Pamatujete na obávané les pauly z východu? Já ještě ano :-). Jednalo se o naše kytary Jolana Diamant, kterými nám „komančové“ měli nahradit originál Gibsony. Musím podotknout, že tyto kytary nebyly tak úplně beznadějný a v dobách temna posloužily docela dobře. Taky nebyly úplně nejlevnější a stály přes tři tisíce korun, což na tu dobu byly slušný peníze. Mno, ale originál je originál, a tak po revoluci každej sáhl raději po osvědčené americké produkci...
V době kdy Gibson pociťoval dost palčivě úspěchy Fendera, svého kalifornského konkurenta, začal také zvažovat výrobu masivních kytar. Gibson byl dinosaurus a příliš lpěl na tradici a konzervativním pojetí kytary, kdežto Leo Fender byl nezaujatý vynálezce svobodného ducha, a hlavně výborný podnikatel. Nástroje navrhoval programově tak, aby je bylo co možná nejjednodušeji vyrobit, a to z co nejlevnějšího materiálu a navíc, aby toho nebylo málo, co nejlépe je prodat. Kdežto jeho konkurent Gibson měl téměř opačnou filozofii a soustředil se na nástroje z kvalitních materiálů, výborně řemeslně zpracované a vycházející z tradičních postupů mistrů kytarářů. Kdyby v té době neměl Gibson prosperující divizi akustických kytar, zřejmě by dlouho nátlak trhu nevydržel. Tu se vzal, kde se vzal, kytarista a příležitostný vynálezce Les Paul se svým návrhem na masivní kytaru a nabídl ji k výrobě právě Gibsonu. Lze hovořit o velkém štěstí pro oba zúčastněné subjekty, protože oběma stranám tato spolupráce přinesla jak slávu, tak v neposlední řadě kýžený finanční efekt. To se psal rok 1952 a první verze měla ještě jednocívkové snímače (singly) a klenutou zlatou vrchní desku. Také byla výrazně těžší než lubové kytary, které Gibson v té době vyráběl. Zvuk i tvar ale bezvýhradně splňovaly Les Paulovy představy, a tak se dostal ihned do výroby. Jednalo se, oproti Fenderům, o poměrně konzervativní nástroj, který v podstatě kopíroval, ne jen tvarem, lubové nástroje. Také stavba kytary samotné je vlastně velmi podobná lubovému Gibsonovi. V prvních létech výroby však nebyl model Les Paul moc úspěšný a pokoušela se na něj hrát zejména jazzová komunita. Byl totiž koncipován jako jazzová kytara. Za velkou raritu považuji fakt, že na Les Paula (dále jen LP) hrál v padesátých létech dokonce i Jim Hall, který měl v tom období angažmá u Chica Hamiltona. Jazzu se LP nevyhnul ani později a hrál na něj například All DiMeola nebo John McLaughlin. To už se ovšem jednalo o fusion jazz, ale pár kytaristů na něj hrálo i jazzový mainstream. Hrál na něj taky vynikající kytarista Ulf Wakenius, který je známý především ze spolupráce s legendárním kontrabasistou Ray Brownem. Mno a samozřejmě a hlavně velká řada rockových a bluesových kytaristů! Od Jimmyho Page přes Duana Allmana nebo Erika Claptona až ke Garymu Moorovi a Zakku Wildovi :-). Bylo jich a je fakt mraky.Taky bych neměl zapomenout na kytarového novátora Roberta Frippa ze skupiny King Crimson, který hraje na LP téměř celou svou kariéru. Les Paul se dočkal velkého úspěchu až v šedesátých létech, kdy na něj začali hrát bluesoví benjamínci Mike Boomfield a Eric Clapton. Ve spojení s aparátem Marshall měl LP super hutný a zpěvný tón s předlouhým sustainem. Prý bylo vyrobeno jen dva tisíce kusů LP modelu Standard a to zdaleka nestačilo uspokojit poptávku. Ceny Standardů se tak vyšplhaly do astronomických výšek a mnohdy končily v trezorech zbohatlíků a sběratelů. Dnes mají nástroje z té doby cenu kolem třiceti tisíc euro! No, nic pro mě :-). Ostatně Standard je i dnes, podle mého, opravdu asi nejlepší ze všech LP modelů, které Gibson vyrábí. Taky to není nic levného a katalogová cena je necelých sedmdesát tisíc korun. Velkého úpadku se LP dočkal v osmdesátých letech s příchodem Nové vlny, kde nemohl konkurovat cinkavému zvuku stratocastera. V té době se beglajty kytar pohybovaly v pásmu 2-10 kHz. Začátkem devadesátých let se ovšem vrátil LP opět na scénu v plné síle a kráse. Pomohla mu k tomu vlna tvrdé muziky, heavy metalu a hard coru
. Nyní si drží vydobytou pozici na hudebním kytarovém nebi již mnoho let. Vyzkoušel jsem poměrně dost nových LP, jak customy, tak i levnější Special a další, dokonce i LP Supreme, ale Standard mi seděl asi nejvíc. Navíc mám odjakživa slabost pro klasické věci, jako je švýcarský nůž nebo Austin Mini Cooper :-), ale to neznamená, že bych byl v tomto ohledu nějak zaujatý nebo příliš konzervativní. Líbí se mi i atypické kytary od Parkera, ale to už je jiná pohádka. Nicméně když jsem vzal Standarda do ruky, byl mi něčím blízký a dobře se mi na něj hrálo. Asi největším problémem LP je poměrně velká váha (někdy přes pět kilo). To už mi připadá moc, a tak jsem bral v potaz i tento faktor. Nakonec se mi podařilo objevit Standarda, který váží tři a půl kila, což je krása! Kytara má pevný hutný a vyrovnaný tón a hraje dost hlasitě. Tyto věci se dají dost ovlivnit výběrem strun a nastavením snímačů. V současné době se vyrábí Standard se dvěma typy krků, a to 50. léta anebo 60. léta. Krk z padesátých let je silnější, hmatnější a máte ho zkrátka víc v ruce. Mně vyhovuje krk z šedesátejch, není to taková balda a na hmotnosti kytary se to taky projeví. Základ Les Paulu tvoří mahagon a vrchní deska je z javoru, což je převzato právě z lubovek. Hmatník je z palisandru a u dražších modelů z ebenu. Menzura 24 a 3/4”, což vyhovuje hráčům s menšíma rukama. Snímače jsou většinou humbuckery (u některých modelů jsou použity singly P-90), a to na současném Standard Busrtbucker Pro nebo taky na mém oblíbeném ’57 Classic. Modelů a modifikací LP byla za ta léta celá řada a vydalo by to na další samostatný článek. Nicméně Standard se vyrábí celou dobu téměř beze změn. Jako aparát bych k LP volil Marshall Hand Wired a na tvrdší muziku Marshall JCM800. Na jazz zní LP pěkně i přes mého Petersona P100G nebo Mesa Boogie Expres. Jedná se o poměrně přítulnou kytaru, která si vás brzy získá. Zejména pak na sóla je skvělá, ale rozhodně se nejedná o kytaru na funky beglajty. Výborně taky zní se slidem, to už ostatně dokázal i Duane Allman.
Je to prověřený nástroj několika generací kytaristů a lze jej rozhodně označit za evergreen, ke kterému se budou hráči stále vracet. Pokud se rozhodnete pro koupi Les Paula, tak platí to samé jako při výběru ostatních kytar, a to: pečlivě testovat a srovnávat, protože mezi nástroji jsou fakt velké rozdíly a Gibson není výjimkou!
