Fernandes Gravity 5 Deluxe – Pewter: správná pětka

Pokud vám něco říká jméno baskytaristy Roberta Trujilla, tak jste si možná všimli jeho výrazné stříbrné basy zavěšené proklatě nízko. Jedná se o model Fernandes Gravity 5 Deluxe v barvě, která nese tajemný název Pewter.

Od flamenka k baskytarám

Tento test je poněkud netradiční tím, že nástroj, o němž bude pojednávat, osobně již přes dva roky vlastním, a také tím, že se jedná o výrobek firmy, která u nás bohužel nemá zastoupení. Takže bychom měli začít stručným představením firmy Fernandes. Historie začíná v roce 1969 v Japonsku, kde vznikla malá dílna vyrábějící zpočátku pouze flamenco kytary. Firma postupně expandovala, když rozšířila výrobu i o akustické a elektrické kytary a baskytary. Po asijském úspěchu byla roku 1992 založena pobočka v kalifornském Los Angeles, a nic tak nebránilo etablování na americkém trhu. Kytaristé by mohli znát netradiční kytarové modely Ravelle a Nomad i inovativní systém Sustainer. Pro nás baskytaristy je ale nejzajímavější právě vrcholný model Gravity Deluxe.

Těsně vedle?

Baskytara, kterou jsem pořídil tzv. nákupem naslepo přes internet, je pětistrunná verze modelu Gravity Deluxe. Jediným záchytným bodem pro mě bylo pouze jméno Roberta Trujilla, který na tyto nástroje hraje. Těžko se mi popisuje pocit, se kterým jsem rozbaloval značně pomačkanou a docela "jetou" papírovou krabici s nápisem Fernandes. V duchu mi běžela modlitba všech muzikantů: "Proboha, ať to aspoň trochu hraje!" Naštěstí i přes značně pomačkaný papírový obal byl nástroj bez jediného škrábance. Extravagantní stříbrný lak s perličkami se krásně leskl ve slunečních paprscích a já začínal získávat zvláštní pocit důvěry k doposud neznámému nástroji. Po prvním ohmatání jsem byl naprosto nadšený z neuvěřitelně pohodlného a "rychlého" krku, který mají nástroje alespoň o jednu cenovou kategorii dražší. Trochu mi připomněl krk mé první "pořádné" baskytary, Ibanez SDGR, jenom byl robustnější. Japonec se holt nezapře... i když v rámci šetření nákladů došlo na přesun výroby do Koreje. Takže Made in Japan se u tohoto kousku nekoná.

Hardware, čudlíky atd.

Černá ladicí mechanika je typu Gotoh, kobylka vlastní výroby. Specifikace modelové řady se změnily v roce 2005, kdy nástroj dostal průchozí krk, kobylku typu Badass II, grafitový nultý pražec a snímače EMG. Model, který zde popisujeme, je z roku 2004, takže má jiné parametry. Krk je šroubovaný, uchycený pomocí pouhých čtyř šroubů. Musím uznat, že mi tento počet připadal nedostatečný a obával jsem se o stabilitu krku. Po asi padesáti odehraných koncertech ale všechny obavy vyprchaly, krk se ani nehnul. Ergonomický tvar těla, které je z olše, a nízká váha jsou příjemné, pokud na koncertě "paříte", ale i pokud máte delší koncertní playlist. Vyvrátil jsem si zároveň jednu z muzikantských pověr o tom, že čím těžší basa, tím lepší zvuk. I přes nevelkou váhu má nástroj dostatečně hutný zvuk. Olšové tělo navíc produkuje pro něho typické středové zvukové pásmo, kdy basa hezky "vrní". Jak už jsem zmiňoval výše, královskou disciplínou u fernandesky je její javorový krk. Hmatník je klasicky z palisandru, osázený čtyřiadvaceti jumbo pražci. I když je to vysoce individuální záležitost, tak podle mého názoru tento pohodlný a "rychlý" krk bude vyhovovat snad každému hráči. Příjemná rozteč strun 18 mm je vhodná i na slap, a přitom nejsou struny příliš daleko, když je potřeba zahrát i nějaké rychlejší pasáže prsty nebo trsátkem. Elektronika zůstala firemní záležitostí. Dva singlové snímače i pre-amp jsou označeny zkratkou FGI a byly vyvinuty speciálně pro tuto modelovou řadu. U novějšího typu jsou sice snímače od firmy EMG, ale pre-amp zůstal od Fernandese. Korekce jsou těžká klasika - volume, poměr mezi snímači, basy a výšky. Baskytara produkuje sice hutný, ale přece jenom na vyšších středech položený zvuk, takže potenciometr basů používám nejčastěji. Elektronika v pre-ampu je velmi citlivě vyladěná, takže ať si nastavíte potenciometry do jakékoliv polohy, basa prostě hraje. U pětistrunných baskytar není příliš obvyklé je osazovat singlovými snímači, ale u fernandesky tahle kombinace funguje. Struna H je čitelná a díky dynamice singlů si lze pohrát s jejím zabarvením. Pokud hrajete prsty, tak můžete vykouzlit nepřebernou škálu zvukových variací jenom způsobem hry. Při jemném hraní jsou tóny příjemně kulaté a hladké, pokud víc zaberete, tak dostanete až slapový zvuk a la Flea.

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Fernades Gravity 5 Deluxe rozhodně není univerzální nástroj. Má svou charakteristickou zvukovou škálu, která je tak typická například pro Roberta Trujilla. Dynamika singlových snímačů klade větší nároky na preciznost hraní, kdy lze dosáhnout mnoha barev jenom technikou hry. Od kornovského kovového cvakání až po vrnící funkové linky tak typické pro Papričky. Kdo hledá moderní nástroj za velice rozumnou cenu, je fanouškem Infectious Grooves a Metalliky a nebojí se do lesa, pro toho je tato baskytara přímo předurčená.

www.fernandesguitars.com