"Každý dobrý lampový aparát by měl hrát dobře na jakýkoliv nástroj, měl by umět vystihnout jeho zvuk a zahrát to, co do něho jde. Je to stejné jako u hi-fi techniky. Jestliže pustíme do zesilovače kvalitní signál, tak ten signál v takové kvalitě, jak přišel na vstup, se musí dostat i na výstup, takže dobrý nástroj zahraje přes náš zesilovač dobře a špatný špatně. Zjednodušením výbavy by cena zesilovače nijak podstatně nezlevněla. Nejdražší je výkonová část a mechanické díly, proto naše cesta vedla k tříkanálovému zesilovači."
Autorom tohto citátu a ústrednou postavou výrobnej reportáže je pán Jindřich Hrbáček. Ako väčšina teenagerov v šesťdesiatych rokoch, aj on sa dostal k muzike cez elektroniku a naopak. Muzikantské ambície ho motivovali k svojpomocnej výrobe prvých zosilňovačov a ďalšiemu štúdiu elektrotechniky. Počas vysokoškolského obdobia sa preň výroba gitarových a basových zosilňovačov na objednávku stala aj hlavným zdrojom obživy. Neskôr sa stal profesionálnym hudobníkom a účinkoval hlavne v zahraničných zábavných podnikoch. Z povinného tanečného repertoáru preferuje swing a evergreeny. Po rokoch aktívneho hrania sa v súčasnosti jeho záujem presúva skôr do obchodnej sféry. "Hraji už jenom pro zábavu, abych to nezapomněl, a při příležitostech, kdy je to dobře zaplacené." Nikdy sa však neprestal zaoberať dizajnom elektrónkových zosilňovačov. Okrem svojej staronovej záľuby v tvorbe gitarových aparátov predstavovalo významnú etapu v jeho snažení "zabŕdnutie" do audiotechniky.
"K hi-fi technice jsem se dostal teprve až před pár lety. Došlo k tomu dílem Williama (Khnela), když mi, v souvislosti s opravou reproduktoru, který dělám, představil malinký 1,5wattový elektronkový zesilovač. Okamžité srovnání s poměrně drahým tranzistorovým Marantzem mě přesvědčilo, že se tím budu zabývat. Po určitém vývoji včetně zkušeností s pentodami v ultra lineárním jednočinném zapojení jsem skončil u triod. S pentodama v hi-fi technice jsem skončil, protože jsem se rozhodnul, že budu dělat jenom to nejlepší, takže jenom triody." Vďaka svojmu puristickému prístupu sa za krátku dobu vypracoval na úroveň porovnateľnú so svetovým štandardom, ktorú priezračný zvuk jeho zosilňovačov so zapojením v triede A neraz i prevyšuje. Pod značkou JH-S existujú v ustálenej ponuke rozličné MM a MC gramofónové predzosilňovače, DA prevodník s filtrom a výstupnou jednotkou s elektrónkami, linkový predzosilňovač, ale hlavne niekoľko základných druhov elektrónkových hi-end zosilňovačov (mujweb.cz/www/jhsound). Deväťdesiat percent z tejto produkcie však putuje do sveta, pretože: "u nás na to asi není půda". Možno aj preto sa Jindřich Hrbáček od nedávnej doby, v spolupráci s vyššie spomenutým kolegom Williamom, opäť sústreďuje na gitarové zosilňovače. Výsledným produktom takto zameraného vývoja sa stal trojkanálový gitarový zosilňovač Cannibal
RNDr William Khnel je kreatívnym partnerom pána Hrbáčka a zároveň aj iniciátorom viacerých smerodajných podnetov v jeho napredovaní. Na rozdiel od Jindřicha, ktorý, ako spevák a hráč na klávesové nástroje, neprenáša skúsenosti z hudobníckej do konštruktérskej praxe, William je praktizujúci gitarista a svoje aparáty okrem akademických podmienok overuje aj pri živom hraní. Je presvedčený, že niektoré podstatné vlastnosti gitarových zosilňovačov sa prejavia až pri hre v kapele.
Čo si myslíte o použití triód v hi-fi, ste už naznačili. Aký je ale váš názor na ich využitie v gitarových zosilňovačoch?
JH: Jedná se o zesilovače GAS, což je firma vyrábějící také hi-fi techniku v kategorii high-end. V jejich řešeních se vyskytují takové extrémy jako stříbrné dráty na výstupních transformátorech. Pochopitelně cenová kategorie kolem 20 000 dolarů řadí tu firmu mezi exkluzivní. Jednokanálový aparát s jednou triodou na konci a výkonem 12 Wattů postavili především pro studiové účely. Mělo by se tím dosáhnout libozvučnějšího zkreslení jednočinného výkonového stupně.
WK: Zanedbatelné ale není ani porovnání cen elektronek. Jednoduchá pentoda EL84 stojí kolem tří stovek a cena jedné 15 wattové triody je od tří tisíc korun nahoru. Pár triod od renomovaného výrobce stojí 1100 dolarů.
Výrobou gitarových a zároveň aj elektrónkových hi-fi zosilňovačov sa zaoberajú aj známejšie firmy, ako napríklad Mesa/Boogie. Hoci je elektrónkový princíp v mnohom totožný, existujú aj zásadné rozdiely medzi týmito dvomi svetmi. V čom sa podľa vás líšia?
JH: Zesilovač pro kvalitní poslech reprodukované hudby musí přenést a zesílit signál ze zdroje zvuku (CD přehrávač, gramofon, DVD atd.) pokud možno co nejlineárněji, bez zkreslení v předzesilovači i koncovém zesilovači a pokud možno i bez zpětné vazby v signálové cestě. K tomuto se hodí nejlépe triodový jednočinný výkonový zesilovač, jehož linearita je dána linearitou speciálních výkonových triod např. řady 300 B. Dále musí mít takový zesilovač výkonově předimenzované transformátory. Jeho účinnost je kolem 15 až 20 %. Ostatní požadavky na jeho nízký šum, brum, jsou totožné s kytarovými zesilovači. Ještě se u něho požaduje malý přeslech mezi kanály. Konstruovat kytarový zesilovač s takovou náročností by nebylo ekonomické a efektivní. V hi-fi se s tak vysokými výrobními náklady prostě počítá.
Koncový zesilovač v hi-fi technice se dělá taky někdy tak jako u kytarových zesilovačů, tedy dvojčinný. U kytarového zesilovače považuji za mnohem důležitější část vstupní než tu výkonovou. U hi-fi zesilovače je to naopak. Tam se, v případě CD přehrávače, používá poměrně silný zdroj signálu. U našeho kytarového zesilovače Cannibal jsme použili toroidní transformátory napájecí i výstupní, poměrně levné elektronky EL34, zesilovač s výkonem kolem 50 wattů - což většině hudebníků stačí - a soustředili jsme se hlavně na jeho vstupní část.
Kytarový zesilovač počítá s kmitočtovým rozsahem pro kytaru, tedy od 80 Hz. Horní mezní kmitočet v oblasti slyšitelného pásma je snadno dosažitelný. Jinak je však tomu s předzesilovačem takového přístroje. Ten na rozdíl od hi-fi předzesilovačů (kromě gramofonových pro MM či MC jehlu) je plný různých pásmových propustí, korekcí kmitočtu a zpětných vazeb. Z původního poměrně lineárního signálu kytary se tento pomocí mnoha prvků cestou deformuje tak, aby se zdůraznily více či méně harmonické kmitočty. Jak známo, lidskému uchu lahodí spíše ty sudé harmonické, proto jsou oblíbeny elektronky, ty mají při zkreslení větší zdůraznění sudých harmonických kmitočtů. Dále je splněn požadavek velké přebuditelnosti vstupního zesilovače, protože elektronka na vstupu pracuje v oblasti lineární části charakteristiky s vysokým napájecím napětím. Tím pádem zpracuje bez zkreslení i velký signál, proto i čistý zvuk kytary přenese lépe než polovodiče. I někteří baskytaristé dávají pro tuto vlastnost přednost elektronkovému předzesilovači.
Toroidné transformátory možno vídať hlavne v hi-fi prístrojoch, vy ste ich však použili aj v gitarovom aparáte?
JH: V hi-fi technice se používá toroidní transformátor jako napájecí, kdežto my ho používáme jako napájecí i jako výstupní. Vycházel jsem ze své zkušenosti, že i ve svých jednočinných triodových hi-fi přístrojích používám speciálně vyrobený toroidní transformátor - tam musí být magnetická mezera, ten toroid je přeříznutý a znovu slepený s nepatrnou magnetickou mezerou pro jednočinný zesilovač. Posléze jsme zkusili nechat si vyrobit z kvalitních orientovaných plechů (od stejné firmy, která pro nás vyrábí i hi-fi transformátory) takovýto transformátor i pro dvojčinné zapojení a zjistili jsme, že zvukově je tento toroidní transformátor lepší než EI transformátory, které jsme zkoušeli používat ze začátku. Další výhodou je malá hmotnost.
Postavili ste už množstvo zosilňovačov, čo robíte pre to, aby každý z nich predstavoval určitý progres a krok o jeden stupienok vyššie?
WK: U kytarových zesilovačů nelze matematicky postihnout, jak zní souhra všech prvků tak, jak zvuk prochází prvním až posledním. To znamená, že je to více věcí zkušeností a možná trochu i intuice, ale také opakovaných testů a ověřování v praxi.
Progres iste nemožno považovať iba za reťazec identifikovaných a vyriešených problémov. Výraznou mierou sa tu jedná o estetickú kategóriu, no svoju rolu tu zohráva aj cena komponentov. Je šanca postaviť "ideálny zosilňovač" viac otázkou peňazí, alebo nápadu a šťastia?
WK: Určitě nápadu. Kytarová aparatura nepotřebuje mít zlaté plošné spoje. Je však velice obtížné hodnotit finančně výkon někoho, kdo se při práci řídí intuicí. To je jako byste chtěl ohodnotit výkon básníka.
JH: Tak jako každý výrobce, který se chce dostat na dobrou cenu, snažím se i já cenu dílů od našich dodavatelů stlačit co nejníže. Levněji než specifický prototyp vyjde sériově vyráběný aparát, který by tím pádem měl splňovat univerzální požadavky na použitelnost. Musím ale podotknout, že ani elektronkové hi-fi, ani kytarové zesilovače nemohou být levné. Cena transformátorů je nejméně trojnásobná oproti tranzistorovým a cena elektronek je oproti polovodičům pro srovnatelný aparát až třicetinásobná.
Aký charakter zvuku možno očakávať od zosilňovača Cannibal?
WK: Dovede být dost ostrý a při extrémně brilantním zvuku nástroje se může zdát až nepříjemně řezavý, ale od toho jsou tam ty knoflíky, abychom s nimi otočili. Nemožno zohledňovat názor, když si člověk navolí extrémní hodnoty ovládacích prvků a zkombinuje je s extrémním zdrojem a bude se divit, že to už nezní libozvučně. Všechny ostatní polohy knoflíků libozvučně znít mohou.
JH: Je tady zohledněna možnost poměrně velkého zdvihu korekcí. Může se stát, že při použití rozdílných nástrojů budou nejlépe vyhovovat polohy s výškovým potenciometrem úplně staženým, anebo naopak, vytočeným maximálně doprava. Co se nastavení týče, nepatří tento aparát k nejjednodušším, na druhé straně umožňuje rychlé dosažení extrémních změn zvuku. Kdo by se s ním chtěl seznámit důkladněji, měl by strávit nějaký čas tím, že bude sledovat jednotlivé průběhy a nebude se bát otočit knoflíkem z jedné strany na druhou.
Čím je Cannibal jedinečný?
WK: Má vynikající odstup signál/brum, přičemž odstup signál/šum je dán dostupnou variantou elektronky ECC 83 na vstupní pozici. V našem případě je to výrobek firmy JJ, nepochybně existují s těmito parametry i lepší. Zesilovač je za všech okolností stabilní, i když zesílení na zkreslených kanálech je vyjímečně velké. Problémem může být mikrofoničnost (opět) první elektronky. Zde provádíme při výrobě výběr. Čistý kanál umožňuje i pro snímače se slabším signálem dosáhnout silný crunch až distortion. U zkreslených kanálů je třeba citlivě zacházet s knoflíkem gain, zde je spousta zvuků natěsnána blízko začátku rozsahu. Dvě seriové efektové smyčky by už měly dát možnost případně dodělat zvuk kvalitními procesory v rackové variantě. Nebylo cílem přiblížit se charakteristickému zkreslení určitého značkového zesilovače, osobně bych popsal výsledné zkreslení preampu spíše jako měkčí. Zesilovač není v koncovém stupni nijak kmitočtově kompenzován, je opět až extremně stabilní, po zavedení silnější zpětné vazby by se hodil i pro účely hi-fi. Cannibal je rozměrem malý a lehký, přitom transformátory jsou dostatečně výkonově dimenzovány. Zesilovač se v provozu nebezpečně nezahřívá a měl by být velmi spolehlivý. Pro spoustu muzikantů bude zajímavá možnost si tento lehký zesilovač v rackové verzi připojit (i improvizovaně) ke stávající aparatuře.
Stretnutie s obidvomi pánmi sa odohralo v jednom z menších brnianskych obchodov s hudobnými nástrojmi, kde si ctení návštevníci môžu overiť schopnosti zosilňovača Cannibal a v priamom A-B teste ho porovnať s rôznymi druhmi zosilňovačov Engl. Pokiaľ si so sebou neprinesú vlastný nástroj, k dispozícii na to budú mať širokú škálu gitár Fokus. Kto hľadá, nájde!
