Kámen se dovalil do Prahy - Mik Taylor

Kámen se dovalil do Prahy - Mik Taylor
Kámen se dovalil do Prahy - Mik Taylor

Mick Taylor, celým jménem Michael Kevin Taylor, se narodil 17. ledna 1948 ve Welwyn Garden City v anglickém Heartfordshiru. Jeho neobyčejně rozmanitá hudební kariéra začala v první polovině šedesátých let. Od šestnácti let účinkoval v The Juniors a The Gods a pouhé dva roky na to si poprvé zahrál s Mayallovými Bluesbreakers, kde na jeden večer nahradil Erica Claptona, který údajně "prošvihnul" koncert. Tehdy ještě nezkušený Mick dokázal zaujmout nejen publikum, ale i samotného Johna Mayalla. Ten si na setkání s mladým Taylorem vzpomněl o něco později, právě v době, kdy bylo třeba najít náhradu za sólového kytaristu. Po odchodu Petera Greena natočil Mick v letech 1967-1969 spolu s Bluesbreakers pět dlouhohrajících desek. Díky své rostoucí popularitě a pověsti dobrého bluesového hráče si Mick zahrál i několik "sejšnů" s bluesmany zvučných jmen jako Champion Jack Dupree a Sunnyland Slim.

V červnu devětašesátého roku telefonoval Mick Jagger Johnu Mayallovi s prosbou, zdali by nevěděl o nějakém mladém a talentovaném kytaristovi, který by nastoupil do Rolling Stones po Brianovu Jonesovi. John právě rozpouštěl Bluesbreakers a doporučil mu vyzkoušet Micka Taylora. A desátého června 1969 se Mick stal součástí Stones. V období 1969-1974 s nimi natočil celkem deset desek, z toho pět studiových a pět živých záznamů. Nespokojil se však jen se svým členstvím v legendární skupině a často vystupoval na živých koncertech společně s dobrým známým Johna Mayalla, Nicky Hopkinsem a později přispěl i na dvě sólová alba Ronnieho Wooda, který nastoupil na Mickovo místo u Stones v roce 1974.

Po odchodu se Mick vydává na turné po Evropě s Jackem Brucem a klávesistkou Carlou Bley. Přestože bylo plánováno živé album, kapela nevydrží víc než jen několik měsíců a jedinou pozůstalostí po tomto projektu je živé CD Old Grey Wistle Test, BBC Program vydané až v roce 1998.

Později Mick dále vystupuje s řadou různých hudebníků a zahraje si na soundtracku k filmu The Man Who Fell To Earth a dodnes nevydaném projektu Johna Phillipse, na jehož natáčení se podíleli i Keith Richards a Mick Jagger.

Dlouho očekávané vlastní album s prozaickým pojmenováním Mick Taylor vychází až v roce 1979. Deska sice obsahuje i skladbu Leather Jacket, ale zřejmě díky příliš dlouhé době po odchodu ze Stones nemá valný vliv na její poměrně nízkou prodejnost.

Počátkem osmdesátých let, přesněji 14. prosince 1981, se Mick opět ještě jednou objevil na živém vystoupení Rolling Stones. V tomtéž roce vyjíždí na krátkou "šnůru" s Alvin Lee Bandem, ale ani jediný koncert z této doby není oficiálně zaznamenán.

Rok na to dává John Mayall dohromady své Bluesbreakers (s Colinem Alenem a Johnem McVie) a Mick s nimi absolvuje dlouhé euroamerické turné. Nicméně asi největším zážitkem se stává Mickova účast na natáčení Dylanova alba Infields s Markem Knopflerem. A o rok později dalšího alba, jež je záznamem z turné Boba Dylana, na které byl Mick rovněž přizván.

Poté, co se Mick v roce 1986 přestěhoval do Spojených států, vystupuje často na menších koncertech a jeho repertoár se velmi často diametrálně liší. Vydává další alba, účastní se četných koncertů i studiových nahrávek hudebních veličin i méně známých skupin a to v Evropě i v USA. Šíře jeho hudebních aktivit je opravdu pozoruhodná, o čemž svědčí i rozsáhlá diskografie na konci textu. Hudební kritici prominou, pokud jsme něco vynechali, ale množství projektů s nápisem "FEATURING MICK TAYLOR" je skutečně téměř na hranici lidských možností a dodnes prakticky neexistuje žádný oficiální soupis Mickova díla.

Kámen se dovalil do Prahy - Mik Taylor
Kámen se dovalil do Prahy - Mik Taylor

Kameny se valí do Prahy!

... Vzpomínáte?

Od prvního koncertu Stounů v České republice uplynula dlouhá doba a v listopadu 2001, po více než deseti letech, se konečně zaradovali i fanoušci bývalého a mnohdy opomíjeného člena tohoto legendárního uskupení.

"Ex-stoun", mistr "slide" hry na elektrickou kytaru, Mick Taylor vystoupil v rámci evropského turné se svým All Star Blues Bandem 15.11.2001 v pražském Lucerna Music baru.

Dopředu ujednané interview v salonu jednoho pražského hotelu nedaleko Lucerny bylo pečlivě naplánováno na odpoledne před koncertem, stejně jako tisková konference. Když se však Mick neukázal ani po třech hodinách a zásoby kávy zmizely v útrobách již značně rozmrzelých novinářů, objevil se zástupce pořadatelské služby, aby situaci náležitě vysvětlil. "... Pánové, Mick právě přijel a šel si na chvilku lehnout". Po těchto slovech si kdosi z přítomných povzdechl: "...no tak to jsem nezažil ani když tu byl Armstrong", a tak se hrstka i těch nejtrpělivějších rychle rozloučila s možností udělat rozhovor s kytaristou, jehož sláva hvězd se dotýká, a odebrala se k domovu. O to větší bylo mé překvapení, když jsem byl poněkud paradoxně požádán o "chvilku strpení", abych se z úst spolupořadatele z agentury Joe's Garage záhy dozvěděl, že pokud to dobře dopadne, Mick si na krátké interview udělá čas možná po koncertě.

Nakonec to přece jen dobře dopadlo.

Rozespalý Mick a jeho blues band koncert skutečně odehráli, publikum spokojeně odchází a asi v jednu hodinu po půlnoci je čas i na krátký exkluzivní rozhovor, který vám zde přinášíme.

(Mick sedí v koutě místnosti zaklesnutý mezi stoly se zbytky jídla a pití a jeho neobyčejně otrávený výraz mi dává silně najevo, že není dvakrát nakloněn této konverzaci, a já se cítím trochu jako podomní prodejce, který omylem zazvonil týž den u stejných dveří, odkud ho již ráno vykopali...)

Micku, celý život se věnuješ převážně hudebním stylům vycházejícím z kořenů blues, jakou hudbu posloucháš v soukromí?

Mám rád jazz i klasickou hudbu.

Skutečně klasickou?

Ano, cokoli klidného, cokoli, co nehraju na podiu.

Jsi poprvé v Praze, jak na tebe město zapůsobilo?

Jo, moc pěkný město. Přál bych si mít víc času anebo sem někdy přiletět na pár dní na dovolenou. Přijeli jsme z Innsbrucku až okolo šesté večer. Nebyl na nic čas, ale koncert se mi moc líbil.

Kolik koncertů máte ještě do konce roku?

Ouhh... hrajem v Německu, Belgii, pak jedu do Švédska, do Moskvy ...

Docela hodně, že jo? Kolik koncertů stihneš za rok?

Nevím, hodně se to mění. Letos ani moc ne, myslím asi tak padesát, šedesát kšeftů.

Hrál jsi s řadou dnes již legendárních muzikantů, Stouni, Dylan, Mayall, jak bys charakterizoval tvůj současný vztah k těmto lidem?

Ale jo, je to fajn. Hlavně s Johnem Mayallem. On mě občas pozve, když točí novou desku a tak. Točím i s ostatníma.

Netočíš moc vlastních alb, více hostuješ, proč?

Rád pracuju s různýma lidma. Vlastní desky dělám taky, ale necítím se nějak tlačen dělat moc sólových projektů.

Jak si vybíráš své spoluhráče?

Většinou jsou to prostě kamarádi.

Kdo tě nejvíce ovlivnil? Myslím, co se týče tvé hry na kytaru.

Asi jako všechny, hodně kytaristů. Jeff Beck, B. B. King, Eric Clapton, Albert King...

Co říkáš na mladou generaci kytaristů?

Dej mi nějakej příklad.

Johnny Lang...?!

No nevím, nemám pocit že by mě nějak zvlášť ovlivnil.

To bych ani nečekal, ptal jsem se, co si myslíš o tom, jak hraje.

Jo, myslím, že je dobrej hráč.

Chtěl bych se ještě zeptat na tvoje vybavení. Nástrojovku jsem viděl na pódiu, ale řekni mi, jakou kytaru máš nejraději?

Nebyla to ani jedna z těch, co mám dneska sebou. Mám jednoho starýho Les Paula, hrál jsem na něj ještě se Stounama. To je moje jednička na cvičení doma, netahám jí na žádná vystoupeni.

Ještě k tvojí technice hry, pro kterou je typické používání bottle necku. Hraješ ve standardním ladění nebo i v otevřených akordech?

Hlavně normální ladění, ale dnes tam mám tu bílou kytaru, ta je do otevřeného E. Mám rád i otevřené G nebo D ladění.

Máš tedy radši tvrdší struny?

Ano jednoznačně, pouze tvrdé struny.

Máš ve svém nabitém programu vůbec čas cvičit?

Ani ne.

Co bys poradil našim mladším čtenářům, kteří mají času dost. Co dělat pro to, aby se stali tak dobrým jako ty?

Ať cvičej! ...smích

Díky za rozhovor.

Výběr z diskografie:

 

1. Mick s Johnem Mayallem a Bluesbreakers

Crusade, 1967

Diary of the band Vol. One-Feb'68 -natočeno živě v r.1967

Diary of the band Vol. Two-Feb'68 -natočeno živě v r.1967

Blues from Laurel Canyon, 1968

The Masters (soundtrack f filmu The Turning point) 1969

Looking back, 1969

Devil's Tricks, 1969 pouze na vinylu!

Thru the years, 1971

Primal Solos, 1977

Archives to Eighties

Return of The Bluesbreakers, 1985

Wake Up Call, 1993

The 1982 Reunion Concert, 1994

The 1982 Reunion Concert, 1994+bonus tracks

John Mayall and friends, Along for the Ride, 2001

2. Sólové desky

Mick Taylor, 1979 vinyl

Mick Taylor, 1979 CD

Stranger in this Town, 1990

Manhattan Sound Coaster, 1990 -promo CD nahráno a vydáno v Japonsku

Coastin' Home, 1995

A Stones Throw, 1998

A Stones Throw , 1999 (japonská verze obsahuje skladbu Separately, kterou složili spolu s K. Richardsem)

A Stones Throw, 2000 (US verze)

Mick Taylor All Star Blues Band -Promo CD, 2000

3. Mick hostující

Made in England, kompilace s The Juniors , 1964

Sunnyland Slim, Slim's Got his thing Goin'on, 1968

Champion Jack Dupree, Scoobydoobydoo, 1969

Keef Hartley Band, The Battle of North west Six, 1970

Jack Grunsky, Toronto, 1970

B.B.Blunder, Worker's playtime, 1971

Reg Kind, Red Kind, 1971

Tucky Buzzard, Tucky Buzzard, 1971

Nicky Hopkins, The Tin Man Wa a Dreamer, 1973

Billy Preston, Billy Preston's Live Europe Tour, 1974

Billy Preston, The Best, 1973

Billy Preston, Digitaly remastered The Best, 1973 (odlišné od původního alba)

Herbie Mann, Reggae, 1974

Herbie Mann, Reggae II, 1974

Ron Wood, I'we got my own album to do, 1974

Robin Millar with Mick Taylor, SP 1974

Tom Newman, Fine Old Tom, 1975

Bruce-Taylor-Bley, Live on The Grey Whistle Fest, 1975

Sirkel and Co, Sirkel and Co, 1976

Elliot Feat, Waiting for Colombus, 1978

Joan Jett and Blackhearts, Up your Alley, 1988

Allan Merril, Allan Merril, 1988

Keith Richards, Talk is Cheap, 1988

Phoebe Show, Somenting Real, 1989

Carla Olson and Mick Taylor, Live In The Roxy, 1990

Tonky Blues Band, Piedra Rodante, 1992

atd...atd...atd

4. Mick s Bobem Dylanem

Infields, 1983

Real Live, 1984

Empire Burlesque, 1985

The Bootleg series, Vol 1-3, (Rare and Unreleassed 1961-91), 1991

5. Mick s Rolling Stones (1969-1974), přesný výčet řadových alb neuvádíme, vzhledem k faktu, že většina z nich je notoricky známých. První deskou Stounů, na které je slyšet Mickova kytara, byla Honky Tonk Woman z roku 1969!

Mick Taylor na webu:

www.micktaylor.com

Kámen se dovalil do Prahy - Mik Taylor
Kámen se dovalil do Prahy - Mik Taylor
Psáno pro časopis Muzikus