Na blackmetalové scéně není mnoho postav, které by zanechaly tak silný dojem jako norský zpěvák Kristian Eivind Espedal alias Gaahl. Těch příležitostí bylo v průběhu let hned několik, ať už kontroverzní koncert s Gorgoroth, satanistické komentáře a schvalování podpalování kostelů, nebo překvapivé přiznání k homosexuální orientaci. Dalo by se říct poměrně velké množství kontroverze na jednoho člověka, ale nyní dělá co nejvíc, aby se posunul dál.
Po vydání vydařeného debutu nového projektu Gaahls Wyrd vyrazil nedávno na turné s další blackmetalovou ikonou Mayhem, a právě na nedávné pražské zastávce jsme pořídili následující rozhovor.
Do klubu Meet Factory jste dorazil před několika málo minutami a zítra vás čeká vystoupení v Berlíně. Počítám, že na turistiku po Praze asi nezbude čas.
Je to škoda, ale je to tak. Na turné je obecně velice málo času na turistiku.
Byla nějaká taková možnost v minulosti?
Byla, ale nedostatečná. Praha je rozhodně na mém seznamu měst, které bych chtěl poznat. Nejen proto, že tu mám řadu přátel. Těch pozvánek opravdu není málo, ale problémem je vždy čas.
Viděl jsem rozvrh aktuálního turné a je to hodně intenzivní. Na druhou stranu dřina se vrací ve formě vyprodaných akcí, včetně Prahy. Jak hodnotíte dosavadní turné?
Všechno probíhá výborně, ale občas nám dávají zabrat velké vzdálenosti. Dokonce bych se nebál říct, že to šlo naplánovat trochu lépe. Ale jinak všechny tři kapely fungují společně skvěle.
Jaký byl zatím nejnáročnější přesun?
Ty největší perly nás ještě čekají, ale po logistické stránce to bylo nejtěžší mezi Madridem a Milánem. Většina týmu se rozhodla prodloužit si pobyt ve Španělsku a pak letět letadlem, ale nástroje musely bohužel po zemi.
Jsem hodně nekompromisní diktátor. Mám v hlavě jasnou vizi a není tam prostor pro nápady zvenčí.
Jak trávíte volný čas na turné? Mezi zvukovkou, rozhovory a samotným koncertem je vždy hodně času. Čtete si, sledujete filmy, nebo cvičíte jako jeden z vašich kolegů?
Nejradši koukám do prázdna a nedělám nic. A jsem v tom zatraceně dobrý. (smích) Můj rozvrh je hodně rozmanitý, a proto se snažím fungovat hodně volně a pohodově.
Ghosts Invited
Musím uznat, že mě debutová deska Ghosts Invited vašeho projektu Gaahls Wyrd velice zaujala. Album vznikalo poměrně dlouho a počítám, že vaši spoluhráči museli mít pořádnou dávku trpělivosti s vaším perfekcionismem.
Na výsledek jsem velice hrdý a celkový proces byl uspokojivý. Muzikanti totiž dostali instrukci, aby se zdrželi vlastních návrhů a pokusů něco měnit. (smích) Jsem totiž hodně nekompromisní diktátor. Mám v hlavě jasnou vizi a není tam prostor pro nápady zvenčí. Na druhou stranu, celkově se mi s nimi pracovalo lépe než s jinými spoluhráči v minulosti.
Hráli v tom roli i zkušenosti nových spoluhráčů, nebo vzájemná důvěra?
Album vznikalo záměrně pomalu a velice pečlivě jsem si vybíral lidi, se kterými budu na desce dělat. Mnoho kapel funguje tak, že průběžně někoho nahrazují. Výsledný produkt je ale těmi změnami poznamenán, a pak se na stromě objeví větve, které nejsou spojeny se zbytkem. Proto jsme na albu fungovali jako čtveřice. Pořád chci plnohodnotného pátého člena jakožto druhého kytaristu, ale je hodně složité najít lidi, kteří by měli jak společenské, tak kreativní schopnosti. Mám někoho v merku, ale ještě musím dořešit hromadu věcí, než si vyberu.
Existuje řada případů, nejen Guns N’ Roses, kdy se dlouhý vznik alba nevyplatil. Proto mnoho kapel preferuje rychlejší postup, aby se zachovala ta svěžest. Výhodou vašeho debutu je fakt, že nepůsobí přeprodukovaně.
Děkuju. Všechny skladby, které se na album dostaly, patří mezi mé nejoblíbenější. Zároveň ideálně pasují do konceptu alba.
Hlasy ze tmy
Proto by mě zajímalo upřesnění role skladby Carving The Voices. Berete ji jako klíčový pilíř desky, nebo jako rovnocenný díl skládačky v porovnání s ostatními skladbami?
To, že je umístěna na středu desky, má velice silný význam. Je takovým shrnutím celé desky a stejně tak nejsilnější pojítkem. Značný podíl tam má hned několik postav, ale jinak je to velice čistá skladba po stránce mého uměleckého vyjádření. Celkově je velice dobře propojena se zbytkem desky.
Hlavně druhá půlka skladby ke mně promlouvá nejsilněji. Průběžně si ordinuju cesty do přírody s temnější hudbou ve sluchátkách, kde se dobrovolně ztratím v lese a pak hledám cestu zpátky, mnohdy už za tmy. Určitým způsobem mě tyto výzvy obrňují na situace v „reálném“ životě.
Výborně. Druhá půlka skladby je o dosažení sebe sama. To je skrytý význam textu.
Nejlepší cesta růstu je být nezávislým a samostatným za všech okolností.
Myslíte si, že nás nejvíce posouvají dopředu životní šoky a tvrdé zkušenosti?
Myslím, že ty životní křižovatky nabízí dvě cesty. Na druhou stranu, mnohdy tu nepomůže ani vyzrálost daného jedince. Zažil jsem mnoho silných osobností, které neunesly tíhu okamžiku a totálně se složili.
Jak se stavíte k požadavku o pomoc? Mnoha lidem je velice trapné říct „Potřebuju pomoc!“. Lidé už stojí na hraně propasti a vědí, že to dopadne špatně, ale i tak se bojí říct si o pomocnou ruku.
Mnoha lidem by pomocná ruka skutečně prospěla. Ale existuje řada těch, kteří to posouvají do extrémů a neustále vyžadují reakci. Já jsem osobně zastánce filozofie „pomoz si sám!“. Nejlepší cesta růstu je být nezávislým a samostatným za všech okolností. Na druhou stranu, člověk si může pomoct i tím, že pomůže jiným.
To je moc dobrá myšlenka, protože mě osobně velice obohacují hudební prezentace, které organizuji pro nevidomé v Praze a Carving The Voices bude určitě v budoucnu na setlistu. Na druhou stranu myslíte si, že abychom růst vůbec nastartovali, tak potřebujeme zažít ty životní šoky ve formě změny kariéry, rozchodu nebo úmrtí blízké osoby?
Šoky skutečně prožíváme, ale zároveň je nutné následně nastartovat pohyb, což může být velká výzva. Stagnace je totiž jako bažina, ve které není možné růst. Stejně tak se těžko uniká z ustáleného života. Na obraz jednoduše nedáváme rám, dokud není hotový.
Úžasně jste mi nahrál na další otázku. Daří se vám na turné alespoň v omezených podmínkách malovat?
Abych mohl začít malovat, tak potřebuju být zcela izolován. Na druhou stranu na turné jsem vystaven mnoha podnětům, a proto se nápady kupí někde hluboko v mé hlavě. Jinak se starám o chod celé galerie, a proto je tu řada logistických úkonů, kterým se musím věnovat a postarat se, aby všichni ostatní vystavovatelé dostali odpovídající servis. Na rok 2020 mám hodně plánů, ale ještě nechci nic prozrazovat, dokud všechno nedoladím.
Mikrofony
Na jaké mikrofony spoléháte na turné?
V tomhle jsem strašný. Většinou si ty značky vůbec nepamatuju a všechno má perfektně zmáknuté můj zvukař. (smích)
Shure, Sennheiser?
Myslím, že to bude Sennheiser. Shure jsem taky používal, ale spíš v minulosti. Obecně je pro mě extrémně důležitá váha mikrofonu, a to nejen naživo, ale i ve studiu. Tam je to právě nejnáročnější, protože si zvykám i pár dní mluvit a zpívat do daného mikrofonu. Naživo je to trochu víc spontánní, ale tam mám zase tendence chytat mikrofon moc vysoko, což není zrovna ideální.
Strašák, nebo inspirace?
V minulosti jste byl velice otevřený v rámci vaší sexuální orientace. Ve svém okolí mám hned několik blízkých přátel mezi gayi a lesbičkami. Jedna je dokonce má úžasná spolubydlící. Dorazilo vám hodně děkovných vzkazů z metalové komunity za vaši upřímnost a odvahu?
Ano, ať už písemně, nebo osobně. Mělo by to být samozřejmostí, ale rád jsem pomohl i jiným.
Pokud se nepletu, tak jste někde zmínil, že většina těchto děkovných vzkazů přišla z východní Evropy.
Ano, přesně tak. Domnívám se, že tu podporu lidé z těchto oblastí hodně potřebují. Na Západě je ta situace trochu odlišná.
Trpělivost přináší více ovoce než cokoliv jiného.
Jsem poloviční „Jugoslávec“ a pubertu jsem strávil v Bělehradě. Východ a jihovýchod Evropy má řadu krás, ale stejně tak několik mizerných vlastností. Kromě značné neúcty k ženám jsou i extrémně homofobní.
Přesně. Ale to spíš definuje je než kohokoliv jiného. (smích)
Zároveň si všímám toho, že pokud se o těchto věcech v médiích mluví, tak se ty zlozvyky postupně alespoň trochu odstraňují. Já sám rád tato témata rozebírám s místními muzikanty.
To je výborné, ale zároveň je důležité nikoho do ničeho nenutit. Existuje velké množství důvodů, proč se někdo chová tak, jak se chová. Trpělivost přináší více ovoce než cokoliv jiného. Západ je v tomto ohledu extrémní, protože pořád někomu něco vnucuje. To právě není nejlepší způsob růstu.
Děkuji za zajímavé myšlenky, a proto bych se nakonec zeptal na vaše nejbližší plány po tomto turné.
Mám hned několik hudebních projektů, a to i mimo metalovou hudbu. Vracím se k věcem, které jsem od začátku devadesátých let přehlížel. Poslední dobou hodně spolupracuju s dámou jménem Lindy Fay. Pomáháme si navzájem, ale máme také projekt, který se věnuje filmové hudbě. Velice nás to baví, ale největší výzvou není kreativita, ale jako vždy spíš čas a logistika.
Většina hudebních fanoušků si Gaahla spojuje především s norskou blackmetalovou formací Gorgoroth, kde působil v období 1998-2007. Tato po personální stránce velice proměnlivá formace odehrála asi svůj nejslavnější koncert v polském Krakově v roce 2004. Ovčí hlavy, desítky litrů krve a čtyři „ukřižovaní“ modelové. Ve značně katolickém Polsku to byl velice odvážný krok, který i přes prvotní obvinění z pošpiňování náboženství a násilí na zvířatech skončilo zázrakem jen pokutou pro pořadatele. Další dohrou bylo i brzké ukončení spolupráce s vydavatelstvím Nuclear Blast.
Satan/Freedom
Díky obrovské vlně zájmu se Gaahl objevil v dokumentu Metal: A Headbanger’s Journey z roku 2005. V části, kdy se dokumentarista Sam Dunn věnuje norské blackmetalové scéně a všem jejím kontroverzím, vyniká hlavně pasáž, kdy si Gaahla usadí ve vinném sklepě. Během rozhovoru, kdy si Gaahl svá tvrzení pečlivě formuluje, odpoví na otázku o smyslu tvorby Gorgoroth jedním slovem: „satan“. Následný dotaz na význam tohoto slova, zodpoví rovněž po hluboké úvaze hloubavě: „svoboda!“. Následuje monolog, ve kterém schvaluje a podporuje podpalování kostelů. Dosti kontroverzní názor, od kterého ale upouští a zdůrazňuje: „Svoboda slova je velice důležitá. Jenže stejně tak nesmíme zapomínat na odpovědnost za své činy a slova.“
Opravdová svoboda
Další vlnu zájmu spustil, když se v roce 2008 přiznal k homosexualitě. Kromě mnoha pochvalných a děkovných zpráv za odvahu dostal i řadu negativních reakcí. Poctivou dávku hejtů si užil i jeho tehdejší přítel, norský modelingový agent Dan DeVero.
