Hrál s mnoha zahraničními i tuzemskými jazzmany, byl oceněn časopisem Akcent Magazine a časopis Jazz Journal International o něm napsal, že "Martin Šulc is simply a world class drummer". Já jsem jej viděl poprvé s Najponk triem asi před třemi roky a byl jsem jeho dynamickou hrou fascinován. S tímto uskupením ostatně získali anděla v kategorii Jazz/Blues, takže má fascinace asi nebyla ojedinělá.
Zaujala mě tvá hra metličkami, neznám snad nikoho, kdo by je u nás měl takhle zvládnuté...
Když hraješ s piánem, musíš dodržet dynamiku. Metličky jsou pro mě hodně důležité, když jsem slyšel Eda Thigpena a Phily Jo Jonese, byl jsem nadšen a řekl si, že to chci také umět, takže jsem se tím dost podrobně zabýval. Myslím, že právě Thigpen má metličky perfektně zvládnuté.
A co Jeff Hamilton?
Výborný bubeník - hudebník, zejména v triu a malých partách...
Můžeš poradit nějakou školu hry metličkami?
Ed Thigpen: Sound of Brushes. Je jich samozřejmě daleko víc. Je velice důležité být důsledný a zvládnout školu celou včetně textu. Navíc prakticky u všech škol jsou dnes nahrávky...
Nějaký čas jsi strávil i studiem na Berklee...
To byla velká zkušenost, pro mě tehdy okno do světa. A kdybych tam byl býval šel už třeba v sedmnácti...
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi výukou tam a v Čechách?
V Americe se jde víc k jádru věci. Intonace se vyučuje pomocí solmizace (do re mi fa...), díky čemuž se zafixují vztahy, které při způsobu výuky v Čechách nebyly až tak zřejmé. Zpívali jsme standardy, takže jsem se naučil texty... A vždy se správným rytmem, ten je neoddělitelnou součástí.
A co odlišnosti ve cvičení?
Vychází se z toho, že bubny jsou součástí celku. Nejde ani tak o cizelování techniky, i když ta je samozřejmě hodně důležitá, ale o funkčnost. John Ramsey, můj učitel, seděl za jednou soupravou, já za druhou a hráli jsme. Vznikaly nápady a já měl možnost se zeptat. Koncept vychází z pojetí Alana Dawsona, což byl učitel Tony Williamse.
Jak tady v Čechách vybrat učitele?
Doporučuji hledat hudební školu s pověstí, najít si vzory a pomocí učitele se jim blížit. Ze začátku kopírovat - všichni používáme písmo, ale každý napíše jinou knihu. Dobrý učitel dokáže udržet žákův zájem a poradí, na co se zaměřit.
Jak vybrat vhodný nástroj?
Pro každou hudbu jsou vhodné jiné bicí, jiné průměry. Jazzové by měly spojovat kapelu a nerušit.
Na co hraješ ty?
Sonor Lite, krásné bubny, ušlechtilý zvuk. Mám konfiguraci 12", 13", 15", 18" basový buben a 14" x 7,5" virbl. Výborně reagují na změnu blan a ladění. Činely Istanbul mám už hodně dlouho. Paličky používám hikorové Balbex Jazz.
Čím se v současnosti zabýváš?
Učím na Vyšší odborné škole při konzervatoři J. Ježka, spolu s Rosťou Frašem a Honzou Kořínkem příležitostně hraji v triu Soul-jazz Celebration. Takový bluesfunk, kde basa je nahrazena hammondy. Dalším projektem je jazzové Trio Music ve složení Osian Roberts - saxofonista z Walesu, Petr Dvorský - basa a já. Na podzim nás čeká turné. Stabilně hraji také s René Trossman bluesbandem. René je kytarista žijící v Čechách, hraje takový chicago styl. Hodně mi rozšířil obzory, dal mi CD kapel, o kterých jsem v životě neslyšel a přitom hrají bezvadně. Připravuji projekt Martin Šulc-Osian Roberts Jazz Orchestra - ten bude tvořen třemi hudebníky z Anglie a devíti z Čech. Mezigenerační a mezinárodní kapela, na podzim točíme CD. A do "čtvrtice" česko-finská kapela Connection - tři Finové, Petr Dvorský a já. Je úplně jiná, ta jejich finská hudba. To je hodně občerstvující!
Dá se podle tebe hudbou uživit?
Dá, ale člověk se neubrání tomu brát "kšefty" - svatby, pohřby... V klasické hudbě jsou šance možná větší. Dnes jsme navíc součástí světové jazzové konkurence, kdy pozvání kapel ze zahraničí není pro tuzemské pořadatele nereálné.
