Kirk Hammett - Nikdy dřív bych nevěřil, že budeme vyvíjet pedály v České republice!
Časopis Muzikus mě oslovil, jestli bych nedal dohromady rozhovory ohledně nové americko-české pedálové firmy KHDK (zkratka z jmen Kirk Hammett a David Karon, pozn. autora). Všechny hlavní osoby znám, nebo jsem je osobně potkal, protože mám tu šanci díky Tondovi Salvovi být prvním kritickým uchem u nás v Čechách při vývoji jejich nových kytarových pedálů. Pokud přejdou přes mě, jdou na další testy do USA. Pokecat v Praze s Davidem a Tondou a po telefonu s Kirkem byla fakt zábava. Doufám, že jejich odpovědi vás potěší stejně jako mě.
Kirku, jsi jeden z nejlepších metalových kytaristů na světě, můžeš mít cokoliv, na co si vzpomeneš. Proč ses rozhodl založit vlastní firmu na kytarové pedály?
Byla k tomu příležitost s Davidem Karonem, který přišel s konceptem. Vždy jsem používal hodně pedálů, které měly vliv na můj celkový sound. Celá ta spolupráce mi přináší daleko více zábavy, než jsem si dokázal představit. Jsem přímo v tvořivém procesu, rozhoduji o spoustě věcí. Baví mě to.
Myslíš, že je šance dnes přinést na kytarový trh něco nového? Proč si myslíš, že zrovna KHDK by mohla mít šanci?
Protože jsem do toho osobně zapojený, je v tom projektu spousta mé energie a zkušeností. Chceme být unikátní, vkládám do té práce kus své osobnosti, zkoušíme nové věci, zabývám se osobně designem pedálů, názvy atd. Plánujeme oslovit spoustu světoznámých kytaristů, aby s námi vyvinuli svůj pedál. Máme toho spoustu v jednání.
Kdo je tvůj partner David Karon? Proč sis vybral právě jeho?
David je můj kamarád, potkali jsme se při spolupráci u firmy Randall na mém signature zesilovači. Rozumíme si. To on přišel s nápadem společné pedálové firmy a já vím, že je pro tu práci ten pravý. Má hodně kontaktů v hudebním průmyslu a umí jednat se všemi partnery, kteří jsou pro takovou firmu potřební. Má dobrý instinkt a je hodně kreativní. Já moc s lidmi jednat neumím. (smích)
Spolupracuješ pořád s firmami, jako je Randall nebo MESA/Boogie?
Ano. Mám rád zvuk Mesy, Randallů a Marshallů. Tyto tři zvuky charakterizují můj zvuk. Pokud cokoliv natáčíme, tak mám ve studiu tyto tři značky a používáme ve finálním mixu tyto kombinace.
Ohledně kytar spolupracuješ mnoho let s firmou ESP. Přes dvacet let. Proč tato firma?
Myslím, že už to bude třicet let! (smích) Začali jsme s nimi v roce 1987.? Jsou skvělá firma, ale řeknu ti to takto: Nikdy nám nedali důvod od nich odejít. Miluji zvuk jejich kytar, které pro mě dělají a vypadají skvěle. Důležitá věc: Někdy Metallica potřebuje osm až deset nových nástrojů na koncertní turné a musí být speciálně zpracované podle našich požadavků. A oni to mají hotové do šesti týdnů! Ale nemysli, že mám rád jen ESP, mám rád Gibsony, Fendery... Mám obrovskou sbírku vintage nástrojů, které sbírám. Prostě ty nástroje mám fakt rád (podle Davida Karona má Kirk spoustu nástrojů, o kterých ostatní jen sní včetně Les Paula po Gary Moorovi.)
Zpět k pedálům KHDK. Proč bys doporučil kytaristům, aby si vaše pedály, které jsou na trhu, vyzkoušeli nebo koupili?
Protože se snažíme mixovat starou dobu s novou. Přistupujeme k tomu jinak, naše pedály mají jiný odstín zvuku než ty tradiční díky novému přístupu. Dostanou z nich zvuky, které z jiných pedálů nedostanou, zkoušíme divoké kombinace, bavíme se, a pokud se chtějí bavit taky, jsme tady pro ně. Doufám také, že budou věřit mým uším a zkušenostem, které se v práci s Davidem a Antonínem promítají. Navíc nikdy dřív bych nevěřil, že budeme vyvíjet pedály u vás v České republice!
Zmínil jsi Antonína, který je součást týmu. Jak velké plány máte všichni s Davidem do budoucna? Budete pokračovat s pedály, nebo přidáte pre-ampy, zesilovače, boxy?
Zatím to rozjíždíme pomaleji, hodně nám záleží na tom, jak jsme vnímáni, jak se na nás hudební kultura celkově bude dívat, jaké budou reakce. Ty pedály jsou pro všechny muzikanty, nejen pro metalisty nebo hard rockové kytaristy. Myslíme si, že naše pedály jsou i pro country hráče, jazzmany i pop kytaristy. Zatím chceme, aby hráči měli zájem vše vyzkoušet a rádi bychom, aby je naše produkty inspirovaly v jejich vývoji a hře. Chceme zůstat tak trochu bokem, zůstat speciální, unikátní, nechceme se rozrůst do nějaké velké korporace. Chtěli bychom být u toho, když by se s našimi pedály podařila vytvořit nějaká nová dobrá hudba.
Kirku, Metallica je velká kapela, máte skvělé songy a produkci. Měl jsi vždy představu jako kytarista či autor, jak chceš znít? Nebo jsi ve studiu dal na rady producentů?
Víš, vždy jsem hledal ve všem nějaký pozitivní vzkaz, který by rezonoval s tím, jak to vevnitř cítím. Tak to bylo, když jsem poprvé vzal kytaru, a tak to bude až do konce. Často mi něco řeklo, že určité věci mám stopnout. Ale jsem opravdu otevřený, když se lidé snaží komunikovat a věci posunout. Myslím, že dokážu rozpoznat dobrou hudbu, a je mi jedno, co to je za styl. Třicet sekund popu nebo country ti musí stačit na to, abys byl schopen říct, jestli je to velká hudba. Jsem fanoušek velké hudby a toto je má filozofie a to se snažím ze sebe vyždímat, když hraji na kytaru.
OK! Máš ještě nějaké nástroječi vybavení z nejstarší éry Metallicy? Necháváš si je?
Hmm... když jsem byl ještě hladovějící muzikant (smích), tak jsem věci kupoval a prodával, snažil jsem se posunout. Můj černý Gibson Flying V a starý Tube Screamer jsou asi jediné dvě věci, na které jsem točil vše. Když jsem nastoupil do Metallicy, tak jsem měl jeden zesilovač Marshall, dva boxy, tři kytary, asi čtyři kabely a pár efektů. Všechno kromě černého Flyinga mi ukradli v roce 1984 někde v Bostonu. Od té doby už spoustu věcí mám, spoustu kytar, které jsou na fotkách třeba Garage Days, všechna stará ESP a zesilovače z té doby. Toho černého Jacksona jsem si pořídil v roce 1985. Dodnes ho pořád vozím na koncerty.
Kirku, když natáčíš něco ve studiu, snažíš se pak používat stejné vybavení živě?
Ve studiu se snažím koncentrovat a dostat ty zvuky takové, jaké přesně chci. Co a jak natáčím, neřeším, pak teprve při zkoušení na live se snažím naučit ty věci tak, aby zněly jako ze studia. Někdy se snažím používat to samé vybavení, ale někdy to nejde, protože těch kombinací je moc.
Poslední otázka. Používal si pedály KHDK na nové desce Metalllicy?
Ano, používal! (důrazně) Použil jsem Ghoul Screamer, používal jsem nový prototyp pedálu, který teprve vyjde v blízké budoucnosti. A ten zní fakt hustě, myslím, že kytaristé dostanou jízdeíku úplně do jiného světa. Měl bys vidět můj výraz, jak se na to těším! A používal jsem taky KHDK Distortion One.
David Karona: Věřím uším našich zákazníků a muzikantů
Co bys o sobě řekl, Davide?
Začínal jsem jako bubeník, když mi bylo jedenáct let. Hrál jsem metal a punk rock v garážích. Všechno jsme se naučili sami, ale už jsem tenkrát přemýšlel,Jak to udělat, aby můj kytarista zněl líp i s touhle levnou kytarou. Brzy jsem věděl, že se chci živit muzikou, že to bude moje životní dráha. Když mi bylo devatenáct, sehnal jsem si stáž u nahrávací společnosti Arista Records. Byla to ta nejhorší práce na světě a já ji dělal zadarmo. Ale bral jsem to vážně, protože jsem miloval to hudební prostředí. Když mi bylo dvacet jedna, hned po škole jsem získal stálou pozici v marketingovém oddělení v RCA Records. Jejich umělci byli Foo Fighters, Dave Matthews a další.
Pracoval jsem s nimi a setkával se s nimi osobně, pomáhal jim propagovat jejich alba. To mi nestačilo, chtěl jsem něco změnit. V novinách jsem narazil na inzerát „Přijďte dělat do A & R k výrobci kytar, zesilovačů a baskytar.“ Byl to inzerát Washburn Guitars. Odepsal jsem, přišel na pohovor a ještě ten den jsem získal tu pozici díky svým zkušenostem a kontaktům. Bylo mi dvacet pět. Následující den už jsem pracoval s Paulem Stanleyem, navrhoval jsem s kytary s Dimebagem Darrellem z Pantery, se Scottem Ianem z Anthraxu, s Danem Doneganem z Disturbed. Na škole jsem předtím studoval design a umění, což se mi pak hodilo. S mnoha muzikanty jsem měl blízký vztah, což nám pomohlo tvořit spolecně nástroje, které doplňovaly jejich osobnost, odrážely jejich životní příběh. To všechno je nesmírně důležité pro tvorbu jejich zvuku, jejich muziky. Byl jsem mostem mezi muzikantem a realizátorem, inženýrem. No a to dělám dodnes.
Dlouho jsi pracoval pro Randall...
Washburn vlastnil Randall. Celá ta korporace se jmenuje US Music a Washburn, Randall, Eden Bass Amps patří pod ní. Přes Scotta Iana jsem se tam setkal s Kirkem Hammettem.
Dělal jsi pro A & R. Jak to funguje? Jak přivedeš firmě nového muzikanta?
Musíš mít kontakty, které si vybuduješ. Pracoval jsem tam přes deset let a za tu dobu jsem si vytvořil schopnost komunikovat s lidmi a navazovat s nimi hlubší vztahy. I do dnešního dne jsou téměř všichni mi bývalí spolupracovníci blízcí přátelé. I v KHDK máme filozofii, kterou jsem razil už dřív: pracovat pro muzikanty. Vždycky jsem si vybíral pro spolupráci muzikanty, kterým věřím a kteří vědí, co chtějí. Vím, že tráví dvacet čtyři hodin denně přemýšlením nad svým tónem a mají zkušenosti a obrovský talent. Absolutně věřím jejich uším.
Jak ses setkal s Kirkem?
Od začátku mě práce pro US Music jsem spolupracoval se Scottem Ianem, kterého k Randallu přivedl Dimebag. Scott byl vždycky u Marshallu, ale Dimebag mu jednou řekl: „You have to hear this shit.“ Tyhle zesilovače musíš vyzkoušet. Scott pak hned přešel k Randallu. Scott mě pak seznámil s Kirkem. Moje první spolupráce s Kirkem byla na jeho signature zesilovači. Byl první, který kdy vytvořil. Od té doby jsme přátelé.
A ty jsi mu později navrhl, abyste stavěli spolu pedály?
Když jsem po deseti letech odešel z Randallu, hledali jsme důvod, proč spolu zase pracovat. Předtím jsem už přemýšlel o tom, že začnu svůj vlastní projekt a budu dělat věci ještě o něco lépe, než jak jsem to znal z hudebního průmyslu. Ani pedály KHDK nebyly nijak plánované. Chtěli jsme spolu prostě vytvořit něco nového, originálního a něco, co by nás oba nadchlo.
Kirk mi řekl, že nechce, aby z KHDK vyrostla obrovská firma...
Je to tak. Nechceme vybudovat korporací a nechceme firmu prodávat. Chceme ji přenechat našim dětem, jestli ji budou chtít, a nadále posunovat možnosti krabičkových zvuků, dělat originální věci, na které jsme hrdí a které inspirují ostatní muzikanty. Nesmírně důležitou součástí procesu je Antonín, který je s námi v každé fázi tvorby nového pedálu. Jeho názory jsou pro vývoj stejně důležité jako Kirkovy a moje.
Co je tvůj největší problém u nové firmy, jakou je KHDK?
Momentálně pracuje v KHDK jen pár lidí, je to prostě náš „passion project“. Tím pádem máme omezené kapacity. Máme s Kirkem a Antonínem seznam pedálů, které chceme postavit. Je jich už přes dvacet. Každý pedál potřebuje svůj čas. Prototypovou i experimentální fázi nechceme uspěchat. Pak přichází testovací fáze, od Miloše Doležala až po americké kytaristy. Finální slovo má samozřejmě Kirk. Tohle všechno trvá déle, než bychom chtěli, ale jinak to nejde.
Jak dostaneš pedály ke svým zákazníkům? Jak je prodáváte?
Nic neprodáváme přímo. Snažím se podporovat prodejce a dělat to tradiční cestou. Vím, že máme vynikající produkt, a chci jím podpořit kvalitní prodejce. Hodně lidí je nadšených z našich pedálů, ale nejsou levné. Všechno vyrábíme v USA, vše ručně testujeme, což pak znamená téměř nulové problémy u zákazníků. Všechno se ale podepisuje na nákladech.
V Evropě občas prodejci nechtějí uvést produkty kvůli rivalitě mezi výrobci. Je to v Americe taky tak?
V Evropě cítím primární obavu prodejců z konkurence ostatních obchodů. Chtějí mít exkluzivitu na výrobky, nelíbí se jim, když ostatní prodávají to samé, co oni. V Americe to prodejci naopak vítají. Čím víc obchodů bude mít určitou značku, tím víc lidí ji uvidí. Také mají prpspěch z propagace té značky ostatními prodejci, je to něco jako společný marketing. V Americe se prodejci nesnaží tolik odlišit nabídkou, ale spíš kvalitou služeb. Snaží se vytvořit unikátní prostředí v obchodě, mít výborně vyškolené zaměstnance, kteří umějí o zákazníka pečovat.
Antonín Salva: Nechci kopírovat bezhlavě.
Tondo, co bys poradil mladým klukům, které zajímá hudební technika a chtějí to někam dotáhnout? Jak jsi začínal ty?
Začínal jsem informacemi z internetu v době, kdy jsem musel chodit kvůli připojení do knihovny. Hledal jsem informace na zahraničních serverech. Nejprve jsem postahoval tuny schémat a studoval. První ze serverů, ktere jsem navštěvoval, byly The Blue Guitar a Schematic Heaven. Pak existují nejrůznější fóra, na kterých lidi sdílejí zkušenosti. V Čechách je to server Instrumento, na kterém jsem získal zásadní spojení s lidmi důležitými pro další vývoj.
Tam jsi našel své první české kontakty?
Na Instrumentu jsem se spojil s velmi znalým člověkem. Začalo to tak, že jsme se pohádali. On tvrdil něco, já opak.... Vyzval jsem ho, že mu to tedy ukážu, abych ho přesvědčil. První moduly Randall, které jsem modifikoval, dovezl pak právě on z USA. Ten kluk byl Hynek Stančík a velmi mi pomohl i Petr Lux, oba muzikanti z kapely Paladran. S oběma nadále spolupracuji, pomáhají mi natáčet a testovat.
Je důležitější sehnat „hvězdy“, nebo méně známé lidí, kteří se s tebou klidně pohádají, ale dají ti cenný impuls?
Hledám lidí, kteří vědí, o čem mluví. Jestli jsou to hvězdy, nebo ne, mě nezajímá. A zda vědí, o čem mluví, zjistím hned z naší počáteční komunikace.
Jak jste řešili součástky a jejich kvalitu? Bez toho se to neobejde.
To byl jeden z počátečních problémů. Měl jsem spoustu informací z internetu, a přesto to nehrálo tak, jak jsem chtěl. Tohle je problém součástek, a ty se zcela zásadně podílí na finálním výsledku. Především u traf, kondenzátorů a polovodičů. A neplatí, že ty drahé jsou vždycky ty správné, speciálně u lampových zesilovačů. Nejde tam o hi-fi kvalitu, ale často spíš o specifičnost materiálu; například pro hi-fi by něco nebylo vhodné, ale pro lampáče je to přesně ono.
Jak přijít k těm dobrým součástkám? A od kterých firem?
Před deseti lety to byl opravdu problém. Dnes české obchody spoustu speciálních věcí nabízejí, například kondenzátory Wima, Vishay, Sozo atd. Většinu z nich lze dnes u nás sehnat. Dále existují zahraniční specializované e-shopy a nákup u nich je jistota, i když za vyšší cenu.
Ty jsi začínal upravovat nejdříve pedály, nebo zesilovače?
Pedály. Ale úplně nejdřív jsem si je vyráběl. Dnes běžně dostupné značky jako MXR nebo Electro Harmonix nešly lehce sehnat. Proto jsem stavěl repliky podle schémat z internetu. Postavil jsem jich desítky.
Kdy jsi poprvé navrhl něco svého?
Zabýval jsem se tím a postupně jsem zjišťoval, že výrobci pořád opakují dva tři pedály dokola. Pořád jsem se například setkával s různými variacemi na Tube Screamer. Různé pedály různých výrobců, ale stále stejné zapojení, možnosti i zvuk. Přišlo mi to málo kreativní. Zjistil jsem, že spousta lidí u nás má posvátný respekt k tomu, co bylo vymyšleno a vyrobeno. Především v Americe. Pro mě bylo zásadní pořízení zesilovače Soldano a dodávám, že Michael Soldano je můj favorit. V momentě, kdy jsem koupil jeho zesilovač, byly na něm už provedené úpravy, a já jsem k němu proto tenhle posvátný respekt neměl. Naopak jsem začal zjišťovat, co všechno se dá udělat jinak. Člověk se toho nesmí bát.
Kdy přišel v tvé kariéře bod zlomu? Jak docílí neznámý technik z Česka toho, že si jeho sound poslechne někdo v Americe?
Myslím, že neexistuje jeden bod zlomu. Je to spíš postupné nabalování věcí na předchozí aktivity. Takže po kvalitních zvukových ukázkách zveřejňovaných na fóru Randall MTS (www.grailtone.com) mě kontaktoval světoznámý producent Michael Wagener, potom i díky tomu následovali Accept nebo Smashing Pumpkins. Zásadní byla i moje cesta na veletrh do USA, přestože to bylo nákladné, riskantní, a spousta lidí mě od toho odrazovala.
Takže ses vydal do Nashvillu na hudební veletrh Nashville Amp Expo?
Ano, to bylo v roce 2011. Opět skvěle zafungoval internet: napsal jsem na Facebook, že se tam chystám, a Michael Wagener a lidí z jeho okolí, fanoušci mojí práce, se mi ozvali a pomáhali mi.
A tam pak proběhl první kontakt s Davidem Karonem?
Dělal jsem práci pro Billy Corgana, jehož technik je Davidův kamarád. David měl už tehdy představu a spojil se se mnou. Nakonec jsme se sešli v Praze, dali jsme si plzeňský, David mi řekl, že chce vybudovat značku pedálů spolu s Kirkem Hammettem z Metallicy a nabídl mi spolupráci. Pedály KHDK navrhuji a dohlížím na kvalitu zpracování i použitých součástek. Vždycky se snažím, abychom kombinovali nové přístupy a technologie. Mám ctižádost nekopírovat bezhlavě a odlišovat se od běžné produkce. Tak to bude vždycky.
www:
