Studio Ondřeje Soukupa v suterénu činžovního domu na rozhraní Vinohrad a Vršovic sestává z pěti nevelkých místností. První z nich je předsíň. Jedna stěna je tvořena rozměrnou skříní s několika počítači, kterým kraluje Apple Macintosh G4. Přiléhá k nim i baterie hardwarových zařízení Digidesign ProTools, tvořících výkonové jádro systému. Nalevo od skříně jsou dveře do režie, dveře vpravo vedou do akusticky upravené nahrávací místnosti s oknem do režie.
Z protilehlé stěny vede jeden vstup do odpočívárny se sedací soupravou a kuchyňskou linkou, druhý vstup končí v inženýrově doupěti. Všechny uvedené prostory mají svým způsobem rovnocenný význam, ačkoliv inženýrovo doupě je podle mého soudu přece jen o něco rovnocennější. Přebývá v něm totiž inženýr. Je-li Ondřej v této kuchyni šéfkuchařem, inženýr v ní představuje sporák, troubu, mikrovlnku, sadu robotů roztodivného určení a nakonec i pojistky.
S Ondřejem Soukupem tvoří inženýr Vladimír Fila už několik let kompaktní dvojici profesionálních partnerů.
"Ale musí u toho být Vláďa", řekl Ondřej, když jsme si sjednávali schůzku, "jinak to nedáme pořádně dohromady!"
Ondřej tedy zatím odpočívá, sedím v režii s Vladimírem Filou.
Když se tady rozhlédnu, vidím racky a police se spoustou hardwaru, ale jen malá část je zapnutá. Vyvolává to dojem, že to hlavní je možná někde jinde. Kde?
Máme tady v Macintoshi tři integrované systémy. Nativní systém Power PC, který tvoří Emagic Logic 5 s přidruženými aplikacemi, hardware ProTools s TDM, do kterého se točí, a ESB bridge, umožňující připojení externího hardware na dvaatřiceti audio kanálech s využitím steinbergovského standardu ASIO. ESB dovoluje libovolnou multihardwarovou konfiguraci v oboustranné komunikaci. ASIO je velmi rychlý standard s minimální latencí a s jeho pomocí máme možnost pracovat s otevřenou architekturou, kterou snadno přizpůsobíme libovolné potřebě. Je to cesta nejen k externímu hardwaru, ale i k nejrůznějšímu softwaru, umožňuje nám taky hodně rozšířit kapacitu VST.
VST je ovšem součástí nativního Logicu, takže k čemu taková externalizace?
Najdeš tady opravdu skoro všechno, co pro VST existuje, a hodně z toho pravidelně používáme. Spousta aplikací, a zvlášť VST nástroje, má velké nároky na kapacitu CPU. Třeba Steinberg Grand piano: je vynikající, možná nejlepší, ale sežere tolik výkonu, že už se vedle něj sotva vejde něco jiného. ASIO bridge nám dovolí provozovat je na odděleném počítači, mám tady třeba PC a Logic pro Windows, chystám se připojit celkem tři externí PCčka. Proti Macintoshi jsou totiž nesrovnatelně levnější a dneska i rychlejší. Logic má na nich ve srovnání s Macem menší kapacitu, ale nám stačí VST a synchronizace. Tak můžeme připojit podstatně víc modulů, než by nám dovolil samotný centrální Macintosh.
Vidím tady Mac G4/500 MHz/1 GB RAM. Proč tu není nový gigaherzový počítač se dvěma paralelními CPU? Logic přece paralelní architekturu podporuje.
Rád bych ho tu měl, ale je v tom zatím dost velký problém: paralelní procesory musí podporovat všechny spuštěné aplikace, pokud to neumí jediná z nich, druhý procesor neběží nebo se systém destabilizuje. Zatím je těch aplikací málo a hlavní překážkou jsou ProTools, tam to ještě vyřešeno není.
Logic a ProTools je pro tebe asi nenahraditelná kombinace, že?
Má to řadu důvodů. Logic získává s TDM vlastnosti, které s jinými systémy umí hůř nebo vůbec ne. Mám tady taky několik velkých DSP farem s jedinečnými efekty, patří mezi nejpoužívanější. Připočti k tomu ještě tři hardwarové SampleCells a dva SoftSampleCells, které s těmi hardwarovými dovedou komunikovat. I když užíváme i výborný sampler Emagic ES24, kterých Logic 5 může instalovat až dvaatřicet, což je obrovská kapacita, zůstáváme u SampleCell hlavně proto, že jsme v průběhu let nashromáždili obrovskou knihovnu zvuků, která by se sice dala konvertovat, ale znamenalo by to nesnesitelné časové zatížení a navíc ta konverze není bez nedostatků.
ES24 ale používáme taky skoro pořád, máme pro něj dvě velké banky, jednu pro normální verzi, druhou pro ESP, tedy player.
Zkoušel jsem třeba Halion, ale ten spotřebuje spoustu procesorového času a je v něm i pár ne zrovna elegantních věcí. Kromě toho nejnovější verze ES24 podporuje taky harddiskový giga formát, takže tím směrem máme už taky otevřeno.
Kuchyňka
Dívám se na řídící stůl režie. Je na něm klávesnice Macintoshe s myší, čtyři synchronizované sedmnáctipalcové monitory, které se dělí o pracovní plochu počítače, nad nimi velkoplošná televizní obrazovka formátu 16:9 pro synchronní videoprojekci a vedle klávesnice relativně malý hardwarový ovladač pro Logic 5. Ten sdružuje základní transportní a editační funkce s osmi motorizovanými fadery pro ovládání mixu. Logic 5 má výborně vyřešenou synchronizaci adresování hardwarových faderů na aktuálně zvolenou část mixážního softwaru. Stačí jeden klik myši a táhla okamžitě zaujmou odpovídající polohu.
Probírám se chvíli stránkami Logicu, protože je čím dál jasnější, že veškerá kapacita studia je soustředěná sem, do virtuálního kyberprostoru. A hned si všimnu, že je tu v neuvěřitelném rozsahu využito jedinečné schopnosti, kterou má právě jen Logic. Ten totiž dovoluje vytvořit individualizované pracovní prostředí, v němž je možno definovat kompletní ovládání veškerého studiového vybavení, komunikujícího prostřednictvím MIDI. Počínaje volbou konkrétní barvy z banky syntezátoru nebo sampleru až po programy a editace externích efektových procesorů a synchronizaci videa. Ondřejova sestava přesně tohle obsahuje. Téměř všechno, co je umístěno v prostoru režie, má svou definici v počítači. Není třeba vstávat od klávesnice. Na monitorech jsou příslušné ovládací prvky i zobrazení jejich aktuálního stavu.
Prohlížím si hardware. ElAudio Valve Classic - lampový předzesilovač ("Napiš tam, že se Ondřejovi líbí ty kulatý měřáky. Jo, ale opravdu to používáme..."). Morpheus, Proteus 2 ("Od doby, kdy jsme to tu naposled předělali, jsme je nezapnuli. Ale v zimě to dobře topí."). Yamaha FB1 ("Hlavně piáno"). Clavia Nord ("Těžký ovládání, musím být u toho"), Roland JV1010 ("Hezký tenčí zvuky, dobře se skládají"). Kurzweily K2500XS, K2000/rack, Proteus 2000. Waldorf Microwave, Nova synth, Korg Wavestation, Korg O3R/W, Yamaha TG500, sampler Roland S300, moduly U220 a D110, JV8000. Yamaha DX7 ("Muzeum, používáme Native Instruments FX7, umí všechno"), Roland Jupiter 6, Yamaha SY99, SY85. Multiefekty Yamaha SPX90, Ensoniq DP4, Roland SBX330.
Rejstřík softwarových nástrojů a VST modulů je téměř kompletním souborem všeho, co je na trhu. ("Používáme je stále častěji, perfektně se ovládají, je na nich spousta vynikajících zvuků, ve spojení se soft samplery a SampleCells je to asi naše nejčastější instrumentárium.").
Vynechali jsme ostatní elektroakustické vybavení a nahrávání akustických nástrojů, soustředil jsem se, jak vidíte, hlavně na to, čím je tohle studio jedinečné, a stejně mám co dělat, abych se vešel do vyhrazeného rozsahu.
Zavíráme se s mistrem do inženýrova doupěte, přišly zpěvačky, inženýr točí.
Ondřeji, jak se s tímhle vším pracuje?!
Senzačně, jenom potřebuju inženýra každou chvilku při ruce. Všechno tady vyhání k extrémním výkonům, má tu spousty nestandardních sestav a tajemných zapojení. Samozřejmě s tím umím bez problémů pracovat, ale běda, když se něco stane.
Ty jsi u počítačů od jejich začátků. Když jsem si kdysi dávno pořídil ZX Spectrum, radila mi Iva Hüttnerová, abych se s tebou seznámil, že ho máš taky a děláš na něm muziku. Moc jsem tomu nevěřil. Ono to šlo?
Přesně už si to nepamatuju, ale vím, že jsem udělal tři věci na jednu Kornovu desku někdy snad v osmdesátým šestým, kde bylo osm jednohlasých stop, poctivě ze Sinclaira vypípaných krok za krokem. Musel jsem to složitě přehrát na kazetu a ve studiu v Hrnčířích se to pak úspěšně nasadilo a smíchalo. Takže jo, šlo to, Iva měla pravdu. A fascinovalo mě to.
(Ovšem víc si z té doby pamatuji na hru Dictator, skutečně morální kousek: tam když jsi všecko ukradl a všechny povraždil, tak jsi dopadl bezvadně, ale jakmile ses začal chovat trochu sociálně, hned tě odstřelili povstalci.)
Pak přišlo Atari ST a Notator. Byl jsem nadšený, ohromila mě všechna ta svoboda a neuvěřitelné schopnosti, dokonce jsem dlouho nechtěl měnit za Logic, dokud nepřišlo Audio. Ostatně dodnes si myslím, že není až tak důležitý, na čem člověk pracuje, ze všeho se dá vyrazit slušnej výkon, když víš, o čem to je. Nakonec jde stejně vždycky spíš o ten tvůj nápad než o nějaký plechový bedny.
Ty děláš většinu práce doma, sem asi chodíš dokončovat, viď?
Mám doma takový malý duplikát zdejší sestavy, ale bez ProTools - jenom VST. Můžu si skoro všechno podstatné do detailu připravit. Logic dovede automaticky konvertovat nastavení mezi různými audio drivery, takže pro přechod do ProTools třeba stačí jen minimální korekce a všechno zůstává. Samozřejmě ale tady využívám velký prostor pro finalizaci, která ještě spoustu věcí změní. Hledají se nový zvuky, pořád se ti něco nezdá, v hlavě máš představu, jak by to mělo znít, a někdy trvá hodně dlouho, než se do ní vejdeš. Jakmile jsou ve hře samplery a elektronika, je v tom spousta alchymie a záhadných náhod, kterou kolikrát ani sebevětší zkušenost neobejde.
Když jsem ovšem v tomhle studiu v roce devadesát dva začal, bylo všechno jinak. To jsem asi pět let ráno odcházel z bytu, odsud jsem se vracel v deset večer, jen tak jsem podlezl peřinu a šel jsem nazpátek.
Potom jsem se seznámil s Vláďou Filou, právě když v Plzni zavíral své studio West, a nabídl jsem mu, abychom to dali dohromady. Začali jsme to tady pronajímat a já pomalu přešel na ten systém domácích prefabrikátů, který jsme časem zdokonalovali.
Díky VST je dneska těch možností tolik, až je člověk zoufalý a přijde mu, že některé limity jsou přece jen osvobozující.
Ty si ale radši vybíráš z hotových zvuků, než bys je sám programoval, takže to množství je pro tebe spíš výhoda, ne?
Občas taky nějaký zvuk vylepším, nebo spíš poničím v návalu experimentování. Ne že bych předem věděl, co z toho vyleze, spíš se nechávám překvapit. Jednou jsme spočítali, že tady máme k dispozici asi sedmdesát tisíc zvuků. To už mám pocit, že život je příliš krátký na to, abys je vůbec všechny prošel, natož pro ně ještě našel uplatnění. Takže z nich nakonec stejně vystoupí dvě tři stovky těch, kolem kterých se pak většina věcí točí.
Jak dalece se na tvé práci ve studiu podílí Vláďa?
Především ovládá kompletní nabídku ProTools, pomáhá v orientaci a výběru prostředků, který tady použijeme. Ale protože navíc velmi dobře cítí hudbu, tak s ním taky spoustu věcí konzultuji, často se i přeme, protože on má ještě svá specifická zvukařská hlediska, takže leccos slyší jinak než já. Bavíme se o vnitřních hlasech, o rozložení zvukových pásem, což jsou věci, které člověk často instinktivně cítí, ale on je dovede rychle pojmenovat a organizovat a to je mnohdy pomoc neocenitelná.
Já jsem totiž nikdy nepracoval s producentem, který se může na tvou práci dívat z odstupu a třeba ti i odkryje věci, jaké z hloubky svého ponoru sám neuvidíš. I takový Collins má třeba producenta na každou desku. Ono je to hned jiné, když jsou na něco dva názory.
Všichni dneska hodně sólujeme. Dřív bylo studio plné muzikantů, natáčení vypadalo jako veselý večírek. Dneska tady sedíš sám, kolem tebe samý krabice. Říkáš si, že už to tak jednou je a vlastně je to dobré, ale občas ti z toho může být i trochu smutno. Koukáš se na film, na kterém právě děláš, a když je povedený, kolikrát pustíš slzu!
No znáš to, ne?!
Soukupova zdobená brambora
Vezmi bramboru, dvě nebo tři, podle toho, jak kdo žere. Nezapomeň ji umejt. Slupku z několika stran propíchej vidličkou. Vlož do mikrovlnky, zapni na maximum. Na každou bramboru počítej šest minut, v poločase obrať. Vyjmi na talíř a dekoruj. Chudý skladatel zdobí solí. Bohatší skladatel přidá trochu másla. Skladatel bohatý dá navrch ještě majonézu a připraví si Cholagol.
