Greg Puciato - Psychopat ve vývinu

Těžko byste hledali většího psychopata, než je frontman americké mathcoreové formace The Dillinger Escape Plan. Lezení po bednách, skoky do davu a akrobacie s mikrofonem jsou nepostradatelnou součástí každého vystoupení, a ani zbytek kapely se nenechává zahanbit.

Dvacet let kariéry se blíží, z garážových maniaků se staly celebrity a nepříčetný hluk jim už dávno nestačí. Většina členů si rozjela boční VIP projekty, ve kterých mohou maximálně experimentovat. Nejaktivnější je pochopitelně Greg, který se vedle projektu Killer Be Killed realizuje i v novém atmosférickém projektu The Black Queen. Právě díky hudebním experimentům a naprosté autorské svobodě jsou osudy Grega a vůbec celých The Dillinger Escape Plan naprosto otevřené. Grega jsme pro vás zastihli na dvacátém ročníku festivalu Brutal Assault.

Jak zvládáš aktuální horka? My jsme dnes byli s kolegou hrozně rádi za nedaleký bazén v Jaroměři.

To vám závidím. My jsme byli pěkně dlouho zavření v autobuse. Teď se podržte - bez klimatizace!

Když už jsme u toho léta, co takhle nějaký tip do fitka? Cvičíš i na turné?

Za to, jak vypadám, hodně může genetika. Na turné vůbec necvičím, ale když jsem doma, tak makám, jak to jen jde. Už ani tolik nepařím jak dřív. Prostě sejdu dolů do fitka, dám si půl hodiny do těla a zase mizím.

Já jsem měl za to, že hodinka je optimální...

To je pro mě příliš. Mám celkem vážnou poruchu koncentrace, a to bych nevydržel. Půl hoďky a pryč.

Když ti koncentrace vydrží u takového fyzického výkonu jen půl hodiny, jak to, že to vydržíš několikanásobně déle vystoupení naživo?

Protože to hrozně miluju. Opravdu to zbožňuju, ale čím víc člověk stárne, tím je trochu těžší skákat z beden. (smích) Nedávno jsem proto začal s běháním. Nikdy jsem to moc nemusel, ale kardio trénink mi moc pomáhá. Je to totiž správná výzva si na to zvyknout.

To mi povídej. Dokážu hrát fotbal tři hodiny v kuse, ale u běhu se nudím po pár minutách. Doufám, že ten blok taky přebiju...

Bydlím hned u moře, takže se na to zvyká hezky. (smích) Hraju i hodně basketball a provozuji další sporty, takže budu doufám stárnout pomalu. (smích)

Mr. Šílenec

Když jste tady do Jaroměře přijeli posledně, byl jsi snad jediným vystupujícím, který skočil do davu...

Zrovna o tom jsem včera mluvil s Randym Blythem z Lamb of God, ve stylu: „Randy, jsem v České republice!“ a on na to: „Hlavně tam nedělej žádné kraviny!“ Trošku mě to vyděsilo. Nechci jít do vězení!

Asi nemáme dost času tohle téma adekvátně probrat, ale buď v pohodě. Byla to sice nešťastná událost, ale něco takového se mohlo stát v minulosti kdekoliv a komukoliv, protože to ke koncertům jednoduše patří. Spíš se divím, že se něco takového nestalo během vašeho koncertu.

Odehráli jsme něco kolem dvou tisíc vystoupení a nikdy jsem nikoho... vážně nezranil. Policie se mě snažila zatknout už několikrát na divných místech, jako je třeba Kanada! (smích) Občas se totiž dostanu do konfliktu s ochrankou, ale to nejsou diváci. Z mé zkušenosti totiž nejvíce problémů na koncertech přichází od ochranky. Nestává se to často, ale když k tomu dojde, můžou za to ty tupé gorily!

Ke zraněním na vašich koncertech dochází, ale ty šrámy berou diváci jako suvenýr a jsou na to patřičně hrdí.

Po koncertě se občas přijde někdo pochlubit, že mu chybí zub nebo ho někdo nakopl do oka. Já jsem samozřejmě v šoku a chtěl bych pomoct, ale když hrdě zařve: „Ne kámo, tohle je napořád!“ co můžu udělat? (smích) Jsou pak i situace, kdy má někdo polámanou ruku, protože ho přes ni flákl kytarista, ale on zase řekne něco podobného jako: „Jsem na to fakt hrdý!“ (smích)

Právě Tomas Haake z Meshuggah vzpomínal, že viděl tvoje spoluhráče mlátit kytarami první řady. To bylo ale spíš v době, kdy jste začínali, ne?

Občas k tomu dojde i dnes, ale problém je, že čím déle hrajeme, tím se vzdalujeme od publika. Dřív jsme hráli v tak malých prostorách, že jsme byli přímo před lidmi a mnohdy jen o půl metru výš. Po těch letech už všichni vědí, co můžou čekat, a proto už se tolik nenatahují a nesahají po nás. Někdy to bylo náhodně a někdy zase lehká obrana. Lidi si zvykli, ale já pořád ne, protože mě Ben trefuje do ksichtu kytarou neustále.

Takže ty krvavé fleky po obličeji, to není jen efekt?

Vidíš tuhle jizvu? Ta je od kytary a tenhle zub je umělý. Koncert je někdy šílený a k nehodám dochází. Umělou krev jsme nikdy nepoužili, nikdy! Proč taky, když mám furt dost vlastní!

Člen první ligy

Nedokážu ani spočítat, kolik lidí v mém okolí miluje VIP projekt Killer Be Killed. Mám rád domácí kapely všech členů, ale Max a Beneath The Remains od Sepultury mi v osmé třídě, vedle Death a Sound of Perseverance změnili život.

Měl jsem to úplně stejně, protože Chaos A.D. jsem jako děcko miloval. To samé platí pro Death, kteří jsou jedna z mých nejoblíbenějších kapel, v čele s albem Symbolic. Chuck mě navíc hodně inspiroval na začátku kariéry svým vokálem. Má velmi osobitý křik, který jsem se od první chvíle snažil napodobovat. Killer Be Killed je úžasná věc, ale je až neuvěřitelné, jak málo se vídáme. Často jsme ale v kontaktu online a vždy se snažíme najít nějakou příležitost si společně zahrát.

Kdyby Mastodon nezrušili účast na letošním ročníku, hned byste měli zajímavou příležitost. Dokonce bych se nedivil, kdyby organizátoři zaplatili letenku Benu Kollerovi.

Vážně nám to chybí a je skoro nemožné sloučit naše rozvrhy. Vždycky to jeden člověk zazdí. V tuto chvíli máme v plánu realizovat společné turné začátkem příštího roku. Je to ale zatím jen optimistický plán.

Rád bych se tě zeptal na tvůj další projekt a tím je The Black Queen. V jednom rozhovoru jsi zmínil, že Crossburner patří k tvým nejoblíbenějším skladbám naživo a oproti jiným skladbám je to hodně doommetalová záležitost. Je to směr, kterému se plánuješ v budoucích letech přiklánět?

Nepochybuju, že příští deska Killer Be Killed bude doommetalová. Čím jsme starší, tím víc cítím obrovskou chuť zpomalit,. S Dillingery můžu přidat tempo strašně rychle, a hlavně jednoduše. To platí i v soukromí kapely. Proto mi příležitost zpomalit přijde tak lákavá. S málem se dá vytvořit hrozně moc, a hlavně mi to dává více vyjadřovacích možností. Když hraješ nějaký nářez, prostě to ze sebe vyhrkneš. Pokud zpomalíš a trochu si s tím pohraješ, máš náhle milion možností, jak dané slovo vyjádřit. Můžeš ho překroutit, dát důraz kde potřebuješ, a ne se omezovat pouhou hardcore nanosekundou. Tím, že stárnu, se změnilo hodně věcí. Nejde ale jen o zpomalování. Kašlu na drogy, ale zato hulím o dost víc, což dost změnilo můj přístup k rytmice. Třeba už ani nejezdím tak rychle jako dřív. S věkem člověk získává jistotu a potřebu věci trochu zmírnit. Když jsi malý parchant, tak jsi jen samé: „K*rva, k*rva, k*rva!“

Cítím obrovskou chuť zpomalit.

Nicméně určitě musí existovat i nějaké kapely, které v tobě tyhle nálady podporují. Včera jsme třeba viděli Sunn O))) a...

... ani si neumíš představit, jak mě sere, že nehrají dneska! Když jsem se podíval do plánku, měl jsem chuť ho spálit. Naštěstí aspoň uvidím Godflesh a Candlemass. Jinak jsem poslední dobou moc nové hudby nestíhal, protože jsem se věnoval hodně dlouho desce The Black Queen, kterou jsme právě dokončili. Na druhou stranu jsou tu kapely jako Whirr, které mě hodně baví.

Přibliž nám, prosím, své spoluhráče z The Black Queen.

Joshua Eustis má svůj projekt Telefon Tel Aviv a nějakou dobu působil i u Nine Inch Nails. Steven Alexander působil jako technik nejen u nás, ale také u NIN a u zpěvačky jménem Kesha. Na desce jsme makali průběžně od roku 2011 a konečně to máme hotové. Nekecám, poslední vokály jsem nahrával před třemi dny, těsně než jsme vyrazili na tohle turné. Josh zrovna teď dokončuje svoje party. Desku bychom mohli vydat někdy během ledna, ale do konce roku plánujeme vydat ještě několik ukázek písní.

V tomhle projektu zpíváš o dost jinak, než jsme normálně zvyklí. Konzultoval jsi styl zpěvu s někým a vyžádal si i nějaké tipy pro tenhle něžnější styl, nebo jsi tomu dal spíš volný průběh.

Šel jsem čistě po pocitech. Dělám, co mě napadne, poslouchám s postupujícím věkem nejrůznější věci a nechávám se jimi ovlvinit. Abych byl upřímný, dnes ke mně promlouvá víc Nick Cave než takoví Slayer. Lidi se mění a čím dál více mě fascinuje emotivní rozptyl, který se s věkem rozšiřuje. Člověk nemá pouze volbu A, kterou je nasranost. Pocitů je strašně moc a člověk by měl být k sobě upřímný a vyjádřit je. Nechci vůbec uvažovat nad tím, jaký je můj původ. Vůbec se nezabývám tím, co jsem dělal, a už vůbec mě nezajímá, co jsem dělal včera! Žiju pro tenhle okamžik.

Chci být umělcem a žánry jsou mi ukradené. Mě je dokonce ukradený i samotný formát.

Prochází podobným vývojem i tví spoluhráči v kapele? Naposled, co jsem se bavil s Benem a Liamem, to bylo jen krátce o Death.

Trošku jsem ztratil přehled, o co se zajímá Ben, ale Liam poslouchá neskutečné kvanta věcí a často mi desky doporučuje. Má rád podobné věcí jako já a taky dost hulí. (smích) Sleduje věci, o kterých jsem v životě neslyšel, a navrch má black/death metalový projekt, který chtějí v nejbližší době představit. Vedle náladových věcí tak hodně poslouchá i undergroundový death metal.

Co Ben, taky se odreagovává v nějakém projektu?

Ben se věnuje projektu Giraffe Tongue Orchestra, kde působí i Brent Hinds z Mastodon, Willian Duvall z Alice in Chains jim tak zpívá a Jon Theodore, který hrával na bicí u The Mars Volta. Dozvěděl jsem se o tomhle projektu taky jen před pár dny, kdy mi Ben pustil první nahrávky.

Můžeme tedy říct, že budoucnost je pro vás všechny velmi otevřená?

Chci být umělcem a žánry jsou mi ukradené. Pokud se rozhodnu, že chci režírovat film nebo napsat knihu, půjdu do toho. Ne, já ani neřeším žánry. Mě je dokonce ukradený samotný formát. Dokonce se nepovažuju za zpěváka. Já se považuju za muzikanta! To mě právě sralo na Killer Be Killed, že všichni měli blbé kecy, když mě viděli s kytarou. Nebudu sice hrát žádná šílená sóla, ale prostě se mi chce hrát na kytaru. Pokud se chce člověk hudebně vyjádřit mlácením do stolu (názorně předvede, pozn. autora), tak by měl vzít diktafon, podobný tvému, a začít s ním mlátit o stůl.  

Díky za fajn pokec. Těšíme se na tvoje vystoupení a fakt se neboj skočit si do davu.

Určitě? Je to fakt bezpečné? Nerad bych, aby mě odtud odtáhla policie! Na druhou stranu, umíte si představit, že bych vystoupil a neskočil do davu? (smích) Taky děkuju, a hlavně za dobré otázky. Někdy to jsou fakt strašné věci.

Jako třeba co rád jíš a kdy jsi přišel o panictví?

Přesně, nebo: „Jak kapela začala“?

Jako fakt?!

Nebo: „Jaký je Mike Patton?“ Si děláte prdel?! (smích)

Průběžně se vám snažíme přinášet rozhovory se zástupci zákulisních profesí a málokdy se nabídne tak unikátní možnost, jako vyzpovídat technika, jehož vzpomínky by vystačily na knihu. Člověku je ho až líto, když se dozvídáte o naprosto nepředvídatelném chování divoké zvěře na pódiu, rozbitém vybavení a zranění na obou stranách bariér. Pokud jste někdy viděli The Dillinger Escape Plan naživo, jistě vás nějaká z následujících otázek napadla. Pohled do zákulisí nám umožnil hlavní technik kapely, Jeff Geisser.

Jak dlouho už pracuješ v týmu The Dillinger Escape Plan jako hlavní osvětlovač a technik?

Kluky jsem poznal v roce 2010 na prestižní Warped Tour, kde jsem sice pracoval pro jinou kapelu, ale vídali jsme se tak často, že mi nakonec nabídli práci. Začal jsem pro ně dělat jako basový technik, během turné s Mastodon v roce 2011, a brzy jsem se začal starat i o světla. No už to bude pět let.

Čemu ses věnoval předtím? Hrál jsi v nějaké kapele? A co takové technické vzdělání?

Od šestnácti jsem hrával v různých kapelách a jezdíval na turné někdy od osmnácti. Hraním jsem se dostal k práci technika. Na druhou stranu o světle jsem nevěděl absolutně nic, když mi Ben tuto pozici nabídl. Strávil jsem proto mraky hodin na Googlu, YouTube, nejrůznějších fórech, v knihovnách a vyptáváním se u profíků z oboru, abych se dostal tam, kde jsem dnes.

Je to jako otevřít klec s divokou zvěří a sledovat, co se stane.

Co takové brigády jako bedňák? Užil jsem si to taky pár večerů, ale tobě to muselo dát i zkušenosti z první linie, když na ostatní dohlížíš.  

Takhle jsem sice nezačínal, ale u Dillingerů jsem se tomu taky musel věnovat. Každý v týmu musí občas zastávat více rolí, a je tak úplně přirozené, že všichni pomáhají vykládat, sestavit, rozložit a pak zase naložit.

Náčelník šedý vlas

Kluky jsem viděl už párkrát naživo, ale také na mnoha záznamech. Jak to, že jsi to u nich vydržel tak dlouho, a jak se vypořádáváš se stresem? Nedokážu si to vysvětlit jinak, než že se přepneš do určitého modu.

Mám z nich vředy a šedé vlasy! Viděl jsem je ničit jejich věci, moje věci, a zároveň se zranit tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Přesto jsem zůstal, a to hned z několika důvodů. Tak za prvé, jsou jedna z mých nejoblíbenějších kapel a moc rád pro ně dělám. I když očividně napadají lidi a chovají se jako divoká zvířata. Zároveň jim vděčím za to, že jsem se o téhle profesi naučil za pár let víc, než bych jinde sbíral tak milion let. Mám i v rámci férových hranic absolutní volnost, a můžu si tak dovolit být originální a osobitě divný v některých ohledech. Nakonec jsou pro mě něco jako druhá rodina a starší bráchové, které jsem nikdy neměl.

Jaký byl nejšílenější večer, který si s nimi zažil?

Ježíši Kriste, ani nevím kde začít. Viděl jsem lidi málem probodnuté zlomeným stojanem na mikrofon, hořící vybavení, diváky skákající z balkónů (na lidi, kteří se ani nedívali), muzikanty padající na obličeje, zranění od děcek, která vylezou na pódium, zničení všech jejich věcí, „crowd surfing“ přes celé kluby nebo lezení na nejrůznější nebezpečné věci.

Tohle je magazín pro muzikanty a nepochybuju, že čtenářům stoupá tlak, při pohledu na všechno to pomlácené vybavení, vytrhané kabely a poházené mikrofony, nejlépe do davu. Člověk by si myslel, že časy The Who jsou pryč, ale není tomu tak. Řekni mi, vozíte s sebou dost rezervního vybavení, spoléháte na sponzory, nebo řešíte až druhý den, kde sehnat na večer funkční vybavení?

(smích) Jsou skutečná noční můra každého technika. Proto s sebou třeba po Státech vozíme obrovský box, ve kterém máme dost rezerv na opravu čehokoliv, co by se večer předtím mohlo pokazit. Přirozeně, hodně toho musíme nakupovat i po obchodech s hudebním vybavením. Pak jsou tu zase sponzoři jako ESP, kteří Bena královsky zásobují, protože své kytary často rozbíjí. BTW, signature model taky neuškodí. (smích) Čím déle hrajou, tím víc je lidí, kteří jim rozbité vybavení hodlají proplatit. (smích) Kluci mají takové přísloví: Když to není rozbité, nedá se na to hrát!

Mám z nich vředy a šedé vlasy.

Mohl bys zmínit pár unikátních kousků vybavení, které s sebou vozíte na turné? Něco, co bys ty osobně ostatním doporučil, například kvůli výdrži...

Já osobně neudělám ani krok bez notebooku a prodlužovačky. Ben s sebou vozí tak tři čtyři kytary. Liam a Ben mají relativně jednoduché sestavy pedálů, přestože to Liam neustále rozšiřuje, protože je to jeho velká slabost. Navíc s sebou vozí dvě basy Zon, po kterých se mrská prsty jak po másle a zní božsky. Tohle jsou v podstatě jediné zásadní věci, které s sebou vozíme. Příležitostné improvizované pochodně nepočítáme. (smích)

Plánování je po měkoty

Odkud berete umělou krev, jako jste třeba použili Golden Gods 2013?

Ta byla pravá! Greg má i pár jizev, aby to dokázal. Nikdy v životě jsem neviděl kapelu, která by krvácela tak často jako oni...

Greg taky zmiňoval, že občas dojde i ke zranění mezi hráči na pódiu. Jak máte zajištěnou zdravotní pomoc mimo místní organizátory? Je někdo ve vašem týmu schopen poskytnout okamžitou zdravotnickou pomoc?

Zas tak často nám nekrvácejí. (smích) Mají totiž o sobě perfektní přehled, přestože se mi je výborně daří oslepovat mlhou a světly. Občas do sebe narazí, ale většinou to není nic závažného. Jsou to totiž tvrdí chlapi. Ben si jednou nalomil krk a hrál dál! Pamatuju si jen jednu nebo dvě cesty do nemocnice za posledních pět let, protože jakékoliv zranění nějak rozchodí.

Kolik toho musíš investovat do příprav?

Je to stejné jako s hurikánem: Doufáš v to nejlepší a očekáváš to nejhorší.

Kolik toho je za večer z tvé strany plánované, a co improvizace? Musí totiž docházet k naprosto nečekaným situacím, a hlavně osvětlovač má co dělat, aby Grega a Bena ulovil v davu nebo někde na lešení...

Mám celkem dobrý cit na to poznat, jak se cítí a co by mohli zrovna provést. To je i důvod, proč jsem u nich tak dlouho. Rozhodně ale nemají nic nacvičeného. To je pro pozéry. Každý večer je to jako otevřít klec s divokou zvěří a sledovat co se stane.

Co třeba taková ochranka? Jsou slušní na děcka, co k nim doklouzají na davu? Greg si na jejich chování trochu stěžoval, ale taky se nemůže divit, když jim občas shodí bednu na hlavu.  

Hm, mám většinou pocit, že je organizátor varuje předem, co můžou čekat. Je to velmi interaktivní show a nechybí u toho ani muzikanti v davu, ani diváci na pódiu. Ochranka tak má sice náročný večer, ale to je taky jejich práce, starat se o bezpečnost všech okolo. Jednou za čas se objeví nějaký tupec, který dokáže zkazit večer všem, ale to je jen výjimka.

A co diváci? Mluvil jsi o občasné ráně, ale co takové létající předměty?

No, někdy, ale nikdy nešlo o nic urážlivého. Spíš se jen každý baví po svém...

Pomáhají pak kluci při odklízení trosek?

Kámo, viděl jsi někdy, že by po sobě hurikán někdy uklízel? (smích)