Kurzy zvukové techniky XXXII - důležité rady a praktické postřehy pro práci v hudebním studiu, co lze vyčíst ze signálové křivky (1)

Popiska: Dvě základní úrovně rozlišení signálové křivky

Signálová křivka vykreslená na ploše příslušné stopy je obrovským pomocníkem při záznamu i editacích v současných programových aplikacích a v současné době se řadí k základním grafickým doplňkům prostředí DAW. Nedá mi, abych nevzpomenul na počátek osmdesátých let, kdy jsem při editacích podobnou možnost zobrazení velmi postrádal a pokoušel se ji v nezbytných případech nahradit paměťovým osciloskopem nebo displejem sampleru. O luxusním grafickém zobrazení signálového průběhu, jaký je k dispozici dnes i v těch nejjednodušších programových aplikacích, se mi tehdy tak mohlo jedině zdát.

Možnost kontroly zobrazení časového průběhu audiosignálu (waveform) je již během záznamu velmi užitečnou funkcí, zvlášť když je křivka načítána kontinuálně (to nebývalo vždy samozřejmostí - v době pomalejších procesorů bylo načítání během záznamu příliš riskantním krokem, a tak se signálová křivka objevila v příslušných stopách většinou až po dokončení záznamu - tato volba je ostatně k dispozici i dnes, ale většinou se ignoruje).

Sledování průběhu tvarové křivky signálu ve stopě je neodmyslitelně spjato s funkcí zoom, tedy libovolným zvětšením nebo zmenšením horizontální (časová osa) struktury nebo vertikálního rozlišení (úrovňová osa). Čím širší je zobrazení stopy v příslušném projektu, tím více detailů lze z křivky vyčíst. Navíc je možné při nízkých signálových úrovních příslušný detail zobrazit ve vyšší úrovni, aniž by se hlasitost stopy změnila. Do určitého horizontálního rozlišení je křivka zobrazována tak, že ji vidíme jako signálovou obálku, při dalším roztažení časové osy již vidíme jednotlivé detaily u příslušných signálových cyklů.

Rozsah rozlišení tvarové křivky signálu je u současných aplikací pro zpracování zvuku naprosto vyčerpávající: Ve vertikálním měřítku od tenkého proužku příslušné stopy (křivka není vidět vůbec) až po roztažení přes celou plochu obrazovky. V horizontálním měřítku můžete v okně zobrazit křivku nejen orientačně v rámci celého projektu (až několik hodin záznamu), ale zvětšováním časové osy se můžete dostat až na úroveň jednotlivých vzorků (zlomky milisekund). V rámci dobré přehlednosti signálových špiček je systém priority zobrazení většinou vytvořen takovým způsobem, že i při extrémně nízkém horizontálním rozlišení na časové ose (několik minut nebo hodin záznamu) přesto uvidíte na křivce detail o délce zlomků milisekundy (například lupanec zapříčiněný chybou v digitální synchronizaci ovlivňující jeden nebo několik samostatných vzorků). Tento způsob zobrazení je úžasným přínosem při vyhledávání kritických míst v záznamu (lupance, špičky apod.) a takto si můžete všimnout i detailů, které jsou téměř milionkrát menší, než je nastavená úroveň rozlišení.

Nemám rád příliš úvahy typu „co by bylo, kdyby...“, ale dokážu si klidně představit neexistenci všech VU-metrů i peak indikátorů, kdyby byly tyto možnosti zobrazení tvarové křivky běžně k dispozici již dříve. Její znázornění v ideálním horizontálním a vertikálním rozlišení, kdy máte před sebou veškeré dynamické a frekvenční detaily, špičky, pauzy, limitaci a mnoho dalších artefaktů, totiž logicky otevírá otázku, zda potřebujete ještě sledovat v reálném čase nějaký signálový indikátor.

Příště: Co lze vyčíst ze signálové křivky (2)