Kytara přímo do drahého lampové zesilovače. Zní to skvěle! Ale využíváme jen jeden zvuk. Víc nic. Co s tím?
Povídali jsme si s Láďou Ptáčkem, dlouholetým spolupracovníkem z redakce Muzikusu. Spolu s kolegou z Přírodovědecké fakulty Milanem Novákem vyvinuli řešení nazývané LongHand. To umožní měnit zvuk našeho lampáče během hry. Mají udělený český patent, v běhu je žádost o patent evropský.
Co to teda je ten LongHand?
Nic složitýho. Krabička, kterou si normálně položíš na kombo. Má dvě „tykadla“ (může jich být libovolný počet), která nasadíš na ovládací knoflíky aparátu. Třeba na Gain a Volume. Přepínáš nohou. Nebo hýbeš nožním pedálem. A tykadla otáčí s potenciometry, jak potřebuješ. Máš najednou kompletní barvu zvuku: od čistého po zkreslený. Hraješ koncert, měníš si hlasitost i zkreslení.
Přitom máš kytaru připojenou přímo do lampáče. Nejlepší zvuk, co můžeš mít. A na lampáč ti nikdo ani nesáhnul. Nic se nevrtá, nic nepřidělává. Dohraješ, odpojíš kabel, hodíš LongHand do batohu a jdeš domů.
Proto „prodloužená ruka“?
Přesně tak. LongHand kroutí potenciometry na kombu místo tebe. Můžeš si ho představit jako ručičky trpajzlíků, kteří s nimi otáčí. Ovládáš je nohou, máš volné ruce. Tohle dosud neznáme: koupíš si úžasnej lampáč, hraje dokonale. Jenže nakroutíš jen jeden zvuk a hotovo. Během hraní už je nemožný měnit zvuk.
Když potřebuješ, může LongHand ovládat třeba jen Volume. Nebo jen Gain. Nebo oba současně. Můžeš ho nechat, aby otáčel s Tone a Mid na ekvalizéru, takže mění barvu zvuku. Určitě tě napadne spousta dalších variant.
Takhle je to jednoduché?
Jasně. My netvrdíme, že LongHand je složité, raketové inženýrství. Ale jsme první, kdo přišel s tímhle nápadem a zároveň, kdo věc dotáhnul do konce. Protože zásadní je současné splnění jak požadavků na univerzalitu tak požadavků nezasahovat do aparátu.
Je univerzální, pasuje na různé typy aparátů od různých výrobců. Současně nám do aparátů nikdo nevrtá, nepájí, nic s ním nedělá. Přece si nikdo nenecháme sáhnout na naše lampové miláčky!
Tohle všechno splnit dohromady už je docela oříšek.
Jste fakt první?
Než proběhlo patentové řízení, znamenalo to obrovské množství zkoumání a rešerší na straně patentového úřadu. Jestli něco podobného už neexistuje. A dopadlo to dobře. Nemluvě o aktuálně běžícím jednání o udělení evropského patentu. To je ještě ostřejší, opět se provádí přísné zkoumání a to celosvětově. I zde jsme zatím obstáli.
Z čeho jste vycházeli?
Kytara rovnou do lampáče - to je svatý grál kytarového zvuku. OK, máš super kytaru. Máš krásný, drahý lampáč. Jenže z něj využíváš jen jeden zvuk. Ale ty jich potřebuješ víc.
Můžeš kroutit Volume na kytaře. To není ono. Měníš nejen hlasitost, ale i barvu zvuku. Anebo si koupíš jako Bonamassa několik lampáčů, každý s rozdílným zvukem?
Takže nezbývá než vzít efekty. Zapojíš je mezi kytaru a zesilovač. Rázem přicházíš o to nejlepší: čisté spojení kytara-kabel-aparát. Začarovaný kruh.
Jo, to znám…
Stačilo by měnit během hry třeba jen hlasitost. Ani to nejde. Když si hraješ s nastavením, tak zjistíš, že tvoje lampový kombo neumí jeden, ale tisíce skvělých zvuků. Vlastně všechno co nakroutíš, zní skvěle a zajímavě. Tohle mě vždycky štvalo. A takhle to celé začalo.
Kdo je otcem?
Patent je dítě dvou lidí, mě a kolegy dr. Milana Nováka. Milan je výborný elektronik a konstruktér. Umí věci dotáhnout do konce, od návrhu až po funkční mašinu. Navíc sportuje, běhá maratony, já hraju pólo. Oba současně trénujeme děti. Takže je o čem si povídat i okolo.
Patent máte udělený. Jak probíhají další kroky?
Díky Martinovi Kalendovi ze společnosti BaSys – který je mj. skvělý kytarista kapely Mrakoplaš – se podařilo dojednat návštěvu ve vývojovém oddělení TC Electronics v dánském Ardhus. To byla skvělá zkušenost. Nápad se líbil, dostali jsme spoustu rad jak dál. Probíhaly a pobíhají jednání s dalšími společnostmi, třeba s Lehle nebo Warwick.
Poznáváme, jak nelehké je změnit myšlení lidí. A jak je obtížné v dnešní době kovidu investovat do vývoje.
Pro dotažení nápadu až k patentu byla klíčovou osobou dr. Růžena Štemberková, ředitelka Kanceláře transferu technologií (KTT) na JU, které patří patří velký dík za energii, kterou projektu věnovala.
Ráda říká: Mnoho skvělých věcí pochází z jednoduchých nápadů. Třeba stěrače; jedna americká řidička byla zoufalá ze zasněženého výhledu. Napadlo jí vzít košťátko, zevnitř s ním hýbat a čistit tak vnější čelní sklo. Samozřejmě byla pro smích. Dnes si auta bez stěračů neumíme představit. Podobně jednoduše působí LongHand. Jednoduchý nápad s obrovským potenciálem.
A pozitivní věci?
Úžasné je, že vlastně od každého s kým mluvíš, přichází nové myšlenky, jak věci vylepšit a posunout. Mohou to být drobnosti, ale o tom to je.
Máme teď kompletně nový prototyp a z něj máme velkou radost. Má úplně jiný přístup. Nic se nepřipevňuje, jenom ho položíš na kombo. Máme dvě ovladače, takže třeba řídíš Gain a Volume. Ovladače jsou na husím krku. Položíš na kombo a hraješ. Umožňuje přepínání zvuků nožním pedálem i využití MIDI. Ale hlavně lze současně měnit zvuk kontinuálním pedálem. To je libová věc: Hraješ a nohou si plynule měníš zvuk.
Jsi dlouholetý autor Muzikusu, máš za sebou více než stovku testů, desítky rozhovorů
Muzikus mám děsně rád. Baví mě, neuvěřitelně mi to rozšířilo obzory. Měl jsem možnost poznat takové osobnosti jako Michala Pavlíčka, Andreje Šebana, nebo Karla Šůchu. Nebo Joe Bonamassu, Steve Lukathera či Lee Sklare. Navíc se mi s tebou i Vláďou skvěle spolupracuje.
Kombinuješ muziku s technikou
Vystudoval jsem elektrofakultu na ČVUT obor elektroakustika. Pak jsem dělal v komerční sféře, ve vývojovém oddělení i v IT. Nyní jsem na katedře fyziky na Přírodovědecké fakultě JČU v rodných Budějovicíc (kde by chtěl žít každý).
A ještě doktorát
Ten jsem dělal pod vedením prof. Mullera na ZČU Fakulta aplikovaných věd. Věnoval jsem se rozpoznáváním jedinců ptáků na základě jejich zpěvu. Ornitolog nahraje ptáky, nahrávky proženeme počítačem a ten vyhodnotí, o jakého konkrétního jedince se jedná – jestli už ho máme v databázi či zda je nový. Využíváme technologie určené pro identifikaci lidí na základě hlasu.
K čemu to je dobré? Třeba místo kroužkování?
Ano, přesně tak. Kroužkování je pro ptáky velmi stresující záležitost. Zhusta se na místo, kde byly chyceni, nevrátí. Náš způsob identifikace je naprosto bezkontaktní. Ale jde stále ještě o novou technologie, pořád je co zlepšovat. Tomu se stále vědecky věnuju.
A co muzika?
Moje první a na dlouhou dobu poslední kapela byl Zdvižový výtah. Už dávno neexistuje, ale moc rád na něj vzpomínám. S klukama jsme stále výborní kamarádi.
Moje srdcová záležitost je současná kapela Dělníci vědy. Existujeme už několik let, hrajeme ve třech, a jak rádi s úsměvem říkáme, jsme čistě chlapská kapela složená z jedné ženy a dvou můžů. Dal nás dohromady basák Martin, který přizval skvělou bubeníci Mánici a mě, ať něco zkusíme. Sedli jsme si, hrajeme už několik let, máme v kapele srandu, šlape nám to. Plán je jasný: budeme nejlepší kapela století! Nebo tak nějak…
Jaká máš přístup ke zvuku kytary?
Elektrická kytara umí znít jako tisíce nástrojů. Děsně rád si hraju se zvukem, kombinuju efekty, hledám nové zvuky. Zásadní je pro mě cítit tón pod prstama. Mít dynamiku, tvořit zvuk. Míval jsem skvělá tranzistorová komba. Hrály úžasně a štvaly mě moudra, že prej lampáče hrajou líp. Říkal jsem si: Kecy, ničemu nerozumíte!
Jenže pak jsem si zahrál na lampáč a spadla mi čelist. Najednou jsem cítil zvuk pod rukama. Jak brnkneš, tak to zní. Konkrétní zvuk. Žádný komprimovaný chuchvalce tónů. Už nemůžeš zpátky.
Vzory?
Mám jasnou trojici: Vladimír Merta, absolutní různorodost, dokonalá hra, tisíc způsobů jak zahrát jeden akord. Michal Pavlíček: Výběr, Stromboli, Rány, Big Heads. Energie, rytmus, barevnost. David Gilmour. Žádný honění stupnic, úžasná sóla, každá nota má smysl. Každý jeho postup je cesta, která běží různou krajinou. Koukám, že jsem se nějak rozpovídal…
Díky za rozhovor
Letos byl LongHand vyhlášen vítězem v soutěži Nejlepší inovace Jihočeské univerzity za poslední desetiletí. V běhu je posuzování žádosti o udělení evropského patentu. Pokud by dopadlo dobře, jednalo by se o čtvrtý udělený evropský patent napříč celou univerzitou za celých 30 let její existence. Pro mateřskou Přírodovědeckou fakulty by šlo vůbec o první evropský patent v celé její historii.
