"Na počátku byla hudebně-taneční podoba, poté přišlo CD, pak, když jsme dosáhli počtu zlaté desky, vydali jsme dvojCD O slunovratu, přičemž na druhém cédéčku byl záznam večera s Janem Skácelem z osmdesátého sedmého roku. Mezitím Petr Hajn z Brna udělal filmovou podobu Slunovratu a teď, v okamžiku, kdy album dosáhlo platinové desky, vychází jako bonus DVD. Je to záznam onoho pra- pra- pra- původního, hudebně-tanečního projektu, obohacený o vizuální prostřihy a dotáčky. Tím se kruh uzavírá a toto téma je pro nás a pro mě vnitřně vyčerpáno," shrnuje biografii mimořádného multižánrového díla O slunovratu jeho autor, kapelník Hradišťanu Jiří Pavlica. Komponovaný poetický projekt opřený v drtivé většině o poesii básníka Jana Skácela hudebně vychází z kořenů moravského folklóru, ale jak už je u výjimečné Pavlicovy osobnosti zvykem, svobodně s nimi zachází a osobitě překračuje jejich hranice. Autorkou vizuální, přesněji řečeno taneční, složky je choreografka Ladislava Košíková. Ve své scénické i albové podobě přitáhl v posledních letech projekt O slunovratu ohromné množství posluchačů a diváků jinak nejrůznějších generací či žánrového gusta. Albové zlato a platina je toho konec konců hmatatelným dokladem, a tak se naskýtá logická otázka, zda Jiří Pavlica takový úspěch očekával, a nebo jím byl překvapen?
"Víte, já si myslím, že když někdo něco dělá a dělá to ze svého nejniternějšího přesvědčení nebo potřeby, tak moc nekalkuluje o tom, jestli ta či ona píseň nebo ten či onen program bude nebo nebude úspěšný. Samozřejmě, že každý autor je rád, když jeho práce má odezvu. Nebyla by pravda, kdybych říkal, že mi je to jedno. Není. Ale v době a okamžiku, kdy něco tvoříte, můžete si sice promítnout nějakou možnou cílovou skupinu, to ovšem není vůbec podstatné. Podstatné je to, že chcete něco sdělit. Já jsem se naprosto ztotožňoval se sdělením, které bylo v básních Jana Skácela, a jenom se snažil ho hudbou nepokazit.
Lze tedy říci, co má v jádru společného poesie Jana Skácela a hudba Jiřího Pavlici?
To je těžká otázka a já asi nevím. Spíš bych to nechal na jiných. Co mě na básních Jana Skácela přitahuje a fascinuje, je moudrost, tichost a ještě bych dodal, že pro mě jako pro muzikanta jsou to obrazy. Mám rád, když v hudbě jsou obrazy, když je mohu vidět, představovat si. Skácelovy básně jsou obrazy a mně se radostně zhudebňují. Zkoušel jsem řadu jiných básníků, velkou řadu, řadu jsem jich také zhudebnil, ale taková ta citová struna, třináctá komnata, kterou v sobě každý máme a o které se nemluví - tady nějaké to souznění i přes bariéru času mezi námi cítím. To je to, co mě neustále spojuje s poesií Jana Skácela, i když mezi námi už dlouho není, ale pokusit se pojmenovat, co to vlastně je, by musel někdo jiný.
Období Slunovratu je tedy aktuálním DVD uzavřeno. A co čeká Jiřího Pavlicu po Slunovratu?
Celý loňský rok jsem pracoval na věci, která se jmenuje Oratorium smíru. Je to více než hodinové oratorium pro sólové hlasy, smíšený sbor a velký orchestr na biblické texty a celé je o smíření. Je v několika jazycích, zazní v něm hebrejština, latina, řečtina, a protože jsem chtěl i nějaký místní, moravský vklad, vybral jsem si pět myšlenek z cyrilometodějského Proglasu, který je ve staroslověnštině. To byl loňský rok. Co se týče letošního, vrátil jsem se před časem po měsíci z Ameriky, pak následovala mini-šňůra, na níž jsme křtili zmíněné DVD O slunovratu, už mě nahání pan režisér Igor Stránský ze Slováckého divadla, kam budu dělat scénickou hudbu, v květnu bychom měli jet na Expo do Japonska. Z autorských věcí bych chtěl .... no, chtěl, měl bych a musím, ale hlavně chci připravit CD, na němž budou písně a zhudebněná říkadla pro děti z knížky paní Jiřiny Rákosníkové. To mám v plánu do prázdnin a po prázdninách uvidíme, protože času je málo a úkolů a plánu hodně.
