v rádiích moc nepřeje, a tak je pouze čas od času pustí alespoň pár regionálních rádií, což Milan dokládá poznámkou: "Jsme realisti..." Snaha nalézt si vydavatelskou firmu naráží na nezájem a spíše přitěžující okolností pak je, když se dozvědí, že hrají tancovačky. Pojem tancovačka či bigbeat má až hanlivý podtext. A tak jsou "nohama na zemi" a uvědomují si, že hrají hlavně pro lidi.
Sestava MASH
Petr Slavík (zpěv a kytara)
Václav "Želva" Hynčík (baskytara)
David Veselák (klávesy a zpěv)
Milan Ráž (kytara a zpěv)
Pavel Huspeka (bicí)
Petr Štverka (manažer) právoplatný člen kapely, protože umí hrát na nervy
web: www.mashrock.cz
Petr Štverka
telefon, auto, vrtulník, počítač, internet...
Dělat manažera je věc, která mě baví, a v naší pozici je to spíše jen koníček. Snažím se vlastně najít uplatnění kapely, a ačkoli mě občas napadlo věnovat se této profesi více, zjistil jsem, že je nejdůležitější, aby mě to bavilo a aby nedošlo k odtažení... Práce profesionálního producenta je o ostrých loktech, spoustě kontaktů a známostech. Ale já ty ostré lokty zřejmě zas tak nemám, aby to bylo na uživení.
Paradoxně se mi povedlo napsat text k písničce, kterou hrajeme už přes deset let, je to taková naše hymna a lidi stále chtějí, abychom ji hráli.
Pavel Huspeka
bicí: Pearl Export (22 " šlapák, 14 " šroťák, 12 " a 13 " přechody, 16 " kotel)
činely: Paiste 2002 Signature (ride 20 ", crash 16 ", crash 18 ", ride 20 ", hi-hat 13 ")
paličky: Balbex
Musím říci, že se dívám po techničtějších bubenících, aby byli "šikovnější na ruce", a z toho důvodu dávám přednost skromnější soupravě. Ale když hraji na festivalech na košatější vypůjčené soupravy, tak si to užiji. Na pódiích si nechám do odposlechů dát celou kapelu, ale z bubnů jen šlapák. Už se snažím chránit si uši a cvičím se špunty. Na vystoupeních ale kluci do mě šijí "... ten ráfek pořádně, to musí být švestka, přidej... udeř..." A dnes, když hrajeme, to jsou takové petelice, že mi zvukaři říkají: "... ty jsi se snad zbláznil."
Milan Ráž
kytary: Ibanez Prestige RG 2020 a Ibanez RG 450
struny: ErnieBall .010
trsátka: George Denis Sharp 1,30
efekty: Line 6 POD
aparát: Rozdall Double Poison, 1 x 12 " Eminence Legend (50 W)
vysílačka: Seco SD-100R
Poslouchal jsem kapely, které pro mě měly dobrý zvuk, koukal jsem, na co hrají, a tak jsem se stal příznivcem značky Ibanez. Samozřejmě jsem k nim jako každý došel přes irisku a deltu (česká kopie kramerky), ale galaxisku jsem vynechal. Dlouho jsem měl tranzistorový aparát Crate GX-65, ale když jsem si pořídil simulaci POD, bylo to chemické, takže jsem se začal poohlížet po lampovém aparátu. POD mi přišel jako chemie, Rozdall měl zase málo zkreslení, a dohromady mi to vyhovuje. Petr tady má engla, ale hraje zde i roli finanční stránka věci.
Víceméně okukuji ostatní, a tak mi některá technika dá více práce, než kdybych k někomu chodil. Cvičíval jsem denně, ale teď, když přijedeme z kšeftu, jde kytara do kouta. Je to trochu ostuda. Ale všichni máme zaměstnání a není na to prostě čas. Dnes se nekouká, aby v písničce bylo rychlé sólo, důležitější je celek. Dobře napsaná písnička je pro mě priorita. Možná i proto jsem polevil ve cvičení technik.
David Veselák
klávesy: Korg Triton LE (přímo do PA)
Jsem samouk, ale protože můj táta je baskytarista z Kečupu, tak jsem to měl ložený. Chodil jsem s ním na zkoušky a vždycky jsem pokukoval po klávesákovi.
Myslím si, že je lepší to mít tak nějak v uchu než naučené přes etudy a cvičení. Nemám ani ambice na sólování a spíše mě dnes zajímá zpěv. U nástroje preferuji klasické zvuky a kvalitní samply a efekty moc nepoužívám. Nezkoumám nové zvuky a nemám potřebu s tím moc experimentovat.
Václav "Želva" Hynčík
baskytara: Yamaha TRB-4II (tělo jasan, krk javor, hmatník palisandr, aktivní)
struny: Yamaha .45
trsátka: Jim Dunlop 1,14
ladička: Seiko
aparát: Trace Elliot GP12SMX (4 x 10 ", kolečka z vozíku ze supermarketu)
vysílačka: Nady Wireless 332
Začínal jsem s Davidem, kdy jsem pokukoval po baskytaře jeho táty, která se mi vždycky líbila. Dva roky jsem chodil na soukromé hodiny k panu učiteli Jiříkovi a potom už jsem se učil sám. V Plzni jsem si v bazaru koupil irisku... Dnes mám takové pravidlo, že musím vzít basu do ruky alespoň jednou denně.
Když je kapela postavená na dvou kytarách, tak je lepší jet s basou přesné, rovné linky a držet spodek. Na zkoušce si s Pavlem ujasníme, jak hrát, přechody, aby šlapák šel s basou.
Petr Slavík
kytary: Epiphone LP a PRS Singlecut BK
struny: Ernie Ball .010
trsátka: Jim Dunlop 1,07
aparát: Engl Sovereign 1 x 12 " 100 W (celolampový, Vintage 112)
vysílačka: Shure T4N-PP
Začínal jsem v garážové kapele a měl tehdy taky irisku. Asi jsem byl jediný,kdo nezpíval falešně a nebál se, tak jsem začal i zpívat. Zkoušeli jsme chodit s Davidem na zpěv, ale to nám zase moc nedalo, pro bigbít to nešlo použít. Díky zpěvu nehraji sóla a spíše si dávám zaležet, aby šlapaly beglajty. Líbí se mi spíš staré věci a mám rád Jiřího Schelingera. Taky mám pravidlo vzít často kytaru do ruky, ne denně... Když jsem se ale učil repertoár tady pro kluky, tak to u nás vypadalo jako...
Pokud jedu autem sám na kšeft, celou cestu si zpívám a je to znát. Zvláštní je, že se to někdy povede, ale někdy to nestojí za nic. Snažím se zjistit, čím by to mohlo být, snad záleží na zvuku, jak se podaří.
