"To je zase pokrok, pokrok, pokrok... už jsme zase o krok, o krok dál." Tohle by mohlo být heslo neúnavného a vytrvalého vývoje světa hudební techniky, kde konkurence předbíhá konkurenci, nové modely výrobků posílají do propadliště dějin ty předešlé a kde všechno spěje tak nějak k dokonalosti. V tomto světě je samozřejmostí se s novým zbožím co nejvíce naparovat, vytahovat a dávat se druhým co nejvíce na odiv - a to nemyslím nijak špatně. Zkrátka, kdo o sobě nedá vědět, jakoby neexistoval.
HUVEL 2005
aneb pocity běžného návštěvníka
Čtyřdenní Hudební veletrh Praha 2005 pustil do ringu téměř devadesát vystavovatelů reprezentujících na 450 českých či světových značek. K tomu na pěti scénách nechal projeviti se na sedm set umělců a v doprovodných programech nabídl návštěvníkům mimo jiné i nejrůznější semináře známých i méně známých hudebních osobností. Celé se to konalo ve Veletržním Paláci v Praze a tomu, kdo byl zrovna na dovolené třeba v Grónsku, čili se nemohl osobně zúčastnit, píšu tady pár poznatků laické kvality.
Můj první dojem po vstupu do prostor konání byl poněkud zmatený. Ze všech koutů se ozývalo nejrůznější brnkání, bouchání a fidlání, aniž by to dohromady dávalo srozumitelnou melodii. Něco jako když se ladí tisícičlenný orchestr o nejrůznějších nástrojích a zároveň se rozehrává na stupnicích a klesnicích (klesnici vymyslel Jára Cimrman, když omylem vystoupal několika oktávovou stupnicí mimo klavír a poté potřeboval sklesati zpět na klapky. Klesnice však jako termín nebyla nikdy oficielně uznána). Všechny tyto zvuky neměly na svědomí jen interpreti na seminářích, ale hlavně někteří návštěvníci veletrhu, které by od zapůjčeného nástroje neodtrhla ani tlaková vlna. Občas působili kuriózně, a to zvláště ti, kteří hráli na klávesy vyvedené do sluchátek a zcela uzavření ve svém světě hlasitě bušili do kláves, které nebyly slyšet.
Obrovská hala Veletržního paláce plná improvizovaně smontovaných stánků byla bludištěm, kde les kytar přecházel do hradeb nejrůznějších aparátů, zesilovačů, bubnů, kláves a všelijakých doplňků, které s hudbou souvisejí. Z haly bylo snadné odbočit do menších prostor, kde se dalo narazit třeba na vybavení pro dýdžeje nebo ukojit nenasytný žaludek v malém občerstvení. Mám trochu problém se zvládáním zmatku, ale tady jsem si i přes kvantum nabízeného zboží prošel a prohlédl vše, co jsem potřeboval, aniž bych se v tom ztratil.
Zajímavé byly semináře. Koukat někomu do kuchyně z takové blízkosti, že vám dotyčný funí na čelo, je mnohem osobnější než při koncertě. Jednak si prohlédnete mimiku, která přesně kopíruje pocity interpretů při hře (že, pane Pavlíčku), ale hlavně vidíte detailně techniku samotné hry. Na některé věci ohledně předváděného zboží jsem se mohl v průběhu semináře zeptat, ale já se styděl a dělal, že všechno vím. Ještě více jsem se ostýchal krásných hostesek, které ve skromném šatu postávaly u jednoho stánku. Dělal jsem, že ty kytary, u kterých stojí, mě opravdu zajímají a sem tam si udělal fotečku.
Samotného mě napadlo vyzkoušet si nějakou tu věc, ale v tom byla zase ta osudná chyba, kterou dělám nerad, ale zato srdcem. Narazil jsem na něco, co už nemůže být beze mne a já bez toho. Však to všichni dobře znáte. Nevím, jestli to byl účel tohohle veletrhu, ale mé peněžence to způsobilo nepěkná poranění.
Velkým překvapením byla osobní účast Jima Marshalla, otce světově proslulých kytarových aparátů, co nesou název... ehm, nemohu si zaživa vzpomenout. Tohohle srandovního dědu jsem už viděl na podobném veletrhu v německém Frankfurtu a i tehdy vydržel sedět hodiny u stolu a podepisovat plakáty jak na běžícím páse. Další raritou byl seminář Ivana Mládka, který předváděl vlastní hlavou vymyšlený nástroj, a to nějaký kytarový syntezátor. Byla to kytara a přece to nebyla kytara. Něco jako když za svojí staré "španělky" sundáte struny a na horní desku nalepíte různá tlačítka. Na krku byly mezi pražci jakési spouštěče, které po zmáčknutí vydaly příslušný tón. Zvuk vydávaný tímto nadčasovým nástrojem bych přirovnal k elektrickému piánu. Rytmický a harmonický doprovod pan Mládek zprovoznil zmáčknutím jednoho z mnoha čudlíků na desce a akordy pak měnil mačkáním čudlíků jiných, a to dle libosti. Tvářil se u tak směšně vypadající věci nesmírně vážně a na důležitosti si ještě přidal několika veselými písněmi. Tleskáme experimentálnímu pokroku.
Co říci na závěr? Hudební veletrh Praha 2005, řečnicky zvaný Huvel, byl dalším patrem toho vysokého paneláku, kterým musí projít onen technologický vývoj, aby postavil patra další a další a další a...
HUDEBNÍ VELETRH PRAHA 2005
Počet vystavujících firem 85
Počet expozic 91
Počet návštěvníků 12 659
Čistá výstavní plocha 2 191 m
Počet zastoupených značek 451
Doprovodný program v číslech
Počet scén 6
Počet seminárních místností 2
Počet koncertů 105
Počet seminářů 54
Počet účinkujících 926
Plocha pro doprovodný program 1 250 m
Počet židlí 280
Počet nástrojovek 7
Počet návštěvníků koncertů v Kinosále 10 500
Počet návštěvníků na seminářích 3 528
Počet návštěvníků koncertů v Garážích 4 360
ČEŠTÍ KYTARÁŘI SMUTNĚ ROZSVĚCUJÍ ČÍNSKÉ LAMPY
Pražský Huvel už téměř zdomácněl v prostorách holešovického Veletržního paláce. Ve srovnání s tím loňským přinesl rozšíření počtu scén a především zdařilý a užitečný přímý přenos ČT 1 v rámci pravidelné sobotní Noci s Andělem. Ten pořad je v našich televizně-mediálních vodách, zvláště po zrušení "Kloboučku", svými živými produkcemi nevídaným exotem už sám o sobě, a tak větší zviditelnění veletrhu je jen dalším logickým krokem - třeba jen ve společné snaze narušit vyčpěle zaběhnutý a léty neprůstřelně začarovaný kruh "hudebník-média-posluchač". Čerstý vítr by byl jistě zapotřebí v čupřinách manažerů, talentskautů, ale i různých odborných porotců - vzpomeňme jen na jejich neuvěřitelné výroky v prvních kolech supersoutěží na adresy jejich pozdějších finalistů, či na argumenty vydavatelů odmítajících demo snímek fiktivní skupiny průhledného názvu Ulice (identický materiál veleúspěšné skupiny Lucie).
Nechme protentokrát hudební politiky a pojďmě projít veletrh očima elektrifikovaného kytaristy. Každý, kdo byť náhodou kdy zavadil o strunu elektrické kytary, musel salutovat u stánku Praha Music Center, kde po předloňské premiéře i letos neúnavně podepisoval cokoli slovutný Jim Marshall. Tento bělovlasý stařík trpělivě po každém podpisu nastavil k otcovskému stisku svoji vstřícnou levou ruku tak nadpozemským gestem, až připomínal pověstného bývalého papeže Jana Pavla II. Kdo ví, že tomuto člověku vděčí za svůj zvuk Jimi Hendrix, Eric Clapton, Ritchie Blackmore a spousta dalších legendárních kytaristů, jistě se uctivě sklání před neutuchající vitalitou tohoto výjimečného dvaaosmdesátiletého guru hudebního průmyslu. Stánek Praha Music Center je kromě výhradní distribuce výrobků značky Marshall podobně svázán s další kytarovou legendou - Gibson. Ten kromě svých klasických modelů zaujal novou řadou Les Paul Standard s jakoby chybějící povrchovou úpravou. Dva vystavené modely této řady se od sebe lišily profilem krku, kvalita zvuku u obou byla na stejně špičkové úrovni, bohužel stejně tak cena. Další vystavovaná novinka stánku - Digitech GNX3000 - byla představena šikovným kytaristou Ralfem Jungem na samostatném semináři. Pro ty, co chyběli - jde o multifunkční podlahový, speciálně kytarový workstation s mnoha možnostmi (např. šestitrackový recorder), jejichž podrobnější popis si říká o samostatný testík v některém z přístích čísel. Další klasická kytarová firma Ibanez představila novinkovou limitovanou sérii kytar řady RG a Iceman s exkluzivní povrchovou úpravou H. R. Giger, na které se podílel tento designér známého hororu Vetřelec. Distributor (Petrof Musical Instruments) má všehovšudy šest takových kousků a i ostatní designerské anomálie Ibanez stojí za pozornost.
Ve světě uznávaná, u nás trochu opomíjená značka Framus měla v prvním patře rozsáhlou expozici letos poprvé v rámci zastoupení společností Warwick CZ. Z její nabídky kytar (ale i rozsáhlé řady kvalitních celolampových aparatur) návštěvníkům zrychlovaly tep modely Monterey, Diablo, Panthera nebo polomasivní Tennessee včetně úžasné dvanáctistrunné verze. Tyto nástroje patří právem ke světové extratřídě a k doptání jsou v pražských prodejnách K-Audio nebo Alexim. Stánek Fender kromě loňských novinek American Deluxe Stratocaster vystavoval novinkové cvičítko G-deck a celolampové combo Blues Deluxe (3 x 12AX7, 2 x 6L6). Naprostý skvost, co se týče zahraničních kytarových firem, se tak trochu skrýval pod výstavkou kytarových efektorů Roland - maďarská (!) firma Fibenare zde představila špičkové, ručně vyráběné kytary a baskytary ve skutečně neotřelých designech. Prvotřídní dřevo, různě žíhané, očkové materiály spolu s neobvykle vytvarovanými těly nástrojů třeba do tvaru orlí hlavy, nebo např. dřevěná (!) čela cívek snímačů budily zaslouženou pozornost. Vystavené modely (např. Erotic) jsou kromě klasických elektromagnetických osazovány i piezo a MIDI snímači a rozšiřují tak zvukové schopnosti nástrojů. Značka Jackson se vrací na výsluní rozsáhlou řadou léty ověřených modelů, letos navíc se třemi novinkami Christian Olde Wolbers (šesti a sedmistrunná verze s EMG snímači) a Kevin Bond Rhoads (průchozí krk, snímače Seymour Duncan) v působivé černé povrchové úpravě doplněné rudým šarlatovým lemováním. Kytary Jackson byly k vidění u firmy Houdek a bylo by hříchem nezmínit vystavené jakostní lampové zesilovače ze Saint Louis Crate a především úchvatné lubovky Gretch. Na veletrhu byly k vidění i další nástroje zvučných značek - nádherné ESP, PRS nebo Yamaha (netradiční "tichá" kytara). Právě u stánku "motocyklové" firmy byl každou chvíli hlouček návštěvníků obdivujících rtuťovitého předvádějícího kytaristu. Rozhovor s tímto zajímavým hudebníkem pocházejícím z Čech najdete dále.
Distribuční stánky jsou na každém veletrhu zastoupeny v poměrně značném počtu, ale daleko zajímavější jsou stánky samotných výrobců, a těch tuzemských obzvláště. Je trochu smutné, že jich ubylo - jména Janecký, Vácha, Marcus, ESH, RM Pickups, Hanuš-Heřt, Kobrle-Stehno či Rožďalovský na předcházejících Huvelech nechyběla, nicméně je otázkou, zda je pro ně nemalá investice do výstavního stánku efektivní. Mnozí z nich mají svoji stálou klientelu a účast na Huvelu berou tak trochu jako "povinně" společenskou prestižní záležitost, v tuzemském hudebním malorybníku zbytečně okázalou. Oklikou jsme zpátky v úvodu již zmíněném bludném kruhu, a tak z něj vykročme k těm zbývajícím - třem statečným, ryze českým, výrobním a s kytarami souvisejícím stánkům. Prvním z nich je Šiba, vyrábějící futrály všeho druhu, tedy i kytarové, navíc novinkově spolu s řadou levných a ne špatných akustických kytar asijské produkce (ach ty paradoxy!). Šiba je výstavním veteránem se stabilní pozicí na trhu, vybavena dlouholetými zkušenostmi nejen z Frankfurtského veletrhu. Druhým je společný stánek kytar Procházka, Lee Hooker a Hot. Kytary Lee Hooker prošly už úspěšně testy tohoto časopisu, Hot je čerstvá nová krev v oblasti výroby lampových zesilovačů - ty vystavené kytarové The Thirty (30 W A class) i baskytarový Basstard 220 (200 W) působily výborným dojmem, osazení různým typem koncových elektronek a custom výroba je sympatickou samozřejmostí. Značka Procházka není opět žádná neznámá - za pozornost stojí vedle akustických a čistě elektrifikovaných kytar nová řada lubových a polomasivních nástrojů ve vynikajícím zpracování. Stánek firmy Vivian Instruments je tak trochu jako zjevení - firma se nespoléhá na silného partnera, vystavuje sama za sebe a rozhodně má co. Kolekce tvarově osobitých nástrojů se jen vzdáleně dotýká provařených vzorů a v mnoha případech odvážně vykročí svým úplně jiným směrem. Navíc disponuje kvalitním "signature partnerem" (Roman Pokorný na semináři popsal spolupráci na "svých" modelech a vše doplnil bravurním a nezaměnitelným projevem) a hezkou řádkou známých uživatelů (kromě jiných Robert Kodym, Kabát, Čechomor apod). Vivian svoji výrobu vhodně doplňuje dovozem jakostního kytarového materiálu - snímače Lindy Fralin a kabely Monster patří ke světové špičce, a výrobní sortiment trochu překvapivě doplňuje o custom produkci snare bubnů. Tento výčet by neměl vynechat jediný, o to však zajímavější vystavený kousek v prostoru stánku Music Trade - jedná se o celolampovou hlavu a bednu zn. Rockwell. Model 60-05 je dvoukanálový zesilovač a s možností skokového "nakopnutí" dálkovým nožním přepínačem tvoří faktický tříkanál. Osazen je pěti 12AX7 v preampu a dvěma 6L6 v koncovém stupni. Společně s reproboxem 4 x 12" (Celestion G12T-75) představuje half-stack, který na veletrhu velmi těžko hledal konkurenci, a to bez ohledu na pořizovací cenu. Závěrem jen malé povzdechnutí, zda mamutí atak asijských produkcí nezpůsobí, že si podobné nadšení z úrovně tuzemských výrobců budeme muset na příštím veletrhu pro jejich neúčast třeba úplně odpustit.
KYTAROVÉ LAHŮDKY NEJEN Z BRITSKÝCH OSTROVŮ
Asi nejsilnější dojem, který jsem si z letošního Huvelu odnesl, bylo zjištění, že zejména britští výrobci kytarových aparátů poslední dobou nezaháleli. Firma Vox, již delší dobu spadající pod koncern Korg, uvedla na trh "modernizovanou" verzi legendární AC-30 pod názvem Custom Classic (tedy AC-30CC). Výroba se přesunula do Číny, což má za následek velmi příznivé ceny. Přes řadu změn oproti "originálu" mě po zapojení potěšil jasně rozpoznatelný zvuk Voxu. Doporučuji vaší pozornosti.
To platí i pro novou handwired sérii značky Marshall - výrobce v ní oživil dva polozapomenuté modely ze 60. let - hlavu 2061X a kombo 1974X (obě využívají v koncovém stupni dvě lampy EL 84). Na posledně jmenovaný exemplář si zahrál Radim Hladík na svém tradičním semináři (zdaleka nejen) o kytarách Gibson. Kromě pro něj typické skromnosti a nenucenosti jsem musel ocenit i fakt, že nové handwired Marshally jednoduše hrají. Při relativně nízkém výkonu (20, resp. 18 W) navíc můžete "potrápit" koncové lampy, čemuž se prostě nevyrovná nic.
Na stánku společnosti Music Trade se nenápadně krčily tři exempláře aparátů značky Hiwatt, proslavené např. Petem Townshendem nebo Davidem Gilmourem. Kromě komba "tradiční" série Custom byly k vidění a slyšení také 50W hlava a combo z novinkové řady s výmluvným názvem Hi-gain. Jakkoli si Hiwatt asi nikdo se silným zkreslením nespojuje, tyto aparáty jsou ho schopny, aniž bychom museli obětovat čitelnost a konkrétnost. Navíc s osobitým, rozpoznatelným charakterem. A pokud otočíme gain zpět doleva, klasický crunch Hiwattů je přítomen rovněž bez kompromisů! Velmi příjemné překvapení.
Podívejme se i na druhý konec spektra. Firma Houdek si pro nás připravila malou lahůdku - Crate Power Block. Jedná se o jednokanálovou tranzistorovou hlavu o rozměrech většího efektového pedálu. Tento drobeček se chlubí výkonem 150 W a využití si najde především u vlastníků amp modellerů (POD, V-Amp) či jako záložní hlava pro chvíle, kdy vám váš lampový macek vypoví službu uprostřed koncertu. Power Block navíc hraje překvapivě dobře (na tranzistorový aparát) a stojí lehce přes osm tisíc.
Ani v přednáškovém sále A rozhodně nebylo o zajímavosti nouze. Tomáš "Kobdzey" Kašpar - zástupce společnosti Panter (jinak především bubeník) představil veřejnosti novou sérii mikrofonů značky Sennheiser pod názvem Evolution 900. Série obsahuje sedm nových typů - od mikrofonu pro velký buben a basové nástroje e901 po kondenzátorovou "tužku" e914 pro snímání činelů, akustických nástrojů či sborů. Mohli jsme slyšet zvukové ukázky všech modelů, využitých především ke zvučení bicí soupravy. Z ukázek bylo patrné, že se jedná o velmi kvalitní mikrofony, které si najdou místo jak při živém zvučení, tak při studiové práci.
Velkou pozornost vzbudil zpěvák a kytarista Marc Cooper, který přijel jménem společností TC Electronic/TC Helicon představit dva velmi diskutované produkty. První z nich - VoiceLive - je určen zpěvákům. Jedná se o vokální efektový procesor, jehož páteř tvoří inteligentní harmonizér, schopný vytvořit až čtyřhlasé doprovodné vokály, navíc s korekcí intonace původního hlasu. Výsledek byl vskutku impozantní. Mně osobně sice připadaly generované hlasy stále poněkud "chemické", to však bylo způsobeno tím, že Cooper měl poměr původního hlasu k vokálům nastaven přibližně 1:1. Při střídmějším použití bychom nemuseli "umělost" vokálů vůbec rozpoznat.
Druhým produktem v Cooperově prezentaci byl netrpělivě očekávaný TC Electronic G-System. Jedná se o vysoce kvalitní kytarový procesor, schopný rovněž zapojovat do řetězce externí krabičky a přepínat kanály zesilovačů. Vše je promyšleno do detailu, včetně nulového "výpadku zvuku" při přepínání presetů. Lze používat buď jako kompaktní podlahový procesor, nebo z přístroje oddělit "střeva" v podobě racku a podlahovou část používat jako nožní controller. Přestože i u G-Systemu používal Cooper extrémní nastavení (např. chorusu), zvuku jde vytknout máloco. Kytaristé mají opět za co utrácet!
Dr. JIM MARSHALL, OBE
Na Hudobnom veľtrhu pán Jim Marshall opäť potvrdil, že nie je iba chimérou, ale človekom z mäsa a kostí. So skromnosťou veľkých ochotne podpisoval svoje propagačné materiály a podával (ľavú) ruku svojim skutočným i príležitostným fanúšikom. Pokorný človek, ale zároveň bojovník, ktorý s výrazom anglického gentlemana nevynechá žiadnu príležitosť pre to, aby zdôraznil, že za jeho menom sa neskrývajú iba fantastické zosilňovače a hradby kabinetov, ale že v svojom živote mal aj isté umelecké ambície, ktoré by nemali zostať nepovšimnuté. Pri výmene vizitiek nezabudne zdôrazniť ani novú súčasť svojho mena, ktorou je skratka OBE (Order of the British Empire). V minulom roku mu Jej veličenstvo kráľovná Alžbeta udelila Rád Britského impéria, ktorý je prejavom cti tým, ktorí "preukážu hodnotnú službu Spojenému kráľovstvu a jeho obyvateľom". Skratka OBE za menom nositeľa tohto titulu má zdôrazniť jeho význam, ako i to, že dotyčný sa nachádza v "predsieni" pred rytierskou komnatou, kde sa prítomní páni oslovujú Sir. Jim Marshall, OBE je však i nekorunovaným kráľom, pretože - ako uviedol počas rozhovoru - výrobkov s jeho menom sa ročne predá viac, než predajú všetci ostatní výrobcovia zosilňovačov dohromady.
Čím to je, že vaše zosilňovače sú také úspešné? Pripúšťate, že na tom určitý podiel majú aj vaši prví zákazníci?
Ich hlavnou zásluhou bolo to, že chodili k nám do obchodu a vraveli, že také zosilňovače, aké by chceli oni, sa nikde nevyrábajú. Ale nikdy nám pri ich výrobe nepomáhali. To, čo potrebovali, mi popísali po svojom a ja som sa im iba snažil porozumieť. Zosilňovače sme vyrábali my, hudobníci s tým nemali nič do činenia. Som v showbiznise už šesťdesiatosem rokov, myslím, že som vedel, čo odo mňa chcú aj vďaka tomu, že sám som tiež hudobník. Bol som v svojej dobe špičkovým bubeníkom a tiež uznávaným spevákom a stále ešte vystupujem.
Podieľate sa aj na vývoji zvuku dnešných marshallov?
Mám najväčší výskumný a vývojový team na svete, ktorý pracuje na nových modeloch. Prísť s niečím novým dnes je veľmi ťažké, ale koncom minulého roku sme dovŕšili vývoj dvoch nových modelov. Zatiaľ však nemôžem zverejniť bližšie informácie.
HUVEL OČIMA BASISTY
Přestože byl (soudě dle každoročně bohaté návštěvnosti) nejeden zrakový i jiný smyslový vjem vás, čtenářů tohoto časopisu, oblažen alespoň některou z atrakcí této hudebně-společensko-obchodní veselice, pokusím se prezentovat svůj vlastní obrázek. Tento ročník jsem měl možnost zaznamenat z vícera úhlů, a to jak z pozice diváka, tak spotřebitele i účinkujícího. I když nikterak netrpím klaustro-, agora- či jinou sociální fóbií, a tudíž jsem si mohl akci vcelku užít, určitě bych v budoucnu (a podle výrazu některých "stánkařů" během závěrečného nedělního dne nejenom já) vhodnějšími prostory nepohrdnul. Takže prvně k tomu, co nás, nejenom muzikanty, ale i prodejce a distributory z celé republiky, toho času se ve Veletržním paláci seskupivší, nejvíce zajímá - novinky trhu. Je asi všem jasné, že během jediného roku žádný z výrobců hudebních produktů nepřijde s něčím přelomovým, takže nabídka bude pravděpodobně obdobná jako loni. Určitý stereotyp však byl už trochu unavující. Levného kupu chtivý zájemce se prosekal výrobky východní provenience, náročnější jedinec prohrábl struny Warwicka a znalci mohli dokonce zahlédnout (prý se na ni nesmělo šahat) bohyni Foderu - takto souhrnně řečeno. Pro mně zásadní zajímavostí byl stánek s tovarem firmy Vivian Instruments, a přesto (nebo možná i proto), že v případě Jana Vlasáka & spol. se jednalo o výstavní premiéru, mají s čím být spokojeni. Sám jeden starší kus vlastním a musím konstatovat, že ve své práci udělali nemalý krok kupředu, nezůstali u pouhých kopií a vsadili na vlastní kartu. Po obhlídce celého areálu mé kroky vedly pospolu s ostatními soudruhy od stroje - basy - do předváděcích kójí a seminárních místností. Mám-li ocenit jednotlivé příspěvky, kvalitativně se někdy dosti odchylující, vzpomněl bych asi jen ty, které se mi líbily nejvíce a které jsem samozřejmě zastihnul. Příznivci nejen baskytarových efektů řady Black Label švédské firmy EBS, ale hlavně hry Richarda Scheuflera, který jejich výrobky předváděl a který jakoby po vzoru některých diktátorů minulého století snad na vícero místech paláce najednou se vyskytoval, měli nadílku opravdu bohatou. Jmenovaný nejen basovou technikou, ale i uměním slova disponuje, takže kdo chtěl, ten se dozvěděl. Třeba co provést, aby oktáver "neskákal" a autowah IQ inteligentně kvákal podle vašich představ. Tedy, alespoň jak já to pochopil, nečekat od nich okamžité zázraky, ale podstoupit jakousi spolupráci, kterou při své kvalitě vyžadují. Jestliže se mnou souhlasíte, že pevná a spolehlivá rytmika je základem každé kapely, a náhodou jste zabrousili na bubenický seminář Štěpána Smetáčka, mohli jste si ověřit, že nějaká ta zkouška samotného tandemu basa - bicí určitě není k zahození, a že již zmiňovaná Fodera, hlavně když ji někdo ovládá s citem (v tomto případě v podání Honzy Jakubce), zní opravdu báječně. No a pro novátory - revoluční Line 6 se svými digitálními nástroji Variax. Společně s Michalem Pavlíčkem předváděl Martin Ivan, který nejen všechny klady, ale i sounáležitosti méně příjemné (třeba absenci klasického snímače nebo věrohodnost některých vintage zvuků) vzpomněl - a to je mi u této, samozřejmě primárně hlavně komerčně založené akce nanejvýš sympatické. No a nedílná a neméně atraktivní součást víkendu v podobě koncertů? Vybavení jednotlivých pódií standardní (Marshall Dynamic System) až nadstandardní (nové řady Gallien Krueger), dobré ozvučení, někdy bohužel opět nevyhovující prostory (např. akustika prostoru Garáž, ve které jsme s kapelou, i přes naše poloviční stažení výkonu pódiovky, připravili zvukaři asi nejednu pernou momentku)... Ale hlavně opravdu pestré menu servírující od méně známých sdružení až po zavedené stálice. A nakonec: taky někde přece musíte pokecat s kámoši, dát si pivo nebo limo, omrknout vlastnoruční podpis Jima Marshalla - jestli se nerozmáz v batohu - a od toho všeho si na chvíli oddechnout.
MARCUS DEML
U výstavního stánku firmy Yamaha se často tlačil dav návštěvníků pražského Huvelu a pozorně sledoval kytaristu, jenž zde popisoval a následně předváděl části svého zvukového řetězce. Marcus Deml nás udivoval nejen svou brilantní, kultivovanou hrou, ale i svou češtinou, kterou ochotně reagoval na zvídavé dotazy.
Jak to přijde, že tak dobře mluvíš česky?
No, já jsem rodilý Pražák - narodil jsem se tu v roce 1967, ale už o rok později rodiče utekli do Hamburku. Poznal jsem i Vídeň a Salzburg.
V kolika jsi začal s hudbou?
Asi ve dvanácti, ale po maturitě, to mi bylo devatenáct, jsem odletěl do USA, kde jsem strávil osm let jako studiový kytarista.
S kým jsi spolupracoval?
Bylo toho hodně, nahrával jsem třeba kytary pro sólové album Bobbyho Kimballa (zpěvák Toto), pro klávesáka od Stinga atd., celkem asi 300 titulů. Nebo jsem odjel záskok na turné skupiny Saga a podobně.
Věnuješ se sólové kariéře?
Ano, mým projektem je trio Errorhead (www.errorhead.com), hodně lidí si tady přímo ode mne zakoupilo aktuální CD - Errorrhythm.
Můžeš nám trochu popsat svůj kytarový set-up?
Jistě, používám Yamahu Pacific Custom, u kobylky mám PAF Gibson, další dva snímače jsou klasické singly. K tomu klasické krabičky jako Tube Screamer pro dokreslení zvuku, pro různé ohýbačky tónu používám tenhle starý červený Digitech Whammy pedal, pro sóla je pěkný MXR Phase, na takové ty efektní bouchance a škrty používám Bass Synthetizer Boss a samozřejmě dozvukový multiprocessor Yamaha zapojený do efektové smyčky zesilovače. Všechny krabice mají dělaný true-bypass, kromě té co jsem tu dostal od George (George Dennis - Tube Drive). George, díky!
Jakým způsobem točíš ve studiu?
Pro sejmutí zvuku používám dva Shure 57 a jeden AKG 414. Základem je prototyp celolampové hlavy Engl s trafy na 550 V, co se dřív dávaly do marshallů (zaznamenal jsem i zmínku o trafech, co ve starých modelech osmistovek dávaly až 750 V - pozn. aut.), a béčkový box se čtyřmi Celestion Vintage 30.
Marcus se opět věnoval svým výstavním povinnostem a ani se nestihl zmínit o svém aktuálním úspěchu - začátkem léta se zúčastnil koncertu organizovaném časopisem Guitar Player v R'n'R síni slávy v Celevelandu pro deset nejtalentovanějších kytarových nadějí a před porotou, kterou tvořil m. j. Steve Lukather nebo Joe Satriani, obsadil skvělou třetí příčku. Podrobnosti si můžete přečíst v říjnovém vydání Guitar Playeru, my dodatečně blahopřejeme.
BUBENÍK BY ŘEKL: "HU? WELL!"
Hned v úvodu musím konstatovat, že tento ročník veletrhu patřil mezi ty novinkově přínosné. Snad každá zavedená bubenická firma, jejíž značka byla zastoupena, přišla s nějakou novinkou či alespoň vylepšením stávajícího.
U vchodu do výstavních prostor měla svou "kukaň" firma K-Audio, kde byly k vidění hlavně perkuse a činely Meinl. U Meinlů přišli s novou řadou MB 20, jež je určena zejména vyznavačům tvrdších stylů a blýskavých zvuků. Kousek za nimi měl svůj "showroom" František Hönig, k otlučení zde byly lítým vyznavačům rytmizovaného hluku (tedy bubeníkům) obětovány dvě soupravy Sonor série Force, několik virblů a stromy s činelovými plody. Velkým překvapením byly činely firmy DiMavery, které hrály vzhledem k ceně nepoměrně výborně - doufám, že se povede sehnat je na test. Na stánku Petrof Musical Instrument byla k vidění nová řada firmy Tama - série Superstar, bicí střední třídy, o to většího však doletu a dosahu - lité ráfky na všech korpusech za cenu pod dvacet tisíc?! I tento výrobek je žhavým kandidátem na test. Vedle bylo možno spatřit nadějnou českou vlaštovku. Firma Vivian Instruments vyrábí custom malé bubínky. Materiály jsou dvojí: zvonařská bronz a javor, který však není lepen překližkovou metodou, anóbrž se jedná o masiv. Oba korpusy hrají velmi pěkně, hned jsem domluvil jejich zapůjčení na test a v době, kdy píši tyto řádky, po mně již bubínky laškovně cvakají struníkem. O kus dál, u Lídl Music, byly k vidění a obouchání činely Zildjian, na tuzemsko poměrně slušný výběr. Firma Akcent prezentovala novinek hned několik - ve velkém se vrhla na dovoz perkusí LP a i s bubny Gretsch to myslí čím dál vážněji, pozornost budila zejména hardrocková sada Catalina Rock. Radost by z ní měli staří bigbandoví hráči a samozřejmě "bonhamisté". Ani u stánku Praha Music Center novinky nechyběly - mezi nejžhavější je rozhodně možno počítat bicí Pearl Masters Reference - nejvyšší řadu, u níž je každý komponent navržen a konstruován individuálně, proto se například tloušťka a použitý materiál liší korpus od korpusu - a to prosím v rámci jedné sestavy, mě zaujal velmi masivní korpus virblu, škoda jen, že v panujícím hluku nebylo možno zachytit zvukové nuance tohoto instrumentu. I v oblasti hardwaru udělal Pearl notný skok vpřed. U stánku Yamaha se hrdě tyčila oranžová souprava Stage custom, jejíž design doznal změn - mušle jsou kryty černým plastem, což údajně dodává korpusu větší rezonanci a také to i profesionálněji vypadá. Hned naproti PMC měl svůj výstavní stánek opět Franta Hönig. Zde bylo možno okem spočinout na největší vystavené bicí soupravě - za čtyřšlapkákovou sadu se sedmi tomy a dvěma virbly by se nemusel stydět ani Billy Cobham či Mike Portnoy. Na stánku HDT Impex si "levnějšíchčinelůchtivý" bubeník mohl vyzkoušet činely Stagg. Mezi jednu z novinek patřily efektové belly, jež hrály opravdu velmi profesionálně, a to za cenu kolem šesti stovek. Když už jsme u efektových činelů: největším úletem a novátorstvím pro mě byly plechy Factory Metal na stánku Yamamusic Slováček. Nelze je nazvat činely, neb se jim nepodobaly ani tvarem, ani zvukem. Jedná se vyloženě o efektové nástroje poskytující širokou škálu zvuků od "bellovitých", až po ty elektronické, jež evokují představu astronauta zvenčí oťukávajícího plášť raketoplánu (a je to šikovný astronaut, neboť to zní velmi dobře). Novinku vyrábějí v USA a uplatňuje se hlavně v elektronické a filmové hudbě. Mezi hráče, jež "Tovární plech" používají, patří například Gregg Bisonette, Gary Novak, Peter Erskine... Téměř marně jsem hledal vystavovatele paliček. Z domácí produkce se (velmi profesionálně) prezentoval akorát Balbex, což je oproti loňsku o jednu firmu více, čili stoprocentní nárůst. Huvel však není jen místem prodeje, i na kulturu a vzdělání leckdy dojde. Reportážním dnem se pro mě stal pátek, a tak jsem zhlédl seminář Romana Lomtadzeho. I přes hodně silový přístup hraje velmi muzikálně a dynamicky, navíc je výborný technik. Zpestřením byl koncert Jumping Drums Ivo Batouška, kapely, jež vedle vlastních kompozic předvedla i Šavlový tanec a hardrockový Kashmir. Batoušek je navíc i výborný bavič a moderátor, což spolu s velkou dávkou muzikality způsobilo, že se jednalo o zpestření s vysokým indexem příjemnosti.
Závěrem lze jen konstatovat, že úroveň veletrhu poměrně rapidně vzrostla a že se do Čech konečně dostávají světové novinky téměř paralelně s ostatními státy. Hlavně aby tento trend vydržel.
HUVEL OČIMA KLÁVESÁKA
Stejně jako další tisícovky muzikantů, také já jsem v minulých dnech navštívil dlouho očekávaný hudební veletrh Huvel 2005. Rád bych se s vámi podělil o něco z toho, co jsem viděl a slyšel na seminářích, kterých jsem navštívil několik. Na dvou z nich se se svými klávesovými nástroji prezentovala firma Yamaha, a to s keyboardem PSR 3000 a Clavinovou CVP 309. Semináře vedli a na nástroje hráli němečtí spolupracovníci firmy Yamaha, takže komunikace probíhala v angličtině nebo němčině, s překladem do češtiny. Tady ovšem musím konstatovat, že překlad místy trochu skřípal, jelikož do češtiny překládal další německý kolega, který měl s některými slovy značné problémy, a tak občas informace jím přeložené byly velice kusé nebo nepřesné. Možná by příště stálo za to vybavit seminář schopnějším překladatelem. Na semináři, který nesl název Keboardy Yamaha, jsem očekával prezentaci široké škály keyboardů, kterou firma Yamaha bezpochyby disponuje, předveden nám však byl pouze jeden nástroj, a to již zmíněný PSR 3000. Absence dalších typů keyboardů nemrzela jenom mě, na seminář se přišla podívat spousta tatínků a dědečků budoucích klávesáků, kteří doufali, že jim Yamaha nabídne něco pro jejich ratolesti a poradí s výběrem nástroje. PSR 3000 je ale nejvyšší z řady PSR, naprosto nesrovnatelný s "žákovskými" modely, a jako takový nespadal do cenové kategorie většiny přítomných. Na semináři se hlavně hrálo, slyšeli jsme obrovské možnosti doprovodů i širokou škálu zvukových rejstříků. Uvítal bych představení více funkcí tohoto nástroje, zahrát jsem si na něj ostatně mohl sám na stánku Yamaha, který byl mimochodem asi největší na veletrhu a na kterém neustále probíhaly podobné prezentace jako na seminářích. A právě proto bych na semináři očekával, že se bude více povídat a méně hrát, že se nástroj bude prezentovat hlouběji. Další seminář, který mě zajímal, se jmenoval Clavinovy Yamaha. I tady byl představen pouze jeden nástroj, a to vlajková loď Yamahy - CVP 309. Opět by možná mnozí návštěvníci uvítali prezentaci pro ně cenově dostupných modelů, toto digitální křídlo si asi každý nekoupí. Na druhou stranu ale musím říct, že CVP 309 je skutečně prvotřídní a zaslouží uznání. Na semináři hrál Bo Heart, který také spolupracoval při programování zvuků pro tento nástroj. Němec s kanadskými kořeny, který nejen hrál, ale i solidně zpíval, mi v krátkém rozhovoru prozradil, že na tento nástroj hraje už dva roky a pro firmu Yamaha jej prezentuje po celém světě. Přesto, když si může vybrat, preferuje akustický nástroj. Bo Heart zahrál a zazpíval skladby rozdílných charakterů, které kromě dvou neměly dopředu předprogramované doprovody. Na dalším semináři nám byly představeny nástroje Roland Fantom X8 a Kurzweil K2600X. Seminář, který nás měl přesvědčit o výhodách nástroje Kurzweil, vedl Zdeněk Zdeněk. Předváděly se hlavně pianové zvuky obou nástrojů. U Kurzweil K2600X bych vyzdvihl hlavně výborný arpeggiator, dobře předprogramované smyčky a efektovou jednotku KDFX. Pro živé hraní je k dispozici 8 tahových potenciometrů a 2 kolečka. Naopak zvuky pian měly na můj vkus příliš ostré výšky a hutné basy. Roland Fantom X8 má dle mého soudu zvuk piana mnohem měkčí a méně ostrý, pro hraní v reálném čase lze využít rychlostně citlivé pady. Seminář byl velice zajímavý právě díky možnosti posoudit oba nástroje najednou, škoda že nebyl čas věnovat se blíž jejich různým specifickým funkcím.
Firma Roland CZ na jednom ze seminářů představila také digitální piano Roland RD-700SX. Tento nástroj disponuje řadou nasamplovaných zvuků klasických klavírů - např. zvukem klavírů Yamaha, Steinway apod. Pro klavíristy zajímavou funkcí může být mikroladění, tzn. ladění každé klávesy individuálně. Pro hraní varhanních zvuků jsou k dispozici čtyři táhla, je zde i leslie efekt. Velmi dobře znějí rejstříky strings, jsou velmi dynamické a dobře reagují na sílu a rychlost úhozu. Arpeggiator má 125 stylů. Seminář byl velice fundovaně veden, v ideálním poměru byla hudební a slovní prezentace. Zajímal mě také seminář nazvaný odvážně Proč má MIDI 16 kanálů?. Musím ovšem konstatovat, že jsem z něj odešel trochu zklamán a bez nových informací. Nevím, pro koho byl vlastně určen, dozvěděl jsem se pouze takové informace, jako že MIDI kabel má pět kolíků, že přes MIDI můžeme propojit i více nástrojů a podobně. Předpokládám, že to většina z nás, kdo jsme na semináři byli, věděla. Navíc seminář díky pozdnímu příchodu přednášejícího začal skoro o půl hodiny později, takže se stejně mnoho nestihlo.
REALITY SHOW JMÉNEM STUDIO HUVEL
Co naplat, reality show jsou letos opravdu v módě. Diskutují o nich všichni, od kopáčů po salónní intelektuály. Měl jsem nedávno se svou kapelou možnost stát se přímým aktérem jedné z nich. Ta reality show se jmenovala Studio Huvel. Již druhým rokem totiž zařadili pořadatelé pražského Hudebního veletrhu do programu výstavy tuto ojedinělou akci, která umožňuje návštěvníkům sledovat celý proces vzniku hudební nahrávky. Projekt umožnila spolupráce mezi firmami (Disk Multimedia, Altei a dalšími, které se zabývají studiovou technikou a oblastí hard disk recordingu), studenty FAMU a technickou posádkou divadla Archa.
Kapela i zvukaři byli "za vitrínou", režie byla navíc volně přístupná lidem zvenčí. K tomu byla před sklem, které odděluje studio od zbytku výstavní haly, k dispozici několikerá sluchátka, v nichž zvídavý kolemjdoucí mohl slyšet, co že se ve studiu právě děje po stránce zvukové. Dalším specifikem bylo téměř výhradní použití přímého nahrávání (direct recording), jinýmy slovy mikrofon přicházel ke slovu pokud možno pouze při záznamu zpěvu (od této zásady se v jiné dny několikrát částečně upustilo, nám se ji však podařilo dodržet). Toto mělo kromě představení "direct" technologií veřejnosti také význam praktický - v těsném sousedství hlučného prostředí výstavní haly by nebylo snímání nástrojů mikrofony to pravé, nahrávací místnost studia Huvel navíc nebylo možno dostatečně akusticky ošetřit.
V režii byly k dispozici dvě nezávislé počítačové sestavy. První z nich bylo PC vybavené zvukovou kartou RME HDSP 9652 a softwarem Steinberg Nuendo 3.1. V den, kdy jsme nahrávali my, se pracovalo se sestavou druhou - tu tvořil Mac s kartou M-Audio Firewire 1814 a HDR aplikace Pro Tools M-Powered. Pro obě varianty byl společný rack s několika předzesilovači a efektovými procesory (viz. tabulka). Pohled do nahrávací místnosti zprostředkovávala kamera a obrazovka.
Celý nahrávací den byl, jak už to bývá, poznamenán nedostatkem času. I zdánlivě skromný cíl natočit jednu píseň garantoval, že budeme mít napilno. Občasný zápas s neznámou technikou byl také nevyhnutelný, pustili jsme se proto co nejrychleji do práce. Základ jsme nahrávali tradičně dohromady, včetně dvou kytar. Záznam šestistrunek byl zcela ve znamení novinky od firmy M-Audio s názvem Black Box. Jedná se o kytarový efektový procesor určený k přímému nahrávání zejména do počítače. Obsahuje totiž zabudovaný audio-interface - jinými slovy jej lze pomocí USB připojení použít i jako téměř plnohodnotnou zvukovou kartu - k dispozici je i mikrofonní předzesilovač. Kromě toho BB funguje i jako jednodušší automatický bubeník, efekty lze navíc s tempem synchronizovat. My jsme však měli po ruce bubeníka živého, takže nás zajímalo především to, co je páteří Black Boxu - amp modeling. Nutno říci, že první dojmy z užívání BB nebyly nejlepší. Shodli jsme se na tom, že simulace zesilovačů zní poměrně nepřirozeně, zvuk byl tenký a nepříjemný. Oba zainteresovaní kytaristé jsme uživateli především single-coil snímačů, kteří slovo "tenký" nepovažují vždy za pejorativum, v tomto případě jsme však opravdu zpočátku příliš nadšení nebyli. To se však změnilo při mixáži - v závěrečném mixu fungovaly zvuky z Black Boxu více než dobře. Zabíraly jen to místo ve zvukovém spektru, které měly, a výborně se prosadily. Opět se potvrdil známý fakt, že zvuky neradno posuzovat samy o sobě. Počkejme se soudem na chvíli, kdy je uslyšíme v kapele.
Když zde máme prozkoumávat a demonstrovat možnosti přímého nahrávání, pak tedy se vším všudy, řekl jsem si. Ke zděšení některých přítomných jsem part akustické kytary nahrál pomocí aktivního piezoelektrického systému, zabudovaného v kobylce mého telecasteru. Překvapivé bylo, že i takový postup dokáže docela dobře splnit účel. Ne, jako dobrá akustická kytara to nezní, ale v celkovém mixu by to jistě ošálilo uši nejednoho posluchače. Co se týče basové kytary - ta se nahrává přímo zcela běžně, takže nás nepřekapilo, když jsme touto metodou dosáhli použitelného výsledku.
Případ sám pro sebe byla však elektronická bicí souprava Yamaha s modulem DTXPIII. Nutno přiznat, na práci s takovým nástrojem nejsme vůbec zvyklí. Asi zde se nejvíce projevil nedostatek času - kvůli rychlosti práce jsme kromě MIDI stopy nahrávali i z audio výstupu modulu a nakonec pracovali právě se stereo stopou, obsahující již neměnný mix jednotlivých komponentů soupravy. Nevěnovali jsme se nastavení poměrů hlasitostí, díky čemuž byl pak ve výsledku slyšet především velký buben a činel crash, zatímco malý buben a ostatní části se utápěly kdesi hluboko v mixu - máme přece vždycky ty MIDI data. Pocit ze hry na elektrické bicí je samozřejmě také rozdílný od odezvy akustické soupravy, na což si bubeník těžko mohl za tak krátkou dobu zvyknout. Ale přestože byl zvuk bicích přinejlepším kompromisní, bylo zřejmé, že při dostatku času by bylo možno dosáhnout uspokojivého výsledku. Achillovou patou elektronických bicích je, jak známo, zvuk činelů. Samply bubnů jsou dnes již velmi autentické, jakmile však dopadne palička na činelový pad, okamžitě víme, s kým máme tu čest. Celkově však nutno říci, že např. jako nástroj pro domácí cvičení nebo pro hraní tam, kde je hlasitost akustické soupravy neúnosná, jsou elektronické bicí k nezaplacení.
Jako poslední nástroj přišly na řadu housle. Ani v tomto případě nešlo o zrovna tradiční postup. Zvláštností byl především samotný nástroj - Stagg EVN, tedy nejlevnější dostupné masivní elektrické housle, za které zaplatíte jen něco přes čtyři tisíce. Každý pravověrný houslista by při pomyšlení na nahrávání na podobný nástroj zřejmě padl do mdlob. Elektrické housle (ať Stagg či Zeta), jsou hojně využívány při živém hraní především kvůli odolnosti vůči zpětné vazbě a celkové robustní konstrukci, avšak v drtivé většině se nahrává na jejich akustické protějšky. Pravidla však neexistují, proto jsme v duchu objevování direct recordingu zapojili elektrický nástroj bez jakýchkoli úprav do DI boxu, odkud signál putoval přes předzesilovač přímo do zvukové karty. A znovu nás laciný piezoelektrický snímač překvapil. Čekali jsme velmi ostrý, nemuzikální zvuk. Místo toho jsme byli odměněni sice nepříliš osobitým, ale veskrze použitelným tónem, se kterým šlo velmi dobře dále pracovat.
Poslední přišel na řadu zpěv. Na opakované pokusy nezbyl čas, jednoduše jsme zapojili vysoce kvalitní velkomembránový lampový mikrofon Rłde K2. Pár frází nanečisto, jeden pokus a bylo to. Ještě v rychlosti sborové vokály na stejný mikrofon a hurá na mix. I ten proběhl pouze velice zhruba. Zato divácká účast byla v tu chvíli nemalá. Zpěváci potvrdí, že poslouchat samotnou zpěvovou stopu, na které zpíváte vy, je samo o sobě traumatizující. Ale když přihlíží dalších 15 kolemjdoucích, je to ještě zajímavější! Až se divím, že se nám při tom všem spěchu a množství diváků podařilo zachovat tak uvolněnou atmosféru. Byla to do velké míry práce zvukařů, kteří navíc v rámci daných možností odvedli velmi dobrý výkon. Tak jsem si prožil svou reality show. Zážitek zajímavý hned z několika pohledů, ale také vyčerpávající. Pokud bude studio Huvel součástí i příštího ročníku výstavy, doporučuji ho vaší pozornosti. I přesto, že se tam nedočkáte takových zvrhlostí, jako v reality show televizních. I když...
