Mark Jansen (Epica a Mayan) - zpověď velkého metalového skladatele

Jako další osobnost do našeho seriálu o významných postavách v kapelách jsme vybrali holandského dříče a velkého skladatele, Marka Jansena. Širokému rock-metalovému publiku je známý jako „ten ječák z Epicy“, ale právě na něm to všechno stojí. Jméno si udělal s dnes již neexistujícími After Forever a Epicu vytáhl z malého projektu do celosvětově známé formace, a dokonce našel čas zformovat dech beroucí mnohočlenný metalový projekt Mayan - jen tak na odreagování.

Mark dorazil v doprovodu kytaristy Isaaca, který se do našeho rozhovoru rád přidal, a přispěl především v oblasti vybavení.

Oba jste se zmínili, že na webu už není vaše aktuální vybavení. Snažíte se tedy své vybavení obměňovat a zdokonalovat?

Mark: Já jsem se dokonce vrátil ke svému dřívějšímu vybavení. Mesa/Boogie je pro mě pořád to nejlepší. Měli jsme nového sponzora, V-Empire, jejichž věci zní výborně, ale po čase se na turné projevily... no, výkon zesilovačů nebyl tak stabilní. (smích)

Isaac: V-Empire je úžasný zesilovač pro potřeby studia nebo na doma, kde se s ním nic nedělá, ale na turné, kde se se vším hází... Zanechá to své následky. Naši bedňáci dělají svou práci dobře a dělají ji adekvátně rychle, ale po určitém čase se výkon zesilovačů změní. Dalo by se říct, že tyhle zesilovače nejsou stavěné na turné. Proto je můj favorit stále Bogner. A pokud jde o kytary, tak to jsou vše modely dle vlastních specifikací, takže jsme stabilně v kontaktu s vývojáři. Zrovna teď pracují na novém modelu Darkstone společně s Ibanez a řešíme, co přesně bychom si přáli.

Přibližte nám blíže vaše specifikace v rámci kytar?

Isaac: Typ Darkstone má sedm strun a dále na svých dvou hlavních kytarách používám předzesilovač EMG PA2. To je taková pomůcka, abych z kytary dostal pořádný zvuk. Osobně nejsem zastáncem toho, aby mělo na zvuku největší podíl zkreslení, takže to chci spíš od kytary. Nový Darkstone bude něco úplně nového. Rovněž žádné ovladače hlasitosti. Chci se toho úplně zbavit. Navíc snímače pro sedmistrunné kytary už nemají, takže museli použít něco jiného, a použijí ty, co jsou nejblíže původní verzi na Darkstone.

Co ty, Marku, a tvá přísná kritéria ohledně kytar? (smích)

Mark: Musí být dokonalá. (smích) V rámci vybavení je to se mnou jednoduché. Řeknu si přesně, co chci, a lidé pro mě vyrobí kytaru, jakou chci.

Isaac: Tvoje kytara vlastně není žádný vlastní model. Je to vzorový RGA model. Můj je například upravený Darkstone. Ale jeho je ten základní model... Nevím, jestli máš jiný krk nebo tak něco...

Mark: Já si řeknu tak maximálně, jakou chci barvu, a chci co možná nejlepší dřevo. (smích) Oni pak do toho vloží snímače, a když to dobře hraje, tak jsem spokojený.

Osobně jsem očekával, že budeš v tomhle důslednější...

Mark: Hlavně se zaměřuji na skládaní hudby. Všechny tyhle věci ohledně zvuku a nástrojů přenechávám jiným. Zvuk, který je nastavený na mém Mesa/Boogie, je naladěný někým jiným. Nemám na to nervy u toho sedět a nastavovat to. Mám na to svoje lidi.

Isaac: A to já si zase pohraju. (smích) Jinak můj Darkstone bude mít hmatník z růžového dřeva a všechno ostatní bude mahagon.

Věnovali jste se i jiným nástrojům kromě kytar a ty, Marku, zpěvu?

Mark: Klávesy, ale ne na vysoké úrovni. Pouze v rámci skládání.

Isaac: Nápodobně. Ale taky jsem hrál na saxofon, když mi bylo tak šestnáct. Na klasickou kytaru jsem hrál zhruba dvanáct let. Začal jsem, když mi bylo sedm let. V šestnácti jsem přešel na elektrickou kytaru. Na konzervatoři jsem hrál i na bicí. Nejsem žádný zázračný bubeník, ale základy mám. Dnes už se k bicím málokdy dostanu.

Mark: Když mi bylo taky tak šestnáct, koupil jsem si basu. Uměl jsem zahrát Don’t You Cry od Guns ‘n' Roses, ale od té doby jsem na to nesáh’. (smích)

Možná je dobře, že ses raději zaměřil na kytaru... pořádný basák je základ.

Mark: V kapele Mayan máme přesně takového basáka. (Rob van der Loo, pozn. red.) Kdybys ho viděl naživo, určitě bys ho zařadil do těch řádných basáků.

Isaac: Ještě mě napadlo něco v souvislosti s Mayan. V rámci této kapely děláme takový menší experiment s firmou Ibanez. Používám jiné modely. Rovněž sedmistrunné, ale myslím, že to je ARZ série. Zase dodatečně upravené dle mých přání. Díky tomu budu mít pro každou kapelu jiné vybavení. S kapelou Mayan jsme teprve v začátcích a máme za sebou první turné na podporu debutu. Obecně se držím Darkstone, ale časem budou moct fanoušci na obrázcích podle mého vybavení poznat, o kterou kapelu se zrovna jedná.

Oba máte za sebou už dost zkušeností s práci ve studiu, a proto by mě zajímalo, zda-li se snažíte zapojit i do samotné produkce a finálního mixu desek?

Mark: V určitém smyslu ano. Osobně se starám o podstatnou část mixu a symfonických efektů pro The Phantom Agony, jelikož se plánuje opětné vydání. Tahle oblast mě zajímá, ale obecně mě nebaví samotná produkce, protože to opět obsahuje piplání se zvukem. Člověka to musí hodně zajímat a musí tomu věnovat hodně času a rovněž dost experimentovat, a na to já nemám dostatek trpělivosti. Sám sebe si dokážu představit jako výpomoc jiným kapelám se skládáním, ale jako producenta, hrajícího si se zvukem těžko. To není můj šálek kávy. Jsou ale věci, co mě baví. Velmi rád nahrávám vokály. Když mě kapely požádají o výpomoc v této oblasti, jsem tomu nakloněn, protože mám doma vlastní studio. Dělám to rád, ale zase to nesmí být příliš komplikované. (smích)

Isaac: Je to neuvěřitelné! Má doma obrovské studio s veškerým vybavením, ale i tak si vystačí pouze se svým malým počítačem. (smích) Má tam taková zvěrstva... ale bojí se je použit. (smích)

Mark: Když skládám pro Epicu, používám jen pár základních věcí, protože jsem na ně zvyklý a vím přesně, co dělat.

Rozumím. Jednou jsem si povídal s Jornem Landem a i on sám je zastánce klasického vybavení. Dodneška prý používá magneťák, aby si nahrál své nápady, protože nemá rád ty „kompjůtery“! (smích)

Mark: (smích) Můj program se jmenuje Sonar 8 a naprosto mi vyhovuje, protože znám každý jeho detail. Když nahrávám vokály, používám Pro Tools. Ten jsem používal i při práci na mixu pro The Phantom Agony. Náš zvukař Peter mi dokonce dal dvoudenní lekci v Pro Tools a to bylo tak maximum, co jsem byl schopen vstřebat. Pro někoho tak netrpělivého, jako jsem já, je zázrak, že se tím prokousal. (smích)

Pojďme teď na tvou techniku vokálu. Někteří lidé tomu říkají jednoduše ječák, chraplák a dál se tím nezabývají. Jiní se v tom zase piplají a pečlivě rozlišují mezi growlem, gruntem apod. Pro mě osobně jsi vzorový zpěvák, který používá grunt.

Mark: V Mayan se snažím mít rozmanitý přístup v rámci gruntu, aby nikoho nenudil. Proto se pohybuji v rámci tří různých vokálů. Od důrazného a hlubokého, přes „štěkavý“ až po „ječák“. Snažím se používat všechny tři. V Epice hraji jak na kytaru, tak i zpívám, a proto jsem více limitovaný, ale v Mayan mám víc prostoru. Fanoušci mi proto překvapeně píšou, že neměli ani tušení, k jaké hudbě a vokálnímu přístupu mám blízko. Pokud se věnuješ pouze vokálu, můžeš se na něj plně koncentrovat a dát do toho všechno. Když hraješ na kytaru, tak to tak snadné není.

Isaac: Navíc musíš vypadat dobře, takže to jsou hned tři věci najednou! (smích)

Proto je Chuck Schuldiner tak kultovní osobnost, protože to všechno dokázal spojit. (smích)

Mark: Nesmíme zapomínat, že žil velmi zdravě. Jedl a pil zdravě, nekouřil, nebral drogy a je mrtvý!

Život není fér. Podle mě existuje jediné vysvětlení. Úžasné věci jsou na tomto světě jen chvíli. Proto umřel Chuck, Dimebag Darrell, Jimi Hendrix a v neposlední řadě i Dio mohl chvíli počkat.

Mark: Dio už měl svoje roky, ale pravda, mohl ještě počkat. (smích) Chuck zemřel opravdu příliš mladý. Jsem velký fanda Death, a proto mě to tak mrzí.

Vím, že jsi fanda. Nezapomenu, jak jste zahráli jako bonus Crystal Mountain na Masters of Rock 2007. S kamarádem nám v mžiku všichni udělali prostor a položili jsme se do extáze. V té době jsme poslouchali Death velmi intenzivně a skuhrali, že to nikdy neuvidíme naživo, a proto jste nám nic lepšího nemohli nadělit.

Mark: Isaac Crystal Mountain nehraje rád, jinak bychom ji hráli častěji.

Isaac: Nemám na to hezké vzpomínky, protože si jednou na poslední chvíli uvědomili, že ji musí ten večer zahrát, a já jsem se musel vše narychlo naučit.

Poslouchej, stačilo držet rytmus. Myslím, že by se Mark o všechno postaral. (smích)

Isaac: (smích)

Mark: Je to neskutečná píseň a vůbec i samotná deska Symbolic.

Když trochu odbočíme, mám na tebe klasickou otázku, jak ses dostal k muzice?

Mark: To ti řeknu naprosto přesně. Chtěl jsem být profesionálním cyklistou. Hodně jsem trénoval, ale jednu zimu jsem to přehnal a chytil chřipku. I přesto jsem trénoval dál, až to dospělo do stádia, kdy jsem už vážně nemohl a cítil jsem se nesmírně unavený. Doktoři na nic nepřišli, a proto taky trvalo rok a půl, než jsem se toho zbavil. Nakonec to byl nějaký méně známý virus. Nemohl jsem nic dělat, ani si pomalu dojít do lednice, a proto jsem vzal do ruky kytaru, abych se zabavil, zatímco odpočívám. Tak jsem se dostal k muzice, protože mi to kvůli nemoci nevyšlo s cyklistikou. (smích) Jsem rád, že se to tak nakonec vyvrbilo, protože v cyklistice se dá zvítězit, pouze když dopuješ, a to riziko bych nepodstoupil. Dnes můžu popíjet a stejně odvádět dobré výkony. (smích) I tak stále jezdím na kole, hlavně v létě. Je to úžasný sport. Asi sis všiml mých zranění... (Pozn. red. Mark měl na sobě, pár povedených odřenin.) Stalo se to předevčírem, když jsem jezdil po lese. Pád mohl být mnohem horší, protože jsem dopadl na kraj cesty, a všude byla hromada trčícího dříví. Když jsem se po pádu pohnul a všechno bylo v pohodě, byl jsem moc rád. (smích) Měl jsem hlavně obavy o palec na ruce, který mě dost bolel, a to je u kytaristy velký nedostatek, ale nakonec je to v pohodě. Bolest přežiji, hlavně když můžu hrát. (smích) Náš osvětlovač si po nehodě na snowboardu zlomil ruku, a proto s námi nejel na turné. To se mi nikdy nesmí stát! Asi bych jen zpíval a všechno by musel obstarat Isaac. (smích)

Nevypadá moc nadšeně... (smích)

Mark: Nevypadá, protože chce vypadat jako frajer, ale jinak by skákal radostí.

Isaac: Byl bych nejšťastnější na světě! (smích)

Je vidět, že jste si vy dva velmi blízcí...

Mark: Jsme si hrozně blízcí...

Isaac: ... kdybych tak byl holka! (smích)

Pojďme zpátky do reality. (smích) Když se vrátíme do minulosti, jaké byly začátky s After Forever?

Mark: Začali jsme kolem roku 1995 a ještě jsme se ani nejmenovali After Forever. Kolik je to let? No, hodně, šestnáct. Kapelu jsme dali do kupy se Sanderem Gommansem. Oba jsme ani neuměli hrát na kytaru, ale společně jsme na to pomalu přišli. Tehdy jsme byli dokonce tři kytaristi, ale ten třetí nebyl tak motivovaný jako my, takže jsme zůstali jen dva. Po čase jsme dali do kupy kapelu, ale teprve až se do kapely přidala Floor, tak se věci pohnuly. Byla ten chybějící článek, abychom se někam dostali. Počátky byly, jako u mnoha jiných kapel, komické. První koncerty byly frašky, ale to je taky to nejzábavnější na muzice. Užili jsme si mnoho legrace. Zůstal jsem v kapele sedm let a vydal s nimi dvě alba. Poté jsem započal kapitolu jménem Epica, která dodnes trvá asi deset let, takže jsem s ní ještě déle než s mou původní kapelou. V dnešní době jsem založil i Mayan, takže se nenudím a hraji ve dvou úžasných kapelách. Nemám si tedy na co stěžovat.

Přibliž nám blíže důvody svého odchodu z After Forever. Oficiální vyjádření byly hudební rozdíly.

Mark: Ve skutečnosti mě vykopli. Zrovna jsme zkoušeli věci pro třetí album a zahrál jsem jim některé svoje nápady, ale Sander dal velmi jasně najevo, že se mu to nelíbí. Brzy jsem si uvědomil, že to takhle fungovat nemůže. Bylo lepší, že jsme se rozešli, ale načasování bylo absolutně na hovno. Měli jsme před sebou turné s Nightwish, vystoupení v holandské televizi a na velkém holandském festivalu Pinkpop. Takže to, že jsem musel náhle odejít, mě hodně naštvalo. Osobně bych byl aspoň pro, abych dokončil smluvená vystoupení a měl čas založit jinou kapelu. Po čase jsme si to ale vyříkali a sami se mi omluvili. S Epicou mám více volnosti a jim se taky poté dařilo, takže to bylo správné řešení pro všechny, ale je škoda, že to muselo jít tak nepříjemnou cestou. Zase si říkám, že aby se zrodilo něco dobrého, musí se stát nějaký průser.

Když se ještě vrátíme k počátkům Epicy, první zpěvačkou byla Helena Michaelsen z Trail of Tears. Jak ses s ní vůbec seznámil, a proč došlo k jejímu náhlému odchodu?

Mark: Tehdy chodila s jedním chlápkem z našeho vydavatelství, který nám ji sám doporučil. Věděl jsem o ní už z dřívějška, a proto jsem jí přijal. Ze začátku to šlo velmi dobře, ale později se párkrát neukázala na zkouškách a chtěla se přestěhovat do Norska. Já jsem věděl, že to takhle nepůjde. Nakonec se do Norska přestěhovala a chtěla s námi odtud pokračovat, ale to je příliš komplikované. Začali jsme proto hledat náhradu skrze konkurzy, ale nikdo se nám příliš nezdál. V té době byla Simone mojí přítelkyní a věděl jsem, že bude výbornou zpěvačkou pro Epicu, ale bál jsem se vztahů v kapele. Měl jsem už nějaké své zkušenosti z After Forever, a proto jsem to nechtěl, ale i tak se to stalo. Stále jsme hledali a hledali, zatímco se Simone zlepšovala, a řekli jsme si, že je to asi osud, že to tak má být.

To nás vede k otázce, která tě nepochybně pronásleduje u každého rozhovoru a ještě nějakou dobu nepochybně bude. Za jakých okolností probíhal váš rozchod? Jsme tu všichni chlapi a každý máme za sebou velké lásky a velké rozchody. Čas, přátelé a příležitostná flaška léčí. Navíc mám to štěstí, že svou minulost nemusím potkávat, ale ty s ní proboha hraješ v kapele...

Mark: Teď jsme dobří přátelé, ale první rok byl opravdu těžký. Někdy to bylo dost vtipné a dost nepříjemně jsme do sebe rýpali, ale čas to urovnal. Pokaždé když dojde na toto téma, tak se nad tím znovu zamyslím, ale dnes mi to už tak ani nepřijde. Když jste společně v kapele a ve vztahu, a nastane nějaký problém, pak si tyhle věci taháš domů a nemáš od toho pokoj. Stále o tom mluvíte a nemáš žádný klid. Když ale jdeš za přítelkyní, které nemá s kapelou nic společného, můžeš na chvíli vypnout. Pokud je tomu jinak, tak to z člověka vysává energii. Můj osobní názor je, že nemůžeš mít vztah v kapele a dokonce ani v byznysu. Vezmi si například filmové hvězdy. Buď nejsou spolu vůbec nebo pořád. Je to taky velmi zvláštní vztah.

Se Simone jsme to ale vyřešili. Je mnoho kapel, kde spolu lidé nemohou vycházet, a proto se rozpadnou. My jsme si ale řekli, že je nám samotná kapela velmi drahá a nesmíme dovolit, aby došlo kvůli našemu rozchodu k jejímu rozpadu. Vážně jsme za to bojovali a nakonec se nám to podařilo.

Představme si jiné scénáře: Kdyby Simone odešla, určitě by si poradila, a Epica je zase dost velké jméno, abyste si našli náhradu. Kdybys ale odešel ty, byla by tu cítit obrovská skladatelská díra...

Mark: Myslím, že Epica by bez Simone nebyla Epica. Beze mě by kapela určitě fungovala dál, ale museli by najít silného skladatele, který by po mně převzal veškerou práci, co jsem v minulosti odvedl. Bylo by to tedy možné, ale bez Simone asi ne.

Pojďme konečně na nový projekt Mayan. Co tě vedlo k jeho založení a proč ses rozhodl pro právě takovéto složení kapely? Je to spíš Mark a přátelé?(smích)

Mark: Ano, přesně. Kapela plná přátel. (smích) Jedna věc je velmi důležitá, a to, že spolu všichni dobře vycházíme. Když jsme na turné, můžeme si spolu užít hodně zábavy. Do toho jsou přítomny velké zkušenosti a schopnosti všech zúčastněných. Dalo by se tedy souhlasit s termíny co se používají v tisku: Jsme v podstatě superkapela. Zní to trochu trapně, (smích) ale jsou to vážně profíci.

Isaac: Proto taky nehraje na kytaru. (smích)

Mark: To je můj největší příspěvek pro kapelu, vypadat dobře. (smích) Ne vážně, vždycky jsem si říkal, jaké by to bylo, kdybych byl jen zpěvákem. Mít rovněž možnost hecovat publikum, protože v Epice na to nemám prostor, když hraji na kytaru. Nemůžu se jen tak zastavit uprostřed skladby a najednou máchat rukama.

Máš na to prostor tak maximálně v některých pasážích Cry for the Moon.

Mark: Přesně! (smích) Vidím to jako novou výzvu, když nemám v ruce kytaru. Stále si na to musím zvykat, ale líbí se mi to. Když se můžu takhle odreagovat, má to i své výhody pro samotnou Epicu, kdy po deseti letech hrozí, že se začneme nudit. Díky Mayan se nám ale Epica neznudí, protože můžeme občas dělat něco úplně jiného a vybít energii jinde.

Isaac: Na našem prvním vystoupení v Paradiso to bylo velmi zajímavé, hrát prvně s Mayan a pak hned s Epicou. Bál jsem se, že to bude průser, ale nakonec se z toho vyklubal úžasný večer.

Přibliž nám ještě skladatelský přístup v rámci tvých aktuálních kapel.

Mark: S Epicou pracujeme primárně každý sám, doma. Poté dáváme dohromady skladby a následně je upravujeme a doděláváme. S Mayan na skladbách pracujeme od začátku jako kapela. Frank, Jack a já. Tak jsme psali skladby my tři, házeli nápady na jednu kupu a pak z nich čerpali a dále je zpracovávali. Takže je to o dost jiný přístup a zároveň osvěžující. Proto mě tak baví hrát v obou kapelách zároveň.

Když se budeme ještě držet tvé nové kapely, přiblížíš nám témata, kterými se na desce Quarterpast zaobíráš?

Mark: Především korupcí, zneužíváním moci a vládami, které lžou svým lidem. To je taková hlavní linie na albu. Album jsem napsal ještě dřív, než došlo k povstáním v arabském světě a nyní dokonce i ve Španělsku. Lidé jsou znechuceni korupcí ve své zemi. Dokonce i ve FIFA, fotbalové organizaci, dochází ke korupci. Bez korupce tento svět snad ani nemůže existovat. Lidé naštěstí dospěli do stádia, kdy toho mají tak akorát po krk. Teď se konečně něco musí stát a musíme se zbavit této shnilé části jablka. Musíme to bez milosti vyříznout. Je to velmi těžký proces, a aby k něčemu takovému vůbec došlo, musíme změnit celý systém. Dnes totiž žijeme v systému, kde je vydělávání peněz podporované. Ti, kteří jdou tvrdě po výdělku, lžou, podvádějí, používají lokty, jsou zároveň těmi, kteří šéfují těm největším firmám. Díky těmto lidem je celý systém nakažený. Když jsi závislý na drogách, lidé tě ztrestají. Když jsi závislý na vydělávání peněz na úkor jiných, lidé tě podporují. To je to, co se musí změnit.