Lari Basilio - Právnička, která dala přednost kytaře
Lari Basilio se narodila v São Paulu v Brazílii do hudební rodiny. Pochází ze čtyř dětí, její dva mladší bratři, Joe a Pedro, také hrají na hudební nástroje. K hudbě má blízko i jejich otec. Lari už od čtyř let chodila na hodiny varhan a později, kolem osmého roku, když ji otec naučil pár akordů, začala hrát také na akustickou kytaru.
Kytaru si okamžitě zamilovala. Později vystudovala práva, složila advokátní zkoušku a pokračovala ve šlépějích svého otce v jeho firmě. Hrát ale nepřestala. A hraní postupně zabíralo tak velkou část jejího života, že zhruba po roce právnickou kariéru opustila a začala se naplno věnovat své hudební dráze. V roce 2011 začala pracovat na svém instrumentálním albu prostě nazvaném Lari Basilio. Objevil se na něm Felipe Andreoli, hráč na basu z kapely Angra (v Brazílii velmi známá metalová kapela). Pětipísňové epíčko produkoval Lampadinha, držitel pěti ocenění Latin Grammy. Druhým počinem bylo CD a DVD The Sound of My Room, vydané v srpnu 2015. O rok předtím Lari zvítězila v instrumentální kategorii soutěžního festivalu Samsung e-Festival Canção a zahrála si před patnácti tisíci diváky spolu s Keb’em Mo’em a Quinnem Sullivanem na festivalu Samsung Best of Blues v Brazílii. Předskakovala také na klinikách Paula Gilberta a Andyho Timmonse. V roce 2017 se objevila na přehlídce Malibu Guitar Festival vedle takových velikánů, jako je Steve Vai. V roce 2019 ji Joe Satriani pozval, jako první kytaristku, na festival G4 Experience. Na posledním albu, nazvaném Far More, Lari doprovází hvězdná sestava: Vinnie Colaiuta (bicí), Nathan East (basa) a Greg Phillinganes (keyboardy). Na albu se objevili také speciální hosté: Joe Satriani (v písni Glimpse of Light) a Siedah Garrett (v Man in the Mirror). V Česku možná ještě ne úplně známá kytaristka před několika dny uvedla na trh svůj první signature model Ibanez LB1 a je na roztrhání.
Tento rozhovor jsme plánovali více než dva měsíce, ale na dobré věci si člověk rád počká. Lariin management vše směřoval ke světové premiéře kytary, ale my jsme si nakonec povídali o všem možném. Na kytaru málem ani nedošlo. Protože jak to tak často bývá, ti opravdu talentovaní lidé bývají velmi skromní a je s nimi mimořádně příjemná řeč. Doufám, že vás čtení bude bavit stejně jako mě psaní.
Lari, vím, že jste na kytaru začínala jako samouk a že jste si učitele našla až později. Který způsob seznamování s nástrojem považujete za vhodný a proč? Co doporučujete mladým kytaristům?
Než jsem začala hrát na kytaru, už jsem chodila na hodiny varhan. Od čtyř do dvanácti let jsem studovala varhany a také hodně hudební teorie. Když mi bylo asi osm let, táta mě naučil první akordy na akustickou kytaru. Od toho okamžiku jsem trávila hodně času s akustickou kytarou, snažila se se věci naučit sama, hodně jsem stahovala písně podle sluchu. Byla to důležitá fáze mého vývoje, právě kvůli tréninku sluchu. YouTube v té době ještě neexistoval, nebylo to jako dnes, kdy má každý snadný přístup ke všem různým lekcím hry na kytaru. Jediný způsob, jak se naučit písničku, bylo naposlouchat ji a přijít si na to sama. To mi opravdu pomohlo rozvinout si sluch a pomocí prvních akordů, které mě naučil můj otec, a se znalostí hudební teorie, kterou jsem se naučila na hodinách varhan, jsem dokázala sama na kytaře najít několik věcí. Později jsem přestala s lekcemi varhan a pokračovala jsem s kytarou s několika soukromými učiteli v mém rodném městě São Paulu. Tak se přede mnou otevřel další svět. Cvičení sluchu bylo na začátku opravdu pozitivní, ale mít učitele kytary, někoho, kdo vás povede, ukáže vám, co máte studovat, připraví vás, to může přinést ten zásadní posun. Určitě bych doporučila najít si dobrého učitele, který vám pomůže vytvořit dobrý základ, na kterém pak bude snazší rozvíjet vše ostatní.
Kdy si vaši rodiče uvědomili, že máte opravdu velký talent, a jak vás podpořili v dalším rozvoji?
Moji rodiče mě podporovali od začátku. Díky nim jsem měla možnost absolvovat soukromé lekce (jak na varhany, tak na kytaru). Můj otec je právník, ale je velmi muzikální. Rád zpívá, skládá písně a díky němu byly vždy v domě různé hudební nástroje. K hudbě má blízko i matka a oba nás k hraní vedli odmala. Bez toho bych dnes nebyla tam, kde jsem. Jsem za to moc vděčná!
Hrajete kromě kláves i na jiné nástroje?
Když jsem vyrůstala, hrávala jsem v kostele a vždy jsem cítila, že to je prostředí, které zve k poznávání a prozkoumávání dalších nástrojů, takže díky kostelu jsem také hrála trochu na baskytaru, a dokonce i na bicí. Ale je to už dlouho. Moje skutečná láska však vždy byla kytara.
Je úžasné, jak plynule přecházíte mezi trsátkem a hrou prsty. Jak jste k tomuto stylu došla?
Myslím, že to přišlo velmi přirozeně. Když mi otec poprvé dal do rukou akustickou kytaru, nedal mi trsátko, naučila jsem se hrát bez něj. Z tohoto důvodu pro mne bylo přirozené začít experimentovat s hrou prsty i na elektrickou kytaru. Prsty a trsátko střídám proto, že pro mě vždy bylo důležité dosáhnout různých tónů, dynamiky, výrazu, a cítila jsem, že hra prsty mi umožňuje mít nad těmito věcmi extra kontrolu, a to já miluji! Cvičením jsem v průběhu let nakonec našla svůj vlastní styl. Při hře prsty používám pouze tři prsty pravé ruky: palec, ukazováček a prostředníček. Prsteníček používám k držení trsátka. To je můj styl, ale existuje mnoho různých způsobů, jak to udělat, a myslím, že každý by měl hledat, co mu sedne nejlépe.
V roce 2019 jste byla pozvána na prestižní událost G4 Experience se spoustou úžasných hráčů. Představuji si, že to musel být skvělý zážitek. Jak jste to vnímala vy? Považujete takové prostředí za motivující, nebo stresující?
Bylo to úžasné! Samozřejmě jsem se cítila poctěna, že mě pozvali a že jsem se mohla potkat s Joem Satrianim a dalšími výbornými hráči. Byla paráda sdílet svůj pohled na kytaru s účastníky akce a být na pódiu s hráči, jako jsou Kiko Loureiro, Bumblefoot, Carlos Alomar a další. Byl to intenzivní zážitek. Strávili jsme několik dní hraním a výměnou zkušeností a znalostí všeho kolem kytar. To, že jsem byla mezi tak skvělými hráči, pro mě nebyl stres, naopak, byl to inspirující zážitek. Všichni jsme se během těch dnů bezvadně bavili a na jakoukoliv soutěž nebyl vůbec prostor.
Jste fantastická kytaristka a je skvělé, že své umění předáváte dál. Baví vás učit? Musí to být docela časově náročné. Jak vlastně dělíte čas mezi učení a své hraní?
Děkuji. Já nejraději skládám a hraju. Absolutně miluji proces tvorby nové skladby. Nikdy nevím, kam mě múza zavede, a to je na tom to krásné. Učení je opravdu časově náročné, a protože většinu času trávím tvorbou nové hudby, nemám na výuku tolik času. Proto jsou moje lekce většinou předem předtočeny, jako ty, které mám k dispozici na jtcguitar.com. Myslím, že je to skvělý způsob, jak se mohu podělit o to, co mám na kytaře ráda, a jsem vděčná, že to takto mohu dělat.
Moc se mi líbilo The Sound of My Room, akustická verze, má to fantastický zvuk a groove. Plánujete dělat další akustické skladby?
Rozhodně. Na akustickou kytaru hraji ráda. Akustické verze byl můj záměr, který jsem do toho alba zakomponovala. Na albu Far More je také akustická skladba s názvem Semper Comigo (což znamená Vždy se mnou). Na každém albu bych chtěla mít alespoň jednu akustickou písničku, na další desce jich dokonce plánuji několik.
Viděl jsem několik videí, kde hrajete se svým bratrem Joeem. Je neuvěřitelné, jak jste oba talentovaní. Hráli jste spolu hodně, když jste vyrůstali? Společně jste natočili několik skladeb - dojde v budoucnu na další spolupráci?
Od mala jsme s bratrem Joem sdíleli vášeň pro kytaru, a nejen to. Ovlivňovaly nás stejné věci, měli jsme společně hodiny kytary, půjčovali jsme si kytary, zesilovače, sdíleli jsme sny. Byli jsme si s Joem vždy velmi blízcí a jsem moc ráda za to, že mám v životě bratra jako je on. Jeho přístup ke kytaře je trochu jiný než můj. Studoval klasickou akustickou kytaru a je znát, jak ho to ovlivnilo a jak to formovalo jeho styl hraní. Hráli jsme spolu hodně a já jsem se od něj hodně naučila (a učím se stále). Zatím jsme společně napsali tři instrumentální skladby: Hey Brother! z mého prvního EP, Two-Trick z alba The Sound of My Room a Together z Joeova EP Excelsis. Strašně ráda s ním hraji a skládám. Teď, když žiji v Los Angeles a on v São Paulu, nemůžeme spolu hrát tolik jako dřív, ale rozhodně nás to ve společném hraní v budoucnu nezastaví.
Joe se více pohybuje v tvrdší hudbě, ale všiml jsem si některých podobností ve vašich stylech, například jak oba používáte páku. Kdo se to od koho naučil?
Ano, naše styly se liší, ale také vidím některé podobnosti. Použití páky je určitě něco, v čem mě Joe ovlivnil. Vždycky to byl on, kdo měl kytaru s tremolem. Já jsem začala s pákou experimentovat a zkoumat tento svět až později. Myslím, že na mě měl mnohem větší vliv než já na něj. Miluji jeho styl a přála bych si hrát jako on.
Na loňské NAMN Show jste hrála v čistě ženském triu. Používáte výrazné rtěnky a laky na nehty, máte je pečlivě sladěné, dokonce na některých vašich kytarách s krytkami potenciometrů a snímačů. Je pro vás důležité propagovat ženský prvek v hudebním průmyslu, který je bohužel stále převážně mužským světem?
I když je to převážně mužský svět, mám pocit, že se v dnešní době v hudebním průmyslu objevuje stále více žen. Určitě je pro to více prostoru a hudební průmysl to chce a potřebuje. Já se cítím šťastná a poctěná být jednou z nich a doufám, že moje práce další ženy povzbudí, aby byly více vidět!
V průběhu let jste hrála na mnoho různých kytar. Co je pro vás na kytaře důležité?
Velmi důležité je pro mne hráčské pohodlí. Během let jsem měla příležitost hrát na řadu různých typů kytar. Před několika lety mě opravdu zaujala Ibanez AZ. Je to dobře postavená kytara, úžasný krk, superpohodlný a velmi všestranný. Ale vždycky se mi nejvíce líbily kytary ve stylu T (Telecaster, pozn. autor). Věděla jsem, že ta pro mě dokonalá kytara by měla být založena na těle vycházejícího z modelu T. Jednoho dne mi lidi z Ibanezu představili nový projekt, na kterém pracovali, model AZS. Znala jsem kvalitu Ibanezek, a protože se mi líbil model AZ, věděla jsem, že model AZS může být ideální příležitostí realizovat mou vysněnou kytaru. A tak jsme začali pracovat na mé první signature kytaře, modelu LB1. Ibanez mi dal svobodu, mohla jsem si vybrat vše, co mám ráda a co potřebuji. Můj signature model je založen na AZS, ale má některé velmi osobní prvky, třeba krk a hmatník z očkového pečeného javoru (v angličtině roasted, dřevo se skutečně zapéká, což přispívá k jeho mimořádné stabilitě, odolnosti vůči vodě a teplotním změnám a delší životnosti). Dále pak hmatník s proměnným poloměrem (v angličtině compound radius, krk má menší poloměr u nulového pražce a větší blíže k tělu, je tedy kulatější u hlavy a placatější u těla), konfigurace snímačů HSS na míru od Seymour Duncanu, zlacený hardware a tremolo Gotoh a samozřejmě fialová barva. :-) Tahle kytara mi přináší nejen veškeré pohodlí, které jsem vždy hledala, ale také mi nabízí veškerou tonální a zvukovou všestrannost, kterou jako hráč potřebuji. Jsem na to hrdá a jsem ráda, že jsem spolupracovala s takovou legendární značkou, jakou je Ibanez.
Máte raději humbuckery, nebo singly? A proč?
Líbí se mi obojí, jak je i vidět na mé signature kytaře. U krku mám ráda snímač stylu Telecaster. Myslím, že to je základ mého tónu a zvuku. Humbucker u kobylky je zase nezbytný pro některé mé písně. A prostřední snímač, který je založen na stratocasterovém stylu, mi dává další možnosti zvukových barev.
Představujete a propagujete různé nástroje, krabičky a zesilovače. Jak si vybíráte, co podpoříte?
Propaguji pouze to, za čím si stojím. Nejprve musím daný produkt milovat a musí se mnou nějak rezonovat. Zadruhé záleží na dobrém vztahu. To jsou některé z aspektů, které zvažuji před propagací nějakého produktu nebo značky.
V našem rozhovoru jsme se lehce dotkli podpory žen v hudebním průmyslu. V jiném rozhovoru Lari dostala otázku, koho by si přála jako spoluhráče, pokud by dostala nabídku účasti v projektu G3. Lari odpověděla, že by si vybrala Jennifer Batten (známá spoluprací s Jeffem Beckem nebo například z vystupování s Michaelem Jacksonem) a Orianthi (australská kytaristka, držitelka mnoha ocenění, hrála s Alice Cooperem, shodou okolností také s Michaelem Jacksonem, se kterým pracovala na jeho turné a filmu This is it!). Myslím, že by to byla úžasná sestava, Joe, co ty na to? :-)
Jaké vybavení používáte v současnosti?
Moje hlavní kytara je nyní samozřejmě Ibanez LB1. Co se zesilovačů týče, mám pár Laney, na které hraji v poslední době nejvíce: Lionheart L20H a CUB-Super Top. Na pedály nemám velké nároky. Dejte mi nějaké zkreslení, reverb a delay, a budu spokojená.
Používáte různé sestavy pro různé příležitosti nebo se po určitou dobu držíte jedné sestavy a měníte ji, až když hledáte jiný zvuk?
Vždy si volím vybavení podle koncertu. Pokud to bude můj koncert, tak abych mohla hrát své písně, potřebuji jen LB1, kterýkoli z mých zesilovačů Laney a pár pedálů, jak jsem zmínila dříve. Pokud jde o nahrávání nebo koncert, kde jsem jako doprovod hlavního interpreta, velmi často to bude vyžadovat větší pedalboard a možná nějaké další varianty zesilovačů. V těchto případech je velmi důležité být připraven na jakýkoliv zvuk, který umělec bude potřebovat.
Co vás v muzice inspiruje?
Spousta věcí. Ale hlavní inspirací je pro mne zkušenost s Bohem a jeho učením.
Zdá se, že vás hraní velmi baví, ale jak relaxujete?
To je pravda. Kytara je skvělý nástroj a je mi opravdu blízký. Myslím, že jednou z mých oblíbených činností, když potřebuji odpočívat, je sledování západu slunce. Ať už na vrcholu kopce, nebo na pláži, sledování západu slunce je vždy něco, co mi přináší klid a relaxaci.
Jak zvládáte koronavirovou pandemii? Doufám, že jste vy i vaši blízcí zůstali zdraví. Ale určitě jste musela rušit nějaké koncerty, že? Věnovala jste místo toho více času výuce nebo tvorbě videí a dalšího online obsahu?
Je to tak. Musela jsem některé koncerty zrušit a řada plánů se bohužel měnila. Pro mě by býval byl rok 2020 rokem, který bych trávila určitě více na cestách než u počítače. Ale přesto to pro mě byl rok velmi produktivní; s partnery jsme vyvinuli zmiňované signature produkty a napsala jsem spoustu nové hudby, která bude součástí mého nového alba. Nemůžu se dočkat, až budu moct novou hudbu představit všem:
Poslední otázka je volitelná. :-) Jsme malá zem, ale stejně se zeptám: znáte nějaké české muzikanty?
Upřímně, dosud jsem žádného českého umělce neznala. Ale byla jsem zvědavá, tak jsem se podívala na internet a našla pár kytaristů, jako jsou Honza Kirk Běhunek nebo Daniel Pešek. Ráda se o české hudbě a umělcích dozvím víc, budu ráda za nějaké tipy. :-) A děkuji.
Já moc děkuji za příjemný rozhovor a doufám, že jednoho dne přijedete zahrát i sem do Čech!
Diskografie
Far More (CD, 2019),
The sound of My Room (CD/DVD, 2015, live),
Lari Basilio (CD, 2011).
Web: https://www.laribasilio.com/
Facebook: https://www.facebook.com/laribasiliomusic
Twitter: https://twitter.com/laribasilio
YouTube: https://www.youtube.com/user/larissabasilio
Instagram: https://www.instagram.com/laribasilio/