Pokud Kanaďané používají nějaké úsloví, které se podobá našemu "Drž se ševče svého kopyta", pak přímo živoucím a hmatatelným dokladem tohoto úsloví je sedmapadesátiletý rockový písničkář, zpěvák a kytarista Neil Young. Kořeny jeho hudby pevně tkví ve folkrocku raných 60. let . Neexperimentuje s typickým zkresleným zvukem své kytary, takřka neměnný je i jeho vysoký, plačtivý hlas. Svědčí o tom i jeho zbrusu nové album Greendale. Přesto je ale novinka v některých rysech odlišná. Neil Young se tady pustil do jakéhosi celistvého příběhu, do hudební novely. V jednotlivých textech se odráží jednak jeho osobní vzpomínka, vzpomínka tříletého chlapce, který navštíví svého otce, kanadského spisovatele Scotta Younga, zabraného ve své pracovně do spisovatelské práce. Na otázku, kdy bude hotov, mu otec odpoví: "Až dopíšu, přečtu to a pochopím co jsem napsal." Paralelně nás Neil Young zavádí také do fiktivního města Greendale, kdesi v Kalifornii, kde mladá dívka Sun Green navštíví v ateliéru svého otce Earla, malíře a veterána z vietnamské války. Prohlíží si jeho díla plná abstraktní agitace a nechápe, proč nikoho nezajímají, proč si je nikdo nechce kupovat. Neil Young tentokrát své album doplnil i vizuální podobou, vlastnoručně zrežírovaným příběhem, který je jako DVD bonusem k albu. Takže, jinými slovy, ačkoliv se švec drží svého kopyta, k ničemu novému se zády neobrací. Alespoň ne tak úplně.
