Úspěšný podnikatelský záměr tkví často v jednoduchém a zároveň zcela nahodilém procesu výroby, z obyčejných a často zdánlivě nepoužitelných součástek lze stvořit nadupanou bestii, která rozvíří nejednu stojatou vodu hudebních proudů. A to se přesně podařilo muži, o kterém bude tento článek. Jste připraveni na pořádný fuzzcinující nářez?
Král všech efektů EHX a Jimi Hendrix
Na úvod bych rád zmínil, že se nyní pokusím jasně a stručně vylíčit cestu této dnes již legendární značky k aktivním hudebníkům, a především pak počátek kariéry v hudebním průmyslu skromného pána, jehož význam a zároveň naprosto mravenčí oddanou práci můžeme oslavovat i dnes.
Vzhledem k tomu, že společnost Electro-Harmonix zaznamenala raketový vzestup v období první půlky 70. let minulého století, je nasnadě, že po dobu následující dekády tomu nebylo jinak. Tento rebelant mezi efekty se stal synonymem tvrdého, progresivního a alternativního rocku, doprovázel řadu známých hudebníků v jejich cestě na výsluní. Pomyslný piedestal s tímto fuzzem jako první započal a dobyl Jimi Hendrix díky písni Foxy Lady, která byla otvírákem slavného alba Are you Experienced.
Jimi Hendrix, tehdy řízný mladík s ještě říznější sólovou kytarou, naprosto ohromil hudební svět svými perfektními a inovativními sóly, která byla podpořena právě jednou z prvních krabiček firmy Electro-Harmonix. Ale vraťme se nyní o pár let zpět a zaměřme se na obskurní postavu rockového undergroundu, ambiciózního dlouhovlasého a stále kouřícího muže, který miluje šťavnaté kubánské doutníky, a hlavně skvělou muziku. Otec zakladatel, Mike Matthews.
Zrození ctižádostivého hudebního pionýra
Mike Matthews se narodil na začátku 30. let ve Spojených státech, kdy v Chicagu řádil Al Capone a prohibice plnila kasy podplaceným policejním důstojníkům, starostům, a hlavně jejich chlebodárcům, tedy gangsterům. Mike pocházel z obyčejné rodiny z Bronxu, otec byl úředník a matka zdravotní sestra, která v malém Mikeovi probudila dosud skrytý hudební talent, a to když mu pořídila vůbec jeho první nástroj, klavír.
Podle jeho pozdějších slov byl naprosto přesvědčený, že si jednoho dne rozjede vlastní byznys, bylo mu v podstatě jedno, v jakém oboru, šlo mu o to korigovat si svůj život tak, jak chce on, a ne tak, jak by mu nakazovali druzí. Prý už v pěti letech přemýšlel, že si otevře vlastní krámek s hudebniími nástroji. Byl doslova posedlý vším, co by se dalo prodat, obchod ho natolik pohltil, že začal rozvíjet vlastní plány k naplnění lepších zítřků. Dokonce se jednou pokoušel na golfovém hřišti poblíž centra krást golfové míčky, což se mu celkem obstojně dařilo, aby je pak mohl ve škole prodávat spolužákům.
Jak roky ubíhaly, Mike docela obstojně hrál na klavír, absolvoval několik hudebních soutěží, několikrát na nich i zvítězil.Ttím můžeme pouze přiblížit osobnost znamenitého vynálezce, v dnešní době by se dalo říct inovátora „big up“ realizačního plánu, kterému se věnoval několik desítek let, během kterých neustále přicházel na nové a lepší modely baskytarových a kytarových looperů, volume pedálů, wah wah pedálů, delayů, reverbů, ekvalizérů, noise gateů, chorusů, flangerů, distortionů a mnoha dalších druhů pedálových efektů.
Po skončení střední školy byl velmi ovlivněn hudbou The Rascals, The Isley Brothers, The Birds a například i The Loving Spoonful. Za nějaký čas se dokonce seznámil s tehdy patrně velmi zajímavým afroamerickým mladíkem, který miloval blues T. Bone Walkera, Howlin’ Wolfa a Roberta Johnsona, nebyl to nikdo jiný než zpěvák Jimmy James, který ho v jednom nejmenovaném hotelu seznámil s jakýmsi Jimi Hendrixem. Pro pionýra EHX byla divoká 60. léta vůbec velmi inspirativní a úspěšná, navíc zjistil, že mají s Hendrixem podobný názor na muziku. A tak se začala odvíjet slibně nastartovaná kariéra Mikea Matthewse, muže, který si šel za svým.
Stojí za zmínku
Loni se na českém trhu objevila reissue verze vintage fuzzu Violet Ram’s Head Big Muff z roku 1973, jenž byl v 70. letech hojně používán na nahrávkách celé řady kapel. Novinka s označením V2 Violet Ram’sHead Big Muff disponuje kompaktním šasi v nanoformátu a na rozdíl od dnes už raritního originálu bude dostupná za velmi rozumnou cenu.
Dvě historky
První historka se datuje ještě do dob, kdy Jimi hrál s kapelou Curtis Knight and The Squires, barovou rock‘n’rollovou kapelou, která neměla valný úspěch a nahrála snad jen jedno album. Každopádně někdy v těch dobách si Jimi Hendrix stěžoval svému příteli Mikeu Matthewsovi, že ho nebaví hrát v této obyčejné a nijak zvlášť zajímavé kapele bez perspektivy, chtěl by dát dohromady svůj vlastní band, problém však nastal ve chvíli, kdy zjistil, že instrumentální část je sice hotová a zní opravdu dobře, jenže s tou vokální byl problém. Každému na potkání říkal, že neumí zpívat, každý ho odbýval a přecházel, ale našla se jedna osoba, která ho v neúnavném úsilí vytvořit skvělé vokální písně podpořila. Byl to právě Mike, který mu dodal odvahu, aby písně nazpíval sámi.
Na stole leží ještě druhá historka. Tehdy si Jimi s ostrou riffovou skladbou s názvem Foxy Lady moc nevěděl rady, a tak ho za nějaký čas napadlo, proč nevyužít jako zdroj inspirace ženskou stránku, a dodnes vlastně není jisté, která žena posloužila jako její „předloha“, ale nejčastěji se udává Heather Taylor, která se provdala za zpěváka The Who Rogera Daltreyho (občas se ale zmiňuje také Jimiho tehdejší přítelkyně Kathy Etchingham nebo Lithofayne Prindgeon, se kterou v polovině 60. let žil). Sám Jimi k písničce svého času řekl, že je to jediná veselá písnička, kterou kdy napsal. Natočil ji ve stejný den, kdy v Británii odehrál své vůbec první televizní vystoupení s čerstvě založenou skupinou The Jimi Hendrix Experience.
Nejznámější syntezátory a jejich zvuk
Tak tady vyloženě narážím i na svou vlastní zkušenost s krasavicí Electro-Harmonix Micro Synthesizer. A můžu směle tvrdit, že to, co jsem z ní dostal, úplně předčilo moje očekávání. a Podobně jako mnoho dalších skvělých pedálů od EHX, i tento se u mě řadí na pomyslnou přední příčku.
Micro Synthesizer vznikl díky hlavnímu elektroinženýrovi a designérovi proslulých efektů Davidu Cockerellovi. Jedná se o charakteristický pedál s deseti nebezpečně vzhlížejícími a jakoby trčícími posuvníky, které jsou výrobcem graficky celkem přehledně a vkusně vyřešeny. Původní efekt pochází z konce 70. let, další vznikl jako novější a vylepšený model počátkem 90.let.
V1 Micro Synthesizer (1979-1980)
První Micro Synthesizer vznikl v roce 1979, tedy dlouho po slavné éře psychedelického rocku a hard rocku v čele s Ten Years After, Iron Butterfly nebo už zmiňovaným Jimi Hendrixem. Měl footswitch na levé straně a na rozdíl od ostatních pozdějších modelů mu chyběla i LED dioda. Jedná se o analogový syntezátor, jenž je plošně spojen dvěma spoji, které drží pohromadě základní obvod desky s posuvníky, tady je docela velká podobnost s modely V2 a V3. Tento vůbec první synťáček svého druhu simuloval velmi obstojně zvuky steel kytary, varhan a houslí. A k samotnému ovládání a specifikacím: „Véjednička“ (jen můj pracovní název) je rozpoznatelná díky klíčové sekci 4 Voice Mixu, Sub Octave, Up Octave a Square Wawe.
Všechny typy modů nabízejí hřejivý tón s výraznější komprimací a režim Filter Sweep posunuje zvuk směrem k agresivnějším a silnějším polohám. Trigger je hlasitost vstupního signálu, nechybí například ani úroveň frekvenčně upraveného signálu.
V2 Micro Synthesizer (1980-1990)
O pár let později tu máme „védvojku“, psal se zhruba rok 1980. Footswitch se kupodivu přesunul na pravou stranu, obsahoval také napájecí zdroj, jak to známe i dnes, a vypínač byl na zadní straně téhle
stylové placky.
Efekty, které ještě zmíním
Mezi nejznámější efekty patří bezesporu Big Muff z roku 1969, Electro-Harmonix se však od té doby věnuje dál výrobě nejrůznějších typů kytarových i baskytarových efektů - distortion/overdrive, wah-wah pedalů, reverbů, chorusů, flangerů, ekvalizérů, tremol a v neposlední řadě také kytarovým syntezátorům. Velmi žádaným efektem je v současné době také Electro Harmonix Bass Mono Synth, který je určen všem basákům, kteří používají krabičky.
V3 Micro Synthesizer (1990-2000)
Je v podstatě jen lepší verzí V1, krále trůnícího na trůnu právem. Používá stejné komponenty jako originál a podle nahrávek, které jsem si pouštěl, zní naprosto famózně. Znovu tu všemu vévodí 4 Different Voice Mixy, 4 Different Sweep plus Attack Delay.
V4 XO Micro Synthesizer (2000-2021)
Díky všem posuvným ovladačům lze nastavit takový zvuk, který zrovna ten nebo onen hráč hledá. Lze jej také perfektně zkombinovat s jakýmkoliv multiefektem. Nicméně samotný Micro Synthesizer funguje asi nejlépe jako samostatně stojící jednotka. Abychom získali efektivní a potenciálně dobře nastavený zvuk, je nejlepší jej zapojit do koncového zesilovače a předzesilovací část úplně vypustit.
Ovládání Micro Synthesizerů
Trigger nám nastavuje úroveň vstupu, a určuje tím, kdy se následné obvody zapnou. Měl bych tady jednu radu aktivním hráčům: Nenastavujte Trigger při hraní akordů příliš vysoko, může snadno dojít k jakémusi kloktání a hrčení, jestli mi rozumíte. Ideální nastavení vzniká samotnou praxí, nebo vyhledáváním pomocí strejdy Googla.
Voice Mix je hlasitost spodní oktávy, původního zvuku v kombinaci s hlasitostí horní oktávy. A v neposlední řádě je potřeba zmínit také docela zásadní faktor celého soukolí, kterým je bezesporu sekce Filtr Sweep. Sem se řadí především rezonance, počáteční frekvence kmitání filtru a nastavení konečné frekvence a rychlosti.
Závěr: V4 XO Micro Synth (2020) v porovnání s vintage verzí a verzí V3
Musím opravdu přiznat, že hraní s Micro Synthem je velká zábava a alchymie, každopádně s předchozím vintage modelem žádné zkušenosti nemám, ale podle toho, co jsem nalezl na různých diskusních fórech, se jedná o docela složitou práci. Pravda je, že pochopit cokoliv, co je analogové, a naučit se s tím pracovat alespoň mně vždycky činilo obtíže. Neumím si moc představit, že bych kdy dokázal nějakou nahrávku nahrát postaru do „pásu“, a to jsem staromilec.
Nicméně tuto malou odbočku ponechme stranou a rád bych se nyní vrátil zpátky k samotnému posouzení staré a nové verze. Tak například, V2 má mnoho společného s V3, ale suboktáva na V3 je mnohem více basová. Má dost těžký, ale i tak kouzelný low-end a zní správně rockově. Ve srovnání s V3 tak V2 ztrácí, co do kvality, ale rozhodně zní mnohem organičtěji a uceleněji než mnohdy zbytečně přeplácaná V4 XO.
Jelikož mám na vlastní kůži vyzkoušený nejnovější model, je podle mého soudu v podstatě podobností hodně a často se tyto efekty liší jen rokem výroby.
V1 bohužel nemohu dostatečně dobře popsat, neboť jsem ji sám nikdy nepoužil a asi se k ní pravděpodobně ani nedostanu, ale na netu je celá řada zajímavých videí a textů, které se o ní buď zmiňují, anebo ji dopodrobna popisují.
Dále bych určitě vyzdvihl u V4, že velikostně je řešena velmi dobře a vejde se krásně do pedalboardu. Pokud vám ale opravdu záleží na vintage soundu a jste milovníci starých dobrých rockových časů, pak si vyberte jednoznačně rozšířenou V3. Skvěle pracuje v zapojení true bypass.
Mezi hudebníky, kteří tento synťák používají, patří například Albert Hammond Jr. (The Strokes) nebo John Frusciante (RHCP), také John Mayer, Eddie Van Halen nebo Kim Gordon (Sonic Youth).
