Kytarové kabely - srovnávací test kytarových kabelů

Málokterý z muzikantů se jednou provždy spokojí se zvukem svého nástroje. Většina z nás neustále řeší možnosti, jak jej vylepšit a co by to stálo. Hráčům na klávesové nástroje a programátorům nezbývá nic jiného, než neustále nakupovat nové nástroje, samplery a nejnovější cédéčka s aktuálními zvuky. Kytaristé jsou na tom o mnoho lépe. Mají-li skvělou kytaru a zesilovač, popřípadě pár dobrých krabiček, jejich sound nestárne. Přesto však i tito šťastlivci nemusí mít vyhráno. Je třeba si uvědomit, že zvukový signál ze snímačů by měl projít s co možná nejmenšími ztrátami do aparátu, pak by měl být sejmut dobrým mikrofonem, správně umístěným před reproduktorem, a teprve pak odchází do zvukařova mixpultu. Podceníme-li kteroukoliv část této signálové cesty, může se stát, že tím své kvalitní nástroje degradujeme na nižší úroveň. První článek tohoto řetězce jsme schopni ovlivnit, a zde se nám tedy otevírá prostor k relativně levnému a přitom efektivnímu vylepšení zvuku naší kytary.

Z vlastní zkušenosti vím, jak moc mohou kabelová propojení ovlivnit kytarový zvuk. Proto je pečlivě vybírám a starám se o jejich kondici. Před časem se mi dostal do ruky kabel od firmy Planet Waves, která spadá pod koncern D'Addario. Tento výrobek má dvojité stínění, které v místě pájení jack konektoru přechází v měděný váleček. To by mělo dokonale chránit váš signál před brumem. Vnitřek tvoří pár kroucených měděných drátů, opět dvojitě izolovaných. Jsou z kvalitní mědi a vynikají nízkou impedancí, která je důležitá pro věrný přenos všech frekvencí. Tyto kabely údajně používají známí vyznavači kvalitního kytarového tónu, jako například Eric Clapton, Eric Johnson či John Patittuci. To vzbudilo mou zvědavost, a tak jsme s kolegou provedli malý srovnávací test kytarových kabelů, které jsme shromáždili z pražských obchodů a také od svých spoluhráčů. Vzhledem k tomu, že naše vzorky neměly jednotnou délku, a tedy měřit a srovnávat jednotlivé odpory, popř. další elektrické veličiny, se nám zdálo nekorektní, zvolili jsme nakonec jediné kriterium pro srovnání: kvalitu zvuku. Překvapilo nás, že se lépe oproti kratším umístily kabely dlouhé, protože jsme slyšeli tvrzení, že "má cenu kupovat značkový kabel do délky 3 m. U větších délek už je to skoro jedno." Testovali jsme kabely těchto firem: Cordial (dva různé typy), Di Marzio, Fender (USA a Korea), Fodera, George L, Neutrik, Peavey, Planet Waves (jeden s novou technologií, druhý obyčejný), Proel (dva různé typy) a Quick Lock. Používali jsme kytaru Fender "78 Stratocaster a kombo Fender "59 Bassman reissue. Již po prvním kole, kdy jsme si rozdělovali předběžně naše vzorky do tří kategorií(I:výtečné, II:velmi dobré a III:dobré), bylo jasné, že rozdíly mezi jednotlivými šňůrami jsou opravdu výrazné. Měli jsme pocit, jako by kytarový signál procházel skrz parametrický ekvalizér, který vždy potlačuje trochu jiné frekvence. V další fázi jsme vzájemně porovnávali kabely v každé kategorii zvlášť. Jako přesvědčivě nejlepší se ukázal dražší model Planet Waves. Rozdíl mezi ním a ostatními kabely byl naprosto zřejmý. S jeho použitím byl zvuk zejména díky průzračným středům mnohem čitelnější a při nabuzení aparátu příjemněji nakresloval zesilovač na vstupu. Za ním se umístily George L a Di Marzio, mimochodem favorité editorů časopisu Guitar Player z 90. let. Pak následovaly Neutrik s dražšími modely od Fendera, Quick Lock a Cordial, dražší i levnější Proel a Peavey. O místo v nejslabší kategorii se podělily levnější kousky od Fendera, Quick Lock, Planet Waves a Cordial s reprezentantem firmy Fodera. Pro větší názornost jsme sestavili tabulku s ohodnocením vyjádřeným pomocí desetibodové stupnice.