Stejně jako potřebujeme k pochopení současnosti správně pochopit události minulé, k pochopení současných přístrojů potřebujeme znát cestu jejich zdokonalování a vývoje.
Díky průmyslové revoluci a pokroku na přelomu 19. a 20. století dospělo lidstvo k přístrojům, které významně ovlivnili moderní způsob života. Jedním z těch nejvýznamnějších, které radikálně ovlivnily svět hudby, je gramofon.
Nesmíme zapomínat, že k těm nejvýznamnějším objevům dospěl většinou vynálezce náhodou, nebo při vymýšlení přístroje původně zcela jiného. Stejně tak tomu bylo i u gramofonu, který byl objeven jako vedlejší produkt při vývoji právě se rozvíjející telekomunikační techniky.
První se záznamem zvuku, v roce 1806, přišel anglický lékař a přírodovědec Thomas Young. Záznam byl prováděn vibracemi kovového hrotu do točícího se bubnu potaženého voskem. Neexistoval sice způsob, jak si tuto nahrávku přehrát zpět, ale pro budoucí výzkum byl tento objev převratným.
Roku 1857 je francouzským vědcem Leonem Scottem de Martinville představen první fonoautograf. Přístroj je pomocí duté a rozšířené roury schopen převádět výkyvy tlaku vzduchu, způsobované zvukem, na křivku, která je následně zaznamenávána pomocí membrány a vepřové štětiny na sazemi pokrytý rotující válec. Tento záznam byl sice okem viditelný, ale opět bez možnosti reprodukce.
Prvním, kdo v záznamu a reprodukci zvuku viděl komerční potenciál, byl Thomas Edison. Rozhodl se pracovat na základě výzkumů komerčních vědců jako Alexander Graham Bell a jeho cílem bylo sestrojení prvního telefonního záznamníku, schopného záznamu a přehrávání telefonních vzkazů.
Roku 1877 si nechal patentovat přístroj, který toto všechno, i když s velkou rezervou, dokázal. První nahrávka byla zaznamenána pomocí jehly připojené k membráně telefonního sluchátka. Jehla škrábala na běžící pásek parafinem potaženého papíru. Když se pak směr pohybu pásky obrátil, byl ve sluchátku slyšet slabý hlas, při záznamu křičícího, Edisona. Jeho hlas byl prvním zaznamenaným a reprodukovaným zvukem vůbec a Edison tehdy ze všech sil do sluchátka zakřičel "Haloooo". Později byl tento prototyp nazván fonografem a papírová páska nahrazena ručně poháněným válcem s pocínovaným povrchem. Po Edisonově jednoduchém "Halooo" následoval delší zaznamenaný hlasový projev a to Edisonův přednes básně Mary Had a Little Lamb. Jedna z prvním hudebních nahrávek byla roku 1897 Liberty Bell March od Edison Concert Band.
Perspektivu v záznamu zvuku spatřil po Edisonově úspěchu i Chichester Bell a spolu s Charlesem Tainterem sestrojili fonografu konkurující grafofon. Ten využíval voskem pokrytého válce a na něm vertikálně zaznamenané drážky. Edison představil o dva roky později zařízení zaznamenávající zvuk na jednolitý válec vosku s pohonem na elektromotor.
Nikoho ještě tehdy nenapadlo, že by mohla být tato technologie využívána k účelům masové distribuce hudebních nahrávek. S tím přišel až německý imigrant Emile Berliner, který roku 1888 přístroj vylepšil o plochý rotující disk se záznamem ve spirále. Master byl potom ze zinku, pokrytého tenkou vrstvou směsi vosku a benzínu, která byla při nahrávání seškrabována jehlou připojenou ke slídové membráně. Následně byl disk ponořen do kyseliny. Ta na místech seškrábnutého vosku vyleptala do zinku drážku. Dalšími procesy a pokovováním vzniklo jakési razítko, pomocí kterého se následně z celuloidu a později z vulkanizované gumy vyráběly nahrávky.
Mezitím byla od soudícího se Edisona a Bella společností American Phonograph Company odkoupena veškerá práva na přístroje zaznamenávající zvuk na rotující válec. Společností byly pak prodávány licence k jejich pronájmu. Jedním ze třiceti nájemců byla také The Columbia Phonograph Co., která se rozhodla nahrávat hudbu a následně pronajímat přístroje s nahrávkami na výstavištích a v zábavních parcích, kde se staly jako první jukeboxy na mince nesmírně populárními.
