Když jsem se poprvé setkal s pražskou skupinou Doctor Victor, údivem mi spadla čelist. Hlavou se mi honila část textu dávné písničky Slávka Janouška: „Je to možný, tohleto? No možný to je...“ Co mne tak zaskočilo? Zaprvé neskutečná energie, kterou tahle parta naživo vytváří jen v tom nejzákladnějším tříčlenném rockovém obsazení kytara - basa - bicí. Zadruhé strhující pódiová show, z níž cítíte spíše upřímnost než pouhý kalkul. A zatřetí a především: skutečnost, že trojice opravdu mladých hudebníků s naprostou jistotou, přesvědčivostí a nejen instrumentální bravurou navazuje na muziku z časů, kdy oni sami ještě zdaleka nebyli na světě.
Nebylo pro mě tudíž překvapením, že právě Doctor Victor loni v prosinci triumfoval v českém finále mezinárodní hudební soutěže GBOB. V únoru pak odjel reprezentovat naši republiku na světové finále do thajského města Chiang Mai, a jako kdyby se hoši nechtěli držet jen onoho olympijského hesla „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, v klání více než dvaceti skupin z různých zemí podali natolik strhující výkon, že jim hlavní cena unikla doslova o příslovečný vlásek. Slušný balík peněz a vydání alba v zahraničí jim tak osud (zatím?) nedopřál, nicméně i „jen“ druhé místo otevírá různé možnosti a bude navýsost zajímavé sledovat další dráhu této nadějné formace. V následujícím rozhovoru za ni hovořili jak frontman se zcela nepřehlédnutelným charismatem Vojta Bureš, tak baskytarista Martin Ševčík a bubeník Tomáš Formánek.
Co vede mladé muzikanty, jako jste vy, k hraní hudby, která má kořeny hluboko v 70. letech, ba částečně ještě v letech šedesátých?
Vojta: To je úplně jednoduché - prostě se nám líbí. Naši rodiče poslouchali tuhle muziku, a tím pádem i my jsme si k ní vytvořili vztah. Proto se k hudbě sedmdesátých let tak rádi vracíme. Kapely z dřívějších let chtěly hlavně hrát a je to z jejich tvorby hodně cítit.
Buďme úplně konkrétní: Čím vším podle vás tahle muzika byla, případně stále je, tak výjimečná a inspirativní i z pohledu 21. století?
Tomáš: To, co nás na téhle hudbě tak ohromilo, je její přímočará energie a syrovost. Spousta kapel se snaží experimentovat, což je určitě správně, ale často se zapomíná na tu pravou podstatu rockové muziky - jednoduchý rytmus a silnou energii.
Stará muzika nás baví, ale nežijeme jen minulostí.
Ovlivnil to, co Doctor Victor dělá, i určitý „retro boom“, který na zahraniční rockové scéně už několik let probíhá, anebo jste pomyslně rovnou následovali své oblíbené „otce zakladatele“?
Martin: Upřímně jsme žádný retro boom nijak nepociťovali. Samozřejmě zahraniční scénu sledujeme, ale my si spíš myslíme, že kapel, které svou muzikou odkazují na 70. léta, rock ‘n’ roll či hnutí hippies, je málo. Tato muzika je nám nejbližší, protože z ní cítíme upřímnost a duši. Důkazem je ostatně už jen samotný fakt, že tenhle hudební styl žije dodnes.
Je pro vás důležité také to, abyste nejen vzdávali poctu hudbě staré čtyřicet i víc let, ale zároveň její odkaz nějakým způsobem posouvali? Jak se tváříte na skupiny, které sice také čerpají z klasického rockového fundamentu, ale kloubí ho třeba s moderní elektronikou, fúzují jeho podněty s jinými žánry apod.?
Tomáš: Hledání nových hudebních směrů, zapojování elektroniky či kloubení stylů je samozřejmě nutné, pokud chcete přijít s něčím „novým“ a originálním. A je dobře, že se o to kapely pokoušejí. Sami se také snažíme do naší tvorby zapojit nové prvky a zvuky.
Vojta: Děláme muziku s radostí a moc nás těší, že se nám daří bavit lidi, kteří tím pádem třeba zapomenou na své starosti a trable. Pro nás je hnacím motorem dobrá nálada a samozřejmě taky podpora ze strany lidí, kteří nás poslouchají a fandí nám. Rád bych ale ještě zdůraznil jednu věc: Nemáme vzory jenom z minulosti. I dnes je spousta skupin, které se nám líbí.
Máte na zdejší scéně nějaké „blízké duše“, spřízněné kapely, které vyznávají podobnou filozofii jako vy?
Martin: My jsme na zdejší scéně relativně noví. Z českých kapel máme rádi například Blue Effect... Určitě si nemyslíme, že bychom byli něco víc než ostatní kapely, ale chceme věci dělat trošku jinak. Částečně tak, jak se to dělalo kdysi. Jít hodně po přirozeném zvuku, ve studiu nahrávat live, tedy všichni dohromady, a také chceme, aby si lidi z našeho koncertu odnesli nejen hudební, ale i vizuální zážitek.
Děkuji za nahrávku, protože k tomu bychom se dostali tak jako tak: Jak důležitá kromě samotné muziky je pro vás image?
Tomáš: Image, muziku a show stavíme na stejnou úroveň. Je potřeba, aby se publikum bavilo po všech stránkách, nejen po té hudební.
Analog i digitál, ale hlavně přirozený sound.
Hrajete naživo tak precizně, že vás dokonce někteří lidé podezřívají, že používáte halfplayback... Co těmto názorům říkáte? Jak často a jak intenzivně vlastně zkoušíte?
Vojta: Co se týče preciznosti, je to spíše o tom, že ke všemu, co děláme, se snažíme přistupovat s maximálním nasazením. Navíc zkoušíme v podstatě každý den a o víkendech máme koncerty. Jsme rádi, ze naše koncerty působí jako z playbacku. (smích) Samply používáme pouze ke zhutnění a celkovému dokreslení výsledného zvuku.
Na koncertech kladete velký důraz také na pódiovou show. Do jaké míry je připravená, a do jaké naopak takříkajíc dílem okamžiku, tedy momentální nálady, ať už vás muzikantů nebo publika? Inspiroval tě, Vojto, v tomto směru i nějaký konkrétní rockový velikán?
Vojta: Vždycky se mi líbili showmani typu Jamese Browna. Show je pro nás synonymem skvělé zábavy, uvolnění a relaxu zároveň. Užíváme si toho na každém koncertě... A jestli to je připravené? Řekl bych, že to je půl na půl, ale každý koncert je pro nás svojí atmosférou jedinečný. No není skvělé, když vám na hlavě přistane vrchní díl spodního prádla? (smích)
Bezpochyby. Jako za starých dobrých časů... Používáte poměrně tradiční - ale rozhodně nechci říkat přímo „oldschoolový“ - zvuk. Přizpůsobujete tomu i volbu nástrojů, zesilovačů, kytarových efektů atd.?
Vojta: Vše vychází z toho, jakou máme představu o skladbě, na které zrovna pracujeme. Tomu přizpůsobujeme vybavení, které použijeme. Samozřejmě všechno je to o tom, jaké máme možnosti... Rádi kombinujeme analogový zvuk s digitálním, ale přitom je pro nás důležité zachovat přirozenost nástrojů.
Kdo jsou a kde se vzali Doctor Victor
Skupina Doctor Victor za sebou zatím nemá dlouhou historii - vznikla v roce 2012 v Praze. Její energická, především na silných kytarových riffech postavená hudba vychází z odkazu tradičního rocku konce 60. a začátku 70. let, ale v nikoliv zanedbatelné míře do sebe infiltrovala i prvky blues. V roce 2013 obsadila první místo v českém finále soutěže GBOB a zvítězila i v soutěži Hard Rock Rising. Na kontě má videoklip k písni Sexy Black a v současné době usilovně pracuje na svém prvním albu.Soubor tvoří Vojta Bureš (kytara, sólový zpěv), Martin Ševčík (baskytara, zpěv) a Tomáš Formánek (bicí, zpěv).
Používání angličtiny byl už od začátku nezvratný záměr a nikdy jste neuvažovali o tom, vyzkoušet třeba i nějaké písničky s českými texty?
Vojta: Rádi bychom hráli nejen u nás, ale chtěli bychom i do světa. Poznávat i jiné kultury a čerpat z nich inspiraci... Líbí se nám rozmanitost světa, a proto si myslíme, že angličtina je ideální. Kdyby se ve světě mluvilo česky, zpívali bychom určitě v češtině. (smích)
Martin: O angličtině jsme přesvědčení a věříme, že to tak má být. Myšlenka udělat nějakou českou písničku tady byla, ale jen jako nějaký bonus na CD nebo něco obdobného. Nakonec ale byla smetena ze stolu. (smích) Zapracovat na textech je pro nás momentálně jedna z prioritních věcí.
Asie, světadíl českým rockerům zaslíbený?
Co pro vás znamenalo vítězství v národním kole soutěže GBOB a postup do světového finále?
Tomáš: Soutěž GBOB pro nás znamenala hrozně moc, protože kromě naprosto profesionální organizace jsme potkali spoustu zajímavých lidí. Zároveň jsme měli možnost poměřit se s kapelami z nejrůznějších koutů světa a navíc uspět. Skvělá zkušenost!
Co je GBOB
GBOB je zkratka pro The Global Battle of the Bands, největší soutěže na světě pro skupiny všech stylů (nejen rockové). Jejím cílem je vyhledávat skutečné talenty bez ohledu na žánr a představovat je širokému publiku. Soutěž vznikla v roce 2004 ve Velké Británii a zapojilo se do ní šestnáct států světa. V současnosti národní kvalifikační kola probíhají už ve více než třiceti zemích, od loňského roku i v České republice. Vítěz národního kola postupuje do světového finále, jehož vítěz získává jako hlavní cenu 100 000 amerických dolarů - částečně v hotovosti a částečně v podobě „band development package“, což obnáší např. nahrávací časy ve světově proslulých studiích, zařízení mezinárodní koncertní šňůry apod.
Jaké nejzajímavější zážitky jste si z hraní v Thajsku přivezli?
Vojta: Přestože jsme byli v Thajsku krátce, hrozně rádi bychom se tam zase někdy vrátili a lépe poznali tamní kulturu. Chování a vstřícnost lidí nás naprosto ohromila. Co se týče koncertů, publikum reagovalo naprosto úžasně. Slyšeli jsme, že Asiati mají Evropany rádi, a o to byla možná situace snazší.
Podařilo se vám tam navázat nějaké kontakty, které byste v budoucnu mohli zužitkovat? Je reálná šance, že byste například začali pravidelně vyjíždět na koncerty i mimo Českou republiku?
Martin: V Thajsku jsme mimo finále soutěže GBOB stihli odehrát i několik koncertů v místních klubech. Reakcí publika jsme byli velmi mile překvapeni a získali jsme i nějaké kontakty a nabídky na další koncerty. Navázali jsme také kontakt s jedním z porotců soutěže GBOB Henrikem Algrenem, švédským producentem a skladatelem, který k naší muzice a k tomu, jak ji děláme, vyjádřil sympatie. Tak uvidíme...
Co případné album - pracujete na něm?
Tomáš: Album je pro nás v tuto chvíli priorita číslo jedna. Pracujeme na něm každý den a hrozně nás to baví!
Doctor Victor působí jako skupina, která do toho opravdu enormně „šlape“ jak po samotné hudební, tak třeba i mediální stránce. Co všechno je podle vás potřeba k tomu, aby se dnes mladý muzikant prosadil a takzvaně zviditelnil?
Martin: Ať už děláte cokoliv, je podle nás nejdůležitější najít k sobě lidi, kterým můžete naprosto důvěřovat a se kterými máte společnou vizi. A pak už to chce jen pořádnou dávku trpělivosti a odhodlání...
Na závěr otázka, která možná měla zaznít už jako první: Co se vlastně skrývá za názvem Doctor Victor?
Vojta: K tomu se váže jedna vtipná historka z dětství, ale to by bylo na delší povídání... Podstata našeho názvu spočívá v tom, že léčíme hudbou. Doctor Victor recept určitě má. (smích)
www:
