Jordan Rudess - pozitivní vibrace Dream Theater

Jordan Rudess je nepochybně jedním z nejznámějších klávesistů současnosti. Do povědomí se dostal v roce 1997 coby člen Liquid Tension Experiment a o dva roky později nástupem k progress rockové kapele Dream Theater. Ve své hře kombinuje vliv klasické hudby a art rocku.

Za svou kariéru hrál a točil s umělci jako Vinnie Moore, David Bowie, Annie Haslam, Enrique Iglesias, Jan Hammer a Tony Williams, hrál v duu s Rodem Morgensteinem. Natočil několik sólových desek, kde mu hostovala takřka kompletní muzikantská rocková špička. Je známý svou posedlostí technickými novinkami a různými, ne právě klasickými, hudebními nástroji. Na svých stránkách vede on-line konzervatoř a je autorem dvou hudebních programů pro iPad MorphWiz a SampleWiz.

Jak si užíváte právě probíhající evropské turné? Vypadá to jako zahřívací turné pro vašeho nového bubeníka, jeho představení se fanouškům.

Ano, je to právě tak, jak říkáte. Je to dobrý způsob, jak představit novou sestavu Dream Theater. Lidé tuhle sestavu přijali skvěle a kapela hraje velmi dobře. Užíváme si to a všichni cítíme pozitivní vibrace.

Na tomhle turné hrajete i jednu skladbu z nového alba A Dramatic Turn of Event. Jak se fanouškům líbí skladba On the Backs of Angels?

Víte, pokaždé když hrajeme v Evropě, tak to vypadá, že jsou fanoušci nadšení a šťastní. Vím, že jsem docela populární a že nás tu lidé mají rádi, protože je to tu stejné při každém turné. Co se týče nové skladby, asi ji mají rádi. Těžko říct. K nám se dostávají jen pozitivní ohlasy, jak na kapelu, tak na skladbu.

Jméno alba nejspíš odráží to, co se v Dream Theater poslední rok stalo. Jak jste se vyrovnali s odchodem Mika Portnoye?

Co se týče názvu alba, tak to pochází z textů, které na albu jsou. Texty na albu jsou o změnách - duchovních, emočních. O změnách náboženských a vývoji člověka, katarzi. Odtud tedy pochází název alba. Můžete se také vztahovat k tomu, co bych jednoduše nazval šťastnou nehodou.

Co se týče Mikova odchodu, ze začátku to bylo hodně těžké. Byl to pro mě obrovský šok, že právě Mike chce opustit kapelu. Ale když opravdu odešel, kapela se z toho dostala poměrně rychle. Objevili jsme světlo na konci tunelu a rozhodli jsme se hledat nového bubeníka. Uspořádali jsme konkurz, na který jsme si pozvali různé bubeníky. Mimochodem z těch konkurzů jsme natočili video, které vydáme na DVD. Všichni ti bubeníci byli skvělí a s každým se nám skvěle hrálo.

Nicméně to, že se konkurzu účastnil i Mike Mangini bylo opravdové požehnání. Je to skvělý bubeník a mám pocit, že s jeho hrou se kapela dostala na další úroveň. Jsme lepší než kdykoliv dřív a jsme šťastní, že je to, jak to je.

Jaké jste měli požadavky při konkurzu na nového bubeníka?

Měli jsme tři skladby, které jsme každému poslali, aby se je naučil. A řekl bych to takhle: Když přišel Mike Mangini do zkušebny, zahrál ty skladby naprosto dokonale. A to navzdory tlaku, pod kterým byl. Nejenže to byl konkurz, kolem byl také náš management, bedňáci a technici. A tenhle chlápek nakráčel dovnitř, naprosto dokonale zahrál naše písničky, což na nás na všechny zapůsobilo. Navíc, on tuhle práci opravdu chtěl. Dal nám na vědomí, že tuhle práci chce, že je schopen ji dělat, že je ten pravý pro tuhle práci a že je schopen přizpůsobit tomu celý svůj život.

Když to shrnu, všichni hráči byli skvělí, někteří možná lepší než ostatní, ale všichni velice technicky zdatní - proto jsme si je taky pozvali. Ale Mike byl prostě jiný. Jeho plusem byl jeho přístup a to, jakým způsobem se prezentoval. Samozřejmě hrálo roli i to, že hrál na několika sólových albech Jamese LaBrieho, takže s ním měl James už nějaké zkušenosti.

Jaký je rozdíl mezi Mikem Portnoyem a Mikem Manginim?

Mike Mangini strávil celý život tím, že se snažil ovládnout umění bubnovat. Rozdíl je v zaujetí pro věc, jeho bubenické schopnosti jsou jedinečné. Musíte si uvědomit, že se bavíme o člověku, který drží několik světových rekordů v rychlosti bubnování. Mike má místo mozku metronom, absolutně neuhne z doby. Je to fenomenální bubeník.

Mike Portnoy je také skvělý bubeník, ale přemýšlí o svém nástroji jinak. Zatímco Mangini se zajímá pouze o bubnování, Portnoy přemýšlí o dalších věcech. Tohle je zásadní rozdíl - jeden je plně zaujat jedinou věcí, ten druhý je tak trochu do větru.

Tvrdí se, že Dream Theater jsou progressrocková kapela. Jak se tahle progresivita projevuje ve vaší hudbě?

Když se podíváte na začátky Dream Theater, uvědomíte si, že začali dělat něco velmi unikátního - spojili dohromady elementy progresivního rocku a virtuozity. To, co udělali, bylo něco unikátního, neopakovatelného, a nikdo jiný to nebyl schopen napodobit. Když jsem je poprvé slyšel, absolutně mě dostali, tohle jsem nikdy neslyšel. To bylo to, co mě na nich zaujalo nejvíc. Byli na neskutečné technické úrovni a navíc byla jejich hudba velmi melodická - připomínali mi Genesis, Yes, Pink Floyd a další kapely, které mám rád.

Pro mě to znamená něco jako základní ideu kapely a v současné době se snažíme tuto ideu co nejvíce udržovat při životě, nezpronevěřit se jí. Takže ta dnešní progresivita je spíše v tom, že se snažíme udržovat tuhle fúzi co nejčistší. Dělat to tak dobře, jak jenom to jde.

Druhá věc je, že se naši hudbu snažíme inovovat pomocí nových a lepších nástrojů, na které hrajeme. Co se mě týče, tak je to využití iPadů, nové elektroniky a nových kláves. To dělá naši hudbu stále novou a čerstvou.

Když jste pracovali na novém albu, jak jste skládali hudbu? Zkoušeli jste něco nového nebo psát jiným způsobem než doposud?

Tohle album bylo rozdílně oproti předchozím z toho důvodu, že jsme na skladbách pracovali bez bubeníka. I když byl v té době Mike Mangini již členem kapely, říkali jsme si, že jako nový element v kapele by mohl vnést do nových skladeb nežádoucí prvky, takže bude lépe, když se psaní materiálu nezúčastní. Většinu materiálu jsme opět napsali já a John Petrucci. Takže hlavní rozdíl byl v tom bubeníkovi. Dali jsme dohromady materiál s pomocí umělých bicích a pak jsme to jen pustili Mikovi, jak by to mělo zhruba vypadat.

Další změnou oproti minulosti bylo, že jsme kolem sebe měli jakousi tichou zónu. Potřebovali jsme klid, kde bychom si mohli odpočinout. Potřebovali jsme jakýsi mentální prostor, kde se uklidnit, abychom mohli v pohodě pracovat.

Jaké nástroje používáte na tomhle turné?

Můj hlavní nástroj, na který hraju devadesát pět procent partů na pódiu, je Korg Kronos. Vlastně jsem nedávno vyměnil Korg Oasys za Kronos, verzi s osmaosmdesáti klávesami. Další věcí, kterou používám, je iPad. Rozjel jsem vlastní obchod, kde nabízím zajímavé aplikace pro iPad. Na pódiu používám oba své programy, jeden z nich je MorphWiz a druhý SampleWiz. Dále hraju na lap steel kytaru. A pak používám ještě Continuum od Haken Audio. Na příštím turné, oficiálním turné k nové desce, budu hrát i na nástroj, který se jmenuje harpejji (pozn. autora - najdete v Muzikusu 5/2011 ve www tipech). Je to něco jako Chapman stick pro klávesáky. A pak mám ještě nástroj, který nazývám Zen Riffer, což je moje vlastní verze bezdrátového klávesového kontroléru, které je napojený na syntezátor Roland V-Synth. Stejně jako Continuum.

Jaký je rozdíl mezi vaším studiovým a pódiovým vybavením?

Tam je spousta rozdílů, protože ve studiu používám prakticky všechno. Na studiu mám rád, že si mohu vyzkoušet cokoliv, co je na trhu k dostání. Teď zrovna zkouším Vienna Symphonic Library. Na novém albu jsem vyzkoušel zvuk smyčcového kvinteta a zní to neuvěřitelně realisticky. Od Spectrasonicu jsem použil Atmosphere Library, tenhle program miluju. Je to velká součást naší hudby. Na nové desce jsem použil i Korgy Kronos a Oasys, nějaké Nordy. Mám rád, když je kolem mě spousta klávesových nástrojů, takže si mohu vybrat, aniž bych přemýšlel, kde to mám uloženo v počítači. Třeba když se mě John Petrucci zeptá, zda mám někde dobrý zvuk vibrafonu, tak hned vím, že si vyberu Yamahu Motif. Jediný problém, který potom nastane, je, jak dostat to, co udělám ve studiu, na pódium. Vítejte v mém životě. (smích)

Jak takový přenos ze studia na podium probíhá?

Je to hodně náročné na programování, všechny zvuky musím dostat do Kronosu, neboť cílem je, abych na pódiu zahrál stejně jako ve studiu. Všechno chci mít perfektní, nechci ztrácet koncentraci a přesunovat se od kláves ke klávesám. Jediné, co chci, je, abych mohl stát u kláves a všechno měnil jen sešlápnutím pedálu. Přechody mezi zvuky jsou tím i daleko jemnější. Například ve skladbě On the Back of Angels začínám jedním zvukem, pak přecházím na lead zvuk, pak přichází další zvuk a další. Smyčce, dechy, cokoliv dalšího, a já jenom lehce přepínám zvuky pedálem.

A přesně tohle všechno mi nabízí Kronos. Tohle je na něm opravdu skvělé, že je tak kompaktní a má ideální vlastnosti pro hru na pódiu. Předtím, když jsem používal Oasys, při přepínání jednoho zvuku na druhý byla slyšet jakási mezera mezi zvuky. To nebylo zrovna dobré, když hraji, chci přepínat ze zvuku na zvuk bez mezer. Poté co jsem lidi v Korgu mnohokrát otravoval s tím, že tohle musejí vychytat, přišli s Kronosem a tam je to tak, jak si představuji. Zvuk je spojený. Pravděpodobně je s tím otravovalo více lidí, takže se na to zaměřili a je to tam. Přechod mezi zvuky je dokonale přirozený. Držím třeba akord smyčců, mezitím sešlápnu pedál a změním zvuk na sbory a pak zahraji další akord a neuslyšíte tam žádnou mezeru, žádný problém.

Nebyl jste členem vývojového týmu? Slyšel jsem, že jste se na něčem podílel.

Nebyl jsem členem vývojového týmu, to opravdu ne. Jen jsem se podílel na propagaci, ta akce s tím „Co všechno uděláte pro Kronos?“. (smích) Ale pracovali jsme s Korgem na mém vlastním klavírním zvuku do Kronosu. Trochu jsme na tom zapracovali, aby to znělo podle mých požadavků. Takže tam mám svůj zvuk Jordan Rudess Piano.

S Korgem spolupracujete už nějakou dobu, pokud vím.

Strašně dlouho. Začalo to před mnoha lety, to mi bylo dvaatřicet a dostal jsem u Korgu práci jako produktový specialista. Jezdil jsem po světě jako zástupce firmy a předváděl jsem nové nástroje, jezdil jsem po obchodech a učil prodejce, jak pracovat s různými produkty, a pak jsem také nahrával demo skladby pro nástroje Korg. Takže když jste zmáčkli knoflík Demo, uslyšeli jste to, co jsem tam nahrál.

No a ten vztah s firmou jsem udržoval dál, i když jsem od nich odešel a začal si budovat koncertní kariéru. A teď jsme v pohodě. Vycházíme spolu skvěle.

Opravdu používáte Korg Nano sérii, když letíte letadlem?

Ano, často jsem to používal na cestách. Miluju tyhle malé nástroje. Používám je ve spojení s mým iPadem a pracuje se s tím opravdu dobře.