Měli jsme možnost uskutečnit unikátní rozhovor s chlapíkem Guillaumem Pillem, zakladatelem a hlavním mozkem společnosti Two Notes. Ta stála u zrodu digitálních simulací kytarových aparátů a patří mezi špičku v oblasti.
Problém...
Prvním oříškem byla samotná výslovnost jména Guillaume Pille. Naštěstí Googlův slovník naučný umí nahlas přečíst text v daném jazyce. Takže si asi tak stokrát pouštím, jak se jméno vysloví („gyjóm pijé“) a jde se na věc... Naštěstí je Guillaume od první vteřiny skvělý chlapík. Příjemný, komunikativní, a co víc, má skvělou angličtinu. Několik let pracoval v americké společnosti, takže měl kde a s kým jazyk zdokonalit. Jen tak na okraj se dozvídáme, že je vystudovaným elektroinženýrem a má doktorát z elektroniky. Pojďme si povídat...
Zdravíme tě do Francie! Prosím pověz nejprve, jak jsi začínal.
Během studia jsem nahrával muziku, ale zvuk kytary nestál vůbec za nic. Všechno, co se týkalo nahrávání zvuku do počítače, bylo drahé, pomalé, pro více stop jsi potřeboval rozhraní SCSI, pro které zase chyběly drivery, atd. Koupil jsem nejlevnější zvukovou kartu, která měla hrozné parametry. Nehrálo to dobře.
Zkoušel jsem kytary nahrávat různě, experimentoval jsem s mikrofony, nahrávacími místnostmi, poslechovými monitory. Věnoval jsem tomu spoustu času, ale i přesto bylo téměř nemožné dosáhnout skutečně dobrého zvuku. Ať jsem nahrával jakýkoliv typ lampáče, neznělo to dobře. Chtěl jsem využít své lampové kombo a z něj dostat kvalitní zvuk.
Začal jsem se dívat po simulacích. Kolem roku 2000 byl stále velký problém sehnat kvalitní simulace. Na trhu byl například AmpliTube. Ale nebylo to ono.
V té době jsem začal sledovat vědecké články zejména o dvou oblastech. Za prvé, jak udělat umělou zátěž pro zesilovač. Tedy něco, co připojíme místo reproboxu a co zajistí, že zesilovač nebude hrát hlasitě. Našel jsem pár lidí, kteří popisovali své pokusy, a tak jsem se do toho pustil také.
Druhou oblastí bylo digitální modelování vlastností reproboxů. To už byl - a dosud vlastně stále je - o dost těžší problém. V té době bylo pár lidí, kteří pracovali s IR (vi. sloupek, pozn. red.) pro využití na efektu typu delay. Neexistoval potřebný hardware, tehdejší CPU byly pomalé, měly velkou latenci.
Máš na mysli latenci ve smyslu zpoždění mezi hrou na kytaru a zvuku, co z počítače leze?
Ano. V praxi se ukázalo, že u reverbu či delaye to nijak nevadí. Znělo to dobře. Ale když máš kytarový reprobox, potřebuješ odezvu okamžitě. Tedy co nejmenší latenci. A tohle vyřešit digitálně, to už byl problém.
IR je dobrá cesta, je to charakteristika lineárního systému bez velkého zkreslení, co se moc nemění v čase. Je dobrá na phaser, chorus, delay, tedy něco, co není zkreslené a co se v čase moc nemění. Když se podíváš na aparáty, devadesát devět procent zvuku, co leze z reproduktoru, je lineární. Takže jsi velmi blízko! Není to sto procent, ale jsi hodně, hodně blízko.
S laborováním na simulacích jsem začal kolem roku 2005 a po třech letech jsem založil společnost Two Notes. Začal jsem sám, pak jsem najal dva tři lidi pro práci na softwaru, byli jsme skutečně velmi malý tým. Když jsem tenkrát kolem roku 2005 udělal nahrávky s prvním prototypem, zjistil jsem, že to hraje velmi dobře.
V té době byly digitální věci pro kytaru v plenkách a byly velmi drahé. Nikdo nezkusil udělat levnější digitální věci pro kytaristy. Kolem roku 2008 jsme vyvinuli první produkt určený pro živá hraní. Vezmi si speciálně televizní show, hudební revue apod., kde vadí velký hluk. Kytaristi chtěli používat svá komba a efekty a bojovali se zvukaři. Tou dobou odeznívala popularita rackových zařízení a kytaristé se vraceli k podlahovým efektům. Nikdo z nich nechtěl hrát přímo do PA.
Chtěli jsme dosáhnout špičkové hudební kvality, ale za rozumnou cenu. Moc kusů jsme tenkrát neprodali, možná jen stovku. Ale začalo mi volat hodně umělců s tím, že skutečně něco takového hledají a potřebují. Vzpomenu si třeba na Rammstein, ale šlo o značně rozdílné druhy muziky. Lidé, kteří chtěli mít pěknou show, bez zbytečného hluku na pódiu, a přitom mít dobrý zvuk kytar.
Kapely jako AC/DC, Aerosmith nebo Kiss tohle nepotřebují. Chtějí, aby to hrálo tak nahlas, jak jen to jde. Ale tehdejší mladá generace chtěla nějaké jiné, moderní řešení.
Na malém pódiu nemůžeš okouřit lampáč přímo do lidí...
Přesně tak. Pro nás to byl vlastně boj s hlukem aparátů. Bylo to dost těžké, ale zkoušeli jsme stále nové věci. Přišli jsme s rackovým řešením, pak s Captorem na podlahu, a ono to fungovalo! A funguje dodnes.
Kdo jsou vaši zákazníci?
Zajímavé je, že naše věci kupují víc kytaristé než zvukoví inženýři. Kytaristé nechtějí řešit, k čemu je přepínání fáze, jak přesně umístit mikrofon, nechtějí se zabývat se elektronikou. Prostě chtějí hrát.
Jaký je význam reproduktoru a bedny pro dobrý zvuk zesilovače?
My kytaristé nemáme představu, jak je výběr bedny důležitý! Koupíš si aparát, pořídíš si jeden kabinet a hotovo. Nikdo si nekoupí dvacet beden a neporovnává je. Ani já, když jsem začínal, jsem tomu nevěnoval pozornost. Ale řeknu ti, když jsem pak měl možnost připojit k aparátu větší množství beden, byl jsem překvapen, jak rozdílný zvuk měly. Skutečně, mít možnost využívat více beden znamená nový svět pro experimentování se zvukem.
Jako jedno z poslání naší firmy vnímám vysvětlovat kytaristům, jak je zásadní pro jejich zvuk, aby měli správně sejmutý aparát.
Málokdo má doma několik kabinetů.
Rozdílné zvukové možnosti místo nákupu a zkoušení velkého množství beden jim právě nabízejí naše produkty. Ale i produkty jiných značek, začíná se rozrůstat konkurence. A i oni mají samozřejmě dobré produkty. Už se v této oblasti něco děje. My máme výhodu, že jsme na trhu přes deset let.
Jaká je vaše cesta?
Snažíme se nabízet přístupnější a levnější produkty; jako je třeba Captor. Je určený pro živé hraní pro kytaristy i basisty. Ačkoliv umí dělat složité věci (!), je jednoduchý, rychlý, přehledný, umí během chvilky udělat skvělý zvuk. A když chceš jít hlouběji a pohrát si s virtuálním nastavením mikrofonů ve studiu, tak ti to umožní. Podle mého je to i šikovná cesta, jak se seznámit s možnostmi a variabilitou zvuku, kterou přináší změna kabinetů a umístění mikrofonů.
Je oblíbený mezi muzikanty, dobře se prodává. Pro nás jsou jeho prodeje velká čísla.
Pojďme k technologiím.
Máme dvě technologie. První najdeš třeba v Torpedo Studiu a nazýváme ji nelineární konvoluce (non-linear convolution). Ta umožní simulovat určitý stupeň nelinearity v charakteristikách reproduktorů. Je velmi náročná na výkon CPU a nelze ji dát do malé krabičky.
Druhou je konvoluce s IR. Jak už jsem zmínil, ta umí věrně postihnout devadesát devět procent zvuku. Máme nahrávací studio s mnoha bednami a mikrofony. Captor nabízí obrovské množství kombinací beden a mikrofonů a jejich rozmístění. Není reálné sejmout zvuk všech těchto kombinací. Zěříme zvuk v několika pozicích a pak zapojíme do procesu vlastní, velmi sofistikovaný algoritmus, který zbylé pozice spočítá, syntetizuje z naměřených. Nyní ho vylepšujeme, připravujeme novou verzi.
Guillaume o bednách
Když hraješ naživo a neřešíš, jaký máš mikrofon a bednu, tak nikdy nebudeš znít dobře. Kytaristé věnují spoustu času zkoušení nových efektů, kytar, strun, trsátek, kabelů. Ale vůbec se nevěnují výběru mikrofonu a boxu. Můžeš mít nejlepší snímače na světě, nejlepší kytaru. Jenže když nemáš dobře sejmutou bednu, tak to zkazí celý zvuk. A není cesty, jak to napravit.
Co chystáte? S čím jsi spokojený, co naopak plánuješ vylepšit?
Já jsem vždycky nespokojený. (smích) Ve smyslu, že stále mám spousty nápadů, co by se dalo zlepšit. Takže to mám jednoduché.
Chystáme toho spoustu. Přemýšlíme nad produktem, který by byl studiový, z vyšší třídy.
Jako velmi dobrý vnímáme Captor X. Ale přemýšlíme nad jeho novější verzí. Plánujeme také vylepšit pedály Le Preamp. Na začátku příštího roku zveřejníme více informací. Bude to určitě i nový software, více možností, víc efektů. A taky nějaká překvapení, která jsou zatím v utajení.
A co váš plug-in Wall of Sound?
Zákazníci se ptají na stand-alone verzi. To je jedna z věcí, které se chceme věnovat. Plánujeme do něj zakomponovat náš software Blend IR, který umožní vytvořit si IR obraz vlastního aparátu. A bude mít mnohem víc i dalších funkcí. V současnosti dokonce zvažujeme, že bychom mu dali jiný název, protože nová verze bude oproti té současné o mnoho vylepšená.
Vidíš, když o tom teď hovoříme, je vidět, že toho fakt chystáme hodně nového. Kromě toho probíhá redesign našich produktů, už proto, že máme některé nové dodavatele součástek. Tomu letos věnujeme hodně času.
Máte nějaké specifické komponenty, dodavatele?
Co se týče digitálních věcí, konvertorů AD/DA, tak je vše standardní. Co se týče analogových věcí, máme některé speciální součástky jako kondenzátory, trafa apod. Co se týče procesorů, asi všichni požíváme víceméně to samé, není důvod to měnit, pracují dobře. Ale když jsme to nakousli, v současné době skřípou dodávky čipů. Stejně jako v ostatních odvětvích. A protože nejsme nijak velcí, musíme bojovat s hodně vysoce postavenými chlápky. Je to únavné... Ale je to tak, s tím nic nenaděláme.
Guillaume o sobě
Mám šestiletého synka. Naše firma je blízko mého domu, takže mě lockdown nijak neomezil. Sídlíme blízko Montpellieru, známého města s bohatou historií. Mám rád kytaru, zvukařinu, hi-fi. A taky stará auta, ale pořád nemám dost peněz, abych si nakoupil, co by se mi líbilo...
Baví mě first-person střílečky třeba Mithril nebo Exodus. Můj kamarád, který vlastnil společnost zabývající se hi-fi technikou, zemřel. Já společnost koupil, tak uvidíme, jak se to vyvine. Možná se dočkáme, že se budeme věnovat i této oblasti.
Vaše produkty jsou snadné na pochopení. Máte někoho, kdo jim dává jednotnou linii a určuje, jak se s nimi bude pracovat?
To je moje práce. Jako inženýr beru inspiraci ze současných hi-tech zařízení jako smartphony či automobily. Ukazují způsob, jak používat velmi složitá zařízení jednoduchou cestou. Koupíš si nové auto. Čte někdo manuál? Všechny knoflíky jsou z rozumných důvodů vždy na stejném místě.
My se snažíme o to samé. Aby šlo naše produkty využívat bez manuálu. Hledáme, jak věci zjednodušit. Pro technika je snadné pochopit nové zařízení. Ale ne každý je inženýr. Kytaristé nechtějí řešit složité věci. Chtějí hrát.
Pro mě je etalonem náš Captor. Umí velkou spoustu věcí. Když je nepotřebuješ, nevyužíváš je. Ale když ano, nabídne ti toho opravdu hodně. Přitom je jednoduchý. Stačí ho zapojit a hrát bez čtení manuálu.
Máte pověst, že komunikujete se zákazníky.
Snažíme se o nadstandardní podporu. Nabízíme mnoho cest, jak nás lze kontaktovat. I když jsme malá společnost, toto považuji za součást naší kultury. Stále se snažíme být v kontaktu s našimi zákazníky.
Díky za rozhovor, a ať se ti daří.
Taky děkuji a zdravím všechny čtenáře i muzikanty!
Impulzová odezva (IR, impulse response) a konvoluce
Impulzová odezva IR je změřená charakteristika zvuku. Mějme třeba reproduktor s dvanáctipalcovým Celestionem snímaný SM57 ve vzdálenosti dvaceti centimetrů. Změřením impulzové odezvy IR dostaneme balík (soubor) čísel. Někdy se mu říká konvoluční obraz (komba, zesilovače, studia apod.).
Zapojíme kytaru do přístroje, který umí spojit její zvuk s IR (třeba zmiňovaný Captor). Nyní náš nástroj zní, jako když hraje přes zmíněnou bednu snímanou „padesátsedmičkou“.
Toto spojování zvuků se nazývá konvolucí. Jde o speciální násobení, které počítače umějí provádět v reálném čase. Nicméně stále to má spoustu technických oříšků. Jen málokterá společnost tyto problémy vyřešila natolik, že jejich produkty znějí věrohodně.
