Gail Ann Dorsey - Groove v sukni

Gail Ann Dorsey, jméno, které pravděpodobně není třeba představovat. Úspěšná na sólové dráze i jako nájemná muzikantka. Výtečná baskytaristka a neméně oslňující zpěvačka. A jak si všimnete i v rozhovoru, nesmírně příjemná lidsky, a navíc s inteligentními názory. Co dodat více? Čtěte.

Začátky

Gail Ann Dorsey se narodila 20. listopadu 1962 ve Philadelphii. Od devíti let hrála na kytaru (jejími vzory byli Mark Farner z Grand Funk Railroad, Terry Kath z Chicaga, Jimi Hendrix anebo Nancy Wilson z Heart). Basu dostala krátce po svých čtrnáctých narozeninách, ale až do dvaceti let se za basistku nepovažovala. Dalšími nástroji, na které hrála, byly bicí a klarinet, snažila se také skládat vlastní skladby.

V září 1980 nastoupila na Californian Institute of the Arts ve Valencii (USA) na školu Film and Video School/Live Action. Díky svým poutavým scénářům a 8mm filmům zakrátko získala plné stipendium. Byla jedinou ženou v ročníku a nejmladší ženou, která kdy byla na Live Action přijata. Po absolvování tří semestrů se Gail rozhodla školu opustit. Nedokázala si sama sebe představit coby součást filmového průmyslu. Vrátila se k muzice a také na východní pobřeží a na konci roku 1982 zakotvila v New Yorku.

Kariéra

Po neplodném roce stráveném v New Yorku se Gail přesunula v létě 1983 do Londýna, kde se začala formovat její hudební kariéra. První práce, která jí přinesla aspoň částečný úspěch, bylo hostování s Big Bandem Charlieho Wattse (Rolling Stones) ve slavném londýnském klubu Ronnie Scott’s.

O rok později se už Gail jednoznačně etablovala na londýnské hudební scéně. Propůjčila své basové i pěvecké umění takovým veličinám, jako jsou Boy George, Concrete Blonde, The Kane Gang nebo Donny Osmondovi.

Nezapomenutelným se ovšem stalo její vystoupení v The Tube, oblíbeném britském televizním pořadu, které bylo také odrazovým můstkem k její sólové kariéře. Její ztvárnění písničky Bobbyho Womacka Stop on By, kdy sama sebe doprovázela na baskytaru, bylo absolutním trhákem. Po tomto vystoupení se začaly hrnout nabídky na první smlouvu s velkou společností.

V prosinci 1987 se Gail upsala koncernu WEA Records v Londýně a v následujícím roce vydala své první sólové album, nazvané The Corporate World. Produkce se ujal světoznámý basista Nathan East (Eric Clapton, Phil Collins, Michael Jackson, Joe Satriani ad.) a hostovali na ní takoví muzikanti. jako Eric Clapton, Anne Dudley (Art of Noise), Andy Gill (Gang of Four) nebo bubeník Steve Ferrone (Tom Petty). Album bylo přijato s kladnými recenzemi a v časopisu Q bylo zvoleno jedním z padesáti nejlepších alb toho roku. Z alba pochází hit Where Is Your Love. Možná je to překvapivé, ale album vůbec nevypadá na to, že jde o sólovou desku basistky. Jedná se spíše o pohodový, i když emotivně nabitý, pop s prvky funky nebo rocku.

Gail se po vydání alba vydala na turné se svou pětičlennou kapelou po britských a evropských klubech. Zahrála si v Royal Albert Hall jako předskokan kapely Aztec Camera. V následujících letech také natáčela s kapelami The Thrashing Doves, Concrete Blonde nebo Gang of Four.

V roce 1991 se rozhodla změnit vydavatelský label a podepsala smlouvu s Island Records, kde o rok později natočila svou druhou sólovou desku, Rude Blue, na které se mimo jiné objevila dechová sekce od Jamese Browna - Maceo Parker, Fred Wesley a Alfred Ellis.

Když začala její spolupráce s firmou Island skřípat, Gail se rozhodla, že pozastaví sólovou kariéru a začne se opět věnovat práci nájemného muzikanta. V roce 1994 se přesunula zpět za oceán, do muzikantské komunity ve Woodstocku ve státě New York. Od této chvíle se plně věnuje nahrávání a koncertování s jinými umělci. Namátkou vzpomeňme: třeba Rachid Taha, Khaled, Tears For Fears, Seal, Zucchero, Joan Osborne, The B-52’s, Michael Hutchence (Inxs) anebo nejdůležitější z nich, David Bowie.

David Bowie

Nutno hned ze začátku podotknout, že spolupráce s Davidem Bowiem je snad nejdůležitější a nejvíce signifikantní v kariéře Gail Ann Dorsey. S Davidem Bowiem ji pojí jakási spřízněnost duší, která se projevuje nekončící spoluprací a třeba i tím, že je Gail nejčastěji zmiňovaným členem Davidovy doprovodné kapely (přestože třeba kytarista Reeves Gabrels je jejím členem o několik let déle).

Ke kapele se dostala v roce 1995, kdy David hledal basistu na své turné k desce 1. Outsider, kde mu dělali předskokany Nine Inch Nails. Pokračovala natočením bas na singl Hallo Spaceboy v roce 1996 a pokračujícím světovým turné.

O rok později již natočila Gail basu na dlouhohrající desku Earthling, kde se představila již coby stabilní člen Bowieho kapely. Účinkovala i na deskách Heathen a Reality. Absolvovala s Davidem šest světových turné (1995-1996, 1997, 1999, 2000, 2002 a 2003). Na show se představovala i jako zpěvačka, kdy zazářila v písničce Under Pressure, původně nazpívané jako duet Davida s Freddiem Mercurym.

V Bowieho umělecké přestávce (tedy spíše hudební, protože David mezitím účinkoval v několika filmech a věnoval se jiným aktivitám) se Gail Ann účastní nahrávání a koncertování s jinými umělci. Mimo jiné s Katie Pearson z B-52’s, Rolandem Orzabalem (Tears For Fears) nebo Kristen Hall. Poslední zásadní účinkování v dosavadní kariéře je koncertní turné s Gwen Stefani

(2006-2007), v rámci kterého se představila i v Praze, a ze kterého pochází i živé album a DVD Harajuku Lovers Live.

Rozhovor s Gail

Díky tomu, že jsem začal psát tenhle seriál o baskytaristkách, jsem zjistil, že je na světě spousta skvělých hráček. Myslíš si, že existuje nějaký rozdíl mezi muži a ženami v téhle oblasti?

Ano, na hudební scéně je v současnosti vidět spousta výjimečných baskytaristek. Když jsem poprvé, někdy v polovině 70. let, vzala baskytaru do ruky, nepamatuji se, že bych viděla nějakou jinou baskytaristku, než je Suzi Quattro, Jackie Fox z The Runaways nebo Janice Marie Johnson z A Taste Of Honey. Na začátku osmdesátých let se objevily další basistky v kapelách jako jsou The Go-Go’s a The Bangles. A taky moje dobrá kamarádka Sara Lee, basistka z britských The Gang Of Four, od Roberta Frippa nebo The Thompson Twins, ale ženy stále ještě nemají místo jako studiové hráčky nebo jako doprovodné hráčky sólových umělců a zpěváků. O hráčkách jako je Carole Kaye jsem se bohužel dozvěděla mnohem později.

Myslím si, že každý muzikant je jiný a přináší svůj vlastní, unikátní dotek, zvuk a přístup ke kterémukoli nástroji. Nemyslím si, že by pohlaví mělo nějaký vliv na něčí schopnosti nebo kvalifikaci ke hře na nějaký nástroj. Některé nástroje mohou být víc fyzicky náročnější, jako třeba bicí nebo kontrabas, ale ani tyto nástroje nejsou tak náročné, aby se nedaly zvládnout cvičením, talentem a lidskou schopností promlouvat skrze ten který nástroj.

Za svou kariéru jsi hrála se spoustou muzikantů. Byl mezi nimi někdo, s kým byla spolupráce něčím speciální?

Samozřejmě, možná někdy pár věcí překoná neuvěřitelný umělecký zážitek a světové renomé, které mi přinesla spolupráce s Davidem Bowiem. Být byť jen malou součástkou v jeho úžasném díle se mnou zůstane navždycky a otevřelo mi to mnohé dveře - pro mě osobně, ale i pro basistky kdekoli ve světě. Jsem nadosmrti vděčná za tak úžasnou šanci a velkou milost.

Existují ale i dva další umělci, se kterými bylo vzrušující spolupracovat, a já jsem měla tu čest, a to jsou kanadská písničkářka a skladatelka Jane Sierry, v současnosti známá jako Issa (www.issalight.com), a Roland Orzabal z Tears For Fears. Oba tito umělci jsou pro mne neskutečně dynamičtí a inspirující. Naučili mě opravdu mnoho o tom, jak se vcítit, o náchylnosti a statečnosti jako umělce... Oba, Issa i Roland, jsou neuvěřitelnou inspirací.

Jediný umělec, na kterého myslím a nepracovala jsem s ním, ale ráda bych měla tu šanci, je skvělá Annie Lennox.

Psala jsi mi, že jsi velmi zaměstnaná. Jaké jsou tvé hudební aktivity v současné době?

Od chvíle, kdy jsme skončili Sweet Escape Tour Gwen Stefani minulý rok v listopadu, píšu materiál pro svou příští desku, kterou plánuji dokončit koncem letošního roku. Nahrála jsem basu na poslední desku holandské kapely Kane (www.kane.nl) nazvanou Everything You Want, a která v současnosti vede hitparády v Holandsku a v Evropě. Také jsem nahrála basu a zpívala nějaké zajímavé vokály na poslední album pařížského písničkáře Raphaëla Haroche (www.raphael-haroche.net) nazvanou Je Sais Que La Terre Est Plate.

Také hraji vlastní koncerty, na kterých ale vůbec nehraji na basu! Občas připojím basu a vokální aranže písniček, když vystupuji sólo, ale primárně je to moje akustická kytara, můj hlas a moje písničky. Je to dobrá cesta vyzkoušet některé z mých nových věcí a vidět, jaké reakce vyvolávají, zatímco stále piluji texty a aranže.

Také se v současné době zabývám vytvářením úplně nových stránek a oficiální stránky na Myspace. Stránky Myspace, které nyní existují pod mým jménem, byly vytvořeny jinými lidmi. Doufám, že s tím skončí, když vytvořím své vlastní, oficiální stránky.

Příští týden letím do Londýna hrát basu s The Gang of Four na Londýnský Meltdown Music Festival 20. června. Také plánuji nahrát nějaké basové party na jejich novou desku, když už budu ve městě.

Věř mi, vždycky se najde něco, co mě zaměstná!

Když poslouchám tvoje desky, nejsem schopen rozeznat, že je to sólová deska baskytaristky. Zdá se mi, že jsi spíše písničkářka než basistka. Jak nahráváš své písničky a co je pro tebe nejdůležitější během nahrávání?

Ano, máš pravdu. Nejsem ten typ basisty, který by nahrál instrumentální album, nebo album, kde by byla spousta basových sól ve skladbách, nebo slapování. Taková basistka opravdu nejsem. Na mém posledním albu je pár basových momentů, a bezpochyby budou i na mém následujícím, ale vnímám se spíše jako zpěvačku, která hraje na basu a kytaru a bicí a skládá písničky. To ovšem neznamená, že protože basa není nejdůležitější nebo dominantní bod mých sólových nahrávek, že to není album zajímavé pro lidi, kteří se o basu zajímají nebo na ni hrají.

Myslím, že je důležité pro mladé a začínající basisty vědět, role basy je nejdůležitější v jakémkoli hudebním seskupení. Kam se basa hne a co udělá, tam následují všichni ostatní. Role basisty je nesmírně zodpovědná.

Když vytvářím basovou linku do své vlastní muziky, snažím se vycházet z takových mistrů, jako jsou Nathan East, Joe Osborne, Chuck Rainey, Willie Weeks a Pino Paladino, abych jmenovala alespoň několik svých favoritů. To hovoří za vše. Přestože hraju v písničkách jednoduše, snažím se hledat cestu, jak vytvořit v base melodii stejně jako rytmus, protože miluji, jak basa může fungovat dohromady se zpěvem. Lidé často zapomínají, že role baskytary v populárních, neinstrumentálních skladbách, může být neskutečně melodická, ne že musí jen držet rytmus a tvořit groove. Opravdu dobří basisté jsou schopni pokrýt všechny aspekty, elegantně a stylově!

Když vytvářím basovou linku, tak někdy musím hodně přemýšlet, co bych měl zahrát, a někdy to ke mně přijde hned. Jak vytváříš basovou linku ty?

Stejně jako ty. Někdy je jasné, co zahrát, a přijde to přirozeně a okamžitě to funguje. Jindy se ukáže, že může existovat několik možných basových linek nebo partů a každá může dát skladbě naprosto jiný charakter. Tyhle chvíle mohou být opravdu těžké, protože na tvém rozhodnutí, co zahrát, má nesmírnou důležitost na celou skladbu!

Pokud jde o nájemné hraní a požádají mě, abych si připravila basový part, vyzkouším cokoli, co mě napadne, a doufám, že umělec anebo producent najde něco, co je osloví. Ne vždycky se to podaří. Občas to prostě musíš vzdát a nechat to na někom jiném. Není to o tom, že prohraješ, ale o tom být dostatečně zralý a rozvážný, abys byl schopen ustoupit, když si uvědomíš, že nejsi ten pravý pro tuhle práci. Nemůžeš slyšet nebo cítit něco, co nemůžeš slyšet nebo cítit! (zní to divně, ale fakt to takhle napsala - pozn. autora)

Ve většině případů umělci nebo producenti ve studiu vědí, co chtějí, a mají představu o formě basového partu ze kterého se dá potom vycházet při práci. Já to jen jednoduše upravím; dám tomu svůj pohled, svůj tón, svoji interpretaci. Ráda se dostávám co nejblíže představám umělce nebo producenta. Pokud je to moje vlastní nahrávka a já slyším basovou linku nebo jiný part určitým způsobem, pak chci, aby to muzikanti zahráli přesně podle toho - vždycky! Mám velký respekt k tomu, co umělci chtějí, a ani trochu mi nevadí, když mi říkají, co si přejí, abych hrála. Mám ráda výzvy a disciplínu. Neberu si to osobně, protože je to všechno o muzice a o tom, co muzice slouží nejlépe. Není to o mých osobních pocitech nebo egu.

Jak často cvičíš a jaký typ cvičení?

Žádný, prostě jen hraji. Přála bych si, abych měla čas cvičit! Když jsem byla malá, poslouchala jsem basové nebo kytarové party ostatních na svých oblíbených nahrávkách a učila se, jak je zahrát! To je víceméně totéž, co dělám v současnosti jako "výkonný umělec".

Nejznámější jsi díky spolupráci s Davidem Bowiem. Pracujete na nějaké nové desce nebo děje se vůbec něco kolem tvé spolupráce s ním?

Ne, myslím že tyhle dny už jsou pryč. Nikdy jsem vlastně moc nepracovala na Davidových nahrávkách v těch deseti nebo kolika letech, co jsme spolupracovali. S producenty, jako jsou Mark Plati nebo Tony Visconti, kteří jsou oba výteční basisti, bylo kolem dostatek baskytaristů, kteří mohli odvést dobrou práci.

Nemám představu, co se David chystá dělat v muzice, ale pokud bych měla příležitost s ním opět pracovat, v což jako mnoho dalších doufám, ráda bych, aby se vrátil a obšťastnil nás svým neskutečným hudebním talentem. Chystám se ho požádat, aby zpíval na mém příštím albu... Pravda, mohu se jen ptát!

Několikrát jsi byla v České republice. Naposledy to bylo loni s Gwen Stefani. Máš nějaké zajímavé vzpomínky na Českou republiku? Slyšela jsi někdy nějakého českého umělce? Co si o něm/ní/nich myslíš?

Také jsem hrála někde u Prahy se Sealem v roce 2006 (20. října 2006 v Brně, hala Rondo - pozn. autora). Vždycky jsem si užila návštěvu České republiky. Jsem více obeznámena s dědictvím klasické hudby, které oplývá Prahu a Českou republiku, protože jsem velký fanoušek klasiky, ale bohužel neznám žádnou českou kapelu nebo umělce z populární hudby. Doufám, že mi někoho doporučíš, koho bych si měla poslechnout. Vždycky si ráda poslechnu něco nového!

Určitě. Díky za rozhovor.