Dorota Barová
Narozena: 1975
Ráda poslouchám: Arvo Pärt, Egberto Gismonti, Bohuslav Martinů, Elis Regina, Dianne Reeves...
Kde hraji: Tara Fuki, Vertigo Quintet, představení Pojď do mého světa divadla Neslyším.
První vystoupení: Přehrávky na ZUŠ
První riff: Tahání smyčcem prázdných strun v první třídě.
První nástroj: 3/4 violoncello půjčené ze ZUŠ.
Na co hraji: na violoncello
Dá se u nás dnes uživit hudbou?
Asi záleží na tom, jakou. Ale pokud nejste Lucie Bílá nebo superstar, tak nedá. A není to jen proto, že Česko je malá země a míst, kde se hraje hudba, je málo a nemůžete tam hrát každý měsíc. Naštěstí hraji hodně v zahraničí, takže na chleba a nájem to stačí.
Na kterém místě na světě by sis chtěla zahrát?
Asi nemám konkrétní místo. Na koncertě vnímám hlavně hudbu a lidi, kteří jí vnímají taky, a je jedno, jestli to je Paříž nebo nějaké malé zapadlé městečko. Nemám žádné vysněné koncertní místo.
S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěla zahrát?
Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Myslím, že nemám žádné konkrétní osoby, spíš bych se chtěla ocitnout uprostřed hudby Arvo Pärta, Dmitrije Šostakoviče, Milese Davise, Egberta Gismontiho...
Jaké by sis pořídila vybavení?
Teď si chci koupit Line 6 a mikrofon na zpěv Shure 58.
Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrála, a vedeš ke hraní svoje děti?
Děti zatím nemám. Já jsem chtěla hrát na klavír nebo housle. V hudebce ale na tyto nástroje už nebylo místo. Maminka rozhodla, že budu hrát na violoncello. Až v pubertě jsem pochopila, jak moc svým rozhodnutím ovlivnila můj život, a jsem jí za to nesmírně vděčná.
Proč sis vybrala nástroj, na který hraješ?
Odpověď je v předchozím odstavci.
Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?
Cvičím techniku i improvizuji. Obojí je stejně důležité.
Jsi samouk?
Ne. Chodila jsem do ZUŠ i na konzervatoř. Samouk jsem jen ve tvoření a objevování nových možností nástroje.
Andrea Konstankiewicz
Narozena: 1972
Ráda poslouchám: Příboj oceánu, hudbu, ticho.
Kde hraji: Tara Fuki
První vystoupení: Asi na lidové škole umění.
První riff: Asi něco školně lidového nebo lidově školního.
První nástroj: Piano
Na co hraji: Violoncello, hang.
Dá se u nás dnes uživit hudbou?
Někomu se to povede, a někomu ne. Jestli se muzika dostane ke správnému posluchači, nezáleží jen na talentu a odvedené práci, ale taky hodně na souhře různých náhod. Možná je můžeme nazvat štěstím.
Na kterém místě na světě by sis chtěla zahrát?
Na poušti.
S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěla zahrát?
Neodvažuji se to říct nahlas.
Jaké by sis pořídila vybavení?
Kdybych si mohla přát nesplnitelné, tak určitě nějaký hodně citlivý, ale hlavně naprosto neviditelný mikrofon na cello a do kapsy jěště jednoho obzvlástě osvíceného zvukaře, který by nemluvil o tom, proč nejde udělat dobrý zvuk, ale prostě by jej udělal.
Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrála, a vedeš ke hraní svoje děti?
Já sama, coby předškolák, jsem chtěla hrát na piano, ale jelikož se nám údajně nevešlo do bytu, rodiče vybrali violoncello a začala válka, ve které snad nakonec nebylo poražených.
Svého tříletého syna zatím vedu pouze k tomu, aby objevil neomezenou krásu a tajemství hudby. Tak nějak v skrytu věřím, že si nástroj jemu nejbližší vybere časem sám.
Proč sis vybrala nástroj, na který hraješ?
Ačkoli jsem si jej původně vůbec nevybrala, u cella stále zůstávám, neboť mi jakýmsi způsobem klade další a další výzvy. Ještě pořád jej objevuji. Je to nekonečná cesta plná překvapení a dobrodružství.
Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?
Mám pár měsíců nový nástroj, takže teď hodně cvičím techniku a u toho si jen tak hraju a jamuju.
Jsi samouk?
Oficiálně ne, a přitom ano.
