V minulých dílech jsme se zamýšleli nad systémem organizace zvuků v paměti nástroje, podobně ovšem můžeme pokračovat i v případě jednotlivých vrstev v kombinacích. To je dobré zejména tehdy, pokud používáme větší počet podobných kombinací. Typickým případem mohou být kombinace simulující registrace táhel Hammondů, kde používáme několik vrstev (ideálně všech devět jako na originálu) využívajících stejný zvuk (základní rejstřík 8’) v transpozicích, ale hlavně s jinak nastavenými hlasitostmi. Bylo by jistě nepraktické, kdybychom měli jednotlivé „stopy“ (tedy jejich přiřazení do vrstev) přeházené v každé kombinaci jinak, velmi to znesnadňuje orientaci při editaci i živé hře.
I zde můžeme velmi dobře využít určité výchozí nastavení - šablonu. Dejme tomu, že máme nástroj umožňující mít osm vrstev (Program, Layer, Voice apod.) v kombinaci (Combi, Performance, Set apod.). Hrajeme převážně Hammondy na vrchním manuálu (například MIDI kanál 1) využívající pět spodních táhel (16’, 5 1/3’, 8’, 4’, 2’). Na spodním manuálu (MIDI kanál 2) většinou akustické nebo elektrické piano. Kombinace se tedy nebudou od sebe moc lišit rozvržením vrstev. Vytvoříme výchozí kombinaci - do vrstev 1 až 5 přiřadíme základní zvuk Hammondů (rejstřík 8’), u kterého vždy upravíme transpozice tak, aby odpovídaly tónové výšce táhla (tedy vrstva 1 bude táhlo 16’ - transpozice oktáva dolů, vrstva 2 táhlo 5 1/3’ - transpozice kvinta nahoru, vrstva 3 táhlo 8’ bez transpozice atd.). Hlasitosti nastavíme zatím na 100 (pamatujme na minulé lekce o dynamice). Vrstvy 6 a 7 necháme volné s hlasitostí na 0. Do vrstvy 8 dáme zvuk akustického piana s hlasitostí 100, nezapomeňme změnit MIDI kanál. Tento systém je výhodný vizuálně - to, co hrajeme na horním manuálu (Hammondy), vidíme zleva, spodní manuál (piano) úplně vpravo. Uložíme a máme dobrou šablonu, kterou jen později lehce upravíme...
