Když jsem rozvalil do měkkého otáčecího křesla v novém testovacím a masteringovém studiu v boskovickém DSoundu a očima přejížděl surroundovou instalaci, napadlo mě, jestli výraz reportáž není v tomto případě trošku nadnesený. Vždycky jsem si tento novinářský žánr spojoval s jistou dávkou nebezpečí, akce nebo přinejmenším procházkou. Ale doba se mění. A když mohou být virtuální nástroje a efekty, proč by také nemohla být virtuální reportáž. Uchlácholen touto myšlenkou, vrhl jsem se mezi jedničky a nuly.
Kdysi dávno jeden nejmenovaný kolega z nejmenovaného počítačového časopisu přišel do společnosti s úžasnou zprávou, že na internetu našel východ slunce. Ostatní jeho nadšení nesdíleli: "Ten je venku přece ale každý den," zněla sborová odpověď a mně v tu chvíli prolétlo hlavou, zda onen kamarád nesedí příliš blízko monitoru.
Za pár měsíců poté jsem mohl podobný případ deformace sledovat i sám na sobě. Internet nám všechno přibližuje na dosah ruky. Paradoxně nás ale občas nutí věci, které máme přímo před nosem, hledat na úplně nesmyslných místech. Bylo to pro mě překvapení, když jsem zjistil, že dema efektů, které jsem si stahoval z amerických hudebních serverů, pocházejí z moravských Boskovic.
Od nápadu k realizaci
Zvykli jsme si, že ve světě výpočetní techniky je možné prakticky cokoliv. Sebebláznivější nápad se dá často realizovat. Jen je zapotřebí pár nabušených mozků a dostatek prostředků a času. Na internetu se dají najít digitální jednotky po stovkách, možná tisících, což zdánlivě vede k tomu, že celý průběh vývoje pluginů je něco velmi jednoduchého. Opak zjistíte, až když se do takového podniku pustíte.
I na počátku fungování DSoundu byla taková idea. Naneštěstí i naštěstí pro ně tu však nebyl v té době nikdo, kdo by měl s podobným podnikáním zkušenosti. Naneštěstí proto, že nevěděli, jakými útrapami budou muset projít, a na druhou stranu naštěstí proto, že tyto útrapy daly hned v první fázi vzniknout balíku efektů (Simple Audio Plug-in Pack), kterým se dostalo nejvyšších uznání (konkrétně Craig Anderton - časopis EQ - doporučoval ve své knize o masteringu ekvalizér SAPP jako jeden z nejzdařilejších).
"Každý efekt je vlastně jen algoritmus nebo jejich kombinace. Na jedné straně vchází určitý zvuk a na druhé vychází zpracovaný," zjednodušuje Petr Krkavec základní filozofii pluginů. Z té také vyplýval i původní postup. Vytyčily se efekty, do kterých se v DSoundu chtěli pustit.
Spousta takových algoritmů se dá najít na internetu nebo v odborných knihovnách, čehož využívají nadšenci, kteří si vytvářejí vlastní efekty. Teoreticky by stačilo se po nich podívat, vložit do VST mustru, který by měl být standardní (viz www.kvr-vst.com) a začít používat. Ale žijeme přece v reálném světě, takže si nebudeme lhát, že to tak vypadá.
Realita
Hledání a vytváření algoritmu je krok první. Amatérští tvůrci a nadšenci se u něj většinou zastaví. To je také důvod, proč jejich efekty často nefungují, jak by měly.
"Vlastně daleko nejdelší, nejdražší a nejpracnější je na vývoji hudebního softwaru jeho testování. On je sice daný nějaký VST standard, ale každý vývojář aplikací nebo efektů si ho nějakým způsobem upraví. Když vytváříte efekt, musíte ho testovat alespoň v několika nejvíce používaných aplikacích v různých používaných operačních systémech. A také s různým hardwarem. Neustálé přepisování programů a hledání chyb naprosto plně vytíží naše hlavní programátory - Davida Obořila pro PC a Lubora Přikryla pro MacOS a Jiřího Schimmela pro DSP karty. Vývojáři freewarových efektů tyto problémy neřeší (tím pádem taky nezaplatí), protože jim jednoduše stačí, že jejich efekt pracuje s věcmi, které používají oni sami."
K čemu by ale byl efekt, který perfektně stabilně pracuje, ale nezní? Nechtějte znát odpověď. Kvalitní zvukové zkoušky vyžadují obrovské investice. Jak finanční, tak časové. Když se snažíte vytvořit plug-in, který simuluje efekt z "reálného" světa, neobejde se to bez zdlouhavých měření a poslechových testů. Neustále musíte srovnávat, zda způsob, jakým mění zvuk, odpovídá způsobu, jakým to dělá jeho předloha. A podle toho neustále dolaďovat a kombinovat algoritmy efektu (prakticky žádný efekt si nevystačí jen s jedinou funkcí).
"Takové testy se musí dělat na co nejkvalitnější aparatuře v co možná nejlépe odhlučněné místnosti. My pro tyto účely používáme tzv. mrtvou komoru na VUT v Brně."
Je to vlastně absolutně odhlučněná místnost. Když se do ní na chvilku zavřete sami, zjistíte, jak zní absolutní ticho. Tam ho přerušuje akorát tlukot vašeho srdce a vlastní dech. (Popřípadě pískání v uších, jste-li na tom špatně.) Brrr. Nic vás tam ale neruší, takže jste schopni slyšet i ty nejjemnější rozdíly mezi srovnávanými vzorky.
Těmi vzorky byly pro většinu efektů, které DSound vyprodukoval v sadě Stompn'FX, kytarové krabičky Boss. A je to znát i na jejich designu a na zvuku samozřejmě také.
"Paradoxně někdy vůbec nestačí se maximálně těsně přiblížit k originálu," stěžuje si Petr Krkavec. "Když jsme pro T. C. Powercore vytvářeli počítačovou podobu lampového zesilovače TL Audio, ukázaly nám výsledky měření na výstupech reálného i virtuálního zesilovače prakticky stejné hodnoty. I poslechové testy dopadly výborně. Podařilo se nám původně vytvořit prakticky dokonalou simulaci výborného zesilovače, který svými vlastnostmi jen minimálně zkreslí výsledek. Jenže, kdo by chtěl plug-in, který není znát na výsledném zvuku? Aby měl tento efekt nějaký smysl, museli jsme ho udělat mnohem 'lampovější' než byla jeho předloha..."
RT Player
Jak asi potěšíte sochaře, kterému řeknete: "Ježíš, to je nádherný podstavec, ten se ti ale poved'?" Asi moc ne. Jenže život bývá nevděčný a nemilosrdný. Ale často zase přinese ovoce tam, kde byste ho nečekali. A tak se stalo, že DSound sklízí nejvíce úspěchu se svým vlastním pracovním nástrojem.
"RT Player vlastně vznikl z nutnosti. Pro testování kytarových efektů jsme potřebovali něco, co nám tehdy aplikace neposkytovaly. Potřebujete vědět, jak efekt bude reagovat na různé nuance v technice, které ale nemůžete dělat, když nemáte okamžitou odezvu. Kytarista prostě hraje bez efektu jinak než s ním. Zkoušky, které by probíhaly tím způsobem, že nahrajete čistou kytaru a v nějaké aplikaci ji potom zkoušíte efektovat, by neměly ten správný význam. A to nás (nebo spíš naše programátory) donutilo k tomu, abychom využili vlastností ASIO driverů moderních zvukových rozhraní a pro interní potřeby vytvořili vlastní aplikaci."
Samotný RT Player, dnes již v několika různých verzích (viz též recenze v tomto čísle), nakonec ostatní produkty DSoundu v očích uživatelů prakticky zastínil. Aplikace, která v reálném čase dokáže efektovat vstup, míchat k němu zvuk přehrávače a používat VST instrumenty, právem vzbuzovala obrovský zájem i na letošním frankfurtském Musikmesse.
Bacha, kradou!
Bohužel zájmu samotného se ještě nikdo nenajedl. A poplácání po zádech také ne.
"Kdyby nám zaplatilo jedno procento našich uživatelů, byli bychom teď hodně daleko za vodou. Jenže crack je na světě často ještě dříve, než přijedete s nákladem z lisovny.
Prakticky žádná ochrana před tím není dostatečná. Jediná možnost je navázat program nebo efekt na nějaký hardware, který bude ke své funkci využívat." Takovým způsobem jsou vlastně proti nelegálním uživatelům chráněni vývojáři pluginů pro T. C. Powercore a podobná (zařízení jako třeba UAD1), která "rozbalují" efekty až uvnitř karty. DSound se kromě této cesty vydal také cestou bundlů, takže na RT (GT) Player můžete nyní narazit ve spoustě modifikací. V jedné je k dispozici všem uživatelům zvukových karet Midiman, v jiné s MIDI kontrolérem MIR, v další s pluginem Amplitube atd. atd. A tak se DSound nenápadně rozlézá do světa.
Zatím posledním důkazem, že jednadvacáté století dorazilo i do českých zemí (a nejen do jihovýchodní Asie), pro mě byla zpráva, že DSound připravuje USB hardware GT Box pro rychlé připojení kytary k počítači (20 bit/48 kHz, dva vysokoimpedanční vstupy, sluchátkový a linkový stereo výstup).
Světlo světa by měl spatřit v létě tohoto roku. Test vás určitě nemine.
