"Vždycky jsem si vážil zejména těch kytaristů, kteří se snažili dělat věci trochu jinak, než jak bylo zvykem. Právě tohle se mi líbilo třeba u Tonyho Iommiho. Iommi definoval nově hutnost kytarového tónu a povýšil riff na samonosný základ skladby."
Na otázku, co zrovna poslouchá, mi jeden z mých žáků při přijímacím pohovoru odpověděl, že Disturbed. To bylo zhruba před pěti, šesti lety a já jsem si tehdy řekl, že to bude asi zase jedna z těch současných partiček, co se dají narychlo dohromady, povede se jim jeden singl nebo náhodou celé album a pak celá paráda skončí. Asi jsem se tak i tvářil, protože ten zájemce o studium mi hned řekl, že jsou fakt dobrý a že jejich první album bylo několikrát platinové. Tento argument mě nijak zvlášť sice nepřesvědčil, ale poohlédl jsem se po jejich debutu a...
... a bylo vymalováno. V současné době, a myslíme tím období, trvající od první poloviny devadesátých let, kdy řada skupin sází na prvoplánovou divokost, image či jednorázové popěvky a kdy je kytara spíše synonymem pro bezvýrazně drhnutý doprovod bez jakékoli snahy o nápad, feeling a dynamiku, zde vznikla kapela, která v záplavě soudobých sestav působí svěžím, ozdravujícím dojmem už jenom pro výrazné a zcela osobité skloubení hard 0n` heavy nářezu s představou současných trendů HM scény. Jinými slovy, skupina, dobově řazená původně jako nu-metalová formace k subžánrům alternativní metalové scény, začala být na základě vývoje své tvorby a svého výrazu stále častěji považována za představitele nejsoučasnějších forem hard rocku a heavy metalu či, chcete-li, hard 0n` heavy. Samozřejmě, jednoznačné zařazení je právě v případě Disturbed nejednoznačné a stále hojně diskutované. Ale možná i právě proto se jedná o skupinu, oslovující stále větší a větší okruh fanoušků: "Asi máme ve skladbách příliš mnoho melodiky, nebo nejsme zase tak ujetý, jako ostatní," prohlásil při příležitosti vydání jejich prozatím posledního alba Ten Thousand Fists zpěvák David Draiman. "V každém případě směřujeme spíše do hard rocku či klasického heavy metalu." Jedním dechem také i dodává, že lví podíl má na tom právě Donegan: "Jeho kytara, jeho sóla jsou přímo fantastická. Posunují nás někam jinam." A má pravdu. Když si totiž vezmeme období devadesátých let a počátek dalšího tisíciletí, tak i když se úloha kytary začíná stále rychlejším tempem měnit (a to k lepšímu), tak přesto nenarazíte na větší počet opravdových individualit, vzešlých právě z tohoto období. Dan Donegan ale mezi ně rozhodně patří. Stačí vzít v potaz třeba to, že takové firmy, jako Washburn či DigiTech ho oslovily k vyprodukování signature výrobků, kytary Washburn Maya či krabice DigiTech The Weapon. A na rozdíl od podobných osobností se nejedná o kytaristu, vystupujícího sólově, pod svým jménem, ale o muzikanta působícího v rámci kapely. A to už je v současné době něco, co stojí za zvážení...
Dan Donegan se narodil 1. srpna 1968 v Oak Lawn v Illinois. Jako teenagera ho nejvíce inspirovala hard`n`heavy scéna osmdesátých let: "Poslouchal jsem ty nahrávky a představoval jsem si přitom, že takhle hraju v nějaký kapele. Zdálo se mi to jako ta nejbáječnější věc na světě."
První skladbou, kterou se na kytaru naučil, byla Rainbow In The Dark od Dio. Následovala celá řada dalších kapel a vzorů, včetně klasických Black Sabbath na jedné straně, a na straně druhé čelních představitelů scény, dobově řazené k hair metalu (do této škatulky se počítaly takové soubory jako Mötley Crüe, Poison, Dokken, Quiet Riot, Vixen, Warrant, Ratt, Great White a další).
Po několika prvních pokusech dát dohormady nějakou kapelu se Danovi podařilo zformovat skupinu Vandal, jejíž repertoár byl touto scénou jednoznačně ovlivněn. A právě teď se hodí trochu zvolnit a uvést jednu historku, která mě hodně oslovila, protože jsem si vybavil v určitých okamžicích sebe v sedmdesátých letech (a jsem přesvědčen, že se v tom pozná hodně z vás, zejména těch trochu dříve narozených): Dan samozřejmě nosil dlouhý vlas. Ovšem zádrhel nastal v ten okamžik, kdy začal pracovat se svým otcem v konstrukční firmě. Ten nutil syna k tomu, aby se pořádně ostříhal. Dan se ale nedal a dlouhou dobu klamal otce tím, že nosil paruku, pod níž si svoje dlouhé vlasy smotával. Podle jeho slov se mu pravý stav věci podařilo zastírat poměrně dlouho. V době, kdy se vše provalilo, už ale jeho otec akceptoval Doneganovu vášeň pro muziku a vše, co k ní patří, takže na jeho "pačes" rezignoval...
Prvním veřejným vystoupením bylo jejich objevení se na večírku místního klubu, které jim domluvil otec basového kytaristy: "Hráli jsme všechno převzaté věci a byly to dost obtížné záležitosti. Nemohli jsme být dobří. Ale lidem se to líbilo, což mě povzbudilo. Dokonce i malé děti tleskaly..."
Personální změny a odlišné názory na tvorbu a repertoár si brzy vyžádaly svou daň, takže sestava byla značně nestálá. Donegan se tak nemohl pořádně soustředit na vlastní tvorbu, protože ve snaze sehrát se s řadou nových členů či sestav byly stále na pořadu dne cover verze. Na druhou stranu to ale mělo určitý vliv na jeho vývoj z hlediska techniky hry, feelingu a zejména stavby riffu, sól a skladby vůbec. I melodika, tvorbě celé řady kapel devadesátých let tolik prostá, si získávala v jeho kytarovém cítění své místo. Právě zde tak můžeme vysledovat základ jeho výrazu, kterým se později dokázal odlišit od šedé masy svých souputníků.
Disturbed
Když se v polovině devadesátých let dal dohromady postupně s bubeníkem Mikem Wengrenem, velkým obdivovatelem Tommyho Lee (z Mötley Crüe), Larse Ulricha a Johna Tempesty (z Testament) a baskytaristou Stevem "Fuzz" Kmakem, začalo dění kolem něj nabírat obrátky. Donegan brzy poznal potenciál svých hráčů a trio se velmi rychle sehrálo. Roku 1997 je navíc potkala další šťastná náhoda, protože jejich řady rozšířil David Michael Draiman. Na světě tak byla první sestava kapely Disturbed, která na základě sílících ohlasů na svá vystoupení natočila dva demo snímky, Stupify (skladba se později dostala na The Sickness) a Perfect Insanity. Po trochu rozkolísaném ohlasu se skupina nevzdala a vydala své první album.
Debut se vyloženě podařil. Vedle nezbytné dávky energie se neztratila ani melodická stránka skladeb a album celkově působí dost vyváženě. Na první desku tedy určitě. Zcela jistě se na výsledku podepsala i sehranost celé kapely a zkušenosti, posbírané z živého hraní z předchozích tří let. Není tedy divu, že tyto na první pohled drobné nuance vynesly album k těm nejvyšším místům žebříčků a jeho prodej nakonec skončil na trojnásobné platině. Na úspěchu se podepsaly tak silné skladby, jako Voices, Stupify či Down With the Sickness.
Brzy po vydání desky se kolotoč kolem Disturbed roztočil naplno. Skupina nejdříve realizovala Glass Shatters, cover verzi Stone Cold od Steve Austina, poté se roku 2001 výrazně uvedla na Ozzfestu a rozjela své vlastní turné, Music As a Weapon.
Turné se setkalo s velkým úspěchem, takže cesta pro druhé album kapely byla připravena. To po vydání vstoupilo do žebříčků rovnou z prvního místa a přineslo na jedné straně ostřejší, nadupanější rytmiku a na straně druhé ještě větší propracovanost a vztah k melodice a skladbě jako takové. Donegan zde v četnější míře zapojil své zvukové představy a dokázal tak jednotlivé skladby zdůraznit i po této stránce. Stačí si poslechnout Believe, Rise, Mistress, Bound či Intoxication a nejlépe tak vyplyne vzájemná provázanost jednotlivých složek Doneganova feelingu.
Rok 2003 nebyl jen rokem další účasti na Ozzfestu, kde se kapela propracovala na jedny z headlinerů festivalu, ale také rokem první personální změny. Zakládající člen Steve Kmak se rozhodl, že skončí, a jako důvod uvedl osobní vztahy: "Poslední dobou to nefungovalo," vysvětloval v interview jeho odchod David Draiman. "Když byl Kmak s námi, tak kapela nebyla v pohodě. A to jak z hudební stránky, tak i z osobní."
Pro nasmlouvanou řadu koncertů byl nedříve angažován Matt Konopinski, který byl později nahrazen Johnem Moyerem. Změna kapele prospěla tak, že to nikdo nečekal, ani sami členové. Jak Donegan uvádí, prakticky měsíc po skončení turné Ozzfest si párkrát zajamoval s Wengrenem a na světě bylo devatenáct nových skladeb, z nichž třináct skončilo na dalším studiovém albu. Tou čtrnáctou se stala velice zajímavá Land of Confusion, cover verze hitu Genesis z roku 1986: "Ve srovnání s Shout 2000 od Tears for Fears na The Sickness je Land of Confusion lepší," říká Donegan. "Sociálně zaměřený text jsme svou verzí podmalovali ještě výrazněji, takže zde lidi opravdu nenajdou nic pozitivního..."
Po řadě live desek, důležitých ukazatelů jejich pódiové sehranosti, se jejich třetí studiový počin nemohl uvést lépe. CD Ten Thousand Fists vstoupilo do amerických hitparád rovnou z prvního místa. Ovšem, i když se jedná o vyzrálé album, přesto se člověk po prvním poslechu neubrání dojmu, že je zde celkově méně pronikavých nápadů, jako na předchozích dvou albech. Je zřejmé, že úvodní, titulní skladba či Stricken, Deify či Sons of Plunder jsou nespornými vrcholy desky, ale v rámci celé jejich tvorby nepůsobí nijak zvlášť výrazně.
Hned po vydání desky se kapela s vervou sobě vlastní opět vydala do arén. Tentokrát se spolu se System of a Down stala hlavním tahounem Ozzfestu 2006. Jako headlineři se Donegan a spol. také výborně uvedli na Jagermeister Tour, úspěchem skončilo i jejich další vlastní turné, Music as a Weapon, kde hráli s Flyleaf, Stone Sour a Nonpoint. Navíc si udělali dobré jméno společnými koncerty s 10 Years a Hatebreed, stihli i předskakovat Korn na australské části jejich turné0¦ Tempo jistě impozantní, ale ne všichni to dokázali vydržet bez následků. Zejména Draiman se začal potácet mezi přílišným braním různých "povzbuzováků" a alkoholickými tahy: "Nejdřív jsem bral prášky, ale podařilo se mi k tomu vybudovat odpor," prohlásil Draiman na MTV.com. "Ale pak jsem se třeba ocitl v Dublinu a ve dne v noci jsem chlastal. Co jsem měl taky dělat, být v Irsku a nechlastat?"
Celá záležitost ale nakonec skončila dobře. Po několika odřeknutých termínech se zpěvák z této pasti dostal, a pokud se dá věřit oficiálním prohlášením, nemá od té doby s ničím podobným problémy.
Své prozatím poslední turné Disturbed zakončili prohlášením, že hodlají natočit další desku. Od dubna 2007 tedy pracují na novém CD. Podle všech prognóz by mělo jít o návrat k prvním dvěma albům, a to zejména z hlediska skladby jako takové, tzn. opět větší důraz na riff a jeho prorůstání celou skladbou, zvuková nápaditost, vrstvení jednotlivých kytarových stop a hlavně - ještě větší prostor Doneganovým sólům a vyhrávkám0¦
Kytary
Donegan zpočátku hrál na gibsony les pauly, použil je i na The Sickness. Poté na delší dobu zakotvil u PRS, a to zejména u modelů Singlecut: "Jejich tvar vyšel z les paulů. Také mi více sedlo tvarování jejich korpusu a zvuk, který lépe splňoval moje představy o současném soundu kapely. A taky jsou to kytary, které, stejně jako les pauly, mají základ v kvalitním dřevu, dokonalém zpracování a humbuckerech. To jsem se naučil už u Tonyho Iommiho, že tón z humbuckerů je do týhle muziky ideální."
Již v období příprav realizace třetího alba Disturbed došlo pod vědomím stále vzrůstající Danovy popularity k nabídce firmy Washburn vyprodukovat jeho vlastní signature model. Ten, uvedený pod názvem Maya, byl firmou prezentován na NAMM Show v zimě 2005 (mimochodem, název celé série vznikl podle jména tehdy roční Danovy dcery).
Washburn pod tímto pojmenováním nabídl hned několik modelů, DD91 Chopper Top, DD81 Maya Pro, DD61 a DD60. Až na DD81 je povrchová úprava ostatních nástrojů inspirována Doneganovou zálibou v motorkách Harley-Davidson a jejich "customizovanými" nástřiky na palivových nádržích a dalších částech. Korpus vlajkového modelu DD91 je z mahagonu a javoru, DD81 má javorovou desku prokreslenější. Obě kytary mají mahagonový krk s palisandrovým hmatníkem a vykládáním v tečce (DD81) nebo v perlově zlatých vlnkách (DD91), struny jdou přes kobylku Tone Pros skrz tělo, ladící mechanika je Sperzel, nástroje jsou osazeny snímači Seymour Duncan a to El Diablo (u kobylky) a `59 (u krku) a obsahují systém Buzz Feiten Tuning.
Oba typy nástrojů pak mají své levnější verze ve stejných povrchových úpravách. Korpusy jsou z olše (DD60) či lípy (DD61), javorový krk nese palisandrový hmatník a snímače jsou Washburn Headhunter. DD60, vycházející z DD81, má pevnou kobylku tune-o-matic, DD61, postavená na základě modelu DD91, obsahuje tremolo Washburn 600S. Mezi těmito dvěma stranami stojí méně známá "sedmdesátková" řada, z níž výrazněji vystupuje DD70 s topolovým korpusem.
Na tyto kytary Dan natahuje struny GHS Boomers, sady o síle .010-.046. Z několika typů ladění používá nejčastěji dropped Db (tzn.: Eb-, Ab, Db, gb, b, eb).
Aparáty
Pro Donegana jsou typické zejména dvě značky aparátů, Randall (preamp RM4 a power-amp RT2/50) pro koncerty v krytých prostorách a full stacky Mesa/Boogie (hlavy Mesa/Boogie Triple Rectifier a bedny Mesa/Boogie 4 x 12" Vintage Celestion) pro otevřené arény. "Jde o to udržet všechny sponzory v pohodě" odpověděl Dan na webu Myspace Page jednomu fanouškovi na dotaz, proč hraje právě na tyto značky.
Efekty
Z jeho signature počinů ho více, než série kytar Maya, proslavila krabička The Weapon. Firma DigiTech vsadila poslední dobou na řadu pedálů, které mají v několika modech přímo předdefinovaná nastavení k vybraným skladbám určitého interpreta. Takže stejně, jako například u krabičky Crossroads Erika Claptona, kde najdeme předdefinované zvuky k nestárnoucím hitům jako Layla, Sunshine of Your Love, Crossroads a dalším, tak i zde je fanouškům jeho zvuku nabídnuto "trefit" se díky možnostem tohoto pedálu s větší pravděpodobností do soundu některých z jeho nejznámějších věcí.
Do jeho pódiové artilérie vedle dvou krabiček The Weapon dále patří DigiTech whammy pedál WH4, MXR Smart Gate, MXR EVH Phase 90, Boss AW-3, multiefekt TC Electronics G-Force, racková verze wah efektu Dunlop DCR-1SR, to vše řízené přes switcher Digital Music Corp GCX s MIDI pedalboardem. Před dvěma lety jeho pódiová sada obsahovala pedály Jim Dunlop Cry Baby (wah) a Ernie Ball (volume), dvě krabičky Boss (Phaser PH-2 a Digital Delay DD-5) a pro jeho hru typický whammy pedál první generace od DigiTech.
Diskografie
A) Dan Donegan + Disturbed:
A.1) základní, profilová alba:
The Sickness (2000, 3 x platina, Giant)
Believe (2002, platina, Warner Brothers)
Ten Thousand Fists (2005, platina, Warner Brothers)
A.2) souhrnná vydání + live:
Music as a Weapon (2001, Reprise)
Music as a Weapon, Vol.2 (2004, CD + DVD, Disturbed + Chevelle, Taproot, ünloco, Reprise)
Music as a Weapon, Vol.3 (2006, Disturbed + Flyleaf, Stone Sour, Nonpoint, Reprise)
A.3) výrazné spolupráce a účasti na projektech (pouze výběr):
Ozzfest 2001: The Second Millenium (2001)
Total Rock (2002, 2CD, vynikající, ilustrativní kompilace)
A.4) kde ještě můžeme slyšet Donegana s Disturbed:
Soundtracky (pouze výběr): Dracula (2000), Little Nicky (2000), The One (2001), Valentine (2001), Queen of The Damned (2002), House of Wax (2005)...
