Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků

Vítězslav Štefl, 8. 4. 2007

Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků

Nenechte se mýlit. I když v záhlaví našeho článku figurují slova blues a blues rock, neznamená to, že slide kytarou, přesněji řečeno z našeho hlediska hrou s bottleneckem, se zabývají "pouze" bluesmani či bluesrockeři. To zdaleka ne.

Ale protože tento styl tvorby tónu, hry a následného feelingu se vytvořil a své základy definoval právě v bluesových strukturách, je nezbytně nutné si pro lepší pochopení podstaty tohoto stylu hry přiblížit právě tuto žánrovou oblast.

Blues je geniální hudební forma, která už jenom z hlediska stavby a možností fascinuje muzikanty svou schopností vysoce individuálního feelingu a stylově velmi širokého vyjádření, jež zejména po instrumentální stránce dává velký prostor pro realizaci osobnosti každého muzikanta. I z tohoto hlediska, přes své nesporné standardy a určující, typické licky, sólové linky a postupy, tak tvoří blues velmi rozsáhlou hudební oblast, ve které můžeme nalézt celou řadu stylů, nejrůznějších fúzí a vývojových tendencí včetně výrazných, osobnostmi charakterizovaných směrů.

Ale abychom se vrátili k vysvětlení našeho stylového nasměrování dnešního tématu - jde o to, si na základě krátkých ukázek klasických osobností slide kytary ukázat na možnosti výrazu tohoto stylu hry a v neposlední řadě, abychom si opět zase o kousek doplnili všeobecné znalosti o jednotlivých kytaristech či stylech. Takže zde nepůjde jen o bluesmany v pravém slova smyslu, ale i o další kytaristy, kteří na blues vyrostli a přetavili ho v rámci dalších stylů do své podoby - což zase jen dokumentuje naše slova o možnostech této hudby.

Takže bychom si měli uvědomit, že výčtem dnešních osobností tento seznam zdaleka nekončí, a to i po stránce žánrové. Dobře, celkem nás ani nepřekvapí, že slyšíme slide kytaru u Roryho Gallaghera, který byl touto hudbou tak prostoupen, že většina britské mládeže vyrůstala v přesvědčení, že delta blues rozhodně pramení v údolí Temže a že první bottleneck se našel někde na severních silničních okruzích Londýna. Zcela přirozené to je u klasika chicagského blues Muddyho Waterse, nadšené bluesmanky Debbie Davies a dalších "myslitelů modrých tónů". Mezi ně bychom mohli počítat i Tonyho McPhee, Roberta Nighthawka a další, ale bottleneckem se umějí ohánět také osobnosti z jiných stylových břehů (byť na bluesovém odkazu zcela jednoznačně vyrostlých). Patří (či patřili) sem například Ritchie Blackmore (zejména u Rainbow), David Gilmour, Tony Iommi, Joe Perry (Aerosmith), Steve Howe, Don Felder a Joe Walsh (Eagles), Brian Jones, Leo Kottke, Chris Rea, Micky Moody (mimo jiné kdysi u Whitesnake) a další, následuje řada jižanů, kde má bottleneck i díky Duane Allmanovi silné zastoupení - Warren Haynes (Allman Brothers Band, Gov`t Mule), Derek Trucks (Allman Brothers Band), Gary Rossington, Ronnie Van Zant (Lynyrd Skynyrd), Billy Gibbons...

Ještě než se pustíme do jednotlivých ukázek, rád bych vás upozornil, že dnes nepůjde o vysvětlení techniky hry. To bych vás odkázal na následující přílohu s články, které jsme již na těchto stránkách uvedli, či na podrobný výklad i s ukázkami, tvořící součást mé učebnice Rocková kytara 2.

A nyní jednotlivé ukázky s krátkým doprovodným textem:

Son House

(vlastním jménem Eddie James House, Jr.)

* 21. 3. 1902, Riverton, Mississippi, USA

RIP: 19. 10. 1988, Detroit, Michigan, USA

Kytara: National Resonator

Spolupráce s Charleym Pattonem, určující osobností Delta blues. V polovině 60. let se v době bluesového boomu účastnil mnoha prestižních festivalů. Měl velký vliv na řadu kytaristů včetně Roberta Johnsona.

LP: The Legendary Son House: Father of Folk Blues (1965)

Příklad: My Black Mama

První nahrávka pochází z roku 1930. Ukázka dokumentuje využití přeladění, stavbou (například využitím prázdných strun v trojzvucích, což hodně rozvinul Robert Johnson) potvrzuje svoji příslušnost k Mississippi blues. Díky inklinaci k nestejné stavbě frází zde lze dokonce vysledovat i prvky užšího zařazení k Delta blues.

Robert Johnson

* 8. 5. 1911, Hazelhurst, Mississippi, USA

+ 16. 8. 1938, Greenwood, Mississippi, USA

Kytary: Gibson L-1, Stella a Kalamazoo

Své přízvisko Král delta blues si rozhodně zasloužil. Legenda slide kytary. Proslul svými verzemi převzatého repertoáru. Jeho slide styl (bottleneck ze skla, někdy použil svůj nůž) ovlivnil Erika Claptona, Johnnyho Wintera a řadu dalších.

LP: The King of Delta Blues Singers, Volume 1, 2 (1990).

Příklad: Come On In My Kitchen

Johnson si vzal z Delta blues všechny klasické znaky a integroval je do technicky bohatšího výrazu. Navykl si v doprovodu více využívat struny e, h a g, výrazněji frázoval, nevyhýbal se arpeggiím a na basové struny vybrnkával figury blízké boogie. Ukázka dokumentuje i širokou harmonii jeho hry.

Blind Willie Johnson

* asi prosinec 1900, Waco, Texas, USA

RIP: 1947, Beaumont, Texas, USA

Kytary: pravděpodobně Stella, Harmony, nástroje s menším tělem a dvanácti pražci a la rané modely Kay Stromberg-Voisinet.

Významný představitel Texas blues. Živil se hlavně jako pouliční kytarista. Proslul hrou slide, nepoužíval k tomu však bottleneck, ale svůj kapesní nůž. Liboval si v různých laděních, nejvíce používal open D (což je i v ukázce). Novinkou v jeho projevu bylo i to, že basové figury, které vybrnkával palcem na basových strunách, někdy lehce tlumil dlaní pravé ruky.

Johnson začal nahrávat 3. prosince 1927. I když se jeho desky dobře prodávaly, Johnson se stále vracel na ulici, kterou považoval za své hlavní působiště k předávání evangelia. Zemřel roku 1947 na zápal plic, týden poté, co až do základů vyhořel jeho dům.

Příklad: Nobody`s Fault But Mine

Raději ani nechci doporučit, abyste v zájmu autenticity hráli tento part nožem... Povšimněte si jak vedení melodie v prvním taktu, tak i frázování doprovodu. V každém případě je zajímavé poslechnout si i předělávku od Led Zeppelin na LP Presence...

Elmore James

* 27. 1. 1918, Richland, Mississippi, USA

+ 24. 5. 1963, Chicago, Illinois, USA

Kytary: National a Kay (+ snímač)

Tam, kde Robert Johnson skončil, Elmore navázal. Se svou kapelou Broomdusters se stal jedním z prvních představitelů elektrických bluesových show. Jeho slide tón byl plynulý a výrazný, ne nadarmo si vysloužil dobovou přezdívku Král slide hry.

LP: King of the Slide Guitar (1992)

Příklad: zevšeobecňující ukázka velmi oblíbené sólové figury, kterou James používal v mnoha skladbách.

Vyhrávky a sóla situoval nejčastěji kolem dvanáctého pražce. Doprovod, u kterého upřednostňoval souzvuky na basových strunách, nehnal nijak zvlášť dopředu. U pravé ruky hodně používal nejen palec (což je mimochodem typické pro většinu představitelů nejdřevnějších stránek bluesové muziky), ale i další prsty, postupem času čím dál častěji zapojoval do hry i trsátko.

Tampa Red

(vlastním jménem Hudson Whitaker/Woodbridge)

* 25. 12. 1900, Atlanta, Georgia, USA

RIP: 19. 3. 1981, Chicago, Illinois, USA

Kytary: National

Kytarový čaroděj, to byla jeho nejznámější přezdívka. Výrazný slideman, jeden z tvůrců chicagského soundu. Preferoval slide hru na jednotlivých strunách. "Hrál to, co by člověk jinak zpíval," vzpomínal Ry Cooder. Po rodinné tragédii se načas odmlčel, ale počátkem 60. let natočil řadu silných skladeb.

LP: například Bottleneck Guitar (1974)

Příklad: No Matter How She Done

Opakování frází bylo jednou z jeho devíz. Rád se nechal nějakým motivem inspirovat a postupně ho rozvíjel. Nikdy na to nespěchal, nehodlal v co nejkratší době vytěžit z nápadu co nejvíce. Jak prohlásil Ry Cooder: "Tampa Red nepotřeboval někam spěchat. Blues bylo totiž jeho součástí..."

Earl Hooker

(Earl Zebedee Hooker)

* 15. 1. 1930, Clarksdale, Mississippi, USA

RIP: 21. 4. 1971

Kytary: Gibson double-neck

Proslul i díky své spolupráci s Jimmym Dawkinsem, Stevem Millerem, Johnem Lee Hookerem... Ovlivnil Buddyho Guye, Jimiho Hendrixe, Bonnie Raitt a další.

LP: Hooker n` Steve (1969)

Příklad: Anna Lee

Ukázka sóla je ze skladby v tónině E dur. Z toho je nutno vycházet, takže H7 v prvním taktu je dominantou, A7 ve druhém subdominantou. To znamená, že se začíná v první sólové figuře (tón d místo d?), ve druhé polovině prvního taktu je tato pozice zdůrazněna pokračováním sólové linky ve třetí figuře (od tónu f?).