Nejlepší hráč na elektrickou kytaru za rok 2020 podle magazínu Guitar World. To je titulek, se kterým do světa v posledních měsících vystřelilo jméno kytaristy Igora Paspalja. Byl to takový ten potřebný impuls, na který velký talent z Bosny a Hercegoviny čekal. Aktivní je totiž již řadu let, primárně na YouTube a nejrůznějších výukových videích omračuje jak rychlostí, tak i citem v rámci vlastní tvorby nebo v zajímavých coverech známých hitů. V našem rozhovoru se dozvíte více o nedávném ocenění, stejně tak o jeho hudebních kořenech nebo budoucích plánech.
Jak se daří, Igore? Udržujete si stále hodně pracovní režim? Zastihl jsem vás v Dubaji?
Celkem to jde. Děkuji za optání. Doufám, že vy také. Jsem poměrně hodně zaneprázdněný, takže mi to i dost pomáhá po psychické stránce. Teď jsem na nějakou dobu doma v Banja Luce, v Bosně a Hercegovině.
Rád bych vám pogratuloval k ocenění kytarista roku v rámci soutěže magazínu Guitar World. Co to pro vás znamená a mohl byste nám představit i proces soutěže? Hlavně podle čeho se vybíralo a kolik hráčů se dostalo do užšího výběru.
Mockrát děkuji. Moc to pro mě znamená po čistě osobní stránce, protože Guitar World čtu od dětství. Dostat proto od nich po nějakých více než dvaceti letech toto prestižní ocenění, je splněním dětského snu. Pokud jde o strukturu soutěže, tak do toho ani po všech těch letech moc nevidím. Pochopil jsem, že redaktoři magazínů Guitar Player a Guitar World projdou všechny přihlášky a vyberou pět finalistů. Ty následně zveřejní a nechají hvězdnou porotu, aby rozhodla o vítězi. Ta byla ve složení John Petrucci, John5 a Tosin Abasi, Klíčovou roli ale pořád hraje i hlasování čtenářů, fanoušků a editorů magazínů.
Kromě prostoru v magazínu Guitar World jste dostal i možnost natočit profesionální video. Máte už představu, kterou skladbu zahrajete, až se situace uklidní?
Dostal jsem prostor v dubnovém čísle magazínu Guitar World a kromě toho jsem dostal kytaru (PRS S2 McCarty 594 v hodnotě 1699 dolarů). S jejich týmem jsme se bavili o začátku roku 2022, pokud to situace dovolí. Zatím jsem se ještě nerozhodl, kterou skladbu budu hrát, ale naštěstí mám ještě prostor. (smích)
Doposud jste vydal řadu videí, a to v poměrně vysoké kvalitě. Stejně tak nabízíte lekce online. Pomáhá vám s tím někdo?
Všechno si dělám sám. Kromě hudby je mou velkou zálibou focení a tvorba videí. Před lety jsem také zainvestoval do kvalitní kamery. Kromě toho jsem si i přes malý prostor, který mám k dispozici, vypiplal osvětlení, takže všechna má videa v posledních dvou letech fungují na stejném principu.
Počátky
Kdo byl vaší hlavní oporou, když jste se začínal učit hrát na kytaru? Starší kamarád, inspirativní učitel ve škole, nebo jste primárně samouk?
Učil jsem se hrát převážně sám. Bylo to v době, kdy internet ještě nebyl příliš dostupný, takže jsem spoléhal na knihy, audionahrávky a nějaké videokazety. Jednu dobu jsem měl i učitele, ale s tím to byla pouze otázka několika lekcí. Jsem mu vděčný především za zapůjčení úžasných instruktážních video kazet.
Kromě techniky máte i velice zajímavý cit. Jak si myslíte, že jste k němu přišel? Pozoroval jste už v začátcích, že je součástí vašeho DNA, nebo jste ho získával krok za krokem?
Děkuju mockrát. Vždy jsem se snažil najít rovnováhu mezi technikou a citem. Jednoduše aby tyto dva přístupy fungovaly společně, a ne proti sobě. Moc jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Věřím, že to byl kontinuální proces. Spojit rychlost a melodii byla vždy velká výzva. Chytlavé pasáže, technické prvky a improvizace. To vše je součástí mé hry a správně to propojit je skutečně alchymie. (smích)
Hlavně mladší hráči a fanoušci obdivují rychlost. Kdo byl v tomto ohledu vaší největší inspirací? Hned mě napadl Yngwie Malmsteen, máte stejně jako on blízko ke klasické hudbě.
Souhlasím. V první řadě to byl rozhodně Yngwie. Pak se ten záběr rozrůstal o jména typu Eddie Van Halen, Paul Gilbert, Greg Howe, Richie Kotzen, Steve Vai a mnoho dalších.
Co kytaristé z druhé strany spektra? Ve vašich předělávkách, stojících primárně na kytarovém citu, máte skladby Garyho Moorea a Davida Gilmoura.
Ano, oba skutečně miluju. Stejně tak jsou tu Slash, Eric Johnson nebo Andy Timmons, kteří tíhnou k emotivnějšímu aspekty hry.
Vlastní cesta
Před chvílí jste zmínil Eddieho Van Halena. Když si člověk projde vaše předělávky, jedna z prvních je Eruption, a to velice povedená. Protože působíte jako perfekcionista, změnil byste na ní něco z dnešního pohledu?
Ano, ta verze je opravdu stará, a i proto jsme s JTC Guitar připravili před třemi lety novější verzi. Tady už jsem zcela spokojen. (smích) Jednalo se o reklamu na podporu firmičky, která dodává IR (impulse response) pro Fractal Audio. Testovali jsme hlavně Eddieho reprobox EVH 5150 MKIII, který jsem vyráběl, a tím jsme ten proces slavnostně uzavřeli. Aktuální verze je obohacená o bicí a všechno sedí. Jsem na tu verzi moc hrdý a má i pěkná čísla zhlédnutí - kolem půl milionu.
Přirozeně se musím zeptat, jestli máte pocit, že se do vaší hry promítly i balkánské prvky, které jsou součástí vaší DNA. Narodil jste se sice v Záhřebu, ale většinu života, před pravidelnými cestami do Dubaje, jste prožil v Bosně. Do toho titul profesor harmonie na umělecké akademii v Banja Luce mluví sám za sebe. Ve vašem případě se mi vybavilo video chorvatského akordeonisty Samira Nurkiće, které na skladbě Zvončići popisuje různé typy hry v zemích bývalé Jugoslávie. Ultraemotivní styl typický pro Bosnu mi ve vašem případě sedí nejvíc.
Děkuju. To je úžasné srovnání. (smích) V poslední době se skutečně snažím cvičit na postupech a motivech, které jsou typické pro mou domovinu. Je proto velice možné, že brzy přijdu s něčím, co by mohlo vyjádřit vlivy mé rodné země.
Kromě povedených coverů mají úspěch i vaše vlastní věci. Jak jste přistoupil třeba ke skladbě Into the Blue?
Jednoduše mě napadla linka, kterou jsem dále rozvíjel a začátek přidal až s odstupem. Nechtěl jsem nic složitého. Úvod, hlavní linka, doplněná ještě jednou a improvizace. Když jsem doladil hlavní tělo skladby, nechal jsem to doběhnout do nějakého volnějšího konce. Pochopil jsem, že lidem se hodně líbí, když skladby stojí na lyrické melodické lince s nějakými přidanými virtuózní klimaxy. Je to takový kompromis mezi dvěma extrémy. Lidi nechtějí poslouchat pouze virtuózní exhibice a stejně tak se nudí, pokud se skladba vleče. V tomto ohledu jsou mi pořád Steve Vai a Joe Satriani velkou inspirací. Prověřený je recept virtuózního odbíhání a navracení se k hlavní lince. Na druhou stranu vždycky je to tak trochu loterie. Na něčem si dám opravdu záležet a věřím, že by se to mohlo chytnou,t a nakonec nic moc. Pak vypustím něco, co vzniklo bez jakýchkoliv ambicí, a najednou je z toho úspěch. (smích)
Spolehlivé opory a nové objevy
Moc gratuluji k nové kytaře. Co ale další vybavení?
V 99 % případů používám profiler Kemper a modeling Fractal Audio, ať už naživo, nebo ve studiu. Kromě toho používám analogové drop pedály nebo různé Talkboxy.
V čem osobně spatřujete největší výhody kombinace Fractal Audia a Kemperu?
Pokud jde o zvuk, tak se musím přiznat, že jsem neměl možnost vyzkoušet nějaké závratné množství vintage zesilovačů, abych měl perfektní přehled o tom, čeho je možné dosáhnout. Na druhou stranu, při porovnání lampových zesilovačů, které jsem kdy vyzkoušel, a zvuku Kemperu, mě baví hrát na oba typy. Pak je tu praktický pohled: Když hrajete šest dní v týdnu v Dubaji a často cestujete, tak je volba jasná. Tahat s sebou velké množství vybavení byla vždy noční můra. Další praktičnost se projeví, když hrajete v nějakém mezinárodním cover bandu. První song jsou Rage Against The Machine, pak U2, u kterých je potřeba řada delayů a rychle poté skladba, kde je potřeba zahrát živelné sólo. Bez Kemperu by bylo potřeba zapojit obrovské množství pedálů a dalších hraček. Mít k dispozici sérii simulací v rámci jediného přístroje je moc užitečné. Stejně tak je zajímavé sledovat, že i mnozí, kteří mají armádu techniků a bedňáků, využívají Kemper a Fractal Audio. Touhle cestou se vydala i Metallica, která měla vždycky výborný tým. Nemluvě o úžasném výběru plug-inů, který se v posledních letech hodně zlepšil.
Ve vaší sbírce se nachází řada kytar. Proč je model Guthrie Govan od Charvel pro vás delší dobu ten nejlepší?
Je to neskutečně všestranná kytara typu superstrat. Je nádherně vyrobená, nabízí obrovské množství barev zvuku, má úžasný krk a funguje spolehlivě. Odjakživa miluju Stratocastery a tenhle model naprosto vyniká. Kromě toho si vysloveně užívám hru na originální YJM Fender Stratocaster a můj vlastní model od ZS Guitars, které vyrábí můj kamarád a fascinující řemeslník Zoran Simić z Bosny a Hercegoviny.
Nějaké zajímavé objevy z poslední doby?
V první řadě musím znovu smeknout před kytarou, kterou jsem dostal od Guitar World. PRS McCarty 594 je skutečně nádherný nástroj. Nejsem zrovna typ lespaulovského hráče a nikdy jsem na tento druh kytar nehrál, ale toto je tak krásně vyrobený a znějící nástroj, že si na něj rád zvykám. Stejně tak jsem se zamiloval do softwaru jménem Gig Performer 4. Úžasná záležitost, která mi pomáhá používat moje oblíbené plug-iny s úžasnou lehkostí.
Balkánská spojka
Jak vůbec vypadá váš rozvrh během pandemie? Využil jste tento stav i k cvičení techniky?
V tomto ohledu u mě trvá stav, který se nemění už několik let. V mládí jsem hodně cvičil, ale teď už opravdu minimálně. Techniku jsem piloval roky a teď stačí vše pouze udržovat. Celkově jsem hodně zaneprázdněný a kontakt s kytarou mám každodenní i díky online výuce a nejednoho kurzu masterclass pro JTC Guitar.
Nedávno jsem se bavil s jednou jazzovou klavíristkou, která zmínila zajímavý fakt, a to ten, že během výuky stále naráží na věci, které buď neznala, nebo byla ráda za možnost si je připomenout. Stává se vám to někdy?
Stává se to. Občas mě student překvapí zajímavou otázkou. Nadchnu se pro ni a po hodině jdu dané téma sám prostudovat. Teď si nevybavím, o co přesně šlo, ale určitě bylo několik příjemných situací typu: „Výborný dotaz. To bych mohl prověřit.“ (smích) Dobrá otázka pomůže jak mě, tak studentovi.
Odkud jsou vaši studenti a o jakou se jedná věkovou skupinu?
Je to zajímavé spektrum. Moc mě baví jeden klučina, který má naše jugoslávské kořeny a žije s rodinou na Floridě. Je mu patnáct let a příjemně mě potěšilo, jak dobře hraje. Vystupuje se školní kapelou a sbírají jedno ocenění za druhým. Kromě mnoha mladších začátečníků mám i starší hráče, kteří si se mnou chtějí vypiplat techniku, ať už jsou z Peru, USA nebo Německa. Stejně tak mám řadu studentů z Dubaje, které jsem si získal v době, kdy jsem tam před pandemií působil. Jsem zvědav, jaký efekt bude mít ocenění od Guitar World. Největší nárůst studentů jsem získat v době prvních videolekcí pro londýnskou výukovou platformu JTC Guitar. Došlo to do bodu, kdy jsem musel lidi i odmítat, protože jsem měl plný rozvrh lekcí a nahrávání.
Když se vžijete do role svých studentů, která technika pro vás byla časově i věnovanou energií nejnáročnější?
Musím se přiznat, že jsem už poměrně mladý začal s technikou zvanou alternate picking, kterou bych doporučil všem. Všiml jsem si, že se s tím seznamuje řada samouků. Když člověk začíná, je určitě příjemné, když začne trefovat správné tóny, ale dost často se zapomíná na pravou ruku. Dochází k nekonzistnosti, což má pak přímý vliv na kvalitu techniky hry, která vyžaduje přesné zásahy strun. Dvě hodiny denně člověk cvičí a pokaždé to zahraje jinak. To je cesta do pekel. Je skutečně potřeba pracovat na svalové paměti. Mnozí rádi hrají rychle, ale jakékoliv arpeggio nebo fráze stojí na identickém základu, aby se mohla rozvíjet rychlost a kvalita.
Nakonec se přirozeně musím zeptat na vaše budoucí plány. Rád bych výhledově našel pár vašich věcí i na Spotify.
Spotify je rozhodně na mém sezamu, kromě vydání mé další tvorby. Vedle toho se moc těším na další spolupráci s JTC Guitar, se kterými vydáváme tutoriály a výukové programy. Kromě toho mě moc baví výuka a různé formy nahrávání. Pokud to situace umožní, co nejdřív bych zase rád hrál naživo.
