V Praze podruhé ve své kariéře vystoupila švédská progresivní formace Pain of Salvation (20. 10. 2011 v klubu Retro Music Hall), a tak se zdá, že nastala nejpříhodnější doba vytáhnout na slunce záznamy z loňského setkání s jejími členy. Jedním z nich byl klávesista skupiny Fredrik Hermansson.
Vysokoškolsky vzdělaný muzikant s magisterským titulem, spolu s námi zavzpomínal na svou cestu ke klavíru. S překvapením jsme zjistili, že se mu začal věnovat poměrně pozdě - až ve svých dvanácti letech, poté co se dva roky učil hrát na klarinet. Studoval pak jak klasické, tak i jazzové piáno v Östersundu a v dalším švédském univerzitním městě Västerås si zvolil jako obor komorní hudbu. Chtěl hrát rock, ale i další styly. Neviděl moc velkou šanci na realizaci svého snu, dokud se mu do rukou nedostalo demo POS. Ke kapele se pak dostal ještě před natáčením její první desky Entropia (1997). Od té doby je skupina jeho hlavní životní náplní – nepočítáme-li, že si přivydělává jako učitel hudby, nájemný hráč a spíše pro legraci vystupuje i s formací Tango Corazón. Sám skládá hudbu, ale je poněkud líný ji natáčet. A tak zatím spatřila světlo světa jen deska s jednoduchým názvem Piano, obsahující jeho interpretace skladeb klasických autorů (F. Chopina, A. Chačaturjana, C. Debussyho, G. Gershwina, J. Sibellia, S. Rachmaninova, J. Brahmse aj.).
Fredrik nám samozřejmě představil své klávesy a doprovodnou techniku a při té příležitosti si postýskal, že se klávesistům moc podpory od firem nedostává, a tak si na vysněné drahé vybavení musí tvrdě šetřit sám.
