V polovině prosince loňského roku měl během krátké doby za sebou již druhý koncert v Praze zpívající hráč na foukací harmoniku Sugar Blue a jeho mezinárodní doprovodná bluesová kapela v obsazení George Kozel, Erno Šedivý a Jerry Cambell. Sugar Blue je bluesový muzikant světově proslulý. Je nositel ocenění grammy za nejúspěšnější bluesové album, nahrál harmoniku na třech LP legendárních Rolling Stones, atd.
Bez velkých okolků a formalit jsme zaútočili přímo, cílenými, pečlivě připravenými dotazy, které, jak jsme doufali, osloví a zaujmou muzikantsky vyspělé čtenáře Muzikusu.
Sugar Blue odpovídal věcně a přímo, a navíc občas přihodil vtipný dvojsmysl či překvapivě prostou odpověď.
Nás však nejvíc zajímal výsledný zvuk jeho Bluesové harmoniky, to znamená barva, míra zkreslení, ekvalizace atd.; a vybaveni osobní zkušeností z jeho koncertu ve Vagonu na Národní třídě jsme začali rozhovor právě odtud.
Jak se vám hrálo v Praze při posledním koncertu?
Ve Vagonu bylo fajn (dobré pivo, příjemná obsluha, vstřícné publikum), jen trochu problémy se zvukem, ale jsem zvyklý najít si tu správnou polohu v postavení na pódiu. Zvuk poslouchám ze svého komba v kombinaci se zvukem ze sálu.
Jak docílíte kvalitního tónu? Jak pracujete s nastavením korekcí na vašem aparátu?
Korekce - výšky, středy a basy stejně jako i poměry vstupního a výstupního signálu nastavuji s ohledem na akustické vlastnosti sálu, ve kterém hraji. Důležité jsou pro mne především vysoké frekvence. Tón a jeho kvalita se však vytváří nejprve v těle. Mám na mysli konkrétně dutinu hrudní, krk a ústa. K tomu je nutno využít správný úchop harmoniky a mikrofonu a použít ten vyhovující aparát. To vše dává výsledný tón. Pokud se podaří zvukaři tón zachovat tak, jak vychází z aparátu, může ho slyšet i posluchač.
Někdy jsou s tím problémy, že?
(... shovívavý úsměv...)
Jaký používáte mikrofon?
Já hraji přez Astetic JT 30 VC Blues Blaster. Do studia si beru Shure "Green Bullet" - ten je však na koncerty moc těžký.
Jaké používáte aparáty pro amplifikované hraní?
Již 25 let používám Mesa/Booggie Mark 1.
A co nástroje? Jaký typ foukací harmoniky vám nejvíce "zachutnal"?
Výhradně Hohner Special 20.
Dáváte přednost plastu před dřevem?
Ano, dřevo pracuje, odírá rty a jazyk... chápejte při šesti hodinách cvičení denně a k tomu koncerty...
A co speciální kusová výroba na zakázku, dostupná snadno v Německu či Americe?
Když někdo chce platit 50 USD za jeden kousek, ať si ji koupí. Pokud vím, staří mistři hráli na tovární sériovky a ty byly pro ně dost dobré. Jsou tedy dost dobré i pro mne.
Máte mezi starými mistry nějaký svůj vzor?
Jednoznačně Sony Boy Williamson.
Co se vám na něm líbí?
Úplně všechno!
Používáte harmoniku s názvem Special 20, jaký názor máte na používání speciálního ladění či přelaďování a co použít třeba chromatickou foukací harmoniku?
Já nepotřebuji pro blues víc, než potřebovali staří mistři. Bluesové ladění je dobré. Je tam všechno. A co se týče chromatiky, občas na ni hraji. Ve Vagonu jsem ji použil ve dvou skladbách. Tam, kde je třeba zahrát chromatický postup, je dobré použít chromatickou foukačku s registrem na půltóny a není nutné mít přeladěné diatonické "bluesky".
Jak se připravujete na koncerty?
Každý den hraji 4-6 hodin. To znamená, že cvičím, skládám a také hodně poslouchám. Prostě trénuji. Obvykle tomu věnuji odpoledne a večer před spaním.
Považujete to za svou práci, nebo máte ještě nějaký jiný job jako spousta muzikantů u nás? Tady Charlie obchoduje s vínem a já jsem učitel. U nás bluesmanům pšenka právě nekvete...
No, já se živím hudbou a je to pro mne to jediné. Jestli jsem tady, ve Státech nebo kdekoli jinde v Evropě. To mne baví a to jediné dělám.
Když je pro vás cvičení a příprava prací, co jsou potom koncerty a vystoupení nebo práce v nahrávacím studiu?
Ó koncerty! To je hlavně veliká radost! To nelze považovat za práci!
Jak často koncertujete?
Když mám dobrý měsíc, tak mám asi 20 koncertů.
Není to únavné?
Vůbec ne. Miluji to. Čím více hraji, tím více mne to baví.
Je to jako droga? Máte rád slogan "sex-drogy-rock and roll"?
Já myslím, že sex patří do postele, drogy do špitálu a R'n'R na pódium (pak se krátce odmlčel, načež prohodil cosi nejasného o nějaké vhodné kombinaci a upřímně se té myšlence zasmál... pozn. aut.).
Kde máte svou domovskou scénu? Kde trávíte čas mezi koncerty?
Není žádné mezi, mohu být v Chicagu stejně jako v Bernu nebo v Praze
Kde je tedy váš domov?
(... nadzdvihl koženou čapku, kterou měl neustále na hlavě a ukázal zespod na její vnitřek) Tohle je můj domov! (... a pak se spolu s námi dlouho smál...)
Povězte nám něco o svých začátcích. Jak jste se učil hrát, jakou literaturu jste využíval a jakého jste měl učitele?
Literaturu?! Propána, jak se chcete učit blues z knížky? Učitele, to ano, ty nejlepší. Všechny jsem poslouchal už od mládí a poslouchám dodnes. Chce to hodně poslouchat, hrát a zkoušet napodobovat melodie, licky, postupy, doprovody a kombinace. Učím se dodnes i od spoluhráčů, kytaristů. A také je třeba hodně hrát. Já jsem začal hrát s kapelou asi v šestnácti letech. Nic to nebylo. Předpoklady však musíte mít. Rytmus, cit pro frázování a hlavně dobrý hudební sluch. Když zvládnete čistě "do-re-mi-fa...", máte vyhráno... (smích). Samo sebou jsem četl i knihy a učebnice, ale zajímaly mne jen obrázky mých vzorů.
Zkoušel jste někdy hrát podle not?
?
Dobrá, tedy jinak: jak vás ovlivňuje hudba odlišných kultur? Evropská, africká, arabská či asijská?
Myslím, že ano. Asi dvanáct let jsem hrál s japonským kytaristou. V současné době vystupuji s evropskou kapelou.
A co vaše zámořská kapela?
Když jsem odjel ze Států, rozpustil jsem ji.
Po dvaceti minutách rozhovoru jakoby už nebylo na co se ptát. Moc jsme se toho nedozvěděli, tedy spíše nic tak převratného, přesto jsme měli pocit, jako bychom toho sympatického chlapíka znali osobně už hezkou řádku let. Ještě chvilku jsme tak spolu tlachali víceméně o blues a bluesové harmonice a k naší radosti zjišťovali, jak podobné máme názory na současnou pozici bluesové hudby, na posluchače, kteří chodí na bluesové koncerty, i na způsoby provedení skladeb na pódiu. Jeho pohotové, stručné a výstižné odpovědi nám braly otázky z úst, a tak jsme se asi po třiceti minutách rozloučili. To už na našeho hosta kynuli jeho spoluhráči z kapely od vedlejšího stolu, kde se voňavě kouřilo z právě servírovaného "klubáku" a kde pomalu klesala hustá pěna čerstvě točeného orosence. Sugar se pomalu zvedl a než opustil náš stůl, vzal do ruky malou šedou krabičku, která celou dobu ležela před ním na stole, a vsunul si jí do kapsy. Stačil jsem si všimnout jen nápisu. Special 20. Trochu jsem se zastyděl. Mohl něco zahrát, něčím se blýsknout a my jsme ho k tomu vůbec nepustili. Místo do foukačky foukal jen do kávy. Cítil jsem se provinile. Naštěstí jen do té chvíle, než jsem se podíval k vedlejšímu stolu, kde se s plnou pusou zubil ten veselej černej chlápek s harmonikou v kapse a s koženou čapkou místo ložnice.
