Druhý ročník jakékoli události je záležitostí nelehkou. Dokonce natolik, že zhusta bývá i posledním. Byl-li první ročník neúspěchem a druhý jde v jeho šlépějích, organizátoři pak většinou moudře uváží, že nemá smysl v celé věci pokračovat a odevzdají akci historii. Přesto je tento případ ještě tím příjemnějším - laťka k překročení je nastavena nevysoko. Daleko obtížnější je situace, kdy je první ročník čehokoli považován za úspěch. Pak je uspořádání druhého nadlidským organizačním činem (v zemi, kde každý ví všechno nejlíp), zvlášť když ještě není ukotvena tradice, o níž by se dalo opřít - a ke všemu celý národ zvědavě očekává heroické dohnání a předehnání předchůdce. A protože považuji huvel 2003 za úspěšný, soustředím se nyní na stručné shrnutí a obhajobu letošního.
Viděno a slyšeno zevnitř
Ve své loňské reportáži jsem nadšeně vyzdvihoval volbu Veletržního paláce za místo konání a pozitivně hodnotil stav, kdy je "všechno všemu blízko", abych to nějak stručně shrnul. Troufnu si tvrdit, že letos, i po drobném územním nabobtnání (krom hlavní dvorany, přilehlých chodeb, zákoutí, salónků, kanceláří, kinosálu a akustické scény zabraly expozice i jedno mezipatro), došlo k situaci, kdy "všechno bylo všemu blízko" občas až příliš. Kdo navštívil Huvel v sobotu, dá mi určitě za pravdu - všechny chodby byly náhle úzké, sály malé, a v tomto výčtu by se dalo ještě chvíli pokračovat. Vůbec se nedivím následné únavě všech těch, kdo měli s veletrhem co do činění a měli tu smůlu, že se ho museli účastnit v inkriminovaný den. Ono mít z jedné strany nadšence, zkoušejícího výkonný basový aparát, a do toho muset vnímat ještě jiné (o nic menší) nadšence, kteří na všech zbývajících světových stranách provozují podobné činnosti na celou plejádu dalšího vybavení (a pak se prostřídají), není nic extra příjemného. Ale aby to nevyznělo špatně - má otázka "stojí ti to za to", směřovaná k několika mým známým, fungujících coby vystavovatelé, byla bez výjimky zodpovězena kladně, takže zmíněné překonané utrpení se zřejmě rentuje.
Abych alespoň krátce zmínil expozice a pouze planě neřečnil, uchýlím se k vlastnímu (dnes již historickému) citátu, pronesenému ve Frankfurtu nad Mohanem, který zní: "nic převratně nového", což ovšem tentokrát ani v nejmenším nemyslím negativně. Snad jen šílenec (nebo nezkrotný optimista) by čekal, že si někdo zvolí k představení nějaké zásadní novinky matičku Prahu (horší je, když novoty absentují na zmíněné Musikmesse). Proto se mi jeví rozumným přístup, kdy už je nám kýžená novinka známa z médií, my využijeme příležitosti a spolu s mnoha dalšími si ji patřičně osaháme. Tato možnost nechyběla, většina místních distributorů se snažila, seč mohla, a je myslím zbytečné (a neoprávněné) cítit zklamání z toho, že se nekonalo žádné infarktové překvapení. Určitého posunu doznal doprovodný koncertní program - několik odpolední bylo žánrových, což myslím přispělo k podstatně pestřejší nabídce "koncertního vyžití", kdy prostor dostala uskupení od "rockově mainstreamových" až po řekněme tvrdě okrajová. Jinak se sluší podotknout, že i relativně velký sál si několikrát v průběhu Huvelu sáhl až na dno (míněno kapacitně) a že při návštěvnosti řekněme nad tři stovky hlav ukázal i jiné (lepší) akustické vlastnosti než čtyřnásobné nechtěné echo pro účinkující.
Co se týče přítomnosti zahraničních hostů, nezbývá než zalitovat, že Jim Marshall letos plakáty ani nic jiného nepodepisoval. Ti, kdo dorazili, nebyli sice hosté až tak zvučných jmen, ale možná právě proto se soustředili především na hraní a předvádění, což je určitě plus - za zmínku stojí Victor Smolski u Yamahy (viz rozhovor), Ralph Jung u PMC (který mě osobně oslnil tím, že je schopen vsedě hrát na "véčko" a ještě se tvářit, jako by nebylo nic pohodlnějšího) nebo maďarskou skupinu R.E.E.D. Band. Zvlášť první dva jmenovaní se činili a měli okolo svých předváděček i na seminářích houfy posluchačů (což letos platilo pro většinu seminářů obecně). Jako kytarista a vlastenec nemohu nezmínit nezbytného Rudolfa "Rožďállovského" a nově i společný stánek firmy ESH a kytaráře Petra Jurkoviče, ukrývající se pod značku Markus a neohroženě věšící na stěnu skutečné skvosty. Závěrem nezbývá, než konstatovat, že i letošní Huvel byl událostí příjemnou a přínosnou a pokud vám snad z nějakého důvodu utekl, určitě uděláte dobře, když si na něj příští rok najdete čas (navíc si tím ušetříte pročítání neobjektivních reportáží a uděláte si obrázek vlastní). Takže zase za rok.
Na co se hrálo
Doprovodný program, jak jste si mohli všimnout z tabulky HuVel v číslech, byl letos více než bohatý. Převážná většina muzikantů, kteří v průběhu času vystupovali na různých scénách, byla "nucena" hrát na aparát, jenž dodali naši přední distributoři. Zajímá vás, jaký byl? Sledujte následující řádky.
KINOSÁL
bicí: Pearl Masters
baskytara: Marshall 7400+7412, Ampeg SVTPro+SVT810
kytara: ESH HG100/2 + 4x12" Greenback, Marshall DSL 100+1960A, Marshall Valvestate AVT150H+AVT412B
klávesy: Roland KC 350
zvuk: EAW a JBL
GARÁŽE
bicí: Yamaha Maple Custom
baskytara: Hughes & Kettner, Hartke 300 W + 4x10"
kytara: Marshall Mode Four (MF350+MF400B), Crate 300 W+box, ESH HG100/2 + 4x12" Greenback
klávesy: Roland KC 350
zvuk: L'Acoustics
VENKOVNÍ SCÉNA
bicí: Tama Rockstar
baskytara: Gallien-Krueger 1001 RB+SBX 410
kytara: Crate kombo 3 kanál, Marshall DSL401, Roland AC 60 ak. kombo
zvuk: KV2Audio
AKUSTICKÁ SCÉNA
zvuk: KV2Audio
krátké křídlo Bohemia Piano
SEMINÁRNÍ MÍSTNOST A
bicí: Mapex
baskytara: Hughes and Kettner
kytara: Rivera R55 1x 12"
zvuk: Renkus-Heinz
SEMINÁRNÍ MÍSTNOST B
bicí: Premier
baskytara: Warwick CCL 210
kytara: Line 6 Flextone III
zvuk: JBL
HUVEL BUBENICKÝMI ZRAKY (A SLECHY)
Je pátek tři čtvrtě na dvanáct a já vcházím hlavním vchodem do arény Veletržního paláce, kde mám strávit přibližně šest hodin a za tu dobu absorbovat maximální množství dojmů, novinek a zajímavostí ze světa nástrojů bicích.
Hned v úvodu je třeba podotknout, že mi soustředění značně komplikovaly "rozcvičky" kytaristů, bubeníků, basistů, které zněly snad ze všech stánků a slibovaly vyhlídku, že budu z veletrhu odcházet s hlavou velkou jako pátrací balón. Alespoň že ti klávesisté zkoušeli většinou přes sluchátka.
Stejně jako loni i letos bylo možné si některé bicí vyzkoušet v odhlučněných kabinkách - showroomech. Jako první jsem navštívil kabinku firmy K- Audio, kde byly k vidění a oťukání činely a perkuse Meinl a elektronické bicí D-Drum a Roland. Asi největší jejich novinkou je činelová řada Sound caster, která patří mezi "špičkovější" produkci firmy, zvukově i cenou se jedná o mezistupeň mezi řadami Amun a Byzance. V další bubenické kukani sídlila žižkovská firma Akcent. K obubnování nabídli bicí Gretsch řady Blackhawk, Catalina Birch a Renown. Na stánku měli novinku - Gretsch USA Maple, moc pěknou soupravu za devadesát devět tisíc - bez hardwaru. V nabídce nechyběly činely Istanbul Mehmet a paličky Pellwood. Když je řeč o paličkách: nevím, jestli jsem je nepřehlédl, ale stánky například firmy Balbex nebo Rektořík jsem nezaregistroval. Asi největší výběr skýtala třetí zvukotěsná kukaň Františka Höniga, kde bylo asi pět souprav Sonor včetně činelů Istanbul Agop. Moc se mi líbil signovaný bubínek Willa Calhouna, asi napíšu ježíškovi (chudák ale asi bude muset na brigádu, bubínek stojí něco kolem pětadvaceti tisíc). Sonor prezentoval i svou nejvyšší a na pohled výstavní řadu Designer se zlaceným kováním. Firma Petrof Musical Instruments letos bubeníky zanedbala. Činely Sabian chyběly úplně, na stánku byly k vidění jen Tama Swingstar a dvojšlapka Iron Cobra. Jistou kompenzaci představovala novinka - souprava Tama Rockstar EFX. Test na ní jsme otiskli v zářijovém čísle. Praha Music Center měli na stánku několik souprav Pearl, nové jsou perleťové povrchy u řady Export, stojany 2000, které mají patentované uchycení Wing lock - rychloupínací šroub a závažíčko, jež se dá umístit na beater u pedálu a změnit tak pocit ze hry. Čilý Pearl inovoval i pedály a přišel s novou rampou pro bicí. Paiste má navíc v sérii Signature novou řadu: Dark Energy. Vystavené kousky hrály opravdu pěkně.
U Lídl Music byla k vidění sada bicích Peavey evidentně určená spíš začátečníkům. Činely Zildjian sice firma vystavovala, ale jen pár kousků a na nejnovější výrobek, sadu ZXT Titanium, se člověk mohl podívat jen do katalogu, do Čech prý zatím nedorazila.
Velkou novinkou na trhu s bicími jsou výrobky belgické firmy Stagg distribuované společností HDT Impex. Na stánku trůnila bicí souprava "perleťoidního" povrchu a vedle ní ševelil činelový háj. Některé hrály opravdu velice slušně, u jiných byla spíš rozhodující cena. HDT prezentovali hlavně nové sady Myra, Vintage Bronze a Black metal. Podíváme se na ně v testu. Trendu zmenšování korpusů se drží Yamaha se svou novou soupravou, u níž nabízí osmnáctku kopák.
Výborně jsem se pobavil s první polovinou firmy Hanuš a Heřt. Zmíněná polovina byla velice ochotná, vstřícná a dobře naladěná a náš rozhovor byl velmi příjemný. Dozvěděl jsem se, že mají nové ráfky: kombinace javorové či bubingové dýhy a masivu amarantu, který se prý velmi obtížně obrábí. Nový byl i efektový buben 10" na 6,5" z palisandru a s pozlaceným kováním. Ač nejmenší, byl nejdražší (to ten palisandr v kombinaci se zlatem). Nová byla i souprava, kterou prý standardně nevyrábějí. Hrála úžasně a výrobce říkal, že se ještě rozehraje. Když jsem se nabídl, že se této povinnosti rád a zdarma ujmu, zjistil jsem, že mi na to chybí devadesát tisíc.
Firma Fast dováží nově činely Anatolian, opět ručně tepané nástroje turecké výroby. Ujala se i distribuce bicích Mapex a jejich vystavená souprava Orion, vyrobená nově ze sukovitého javoru, hrála velmi slušně. Zajímavostí, i když ne novou, byla hi hatka s převodem na dvojšlapku Janus. U Fastů měli i pěkné perkuse. Firma Music Trade nabízela bicí Peace, jejichž mechanika udělala dost velký pokrok, ale osobní zkušenost mě nutí k obezřetnosti. Na veletrhu byly k vidění i Ludwigy za třináct tisíc (podle toho vypadaly) a o hodně slušnější za dvacet osm tisíc. Poměrně nově na našem trhu se etabluje firma Basix. Na stánku toho měli opravdu hodně, spousta souprav a perkusí. Inovované je uchycení korpusů u řady Basix Custom, nové jsou mušle, přibyla možnost seřídit odpor pružiny hi hatky... vyvíjejí se, kluci pačesatí.
Uf, mám toho dost. Ač jsem sám členem zástupu hlučných rytmotvůrců, přeci jen toho zvukového spamu bylo na mé sluchové receptory trochu moc. Ale s bicími to stále vypadá dobře a - soudě podle letošního ročníku - dokonce lépe a lépe.
KLÁVESOVÉ NÁSTROJE
Letošní rok plyne relativně poklidně, jak bylo znát už ve Frankfurtu, a HuVel to jenom potvrdil - přední výrobci klávesových nástrojů se soustředili spíš na kvantitativní vylepšování svých produkčních řad a žádná převratná novinka zatím z nebe nespadla. HuVel nicméně dokázal představit všechno nejzajímavější, co dnes můžete na trhu najít.
Rozsáhlé expozici Yamahy vévodilo klavírní křídlo z řady Disklavier: klavír s vestavěným tónovým generátorem a ovládací elektronickou jednotkou (MIDI playback/záznam). Můžete na něj hrát klasickým způsobem, nebo jenom do sluchátek. Generátor dokáže přehrávat SMF, nástroj je dokonce vybaven mechanismem, který při přehrávání pohybuje klapkami podobně, jako to uměly historické automatické klavíry. K vidění byla i nejnovější Clavinova CVP-900, která obsahuje téměř celou kapacitu Tyrosu i s jeho vynikajícími zvuky, doprovodnou automatikou a sekvencerem a představuje tak kompletní plnohodnotnou workstation se špičkovými parametry. Syntezátor Motif je v současnosti na vrcholu produkce Yamahy, na výstavě byly k vyzkoušení některé z jeho verzí, kromě toho tu byl i Tyros, S90 a značný počet představitelů řady Portable Keyboards.
Slušně zastoupené expozici Korga vévodil Triton, doplněný řadou dalších syntezátorů.
Nejzajímavější exponáty jsem letos našel u Rolanda. Především vynikající V-Synth, který sice není nejžhavější novinkou, ale myslím si, že zaslouží zvlášť podtrhnout. Je to ideální prostředí pro zvukové experimentátory. Kombinuje tři oscilátory: klasický PCM je rozšířený o VariPhrase technologii, unikátní rolandovský realtime timestretch/compress. Druhý oscilátor nabízí virtuální analog modeling s vynikajícím a hutným analogovým zvukem a třetí oscilátor zpracovává externí audio signál z analogového vstupu - editační aparát V-Synth slouží přitom jako mohutně vybavený DSP procesor. Všechny oscilátory je možné libovolně kombinovat, k dispozici je kruhová modulace, FM nebo hard sync. Vynikající je ovládání v reálném čase - dotykový displej, 20 potenciometrů a sliderů, D-Beam laser, dotyková plocha pro vzájemný morphing čtyř parametrů. Možnost samplování, USB pro MIDI a .wav/aiff import nebo .wav export, S/PDIF digitální rozhraní.
Za jedničku HuVelu bych však osobně považoval nejnovější Roland Fantom.
Koncepčně sice nepředstavuje žádnou převratnou novinku, ale svým vybavením a schopnostmi daleko převyšuje veškerou dosavadní Rolandovu produkci. Expandovatelná pracovní stanince se 128hlasou polyfonií obsahuje téměř celý gigabajt sample ROM. Navíc je tu i 32 MB sample RAM (rozšiřitelné standardními DIMM až na 544 MB) - samplovací modul je součástí základního vybavení. Vestavěné jsou tři multiefektové procesory, nádavkem ještě samostatný reverb, chorus a mastering procesor. Dva stereo (4 mono) výstupy, stereo vstup a 24bitové rozhraní S/PDIF pro digitální vstup/výstup. Kompletní editační aparát pro samplování, navíc realtime time-stretch (další klon VariPhrase), umožňující synchronizaci samplu s MIDI clockem. Do vyhrazených slotů lze instalovat čtyři SRX expanze s dodatečnými vzorky. Možná nejvýznamnější inovací je nový čip zvukového generátoru, který zajišťuje plnou 128hlasou polyfonii i pro čtyřoscilátorové vrstvené zvuky. Pro ovládání bicích slouží kromě klávesnice také šestnáct padů s rychlostní a tlakovou citlivostí. Workstation pracuje nejen s MIDI, ale i s audio daty, nástroj se v podstatě chová jako audio sekvencer. Kromě toho automaticky a nepřetržitě nahrává veškerý produkovaný zvuk, takže umožňuje vyvolat i náhodně zahraný improvizovaný nápad. Kdybych to shrnul, tak se tímhle nástrojem Roland dotáhl na Kurzweil a v mnoha ohledech ho dokonce překonává, mimo jiné též samotným zvukem (na němž se jednoznačně projevuje obrovská kapacita použité sample ROM), ale řekl bych, že i cenou, neboť už v základním vybavení je leccos z toho, co ke Kurzweilu musíte teprve dokoupit.
Vyrábí se ve třech verzích odlišných velikostí a typu klávesnice: X6 (61 kláves), X7 (76 kláves), X8 s vyváženou kladívkovou mechanikou (88 kláves). Je to pravděpodobně nejschopnější syntezátor, který tenhle rok zatím přinesl. Určitě o sobě ještě nechá slyšet.
Victor Smolski
Přes své letošní závažné onemocnění se tento multiinstrumentalista a skladatel původem z Běloruska objevil jako hráč Yamaha i na letošním HuVelu a určitě mnoha kytaristům sebral iluze o tom, že mají slušně vypracovanou techniku hry. O pár věcech, týkajících se jeho hraní, mi pověděl v krátkém rozhovoru.
Proč spolupracuješ zrovna s firmou Yamaha?
Tak nějak to vyplynulo - používám jejich kytary, jejich klávesy, jejich zesilovače a už skoro čtyři roky pro ně hraji a předvádím jejich výrobky, na Musikmesse ve Frankfurtu nebo na NAMMu v USA, také jsem občas k vidění, když organizují nějaký workshop.
Máš hodně hudebních aktivit - hraješ s kapelou Rage, hodně času trávíš jako studiový hráč, jak se ti daří to všechno stihnout?
Je toho opravdu hodně, a to jsi ještě nejmenoval zdaleka všechno - loni jsem například jel krátkou šňůru s jednou bluesovou kapelou. Ale je to pro mě spíš zábava, a potom se čas nachází o hodně snáz, než kdybych to považoval za práci.
Cvičíš ještě na kytaru?
Samozřejmě, docela hodně. Pomáhá mi to při skládání hudby, jednak mě při cvičení občas něco napadne, jednak se tím vyhýbám věci, kterou opravdu nesnáším, a sice - když přijde nápad a já ho nejsem hned schopen technicky uchopit a musím to všelijak obcházet. To mi opravdu vadí. Nemám rád lidi, co berou kytaru jako sport, kde jde o rychlost - snažím se, aby moje technika sloužila nápadům.
Líbí se ti na HuVelu?
Je to tady moc příjemné - hlavně proto, že to není tak obrovská akce jako třeba Frankfurt. Ten se nedá za den ani projít a kolikrát těžko nacházíš to, co tě opravdu zajímá. Třeba v Polsku nic podobného nemají a je to hrozná škoda - i tam je spousta výborných muzikantů; a možnost se takhle sejít, podívat se na novinky a poslechnout si kapely a jiné hudebníky je k nezaplacení. Líbí se mi tu i kvůli koncertům - loni jsme hráli s Helloween ve Zlíně a bylo to perfektní. V listopadu se tu znovu objevíme na turné k 20. výročí Rage, tak doufám, že to bude stát za to!
Vy BASStardi!
Procházel jsem se po prostorách Veletržního paláce a sledoval jsem, jak se od každého stánku, kde byla k dispozici alespoň jedna basa, ozývá nepřetržité bůůům-takataky-takytytytaky. Máme tu spousty basáků, kteří jsou schopni hrát rychlostí připomínající koště ve větráku a slapovat tak razantně, že by palci přerazili krky svých nástrojů vejpůl. Bohužel se to ale vůbec neprojevuje na naší hudební scéně. Buď se, chlapci, necháte utlačovat kytaristy, nebo si dostatečně nevěříte. Nebo oboje. Nad vodou mě drží myšlenka, že se chystáte na velkou basovou invazi. Ale dost už bylo popichování.
Jako "basista" jsem byl s letošním Huvelem spokojen. Musím říct, že výběr basových aparátů, které jste si mohli osahat a k nemilosti ostatních také zapojit, byl v podstatě podobný jako na frankfurtském Musikmesse (přirozeně s tím rozdílem, že ve Frankfurtu jsou z nich postaveny hradby a u nás jsou k vyzkoušení jeden dva exempláře). Všechny esenciální značky jsou už u nás zastoupeny, takže si můžete osahat Ampeg, Ashdown, EBS, Gallien-Krueger i třeba Hartke nebo Warwick. Ve Frankfurtu jsem letos objevil dvě značky, které mne hodně zaujaly, a čekal jsem, že osloví i naše dovozce - například špičkové aparáty Mark Bass nebo Glockenklang. No, třeba se to rozhýbe příští rok.
Co se týče nástrojů, opět jste mohli vidět prakticky vše, co začíná na F a končí R a jeho nesčetné kopie. Hodně mě ale potěšila zpráva, že nově se rozjíždějící firma NBE hmátla po poměrně velkém soustu a vyrábí zde v licenci kontrabasy Ned Steinberger Design (na snímku), které používá například Tony Levin, Les Claypool nebo Doug Wimbish. Takže se velmi brzy dočkáte testu.
SOFTHUVEL
Nabídka softwaru poskytla v souhrnu slušný obraz současné situace na trhu. Vedou audio sekvencery a jim podobné aplikace. Patří dnes k nejzajímavějším, protože neustále rozšiřují své schopnosti a díky rostoucí kapacitě procesorů do sebe integrují řadu nových funkcí. Řadí se k nim logicky i produkce softwarových nástrojů a efektových procesorů.
Velmi zajímavým a hodnotným přírůstkem je nová verze MOTU Digital Performer, která vedle dokonale zvládnutých základních funkcí přináší rozšířený time stamping a dynamický time stretch. Program je u nás poměrně málo známý, ačkoliv je plnohodnotným konkurentem nejlepších evropských značek. Z produkce MOTU pochází také mimořádně zajímavý multisyntezátor MX4 a sampler Mach 5.
Pozornost si zaslouží i nový Ableton Live! 4, sekvencer a groove maker, který je zároveň také inteligentním nástrojem. Nová verze podstatně rozšířila dosavadní flexibilitu a ovladatelnost v reálném čase. Time warping dovoluje synchronizovat audio se zvoleným tempem, patří k němu i algoritmus pro změnu ladění, přičemž všechny funkce jsou graficky ovladatelné přímo za chodu sekvenceru.
Time warping je také nejvýznamnější inovací nové Cubase SX3. Pro zpracování audio materiálu poskytuje dosud nevídané možnosti. Timestretch nebo kompresi je možné provádět na libovolném úseku uvnitř nahrávky, což nejenom dovoluje přesnou práci s tempem ("kvantizace" audiomateriálu téměř srovnatelná s kapacitou MIDI kvantizace), ale také spoustu nových efektů a v souhrnu znamená kompletní změnu dosavadního přístupu ke statické povaze audio vzorku. Původní nahrávka přitom zůstává intaktní, všechny operace jsou prováděny v reálném čase. Cubase se tak jedním skokem vyšvihla před svého největšího konkurenta - Logic. Dá se očekávat, že to Emagic nenechá dlouho bez odpovědi a tak se můžeme těšit, kam až se obě firmy brzy navzájem dotlačí.
Kromě stále vylepšovaného Hypersonicu se Steinberg může pochlubit ještě novou verzí svého softsampleru - Halion 3. Ta přináší řadu nových funkcí a především jednodušší ovládání a organizaci nástrojových bank.
Native Instruments už prodává slibovanou řadu emulovaných klávesových nástrojů Xpress Keyboards, která v současnosti obsahuje moduly B4 (Hammond), Pro-53 (Prophet 5) a FM7 (DX7), každý jednotlivě za 39 eur, všechny dohromady za 99 eur, k použití jako samostatné aplikace i v doku VST nebo AudioUnits. Jsou to presetové nástroje s profesionálním zvukem a nízkými nároky na CPU.
Od Native Instruments pochází i Guitar Rig, který byl podle mého názoru nejzajímavějším exponátem letošní výstavy. Je to soubor vynikajících emulací vybraných kytarových zesilovačů a efektových procesorů, jednoduše uspořádaný, snadno ovladatelný, s hlavním důrazem na nekompromisní zvuk. Jeho součástí je i nášlapný pedál, je tedy určen především pro živé hraní a k vaší kytaře dovede několika kliknutími myši připojit téměř libovolně sestrojený stack s mimořádně přesvědčivým zvukem a s rozsáhlými možnostmi modulace. Zdržím se dalšího popisu, protože v tomhle čísle Muzikusu můžete najít celý test a na CD jsme umístili i plně funkční demoverzi, takže se velmi snadno můžete o jeho schopnostech přesvědčit sami.
Hudební veletrh z druhé strany
Každoročně jsem rád, když veletrh končí. Proč? Snad jako každý muzikant jsem tvor spíše línější a příprava Huvelu, ať se tváří, jak chce, je na hony vzdálena od pohodlí. Na začátku veletržního týdne si říkám: Aby už byla neděle, a v neděli koukám, že už je to za námi. Rád bych vám napsal pár řádek o tom, co jsem na veletrhu viděl já. Na kytaru jsem si zahrál jen jednou, a ani to navíc nebyl můj nápad. Nemohl jsem si nevšimnout v sobotu tolika muzikantů, kteří byli snad všude. Obzvlášť, když bylo potřeba zařídit něco na druhém konci Veletržního paláce. Myslím, že i úhoř by měl honičku zvládnout to v limitu. Možná leckteří z vás "brblali", ale věřím na efekt poloprázdného koncertního sálu. Budu radši hrát v malém narvaném klubu než v prázdné sportovní hale.
Když jsem přišel dolů do Garáže na první koncert, říkal jsem si: to je ono. Zvuková aparatura dýchala na těch správných basových frekvencích, až se mi rolovaly nohavice. O to pak větší bylo moje zklamání, když jsem musel zvukařům přikázat, aby stáhli hlasitost. Naproti přes ulici se třásly okenní tabulky a nahoře v kancelářích cestovaly hrnky s kafem po stole. Ale tuhle bitvu bychom s hygieniky prohráli, věřte mi.
Ani scéna před vchodem to neměla jednoduché, celý čtvrtek pršelo, a i když kapely byly jedny z nejtišších, stejně jsme večer dostali od servírky v jedné hospodě kousek nad "Veletržákem" vynadáno. Kdo že to tam tak strašně mlátil přes den do bubnů, že se nemohla po šichtě ani vyspat. O to víc mě těšil plný Kinosál při Výběrech, Minutách nebo ETC... a Blue Effectu. Kdybych neznal i jiné cesty, asi bych se tam ani neprotlačil. Nakonec, mohlo být v tu chvíli nahoře trochu volněji :-).
A když to vypadá, že něco skončilo, tak vězte, že už se připravuje další ročník. Je určen termín a snažíme se přijít na chyby, které se staly, ale taky udržet v chodu to, co bylo dobré. Příkladem mohlo být Studio Huvel. I přes velikou náročnost to vypadá, že nebude naposledy.
Pro dokresleni těchto řádků se podívejte na tabulku statistiky, ona čísla někdy mohou leccos napovědět.
Veletrh v číslech
Počet vystavujících firem89
Počet expozic83
Počet návštěvníků11 351
Čistá výstavní plocha (m2)1852
Počet zastoupených značek 289
Počet akreditovaných novinářů113
Počet mediálních partnerů40
Den s nejvyšší návštěvnostísobota
Počet návštěvníků, kteří si nechali kabát nebo batoh v šatně1595
Počet návštěvníků, kteří si nedali pivo3891 (!)
Doprovodný program v číslech
Počet scén4
Počet seminárních místností2
Počet koncertů70
Počet seminářů54
Počet účinkujících475
Plocha pro doprovodný program1170 m2
Počet židlí250
Počet mikrofonů15
Počet nástrojovek6
Hmotnost kejsů pro kapely16 t
Denní příděl kejsů na bedňáka2 t
Počet návštěvníků koncertů v garážích4200
Počet návštěvníků na seminářích3275
Počet návštěvníků koncertů v kinosále9450
STUDIO HUVEL
Pokud jste letos Hudební veletrh navštívili, možná jste si všimli, že v samém rohu, přímo proti vchodu do Veletržního paláce, je za prosklenými dveřmi velký šrumec. Pokud jste tento fakt pominuli, nejspíš jste přišli o možná největší atrakci letošního Huvelu - možnost prohlédnout si, jak vypadá živé nahrávání kapely. Nešlo o pouhou demonstraci. Dílčí výsledky práce Studia Huvel můžete najít na CD příloze našeho časopisu a budete se s nimi setkávat i do budoucna.
"S projektem ukázat na Hudebním veletrhu, jak vypadá práce v hudebním studiu, za mnou přišel Petr Krkavec z Disku Multimedia," vypráví David Hysek, jeden z hlavních aktérů, kterému jsem ukradl část drahocenného času. A toho na veletrhu rozhodně neměl nazbyt. "Studio mělo demonstrovat, že na to, abyste si mohli pořídit zařízení pro nahrávání na profesionální úrovni, nepotřebujete v současné době zdaleka ani milióny korun."
Podle toho také studio vypadalo. Jeho srdcem bylo PC (Intel Pentium 4 - 2,8 GHz, 1280 MB RAM běžící na Windows XP). Co se týče hudebního hardwaru, obsahoval počítač zvukové karty R. M. E. Hammerfall HDSP 9652 a akcelerační efektovou jednotku PowerCore Element - současnou dostupnou novinku od TC. Tento stroj pak poháněl Steinberg Nuendo 2 s plnou výbavou od Native Instruments. Jedinou pro amatéry nedostupnou součástí byla byla Yamaha DM 1000 (zapůjčená společností Mediatech), mixpult s digitálními výstupy, pracující jako AD/DA převodník a kontrolér. "Yamahu jsme nutně potřebovali," vysvětluje David, "především kvůli latencím. Karty sice lze nastavit na ultranízké zpoždění, jenže když nahráváte zároveň šestnáct kanálů, které byste chtěli bez zpoždění monitorovat, nemohli byste už ani hnout myší, abyste si v projektu neudělali lupance, takže jsme DA 1000 používali také pro odposlech muzikantů... A krom toho krásně komunikuje s Nuendem."
Nápad si našel odezvu i u dalších velkých distributorů, kteří dodali potřebné vybavení (Audiopro, K-Audio). Studio tedy nakonec bylo vybaveno nadstandardně. "Pionýři" měli k dispozici poslechové monitory Dynaudio a Event, předzesilovače TL Audio, sady mikrofonů Rode a AKG. (Kompletní seznam vybavení najdete na CD).
Šibenice
"Chtěl bych zdůraznit, že se jednalo o experiment. Nikdo z nás vůbec netušil, zda se všechno dá zvládnout podle plánu, který jsme si stanovili. Jestli je to vůbec v lidských silách." Z různých demo nahrávek vybrali účastníci projektu osm kapel, na nichž se po čtyřhodinových šichtách měli střídat čtyři zvukaři: David Hysek, Petr Kaláb, David Vrbík a Míra Mikeš. Chtěli, aby výsledek byl žánrově velmi rozmanitý, což se rozhodně povedlo. Mezi nahrávkami najdete elektroniku, folk ale i čistý rock. "Hned zpočátku jsme ale narazili na problém. Baskytarista jedné ze skupin si zlomil v osudný den ruku a jedna kapela vypadla. Ale zas na druhou stranu jsme tak získali dost času, abychom mohli řešit technické problémy, kterých u takového projektu najdete dost a dost."
Strávil jsem ve studiu nějakou dobu a musel jsem obdivovat, v jakých podmínkách byli zvukaři z divadla Archa schopni pracovat a nenechat se vyvést z míry. Doslova každou chvíli se za jejich zády otevřely dveře, které kromě hrstky zvědavců vpustily do místnosti také slušnou dávku kraválu z výstavních prostor (to proto, že si každý do všeho musí bouchnout!!!). Informací chtiví návštěvníci pak měli nosy div ne nalepené na monitoru.
"Záhy jsme zjistili, že v podmínkách, jaké byly k dispozici, můžeme sice kapely nahrát a udělat hrubou míchačku, ale o finálním mixu nebo dokonce masteringu nemůže být ani řeč. Na ten potřebujete čas a hlavně KLID. Čtyři hodiny na kapelu byly ve skutečnosti šibeniční. Když máte postavit, nazvučit, nahrát a smíchat. Navíc z demáčů, které jsme dostali, rozhodně nemůžete poznat, zda jsou muzikanti schopní natáčení ve studiu. Nepřipravený muzikant ubere spoustu času."
Původní záměr byl takový, aby vše bylo nahráváno virtuálně - nástroje přímo do linky a zvuk se měl dělat pomocí simulací. "Taky jsme si mysleli, že všechny kapely zahrají svou písničku naživo na jeden až dva pokusy a pak už se bude jen míchat..." Jenže realita je vždy někde jinde než plány. A tak se improvizovalo a kombinovalo u každé kapely. Kde to šlo, nahrávalo se skutečně přímo do linky a používaly se simulační pluginy jako Amplitube (IK Multimedia) nebo Tubifex (TC Powercore). Někteří kytaristé ovšem do studia přišli s tak jasnou představou zvuku, že nezbylo než sejmout jejich aparát mikrofonem. "U kytary okolní hluk není takový problém. Snímá se mikrofonem hodně zblízka a reproduktor hned tak něco nepřehluší."
Další představa částečně ztroskotala na nátuře bubeníků. Ti měli nahrávat na V-Drums od Rolandu (přes MIDI rozhraní MIDISport od M-Audio), jenže některé prostě na pady hrát nedonutíte a jiným se zas líbila kombinace padů a bubnů. Další se zamiloval do zvuků Rolanda a tak se nahrávalo přímo z modulu audio. Jen část bubeníků využila nejjednodušší cesty - nahrát MIDI data, která pak oživla pomocí sampleru a zvukových bank Native Instruments Battery. V takovém případě se velice snadno edituje (každý špatný úder lze nahradit nebo posunout) a není problém za písničku vyměnit třeba osm sad bicích.
Jako nerozlousknutelný oříšek se ukázalo nahrávání některých akustických nástrojů. Jedna z kapel musela ze svých aranžmá vynechat příčnou flétnu, protože její zvuk neustále rušily kytarové aparáty ze stánků sousedících se studiem (když se netřesou výplně dveří, nehraje kombo dost nahlas). "S nahráváním zpěvů jsme vždycky čekali na ,tišší' momenty."
Výsledek
"Celkem jsme nabrali přes patnáct gigabajtů dat," uzavírá náš rozhovor David. "Většinou jsme si projekty už předmíchali na yamaze při nahrávání - srovnali jsme hladiny tak, abychom při míchačce jen upravovali barvu zvuků a hráli si s efekty. Z každého dne vyšel kapelám relativně slušný ,demáč'. Projekt ale stále ještě nepovažujeme za uzavřený. Nahraný materiál přeneseme do právě vznikajícího studia-laboratoře, která, jak doufáme, bude sloužit podobným experimentům, a budeme na něm dál pracovat."
Laboratoři se určitě budeme věnovat na stránkách dalších čísel Muzikusu. Na cédéčkách zase najdete výsledky nahrávání z Huvelu. Snad vás to příští rok přiměje Studio Huvel na své procházce po veletrhu navštívit.
