"Co říkáte, koupili jsme dobře, že?" zavtipkoval, ne bez jisté dávky uspokojení, v pátek 13. června 2003 frontman valašského folkrockového Fleretu Zdeněk Hrachový. Na mysli měl nenápadného chlapíka s baskytarou kolem krku, který se před pár okamžiky připojil ke kapele na jejím jubilejním koncertě pod vizovickým nebem, a bezmála dvěma tisícovkám diváků se představil brilantním improvizovaným basovým sólem. V den oslav dvacátých narozenin Fleretu se tak stal novým regulérním členem skupiny, a ačkoli sám jen o pouhých šest let starší než Fleret, přinesl do kapely krom své hráčské zručnosti i solidní řádku zajímavých muzikantských zkušeností.
Beatles, Yes a první akordy
"Sám si to nemůžu pamatovat, ale z vyprávění od rodičů vím, že jsem jako dítě miloval Beatles. Jak se ozvali z magneťáku, hned jsem tam byl a tančil jsem. Jak to tak děti dělají. Když mi pak bylo osm nebo devět let, uslyšel jsem kapelu Yes, které jsem samozřejmě vůbec nemohl hudebně rozumět, ale šíleně mě to nadchlo. Hrozně se mi líbil Andersonův zpěv, aranže, a celá ta dravost a vzpomínám si, že jsem při téhle dost složité muzice, klasicky mlátil vařechama do sedačky a úžasně mě to bavilo", vzpomíná na své první kontakty s muzikou Tomáš Vunderle. Náklonnosti k hudbě si pochopitelně nemohla nepovšimnout ani jeho matka, která ho proto v první třídě přihlásila do hodin klavíru. "Vůbec mě nebavilo cvičit etudy a stupnice, už tehdy se asi projevila má vlastnost, že tímhle způsobem se nemůžu nic učit, a tak jsem vymýšlel různé fígle, dával jsem si náplasti na prsty, nebo si ovazoval celé ruce, a tvrdil pak v hudebce, že je mám zlomené a že nemůžu hrát. S klavírem to skončilo velice rychle. Pak, někdy ve třinácti, mi máma koupila první kytaru a to bylo něco jiného. Sotva jsem jí poprvé vzal do ruky, už jsem u ní seděl natrvalo. Co se týče muziky, panovala u nás doma přísná selekce; embargo na popík. Vyrůstal jsem na starém bigbítu na Zeppelínech, Yes, Deep Purple, ovšem, když jsem začal hrát na kytaru, potřeboval jsem něco jednoduššího, takže jsem si vybíral ze zpěvníčků, kde byly akordové značky a zkoušel jsem hrát od Nováka a Nedvěda až po kdeco." Po téhle rodinné průpravě všechno logicky směřovalo k prvním amatérských bigbítovým kapelám, které na sebe pro Tomáše v rodném Brně nenechaly dlouho čekat. "Většinou vycházely z blues, já měl rád starou muziku, takže s jednou kapelou jsme třeba zkoušeli hrát téměř celý repertoár Led Zeppelin, ale byly to všechno takové klasické garážové kapely - jedno dvě vystoupení, a tím životnost kapely končila. Pak jsme se většinou pohádali nebo porvali a bylo po všem. Někdy tenkrát začalo i moje přátelství a spolupráce s Honzou Křemečkem, který se později nemalou měrou podílel na výrobě mé ,hlavní' basy. "
Už tehdy ale Tomáš, ještě v roli kytaristy, stále častěji pošilhával po svém příštím nástroji, po base. "Nejvíc mě ovlivnilo, když jsem poprvé slyšel hrát Petra Vavříka na bezpražec. Moc se mi to líbilo, začal jsem se ve všech kapelách soustřeďovat na basu, přes Vavříka jsem se dostal k Jaco Pastoriovi a stovkám dalších, už jsem v tom jel, a byla jen otázka času, než to vyměním."
Než k téhle výměně došlo, stačil Tomáš Vunderle po ukončení povinné školní docházky nastoupit v souladu s rodinou tradicí na stavební průmyslovku. Tady se ale ohřál pouhý rok. "Vypadl jsem z té školy tak oslovsky, že mi nezbylo, než se jít vyučit, a teprve potom se dostat na jinou střední školu. Vyučil jsem se knihařem, což bylo naprosto šílené, protože mě to vůbec nebavilo, pak jsem dodělal obchodní školu se zaměřením na polygrafii a živil se potom nějaký čas v reklamě a v DTP studiích jako grafik." A tak Tomáš Vunderle sedával před monitorem počítače, brouzdal po stole myší, poslouchal Joni Mitchell a doslova za dveřmi už se připravoval start jeho muzikantské dráhy v roli basisty.
Na basu za chodu
"Asi v devatenácti přišlo takové období, kdy už mě moc nebavilo nikde s nikým hrát. V Brně byly kapely, které by se mi líbily, ale do kterých bych se nedostal a s muzikanty, se kterými jsem mohl hrát, s těmi se zase moc nechtělo hrát mně. Do toho mi zavolal Luboš Javůrek, kapelník skupiny Bokomara. Řekl mi, že potřebuje nějakého šikovného muzikanta, takže jsem se za ním hned rozjel i proto, že jsem věděl, že s ním hraje vynikající kytarista Michal Vašíček. Lákalo mě zkusit to s nimi. Když jsem za Lubošem přijel, pověděl mi, že je sice fajn, že hraju na kytaru, ale on potřebuje basistu. A to rychle. První koncert, že je za týden, jestli to tedy stihnu. Mistrovsky jsem prohlásil, že to samozřejmě stihnu a během týdne jsem se podle písniček učil hrát. Bylo dobře, že se to tak stalo, měl jsem konečně legitimní důvod koupit si basu a věřit, že si na sebe vydělá, že na ní budu skutečně hrát. Koncert opravdu proběhl, já se dál a dál učil za chodu, a v Bokomaře nakonec zůstal čtyři roky."
S Bokomarou natočil Tomáš Vunderle celkem tři desky a procestoval snad všechna folková pódia v republice. Už tady postupem času nebylo možné si nepovšimnout, že se z vesměs pravověrně folkových intencí a mantinelů téhle veskrze populární kapely, začíná vymykat a vybarvovat technicky výrazný hráč, se stylově stále se rozšiřujícím záběrem.
"Zpočátku jsem si říkal, že jde především o akustickou muziku, dřevěný zvuk a kapelu, která se vyvíjí, ve které pro mě nebude problém najít prostor a polohu, jakou bych si představoval, že tam samozřejmě prosadím svoje představy o aranžmá, harmoniích atd. Bylo to pochopitelně jinak. Z folkového tria prostě jazzový kvartet neuděláš."
Vedle svého působení v Bokomaře ovšem začal Tomáš Vunderle spolupracovat i s dalšími muzikanty a o jeho jménu se mluvilo stále častěji. Bylo možné narazit na něj třeba v muzikantsky velmi ambiciózní formaci, kterou okolo sebe v Brně shromáždil David Dragoun, zdědivší po svém otci nejen podobu, ale i velmi výrazný talent. "Tam se to vyvíjelo velmi zajímavě. Nakonec jsme šli hrát dohromady i s Romanem, což pro mě bylo úžasné, protože si ho pamatuju jako malý capart. Mám doma jeho desky a byl pro mě pomalu modla. No, a najednou jsem s ním mohl hrát, dokonce jsem zkoušel i s Futurem.. Toho si velice vážím."
Ovšem David Dragoun band zůstal, žel, spíše v pozici zajímavého projektu, příležitostně vyhledávaného hudebními fajnšmekry. "Muzikanti, kteří tam hráli nebyli zrovna nějací amatéři, což znamená, že jsme měli podmínky, které se daly těžko splnit a koncertů bylo tím pádem velice málo. Navíc, všichni měli víc závazků, hodně se alternovalo, nevědělo se kdo kdy kam pojede, a než jsem odešel, začala se kapela rozkládat. Rozkládat tak, jak se rozkládají všechny kapely, co nemají patřičný odbyt, jaký by odpovídal hudebníkům, kteří v nich hrají."
Do zcela jiných hudebních vod, než v jakých Tomáš Vunderle lovil v dobách Bokomary, si pak občas zaskakoval a zaskočí v rámci nejrůznějších elektronických a drum and bassových projektů, či po boku různých DJ.
"Co se DJingu týče, po pravdě musím říct, že mě tahle hudba nebaví ani tak poslouchat, jako jí hrát. Je v ní svoboda, je pokaždé jiná, ovlivňuje jí prostředí a moc záleží na tom, s kým jí děláš. Když si s někým padneš do noty, je to jako zajamovat si s dobrou kapelou. Když si do noty nepadnete, je to naopak jako hraní s kapelou blbou." Ani občasné výlety do elektronických světů ovšem neznamenají, že by Tomáš tak docela zanevřel na folkovou scénu. V létě loňského roku se zjevil v nově koncipované kapele po boku písničkářského barda Slávka Janouška a jeho hutná basa je solidním fundamentem Janouškova vydařeného alba Letadlo. I tentokrát se všechno zrodilo tak říkajíc za chodu. "Se Slávkem jsme se potkávali na různých koncertech a festivalech, tu a tam jsem si s ním zahrál, a vloni se najednou ozval, že bude točit desku, že by chtěl, abych se postaral o rytmiku. Řekl jsem, že dobře, naplánujeme nějakou zkoušku, sejdeme se... A Slávek na to, že zkouška musí být nejpozději příští týden, protože za čtrnáct dní už má zamluvené studio V ve Zlíně a začíná se točit." Tak tedy bez dlouhých průtahů a cavyků vznikla albová i koncertní sestava nové Janouškovy kapely. Tomáše nicméně s Michalem Vašíčkem a některými dalšími členy Redlova souboru Každý Den Jinak spojuje ještě další projekt, v současnosti zatím studiový. Podobu rodícího se projektu však prozatím zná jen nahrávací technika. Stranou publicity zatím rovněž zůstává i jamující a lehce elektronické trio Sound of Celibat, na které se tu a tam najde chvilka v dosti hustě popsaném pracovním kalendáři. "Je to multižánrový autorský projekt. Naprostá volnost jakéhokoliv nejen hudebního projevu. A to je pro mne, který po většinu času jen jaksi naplňuji představy jiných, přinejmenším velice motivující."
Jesus a pravá valašská
"V podstatě si vybírám hlavně podle lidí. Kritérium není v tom, kolik za to bude peněz, jaký to bude mít úspěch, ale jestli to bude zábava, jestli se mi to bude líbit." říká Tomáš Vunderle na vrub příležitostným projektům, k nimž je jako muzikant velice často přizýván. Jedná se třeba o nejrůznější scénickou hudbu, o jednorázová natáčení nejrůznějších formací nebo o už zmíněné projekty spjaté se soudobou elektronikou. Spolupracuje také s orchestrem Milana Vidláka, s nímž v poslední době najezdil tisíce kilometrů po západní Evropě v orchestřišti koncertní verze legendární rockové opery Andrew Lloyd Webera a Tima Rice Jesus Christ Superstar. Jedná se o zájezdová představení na nichž muzikanti doprovázejí herecké obsazení přijíždějící na tahle turné z brodwayské zaoceánské muzikálové mekky. A právě uprostřed jednoho takového turné zazvonil Tomášův telefon a zprostředkoval nabídku, která se zanedlouho proměnila ve skutečnost. "Byli jsme na jaře v Holandsku, když mi zavolali kluci z Fleretu, oznámili mi, že chystají změny v kapele a nabídli mi, abych šel do Fleretu hrát. Věděl jsem, že až se vrátím, budu moct buď zase někam vyjet, nebo zůstat s touhle partou; rozhodl jsem se zůstat." Bezprostředně po návratu z Holandska absolvoval Tomáš dvě zkoušky s Fleretem v jejich domovských Vizovicích, byl představen fanouškům na už zmíněném koncertě a rovnou odtud vyrazil s kapelou na turné, turné v případě neustále koncertujícího Fleretu v podstatě permanentní. Svůj široký muzikantský záběr tak rozšířil o další položku, rázovitý folkrock s bytelnými lidovými valašskými kořeny. "Než jsem nastoupil, měl jsem lehké obavy, jestli tam zapadnu, jestli si tam vůbec něco zahraju. Ale ty se okamžitě rozplynuly. Obdivuju všechno to, co je živé, mám rád, když to dýchá a připadá mi, že Fleret úžasně dupe, jede, a já se prostě obrovsky bavím. Navíc jsou to muzikanti velmi otevření jakýmkoliv vlivům. Když jsem třeba navrhl, že na další desce by byla docela sranda udělat houseový remix nějaké písně jako bonus, všichni souhlasili a možná, že to tak i dopadne."
C.V.
Basista Tomáš Vunderle se narodil 13. 1. 1977 v Brně. Po prvních kytaristických zkušenostech v amatérských brněnských kapelách, nastoupil jako basista ke čtyřletému angažmá ve folkrockové formaci Bokomara. Hrál poté v jazzrockovém bandu Davida Dragouna, spolupracoval s jeho otcem Romanem Dragounem, působil v kapele Slávka Janouška, jako host se podílel na řadě projektů od nahrávek divadelní hudby až po nejrůznější elektronické a drum and bassové projekty. S orchestrem Milana Vidláka doprovází na turné po západoevropských zemích brodwayské muzikálové herce v koncertní verzi rockové opery Jesus Christ Superstar. Od léta roku 2003 je členem vizovického folkrockového Fleretu.
Nástroje
Stařičký Ibanez Musician - v současnosti fretless, pětistrunná basa KaK - signature model "Pomec", čtyřka KaK "Sukovica", aparát Ampeg Rocket.
