Když se něžné pohlaví chopí kytary, pokud nejde o klasiku, čekáte, že bude třeba stírat rosu na kolejích, bude zamilovaná a náhle jiná nebo vyrazí po country road... Dnes jsem ale pro vás vyzpovídal jednu rebelku, která bez velkého sentimentu a pěkně zostra tlačí dobře mířené synkopy do svého celolampového Fendera. Říká si Electric Lady a beznadějně propadla funky.
Jak jsi přišla k funku, ovlivnila tě muzika, kterou posloucháš? Jaké máš oblíbence?
Přišlo to tak nějak samo, začalo to Hendrixem a několik posledních let si jedu Jamiroquai, Jamese Browna, Macea Parkera, Stevieho Wondera nebo Incognito a samozřejmě spoustu dalších interpretů a další muziky. Nicméně baví mě styl funky, má prostě puls a je to pozitivní žánr, jako když metalák poslouchá tvrdý žánry a libuje si ve smrti a hutnejch kytarách, tak já mám ráda život a prostor, čistý kytary, miluju melodie. Teď si zrovna poslouchám Bee Gees a včera jsem sjížděla Dirty Loops, můj velký oblíbenec je Michael Jackson, je to anděl moderní doby. Jeho duše je věčná.
Když kluk propadne elektrické kytaře, často chce být sólovou hvězdou a podle toho k tomu nástroji také přistupuje. Jak to vidí holka a co je pro ni na kytarovém hraní důležité?
Nevím, jak to vidí holka, protože jsem za svůj život snad nepotkala takovou, která by hrála nějaké skvělé sólo. Leda snad pár „holek“ s kytarou, kde hrajou pár akordů jako základ. Především tedy folkařky, countristky nebo rockerky, aby pak mohly zpívat. Jedinou kytaristku jsem potkala teď v polské Vratislavi na společném festivalu Thanks Jimi Festival, kde jsem sdílela pódium s Malinou Moye, nicméně jsem také nebyla přesvědčena, že women leads on guitar... Pár skvělých ženských na kytaru znám maximálně ze světových hudebních TV - Jennifer Batten nebo Orianthi, které hrály s Jacksonem.
Souhlasím, že moc jich zrovna není. Pokud jde o tebe, ke všem svým rytmickým beglům také zpíváš. Jak se vyrovnáváš s mnohdy protichůdnými rytmy v kytarovém doprovodu? Považuješ se více za kytaristku, nebo zpěvačku? Nebo to prostě neřešíš?
Prostě to fakt neřeším, něco zahraju, napadne mě melodie zpěvu na begl kytary, rozpracuji základ, rozpracuji melodii, řeším frázování, rytmiku, vše si dohromady natočím a pak se to zpětně učím zahrát. Nejvíc mě baví detaily, musí to mít dohromady hlavně puls, rytmika je nejdůležitější aspekt při skládání, kolikrát jsou to několikaměsíční záležitosti naučit se svůj nápad tak, jak je nahraný a mnou vymyšlený... Respektive dříve to tak bylo, teď už to jde rychle, je to vše jen taková kombinace mozkových závitů, citu a pohybů prstů na hmatníku a dechu, a především to táhne srdce, nevím jak to líp popsat, haha.
Brala bys jako kompliment, kdyby ti někdo řekl, že rytmicky frázuješ begly jako chlap? Přiznejme si, že to, co se u muže bere jako celkem samozřejmé, působí u něžného pohlaví poněkud neobvykle, jelikož to nebývá ke slyšení zase tak často...
Jistě, všecko, o čem se mluví ve spojení se mnou, je kompliment, to že se o mně mluví je kompliment. (smích) Frázování na kytaru jsem vždy nasávala od mužských interpretů, takže nejspíš není divu, že to tam je slyšet... Aspoň tedy doufám, že jsem trochu originální. (EL se opět usmívá)
Ve zvuku azpůsobu hraní je u tebe zřejmý vliv Hendrixe, koneckonců jsi ho zmínila mezi svými prvními favority. Jak je to s ním dnes?
Jimi Hendrix je ten, kdo mě svou hrou fascinoval, jednu dobu jsem měla i revival Jimiho Hendrixe, jmenovali jsme se Fairy Tales & Dirty Nails of Jimi Hendrix. (smích) Nicméně nyní mám jiné kytarové vlivy, rozhodně ekvilibristik nejsem, nemám v tom srdce, samozřejmě pár věcí zahraju a je to zábava, ale baví mě groovy, motivy, funkový licky, kila...
Když jsme zavadili o tvůj zvuk, používáš celolampové kombo a analogové efekty. Můžeš nám svůj efekt board, po kterém na koncertech skotačíš v lodičkách s jehlovými kramfleky, trochu blíže popsat?
Celolampové kombo mám Fender Bassman, je to reedice, není to ten původní model, čtyři desítky, utáhne od velkýho pódia po festivalovou stage. Analogový efekty RC booster, hofneráckej chorus, Fender Malmsteen Overdrive, Trex - Mudhoney & Replica Delay, ale ty jsou napůl digitální. Ještě tam mám bossáckou studiovou ladičku, je to ale vesměs jedno, co je digitál a co analog, v týhle kombinaci je to nepřekonatelný. Už jsem z toho taky vyrostla, že jsem chtěla mít především analog, dneska jsou leckterý digitální krabice i lepší, důležitá je kombinace efektů a jak je to zapojený. Peace!
Natáčela jsi desku v USA s Kirkem Covingtonem, Jak jsi hledala v cizí zemi muzikanty a kdo všechno na desce hraje?
No vzhledem k tomu, že mě Kirk pozval, tak muzikanty sehnal on, na desce hrají Kirk (bicí), Carter Arrinton (sólová kytara) a John Fremgen (basa). Natočili se mnou tři písně, zbytek jsem dotáčela v ČR se svou stávající kapelou.
Na desce hraje Marek Cába na baskytaru, Roman Sobotka na bicí, hostem na sólovou kytaru byl Jan Lichtenberg, doprovodný kytary včetně některých sól a kláves jsem natáčela já.
Kde se deska míchala a kdo se na ní ještě podílel?
Míchala se kompletně ve studiu Exavik (Klatovy). Písnička Confusion se míchala v New Yorku, producentský nám pomáhal i Miloš Bešta z Kapely Asmodeus, který letos získal za svou desku Anděla, na ní jsem mu zase na oplátku zpívala některé vokály já.
Souvisí tvůj výlet do Ameriky také s faktem, že jsi firemní hráčkou Fenderu? Řekni nám něco o svém nástroji.
Ano, souvisí a sled událostí tomu chtěl, že Fender zareagoval darováním svého American Standard Telecastera, včetně skvělého futrálu a příslušenství, do mých rukou v momentě, kdy se dozvěděli, že jedu s Covingtonem natáčet desku. Je to naprosto špičková kytara, krásný design, prostě čistá fenderovská práce. A tím jsem se stala firemní hráčkou, Electric Lady je tak jediným firemním hráčem Fendera v ČR.
Co můžu k tomu nástroji říct... No obávala jsem se trošku toho, že pokud to bude nový nástroj, že to nebude vyhraná kytara, nicméně jsem byla velice překvapena, že to dřevo opravdu rezonuje a zní, bude to ještě nějaký ten pátek trvat, ale už se začíná rozehrávat a začíná to být velice nebezpečné dřevo. (smích)
A co se týče zvuku, Telecaster American Standard a střední poloha jsou pro mě totální láska, špičkový sound, pro funk to nejlepší, co vůbec znám, a je to jeden ze zvuků kytar, který člověk miluje ze zahraničních nahrávek, a říká si, těm ta kytara hraje. Tak teď to mám doma, tak si to užívám a radím všem, kteří se bojí koupit nové dřevo a bojí se toho samého, čeho jsem se bála já: Nebojte, tohle tedy opravdu doporučuji!
Jak to vypadá s tvými plány do budoucna?
No plánů jsou miliony, záleží to pouze na lidech, aby na kapelu chodili, muzika se jim líbila, tím ji podpořili a kapela mohla jezdit a hrát pro lidi. Plány jsou jezdit zahraničí, protože máme odtamtud paradoxně víc nabídek a možností než tady. Natočit klip, postavit rozšířenou kapelu, psát nové písně, točit další desku, jezdit a býti zdraví. A přání do budoucna? Aby lidi žili v míru a nebrali nic tak vážně, jak je jim to z médií hodně přehnaně podáváno, a hlavně měli se mezi sebou rádi. Peace!
Čím ještě tě tvůj pobyt za velkou louží obohatil?
Opět jsem v USA přišla na to, že muzika se musí především cítit.
A možná taky tak trochu, že všude dobře, tak co doma, ne? Na tuhle otázku ale nemusíš odpovídat. (smích) Díky za rozhovor, a ať to konečně i v českých luzích pořádně funkuje!
www:
