Jak se natáčela nová deska Davida Kollera - pohled do studia Ecsona Waldese

Právě jsem na cestě do studia Biotech, v autě mi dohrává nové album Davida Kollera Teď a tady, o kterém si ve studiu budeme povídat s producentem a zvukovým inženýrem Jiřím Paškou, který se podepsal pod jeho zvukem.

Téma našeho rozhovoru bude směřováno ke zvukové stránce tohoto alba, které je v mnoha směrech krokem dál od posledního alba Davida Kollera Nic není nastálo, vydaného před čtyřmi lety. Nové album Teď a tady má nový neokoukaný zvuk a je experimentálnější a modernější než předchozí Davidova alba. Nás bude samozřejmě zajímat trochu jiný úhel pohledu než v jiných časopisech a podíváme se na album z technického pohledu mixáže a masteringu, který nám poodhalí majitel studia. Pro úplnost doplním, že studio Biotech patří k jednomu z nejvyhledávanějšímu současnému studiu v Praze. Vydobylo si velmi silnou pozici s odkazem na kvalitní moderní zvuk, který vyhledává velká řada předních českých a slovenských kapel. Jeho kvality potvrzuje i pět nominací, které získala zde nahraná alba na cenách Anděl 2010, které byly vyhlášeny před nedávným časem.

Jak došlo ke studiové spolupráci na novinkovém sólovém albu Davida Kollera Teď a tady?

S Davidem se známe už delší dobu. Oslovil mě na základě dobrých referencí o muzice, kterou z mého studia zná. Před čtyřmi lety jsem u něj točil bicí pro kapelu 100 °C a jejich album Brant Rock, které jsem měl jako producent na starosti nejen po zvukové, ale taky po hudební stránce. David znal původní dema kapely, do kterých se točily bicí. Když pak vedle těch demáčů poslouchal finální album, tak mi volal a byl velmi nadšený a rovnou mi nabídl spolupráci na plánovaném novém albu, k čemuž po těch letech došlo v průběhu léta 2010.

Volil jsi pro práci s Davidem Kollerem nějaké zvláštní postupy, nebo se držíš svého zaběhlého standardu? Máš při své vytíženosti ve studiu čas na laborování a hledaní?

Strukturu routovaní a typy jednotlivých procesů používám velmi osvědčené. Kreativitu pak uplatňuji při budování zvuku a hledáni vhodného charakteru pro každé album a každou skladbu zvlášť. Mám rád, když každé album, které ze studia hotové odejde, má svůj osobitý zvuk. Na studiové práci je krásné, že každá hudba je ve své rozmanitosti jedinečná, takže mám spoustu prostoru nabízet zvuk na míru každému projektu.

Můžeš popsat, jakým způsobem tedy práce probíhala?

Naprosto první věc, která na začátku každého projektu je, že všechny stopy nejprve pod sebe seřadím podle svého osvědčeného pořadí - bicí/perkuse, basa, kytary, synťáky, piano, dechy, efektové samply a vokály. Potom jim přiřadím barvy. To je zásadní bod na startu, který mi velmi urychluje a zpřehledňuje práci. Potom poslouchám stopy a současně u nich „začišťuju nečistoty“ a přeslechy, jako brumy z kytar, zapomenuté cvakání paliček v bubnech, praskání strun u basy v místech, kde basák nehraje, atd. Na závěr velmi detailně prostříhám všechny vokály, kde je vždy velmi velké množství nežádoucích zvuků, od podupávání zpěváka, až po cvakání šperků a mlaskání atd. To vše by totiž jinak vytahoval do popředí kompresor, čili je potřeba se těchto nečistot zbavit. Ruchy, které ale přirozeně dokreslují atmosféru a živost, ponechávám, protože jinak by hudba zněla, jako by ji natočili roboti.

Při mixáži začínám vždy od bicích. První proces, který použiju, je HPF filtr, kterým odstraním přebytečnou subbasovou energii z míst, kde ji nechci, jako je například hi-hat, overhead, room, virbl atd. HPF jsem použil z Voxengo GlissEQ, ten je hodně přesný a umí skvěle tvarovat ekvalizační křivku, jeho filtry HPF i LPF zní fantasticky. Abych v kopáku a virblu potlačil přeslechy a zkonkrétnil jednotlivé údery, použil jsem expandér a gate z plug-inu Oxford Dynamix. Ten používám na bicí vždy. Je to dokonalý plug-in se spoustou možností. Ekvalizaci pro kopák a snare jsem volil digitální v plug-inu Kjaerhus GEQ7. Digitální ekvalizéry preferuji jednak pro jejich přesnost a dobrý zvuk, ale taky proto, že analogové „outboard“ mašiny by zabraly v nastavování a routovaní spoustu času. Digitální plug-iny člověk snadno uloží do projektu, takže je pak vyvolání všech nastavení u jednotlivých skladeb otázkou okamžiku.

Na hlavní dynamickou definici jednotlivých úderů pro kopák a virbl jsem použil analogový kompresor Focusrite Blue 230, což je hodně rychlý VCA kompresor, umožňuje mi bubnům dodat potřebný úder a detail ataku. Fascinuje mě zvuk tohoto kompresoru a tvar kontury, který lze s jeho správným nastavením získat. Room a overheady jsem tvaroval digitálně v kompresoru Oxford Dynamix.

Na přechody a kotle nikdy nepoužívám gate, ty vždy všechny ručně vystříhám v Nuendu a nastavím fade out na každý úder zvlášť. To je hodně důležité pro plnost a tvar přechodů a hlavně kvůli přesnému potlačení přeslechů činelů a všech dalších informací, které zvuk bubnů ze stop přechodů špiní. Kompresor a EQ jsem použil jako u virblu a kopáku.

Celou bicí sadu jsem pak na podskupině komprimoval v analogovém kompresoru SSL 4000G, ve kterém bubnům dodávám sytost a taky důležitý efekt stmelení.

Basu jsem komprimoval v kompresoru Kjaerhus. V ekvalizéru URS Neve jsem ji dodal tělo a detail středů. Následně jsem basu velmi jemně nabudil v elektronkovém distrortionu Thermionic Culture Vulture MV. Tím basa získala na plnosti a jemné harmonické textuře. Kytary jsem míchal komplet digitálně, tak jako i synťáky a samply.

Davidův hlavní vokál jsem komprimoval v elektronkovém kompresoru TubeTech CL1B. Ten umí zvuk nádherně nasytit a dodat mu profi charakter. V CL1B vokál umísťuji hodně před hudbu, mám rád, když jsou vokály dominantou v pomyslném prostorovém plánu, který se pomocí kompresoru skvěle buduje. Za CL1B jsem použil starý analogový ekvalizér Siemens W295b, ve kterém jsem o tři decibely projasnil výšky vokálu. Siemens má hodně hezkou barvu a úžasný krémový charakter, je to hodně „barvicí“ EQ. Back vokály a sbory jsem procesoval komplet digitálně, převážně v kompresor/limitéru Kjaerhus GPP1. Před tímto kompresorem i za ním byl plug-in ekvalizér Kjaerhus GEQ7. Pro eliminování sykavek a ostrostí ve vokálech jsem použil Spitfish Deesser. Je to skvělý freeware, který má hodně dobrou detekci a citlivou míru potlačení sykavek.

Jako master kompresor jsem na sumační stereo výstup použil kompresor Thermionic Culture Phoenix MV. Ten umí zvuk velmi jemně nabudit a přitom nezměnit tvar bubnů ani nabourat vyladěnou dynamiku skladby.

Jak vlastně pracuješ s Nuendem? Držíš se raději prostředí plug-inů, nebo raději „inzertuješ živé“ analogové procesory?

Mám hodně rád kombinaci digitálního a analogového prostředí. Z obou využívám to, v čem jsou nejsilnější. Digitální prostředí je pro mě nástrojem přesnosti a rychlosti práce, analogové pro mě zastupuje charakter, barvu a finální balanc. Například když míchám, tak v analogových ekvalizérech nedělám složité řezání, to dělám právě v plug-inech digitálně. Nejčastěji používám Oxford EQ, který má úžasný zvuk a v modu 2 mi nabízí přesnost s velmi úzkým Q. Pro strmé Q taky rád používám Voxengo GlissEQ. V analogu pak dodávám zvuku plnost a barvu v širokých EQ. Z dynamických nástrojů používám digitál zrovna tak, například gate a expandéry používám výhradně digitální. Jsou přesnější a rychlejší než analogové. V analogu pak mám kompresory už pro konkrétní celky, jako jsou bicí, vokály, basa atd.

Analogové mašiny mám napojeny do systému přes RME HDSP 9652, ze kterého z Nuenda přes „external effects“ posílám digitální audio na AD/DA převodníky Apogee AD16x, DA16x a Lucid 88192. Po každém dokončeném projektu si analog outboard fotím s přesnou datací a fotky nastavení pak přikládám do folderu, je to přesné dokumentování nastavení jednotlivých mašin. Používám to jak pro mix, tak pro mastering :)

Proč volíš spíše analogové procesory, když existují kvalitní „akcelerované“ plug-iny?

Pro zvukovou kvalitu rád používám na zásadní celky analogový outboard, protože zní skvěle. Ať už je to pro mix, kde v analogu získávám plný zvuk a dávám v nich konkrétním nástrojům patřičnou váhu, nebo při masteringu, kde pak v jemných krocích finišuji zvuk nahrávky. Digitální plug-iny mám ale hodně rád, jsou dnes nekonečně tvárné a nabízí možnosti, které jsou v analogu komplikovaně realizovatelné, a pokud, tak člověku berou ohromné množství času. A co si budeme říkat, čas vs. studio, to je věčný boj. Z toho důvodu je digitální proces velkou výhodou a kromě jeho dobrého zvuku je i čas nemalým argumentem pro jeho používání. Ale abych se vrátil k otázce, nedávno jsem ve studiu pro zajímavost zkoušel některé plug-iny, které simulují reálné analogové HW přístroje, a byl jsem překvapený, jak blízko dnes design v simulacích je. Ve studiu mám několik analogových mašin, které už firmy v digitálních plug-inech simulují, třeba SPL Passeq, Tube-tech CL1B nebo SSL 4000G kompresor. Byl jsem samozřejmě hodně zvědavý. Tak jsem si do inzertu pod sebe zařadil analog SSL Compressor a plug-in Waves SSL, a musím říct, že jsem si v mnoha nastaveních nebyl jistý, zda poslouchám analog nebo plug-in, což mě mile překvapilo. Plug-in se prozradil až při radikálnějších kompresích, zvlášť v okamžiku, kdy míra komprese byla na hranici zkreslení. Tam začal plug-in Waves znít placatěji, ne tolik bohatě a pevně jako analog SSL. Zkreslení a harmonické zabarvení vnímám jako poslední část zvuku, kterou když digitál zvládne nasimulovat, tak bude k nerozeznání. Rozdíly v mém testu slyšet byly, ale ta hranice se už dnes velmi ztenčila a musím říct, že jsem zvědavý, co přijde v následujících letech. Ještě před pár lety bych na položenou otázku radikálně odpověděl, že analog je prostě analog, ale dnes už by člověk stál na tenkém ledě. Každopádně za sebe věřím, že i když možná budou v budoucnu plug-iny zvukově k nerozeznání od analogu, tak budu i pak stále používat analog outboard, protože tyhle kousky mají kromě výborného zvuku taky své osobní kouzlo a přinášejí mi radost z práce :)

Tvoje studio Biotech je také vyhledávané masteringové studio. Jak vypadá tvůj analogový masteringový řetězec?

Srdcem mého masteringového řetězce je fantastický AD/DA převodník Cranesong HEDD192, přes který posílám zvuk z počítače do analogu a zpět. Je to precizní masteringový převodník se skvělým zvukem a možností dodat harmonické zabarvení známé například z pásových magnetofonů. HEDD192 mi zaručuje, že zvuk nahrávky, který finálně ladím v analogových kompresorech a ekvalizérech, bude přenesený v maximální kvalitě. Cranesong při masteringu inzertuji buď do Nuendna nebo do Wavelabu, ve kterém dělám jak mastering, tak montáž, která obsahuje tradiční ISRC kódy, CD Text, pauzy atd.

Mastering je v mém studiu postaven na analogovém zvuku, který buduji na špičkovém outboardu, jsou to často jediné exempláře v republice. Podle hudby, kterou masteruji, si vybírám z několika mašin, které se svým charakterem a zvukem hodí ke konkrétní hudbě. Pro album Davida Kollera jsem zvolil kombinaci elektronkového varimu compressoru Thermionic Culture Phoenix MV a unikátního německého pasivního ekvalizéru SPL Passeq. Stejnou kombinaci jsem teď naposled zvolil i na albu Outlet People kapely Toxique, kterou jsem také míchal a masteroval. Pro tvrdší kytarové kapely (The.Switch, FDK, Momma Knows Best...) mám v oblibě britské kousky Focusrite Blue, což je speciální masteringová série. Focusrite umí nabídnout podstatně tvrdší a pevnější zvuk než cokoliv jiného, co mám ve studiu. Jejich ekvalizér Blue 315 a VCA Compressor Blue 330 umí znít opravdu velmi radikálně, což nahrávce pomůže dodat zásadní údernost a váhu, čehož často využívám právě u kytarových alb k dosažení razantnějšího zvuku. Tomu napomáhají i transformátory, ve kterých umí Focusrite zvuk hezky saturovat a obohatit ho o harmonické zabarvení. Jsou to modrá monstra nejen zvukem, ale i na pohled, mám je moc rád. Pokud ale naopak hledám kulatý hřejivý charakter, tak používám třetí masteringovou kombinaci ekvalizér + kompresor, kterou jsou dánské elektronkové přístroje firmy Tube-Tech. Ty mají klasický vintage design ze staré školy. Používám jejich třípásmový Multiband Opto Compressor SMC 2BM (což je speciální masteringová verze s krokovými potenciometry) a k němu výborný elektronkový ekvalizér EQ 1A, který vychází z původního konceptu firmy Pultec. Tuhle kombinaci používám často pro elektronickou hudbu, od elektra po hiphop, ale taky pro pop, se kterými se jemný detail a hřejivý elektronkový zvuk velmi dobře pojí. Muzika je u nás míchaná vesměs komplet digitálně, tento digitální charakter umí tyhle analogové kousky moc hezky analogově zakulatit a projasnit.

Jaký používáš systém pro monitoring?

Centrem poslechu mám analogový systém Crane Song Avocet. Je to mašina s kalibrovaným krokovým řízením úrovně poslechu a možností přepínání tří stereo monitorů a řízením dalších užitečných věcí. Má úžasný zvuk a je to jeden z „top“ možných přístrojů svého druhu, ale po pravdě musím říct, že jsem si do dnes nezvykl na jeho krokový potenciometr a ergonomii ovládání. Zvažuji, že ho prodám a vyměním za jiný systém, který mi víc padne do ruky.

Máš „naposlouchaný“ jeden pár monitorů, na kterých uděláš vše? Nebo volíš různé monitory?

Při práci hodně přepínám mezi několika páry monitorů, je to hodně důležité, protože odlišný poslech umožňuje slyšet zvuk jinak a to často odhaluje neduhy, které člověk na jeden typ poslechu neodhalí. Druhá věc je taky fakt, že ucho má tendence si na konkrétní typ poslechu po čase zvyknout a přestat vnímat tolik odlišných detailů jako při poměřování s více páry monitorů. Mám rád možnost přepínání, pro mastering a hlavně mix, je to velmi důležité. Ve studiu mám spousty monitorů, mám pro ně velkou slabost :-) Do kvalitních monitorů jsem ochotný hodně investovat. Podle mě to je jeden z nejzásadnějších článků studia, protože pokud člověk přesně neslyší svoji práci, nemůže se na tu informaci spolehnout, a tím pádem se ani rozhodovat, jak bude při nahrávání, míchaní nebo masteringu na zvuk reagovat.

Hlavní poslech mého studia jsou belgické „main“ monitory FAR AV-50c. Používám je už sedm let. Tyto velké aktivní monitory jsou vybaveny dvěma desetipalcovými reproduktory a mají úžasný frekvenční rozsah, v basech až do třiceti hertzů. Mám velmi rád jejich tlak a samozřejmost, s jakou podávají hudbu. Je to ale každopádně hodně přísný poslech, který nic nepromine. Jako nearfiled monitory používám svoje oblíbené KRK Exposé E8B, ty si hodně cením pro detail a analytickou přesnost, kterou nabízejí. Při práci trávím nejvíce času právě na E8B. Koupil jsem k nim ještě subwoofer KRK S12, který sice E8B nepotřebují, protože hrají hodně hluboko, ale chtěl jsem je rozšířit také o ten nejhlubší subbass. K těmto monitorům mám malinké čtyřpalcové KRK V4, které používám pro kontrolu zvuku při malých hlasitostech, to je velmi důležitá věc. Jako čtvrtý pár monitorů mám v režii starou klasiku Yamaha NS10m, tato retro bedna je k nezaplacení v čitelnosti středů a k určování poměru nástrojů. No a nemůžu nezmínit ještě maličké počítačové repráčky za dvě stovky, na kterých poslouchám velmi potichu a kontroluji na nich, zda to, co je na nahrávce podstatné, je skutečně srozumitelně slyšet. Informace o zvuku z těchto hobby repráčků má při kontrole stejnou hodnotu jako informace z velkých drahých monitorů, které se ale přirozeně chovají úplně jinak. V druhé režii mám skvělé monitory KRK Exposé E8T, což je předchůdce E8B. Řídím je monitorovým kontrolérem Presonus Central Station, který je hodně dobře vybavený a za krásnou cenu.

Na jaké další nové projekty kromě Davida Kollera se z tvého studia teď můžeme těšit?

Připravuji teď nové album kapely Support Lesbiens, což bude hodně velký projekt a výborné album. Určitě bych zmínil skvělé elektro album Natálie Kocábové Walking on the A-bomb, které právě vyšlo na CD ve velkém nákladu jako příloha časopisu Report. Album je propojením elektroniky, smyčců a spousty perkusivních zvuků s výrazným hlasem Natálie. Album jsem ve studiu komplet nahrával, míchal a masteroval, byl to hodně velký projekt. Potom bych rád upozornil na krásné akustické album dua Republic of Two Raising the Flag nebo na elektropopové album kapely Toxique Outlet People. Z posledních projektů bych taky zmínil velmi velkou masteringovou zakázku (3 x CD) kytarového velikána Michala Pavlíčka Srdeční záležitosti. A pro fanoušky tvrdé kytarové muziky bych určitě doporučil fantastické EP  Momma Knows Best kapely stejného jména, kterým jsem udělal velmi tvrdý výbušný zvuk. Kompletní novinky a detaily jsou na webu mého studia.

Digitální SW

Steinberg Nuendo

Steinberg Wavelab

Sony Oxford Dynamix

Sony Oxford Equalizer

Sony Oxford Limiter

Kjaerhus Classic

SSL API 2500

Voxengo GlissEQ

URS Neve EQ

Audio Damage Reverence

Analogový HW

Focusrite Blue 230

Focusrite Blue 330

Focusrite Blue 315

Tube-Tech SMC-2BM

Tube-Tech PE 1A

Tube-Tech CL 1B

SSL 4000 Bus kompresor

SPL Pass EQ

Siemens W295a EQ

Thermionic The Phoenix

Thermionic Culture Vulture

AD/DA převodníky

Cranesong HEDD 192

Apogee AD-16X

Apogee DA-16X

Lucid 88192

Monitoring

FAR AV-50c

KRK Exposé E8B

KRK S12 subwoofer

KRK V4 II

Yamaha NS10m

Je mi jedno, jestli analog nebo digitál. Miluju obojí. Z mého pohledu rozhoduje jen výsledek. Dobrý zvuk alba ovlivňují uši, ruce a cit toho, kdo na něm pracuje.

Kvalitní digitální a analogová technika nabízí jen odstíny barev, ale ne to, jak bude album v celku znít.

Bez dobrých poslechových monitorů a akustiky můzeš zahodit všechnu ostatní techniku ve studiu. To je jako střílet ve tmě. Není pro mne zásadnější bod než kvalitní monitory a dobrá místnost.

Nezapomeňte mrknout na DVD Muzikusu. Mimo dalších věcí tam najdete i povídání Jiřího Pašky a Davida Kollera o nové desce a o tom, jak vznikala.