Pro ty, kteří se rozhodnou koupit kombo, ale nemají představu, mám několik poznámek, vycházejících z vlastních zkušeností.
Malé ohlédnutí do minulosti
Z hlediska historie bylo prvotním účelem elektrického zesílení zvuku kytary vyrovnání její hlasitosti v orchestru. Začalo to někdy ve 3O.-40. letech minulého století, tedy v éře swingu, skvělými aparáty jako např. Gibson. Většího rozšíření se kytarová komba dočkala až s nástupem rock'n'rollu. Bylo tu i kombo Fender Bassman, později vyhledávané kytaristy. Kapely však používaly často akustický kontrabas a malou bicí soupravu, a když počítáme i divoká sóla saxofonu, kytaristům k prosazení stačilo 10-40 W. Slavný Fender Champ bylo kombo s výkonem cca 4 W, ale vyznačovalo se skvělým zvukem a překvapivou hlasitostí.
V 60. letech nastal rozmach beatových kapel a vlna beatlemánie byla tím nejlepším, co si výrobci mohli přát. Výkony aparátů se zvyšovaly. V té době šel zvuk kapely často z pódia a PA systém přenášel hlavně hlasy zpěváků. Šlo stále o elektronky, které se masivně podílely na vytvoření stylu hry na elektrickou kytaru. V druhé polovině 60. let se pak objevily tranzistorové aparáty např. u renomované britské firmy Vox a s úspěchem je používali i Beatles. Začátkem 70. let se převalila přes největší pódia vlna hardrocku a jazzrocku, aparáty s výkonem 100 W byly samozřejmostí. Výkon 200 W byl pro kritiky peklem. Vlna punku konečně vrátila rockovou hudbu do klubů a s ní přinesla i zájem o kompaktnější aparáty. A tak je to dodnes. Není problém najít např. kombo nacpané digitálními efekty až po střechu, přitom malé, hlasité a relativně levné. Pojďme si říci, podle čeho vybírat.
První kritérium - účel
Pro začínajícího kytaristu, jehož hudební orientace není vyhraněná, zvolíme tranzistorové kombo menších rozměrů, s výkonem 10-30 W. Musí mít master volume nebo přepínatelný efekt zkreslení. Dobrý je hall. Některá komba mají sluchátkový výstup a vstup na CD přehrávač. Reproduktory mívají průměr 6-8" (výjimečně 10 palců) a feritové magnety. Hlasitost postačuje "na doma" nebo do hospody. Na reklamní žvásty nehledíme a poslechneme si, jestli se nám zvuk komba líbí. Zkoušíme samozřejmě s kytarou, na kterou budeme hrát! Ceny komb se pohybují od 2500 do 5000 Kč, často jsou asijské výroby.
Druhé kritérium - zvuk
Pokročilejší zájemci, kteří svoji hru orientují např. na jazz, blues nebo country, budou asi hledat aparát, který umožní více pracovat s tónem. Tady je na místě kombo elektronkové, nejlépe značkové. Nepodceňujme však tranzistory, mají lepší čistý zvuk. Každá firma řeší zapojení jinak, aparáty Peavey nebo Marshall nehrají stejně. Klasika je Fender. Z efektů potřebujeme kvalitní spring reverb (tedy pružinový, nejlépe Accutronics). Přínosem je master volume. Korekce nám stačí základní. Podaří-li se nám sehnat kombo, které má reproduktor s magnetem Alnico, máme vyhráno. Technokrati se nechají okouzlit různými simulátory a digitálními efekty. Můžou volit třeba mezi reinkarnovanou řadou Roland Cube nebo německým Behringerem. Majetnější zvolí řadu Flextone od Line 6. Ale 100% elektronka je asi konečné řešení "kytarové otázky".
Třetí kritérium - výkon
Hrajeme-li s kapelou ve zkušebně a máme-li úctu ke svému zdraví, nebudeme to přehánět. Postačí nám kombo asi 50 W. To je hranice, kdy se dá snesitelně zkoušet. Sebevrazi zvolí 100 W komba, ale musí se připravit na velmi krušné (a předčasné) stáří. V klubu vás s takovým aparátem zvukař i bubeník vyžene. U elektronek je subjektivně vnímaný výkon aparátu asi dvojnásobný. Ideální je tranzistorových 50-60 W a elektronkových 20-40 W. Elektronka v předzesilovači ještě nic neznamená. Důležitý je koncový stupeň. Nenechejte ze sebe dělat blbce. Fyzikální zákony hovoří jasně: jedna EL 84 dává 3-5 W, jedna 6V6 asi 5W, dvě 6V6 asi 20W, dvě EL-84 okolo 15 W, čtyři 30 W. Výkonnější jsou páry EL 34 a 6L6, ze dvou dostanete i 80 W. Nezaměňujte údaj o příkonu ze sítě s výkonem. Ten je vždy nižší (u elektronek až o 80 %)!!!
Čeho se vyvarovat
Kupujeme-li z druhé ruky, dáme pozor na podezřelé zvuky, které se linou z aparátu po zapnutí. Šum, brum a praskání je varující. Se staženými výškami a přidanými basy vyzkoušíme, zda reproduktor nedrnčí. Musíme počítat s tím, že elektronky budou chtít vyměnit. Staré aparáty často dojedou právě na ně (a na elektrolytické kondenzátory, které vysychají). Hlavně u značkových komb prohlédneme vnitřek, jestli něco nechybí nebo není vyměněno (trafa...). Nekupujte také podezřele laciný aparát Made in Korea, z jehož panelu se na vás směje svítící ECC 83. Zvuk takové věci spolehlivě zažene i nejpitomější dívku, kterou byste na něj chtěli sbalit.
A ještě nakonec: Nezapomeňte, že chcete hrát hudbu a ta má být lidem (i zvířatům) příjemná!
