Co se mele nade Mlejnem
alébrž
Kytarové efekty značky Bayger
Při procházce po Ostravě zhruba napůl cesty od nádraží do centra nachází se usedlost Mlejn. V přízemí se tam melou už jen půllitry, neb jest tam nálevna, ale v prvním poschodí si, hola, všeci kytaristé, šmáknete. Šéf, majitel, vymyslitel, nositel, zakladatel, jenž za firmu ručí i vlastníma gatěma, pan Aleš Bajger získal muzikantské ostruhy špičkové šarže v brněnské kapele Progress II. Dávno tomu již, ale kytaru v jiných formacích nepustil z ruky dodnes. Své technicko-manažerské ostruhy hodně přiostřil při zakládání a provozu pražské firmy George Dennis, jež loví v podobných vodách. Od roku 2002 registrována jest a funguje jeho firma Bayger. S panem šéfem a se spolupracujícím vývojovým technikem, panem Slavomírem Turoněm jsem u nich přátelsky poseděl, popovídal si, kafe vysákl, abych pro vás sepsal tohle povídání.
Kromě toho, že v Ostravě nade Mlejnem koupíte kytaru od dvou do dvě stě tisíc a k ní všecko, co ku hře potřebujete, všechno kromě talentu a píle, a najdete tam hudební bazar, důvod, proč jsem se tam pozval, jsou kytarové efekty z jejich vlastní kuchyně. Samozřejmě že ve firmě není majitel sám, to by se tam asi bál. K vývoji efektů má okolo sebe tým muzikantsky citlivých techniků a technicky poučených muzikantů, se kterými svá zařízení vymýšlí a do detailu domyšlené vyrábí.
Ono se řekne pupenec, ale drž se nalitej na větvi - ono se řekne kytarová krabička...
... ale jaký prvek se zakroucenou charakteristikou ku zkreslování použít? Nebo jak je zkombinovat? Strčit je do zpětné vazby, nebo jako dělič v přímé cestě? Jaké korekce, pokud vůbec nějaké? K zesílení použít elektronku, diskrétní bipolární tranzistor J-FET, nebo operační zesilovač? A jaký? Nebo operační zesilovač z elektronek? Jak ošetřit vstupní obvody propojené na indukční zdroj signálu z kytarového snímače? Jak efekt vyřadit z cesty, když hrát nemá? Relé, tranzistor FET, nebo přepínač natvrdo? A přepínat signál jenom na výstupu, nebo odpojovat i vstup? A napájet škatulku z baterek, nebo ze síťového zdroje? Mnoho rozhodování stojí před konstruktéry a každým řešením lze věc vylepšit, nebo pokazit. Navíc skoro každé vylepšení stojí další peníze, které pak zákazník může radši nechat u konkurence. A teď konstruujte.
Samotný kytarový snímač představuje ve vstupním obvodu kytarového zesilovače poměrně velkou indukčnost, asi 300 až 500 mH. Ta se ještě trochu mění při změnách magnetického obvodu snímače, třeba přibližováním a oddalováním kovových předmětů k cívce, třeba strun při hře. Cívka snímače má taky svůj vlastní stejnosměrný odpor přibližně 15 kW. Takže od frekvence nějakých 4,5 až 8 kHz převažuje v impedanci snímače coby zdroje signálu jeho induktivní složka, která tvoří se vstupní impedancí připojeného zesilovače impedanční dělič a s každou další oktávou se přibližně zdvojnásobí.
Stav ještě zhoršuje kytarový kabel. Jeho vlastní činný odpor bývá nějakých 50 až 150 W na kilometr, což nebývá problém, ale na každém svém metru přidává paralelně ke vstupnímu obvodu kapacitu nějakých 100 až 200 pF. Tedy třímetrový kytarový kabel tvoří s vnitřním odporem snímače dělič typu dolní propust s útlumem 6 dB na oktávu s mezní frekvencí 18 až 36 kHz, s indukčností snímače rezonuje kapacita kabelu na frekvenci 9 až 17 kHz, což je v tomto uspořádání obvodů další dolní propust, tentokrát s útlumem dalších 12 dB na oktávu. U kabelu délky šest metrů útlum kabelu začíná už o oktávu níž. A to nepočítám zdvih na rezonanční frekvenci, který udělá činitel jakosti LC obvodu.
Naštěstí činitel Q bývá u těchto obvodů jen okolo 2. Je však důležité, aby vstupní impedance kytarového zesilovače byla co nejvyšší, aby úbytek výšek způsobený přenosem kytara - kabel - zesilovač kompenzovala. Korekce na kytarovém zesilovači mívají zdvih 6 nebo 12 dB na oktávu, takže úbytek výšek 18 dB/okt, pokud se útlumy nevhodně sečtou, už jimi dodatečně nedohoníte.
Procházka skladem
Asi nejjednodušší kytarovou krabičkou z firemní nabídky je Buffer. Je to vlastně předzesilovač s vysokou vstupní impedancí a regulátorem zesílení, jež lze nastavit od nuly do dvou. Vysoká vstupní impedance eliminuje frekvenční nectnosti kytarového snímače coby zdroje signálu a kapacitní nectnosti kytarových kabelů.
Další tři krabičky prezentují různé typy kytarového zkreslení - Booster, Distortion a Overdrive. Všechny mají natvrdo přepínaný vstup i výstup obvykle zvaný true bypass.
Krabička, jež je v sortimentu firmy nová, se jmenuje Boost Brighter a je to poctivě udělané mnohovariabilní zkreslovadlo s frekvenčním enhancerem, čili leštidlem výšek. Přepínačem se šaltuje trojí typ zkreslení realizovaný v předchozích krabičkách jednotlivě - booster, čili zkreslující zesilovač, pak distortion a overdrive. Ku zkreslení se vevnitř vystřídají křemíková, germaniová i světelná dioda. Ku kroucení potenciometry tu máme vstupní citlivost efektu, frekvenční korekce, mix čistého signálu se zkresleným a výstupní úroveň. Sortiment funkčně doplňují Chorus a Digital Delay, obojí osazené obvody CCD, čili s nábojově vázanou strukturou.
Další žlutou krabičkou je Sustainer, čili vlastně kompresor prodlužující znělý tón kytarové struny, aniž by jej zkresloval. Ku nastavení jsou práh citlivosti, strmost komprese a obvyklé výstupní zesílení. V takto rozevřeném vějíři najdete též jednoduchý Phaser, sice bez možnosti modulovat fázi vlastním signálem, ani jej nelze pevně nastavit jako filtr, leč příjemně hrající jako vše ostatní. Všechny krabičky mají samosebou true bypass, tudíž v odpojeném stavu nekazí zvuk čisté kytary. Signál obchází veškerou elektroniku natvrdo přes přepínače.
Signálovou cestu pro kytarové efekty lze měnit za prvé tak, že signál necháme obvody efektové krabičky procházet stále, ale pro čistý zvuk ztlumíme větev s upraveným signálem na minimum. Tak to dělají buď ty nejlevnější krabičky nebo efektové větve některých kytarových zesilovačů. Druhou možností je vlastnímu efektu se obvodově vyhnout. V tom případě můžeme přepínat signál levněji jen na výstupu efektu, pak jsou při „čistém“ zvuku ke kytarovému snímači připojeny jak vstup efektu, tak vstup následujícího zařízení, třeba zesilovače, což může škodit čistému kytarovému zvuku. Poctivějším řešením je přepínat signálovou cestu na vstupu i na výstupu. Jako přepínače se dají použít buď klasické mechanické, které by ale měly zafungovat už hnedle při sešlápnutí. Jsou proto speciální konstrukce, a tím i dražší. Levnější možností je přepínat signálovou cestu pomocí tranzistorů FET a klopného obvodu, takže buď jen ťuknete nožkou do tlačítka nebo jej lze ovládat i na dálku. Nevýhodou je, že při odpojení napájení z efektu, třeba při vybití baterky, přepínač nepřepíná, navíc vliv tranzistorů FET na užitečný signál taky nějaký je. Zvlášť na impedančně ne zrovna dobře přizpůsobený signál přímo ze snímače. Nejméně kompromisním řešením je použití miniaturních relé, které udrží předpokládanou signálovou cestu i bez baterek, neovlivňují čistý signál a lze je taky přepínat elektronicky.
Neznáte CCD? Jen se optejte pánů Willarda Boyla a George E. Smithe, za co dostali se čtyřicetiletým odstupem v roce 2009 Nobelovku. Osvětlené nábojově vázané struktury, v anglické zkratce CCD, lze použít jako snímač obrázků, bez přístupu světla fungují jako posuvné registry.
Přepínací pole a jiná udělátka
Čím víc máte krabiček v řetězu za sebou, tím víc vám mrší ve vypnutém stavu zvuk čistého nástroje, zvláště některé kytarově krabičkové značky jsou tím proslulé. A taky hůř se s větším houfem pedálů domlouváte, se kterou zrovna chcete hrát. A vyťukávat při vystoupení během hry špičkou boty po podlaze morseovku, abych dostal z kytary jinou barvu... Pedalboardy jsou mezi elektrofonickými strunatci známé a proslulé. Nade Mlejnem u Baygerů jsou k mání hned tři typy. PS4 ukočíruje čtyři efektové škatulky, PS6 jich ukočíruje šest a PS7/2 umí programovatelně sesumírovat sedm krabiček do dvou výstupů a ještě je ovládat na dálku či programem přes MIDI. Všechny pedalboardy navíc obcházejí připojené efekty vlastními obvody, takže nezáleží na tom, jestli a jak mají krabičky ošetřen vlastní bypass (signál, pokud nemají hrát, jde bez problémů úplně mimo ně). Signálovou cestu jim zde přepínají miniaturní relé.
Teď jedna užitečná technická troška pro klávesáky - Combinatory Sustain Pedal je malé udělátko, jež vám umožní spojit tři sustainové pedály od trojích kláves (tedy pedály se spínačem - ne expresion pedály s potenciometrem) do pedálu jednoho a nešátrat tak při vystoupení nohou po podlaze ve snaze a dobré víře, že najdete zrovna ten správný. Taky umí jediným pedálem ovládat všechny tři současně nebo kterékoliv z nich zvlášť.
Akumulátorové nebručící hromadné napájení pro krabičky Accu Power Suply ocení zase už nejvíc asi kytaristi. Olověný gelový akumulátor 1,3 Ah se stabilizátorem dokáže ukrmit vaši hromádku krabiček či pastiček čistými a nebručícími devíti volty po dlouhé hodiny.
Že většina výkonových zesilovačů, ať už PA nebo nástrojových, nemá na výkonovém stupni stabilizované napájení, o tom se mezi techniky spíš šušká. A co dokáže natropit s pečlivě vyštelovaným zvukem lampového zesilovače na zvukovce a potom při vystoupení sešup nebo zdvih síťového napětí o normou povolených ± 10 %, nebo po spuštění světel sešup třeba ještě větší, o tom se už radši ani nešušká. Stabilizátor síťového napětí, který během jedné síťové půlvlny (polovina z 50 Hz je bratru nějakých 10 milisekund) dokáže připojit tu správnou odbočku transformátoru a udržet tak až 2 kW zásuvkového krmení v předepsané úrovni 230 střídavých voltů, se jmenuje ST-230. Je k mání v bedně s ouškem i v 19” racku.
Prototypy a kusové zakázky
Sortiment, jenž si můžete prohlédnout na firemních stránkách nebo na nástrojových prodejních serverech, není zdaleka vším, čím se nade Mlejnem zabývají. Stále zkoušet něco nového a pilovat detaily u stávajících je pro tvůrčí tým charakteristické a je krásně vidět, že to ty lidi baví.
Ve stádiu fungujícího prototypu jsem si okouknul panel, v němž byly krabičky Boost Brighter ku přepínání fyzicky tři a virtuálně devíti.
Virtuálně proto, že nastavené polohy potenciometrů jsou programovatelné, zapamatovatelné a znova poté vyvolatelné. Pedál je řízený mikrokontrolérem. Bolest všech zařízení, kde se blízko sebe míchá audio s digitálem - odstup užitečného signálu od šumu - tady mimo jiného velmi dobře zajišťuje vnitřní permalloyové odstínění. Programovatelný Boost Brighter Programable je k mání i v jednoduchém provedení - to má programovatelné virtuální nastavení k dispozici dvojí. Další verzi Boost Brughteru jsem našel jako dvojitou v provedení 1U do 19” průmyslového rámu. Našel jsem, tedy byl mi představen, taky kytarový elektronkový předzesilovač v provedení do dlaně.
Další zajímavou věcí je kytarový kombajn, kde se na jednom panelu sešly Digital Delay, Chorus, Boost Brighter, Distortion a Sustainer. Nemusíte mít strach, že něco z toho zapomenete doma, nanejvýš zapomenete všechno.
Pro ty, co tehdy ve škole chyběli, permalloy je magneticky měkká slitina asi 75 až 80 % niklu a zbytku železa s vysokou permeabilitou, mr = 50 000 až 140 000. Proto se užívá k magnetickému stínění nízkofrekvenčních magnetických polí. Při násilném tvarování ale svou permeabilitu rychle ztrácí, takže je pak nutno jej znova vyžíhat, aby ji získal zpět.
Osobní přístup, kdy technik současně slyší, jak to má hrát, a tuší, co má s věcí technicky provést, aby to tak taky hrálo, a zároveň si to jako muzikant dokáže sám zahrát, aby to tak taky znělo, považuju u firem tohoto druhu za nejcennější. Taky vedl ke vzniku nejedné dnes legendární značky v této oblasti. Nějakých jedenáct let činnosti je sice na vznik legendy ještě trochu krátká doba, ale kromě toho, že mezi českými a slovenskými kytaristy patří snad už k dobrému tónu šlapat na něco od Aleše Bajgera, krabičky se postupně a čím dál více prosazují i na zahraničních prodejních serverech a přibývá tak i ohlasů zdaleka. Sami sebe obvykle hodnotíte podle toho nejlepšího, co se vám kdy povedlo, vaše okolí často zase podle toho nejhoršího. Ať z té strany či z oné, tahle firma si drží laťku vysoko.
www:
