Markneukirchenské basové hlavolamy
Divinity Roxx
Mistryně opomíjené dovednosti
Další díl našich basových hlavolamů je opět zde a po lekci legendárního basového kouzelníka Lee Sklara, který hovořil především o svých zkušenostech ze studia, se tentokrát posuneme zase k jiné disciplíně, a to vlastně velmi opomíjené. Jedná se o disciplínu, kterou sice nepotřebuje úplně každý basista, ale na druhou stranu může být tato dovednost minimálně obrovským plusem.
V současné době hledá v obrovské konkurenci své místo mnoho zdatných hráčů zdokonalujících se denně v čemkoli. Groove, technika, zvuk, tón... Pak se ale třeba stane, že daný hráč, ač velice schopný, u konkurzu na místo basisty v kapele neuspěje, jelikož mu jedna z celkem zásadních dovedností chybí. Nebudu vás dále napínat, jedná se o schopnost hrát na basu a zpívat zároveň.
Ano, pro mnohé basisty je toto dost možná noční můra, jelikož spojit zpěv konkrétně s tímto nástrojem je mimořádně těžké. Jak si ale v dnešních hlavolamech ukážeme, není to zdaleka nemožné, a myslím, že proces zdokonalování se v tomto oboru vůbec není nuda! A kdo dnešní lekci povede? Tentokrát předáme v rámci tohoto seriálu slovo po Rhondě Smith druhé dámě, která byla součástí profesorského line-upu na Warwick Bass Campu 2015. Tou je extravagantní a nepřehlédnutelná Divinity Roxx. Pojďme si tuto dámu alespoň krátce představit.
Divinity pochází z americké Atlanty ve státě Georgia. Na baskytaru začala hrát na vysoké škole, kde studovala žurnalistiku a kde se také seznámila s několika muzikanty. Po návratu do Atlanty se dozvěděla o tehdy prvním hudebním táboře (dnes se sérii těchto táborů říká Vix Camps), který pořádal Victor Wooten. Zde samotného Victora Wootena natolik zaujala, že jí nabídl, aby s ním odjela turné. Spolupráce nakonec trvala několik dalších let, a to jak v oblasti hostování na Wootenových turné, tak na jeho sólových albech.
Další zlom v její kariéře nastal v roce 2006, kdy byla jako jedna z tisíců uchazeček z celého světa vybrána do vyloženě dámské doprovodné skupiny jedné z nejslavnějších zpěvaček současnosti, a to Beyoncé. Spolupráce s tímto současným hudebním fenoménem trvala do roku 2011. Mimo to působila v jiných projektech a také pracovala dál na své sólové dráze.
Za zmínku také stojí účast na workshopovém turné firmy Warwick společně se Stuartem Hammem a hlavním pořadatelem Bass Campu Ovem Boschem. Je známa především pro svou schopnost kombinovat propracované a výrazné basové linky s rapováním. Myslím, že to pro základní představu o Divinity stačí. Tak se tedy pojďme vrhnout na lekci samotnou.
Basa a zpěv? Divi nikoho nešetřila...
S velkou zvědavostí a nadšením z lekce Rhondy Smith z předchozího dne přicházím do učebny, kde se má konat lekce právě další dámy ze seznamu profesorů. Studenti se připravují, rovněž tak Divinity. Tato výrazná a energická dáma s bílým Warwickem v ruce, slunečními brýlemi a zajímavým, typicky černošským účesem začíná svou energií vyplňovat místnost. Studenty nejprve vřele přivítá, poté se představí a prozradí všem cíl lekce. „Hrát na basu a zpívat zároveň je sice fuška, ale na druhou stranu je to dovednost, která je velmi užitečná. Nemusíte být vůbec Sting, Geddy Lee nebo Paul McCartney, ani být vyloženě excelentní zpěvák, abyste fungovali. V kapelách je většinou po basistech požadována schopnost zpívat sbory a ty vůbec nevyžadují vysokou pěveckou úroveň. Nesmíte však ztratit groove,“ vysvětluje Divinity. Potom bere basu do ruky a začíná vyprávět: „Kdysi jsem byla na hudebním táboře, který pořádal Victor Wooten, a hned první den jsme měli za úkol hrát na basu groove a přitom se představit. Tehdy jsem hrála přesně tento groove.“ (viz noty) Divinity začala tento groove hrát a do toho začala rapovat, a to poměrně dost rychle. Text si samozřejmě vymýšlela při hraní na místě! Příjemně mě překvapila její technická zdatnost. Taky se mi moc líbil její tón. Byl kulatý a velmi příjemný. Po nějaké chvíli přestala, ozval se potlesk poněkud vyvalených studentů a řekla: „Takže nějak tak jsem se Victorovi představila. Victor se mě potom zeptal, zda mám ještě další takové nápady. Bez váhání jsem tehdy řekla, že ano. Nakonec mě vzal s sebou na turné a vznikaly z toho potom další spolupráce.“
Hned potom již došla řada na studenty. Divinity se nejprve zeptala, kdo má zkušenosti se zpěvem a hraním na basu dohromady. Několik studentů se přihlásilo. Pak se zeptala, kdo se v tom cítí naprosto jistě. Přihlásil se jeden starší chlápek, načež ho Divinity podrobila výzvě.
„V začátcích je pro nácvik hry a zpěvu najednou dobré při hraní konverzovat. Nejlépe se to cvičí s kamarádem. Tak to zkusíme, ne? Zahraj mi nějaký groove opakující se dokola a já ti přitom položím několik otázek, na které mi odpovíš.“ Student začal hrát a Divi spustila otázky typu: „Jak se jmenuješ? Kolik ti je? Jak dlouho hraješ na basu? Po kolikáté jsi zde na Bass Campu? Jak se jmenuje tvoje kapela?“ A tak podobně. Chlápek byl zkušený, takže na všechny otázky odpověděl, aniž by ho to jakkoli rozhodilo. Třída zatleskala a Divi se následně zeptala, kdo si v této disciplíně naopak vůbec jistý není. Několik studentů se přihlásilo, a tak si Divinity jednoho vybrala. Průběh byl opět stejný. Student začal s groovem a naše lektorka opět pokládala otázky. Odpovídat se muselo celou větou, samozřejmě. Jednodušší otázky student ještě zvládal, ty těžší, jako třeba co měl dnes ke snídani, však nikoli. Divinity se potom po každé „nachytávce“ škodolibě zasmála. Třída se však samozřejmě dobře bavila.
Můžu ale říct, že jsem byl přesto všechno v ten moment velice rád, že jsem v roli reportéra pouze přihlížel a neúčastnil se lekce přímo. Nevím, jak bych si vedl. Divi takto postupně vyzkoušela všechny přítomné studenty. Pokud někdo vypadával, pomohly ve velkém množství případů dvě rady. Ta první byla: „Zpomal!“ Tato velmi prostá, nicméně velmi účinná metoda zvýšila razantně úspěšnost odpovědí bez ztráty groovu. Ještě častější byla ale druhá rada: „Pokud opravdu nestíháš, zjednoduš groove!“ Řada studentů hrála poměrně dost not či komplikované rytmy, což jim znemožnilo výzvu splnit. Poté, co celé kolečko skončilo, Divi konstatovala: „Takovéto cvičení konverzace s kamarádem při hraní jednoznačně zlepší vaše schopnosti.“
Potom předvedla ještě dalších pár příkladů zpěvu a hry na baskytaru v praxi. Přitom vzešel i první dotaz ze strany studentů, zda je Divinity schopná zahrát a zazpívat prakticky jakýkoli song ihned dohromady. Odpověď zněla, že záleží na daném songu. Některé jsou jednoduché a dá se to v klidu zvládnout, některé jsou naopak velmi náročné a musí se oba party naučit a poté je synchronizovat.
Následuje další výzva k dalšímu úkolu, kterého se mají zúčastnit v dané disciplíně méně zdatní studenti či dobrovolníci. Všichni studenti dostávají do ruky notový zápis písně Message in a Bottle od skupiny Police, kde jak je dobře známo, účinkuje již výše zmíněný baskytarista a zpěvák Sting. Jak se dovídáme, sama Divi považuje tento song za jeden z nejlepších na světě. Úkolem bylo zvládnout zazpívat a zahrát dohromady refrén této písně. Pro studenty to nebyl lehký úkol. Jednak ne každý zná noty, ale také ne každému sedí Stingova poloha hlasu, nebo třeba ne každý tuto píseň vlastně vůbec zná. Nicméně studenti, kteří se již očividně cítí více v pohodě, se sami k tomuto úkolu hlásí. Výsledky jsou různé. Pro některé představuje větší problém vokální linka, pro jiné zase basová. Co se basové linky týče, nejčastější problém jednoznačně představovalo nedodržení předražených not. Studenti měnili akordy až na dobu, což není zase tak velká chyba a myslím, že by to spousta lidí ani nepoznala, nicméně správně to také není a výzvy jsou přece od toho, aby se překonávaly.
Co se vokální stránky týče, pro některé byl limitující jejich hlasový rozsah, či vlastně fakt, že třeba vůbec nezpívají. Vybočení z tóniny se taky občas přihodilo, ale zase byl třeba dodržen správný rytmus zpěvu. Je zde zkrátka mnoho věcí, které je třeba hlídat. Ale na to, že před studenty, z nichž mnozí ani nezpívají, byl položen papír a byli nucení hrát a zpívat opravdu z fleku, si nevedli špatně! Basový part této písně až na ty předražené akordické změny není komplikovaný, takže stačilo pouze zpomalit, a šlo to poměrně pěkně.
Po tomto kolečku následovaly otázky a odpovědi, spíše však ohledně kariéry a hudební dráhy Divinity Roxx. Takto tedy vypadala dle mého velmi přínosná dámská lekce. A snad všichni byli spokojení! Třída se pěkně zasmála, studenti dostali zabrat a objevili nové výzvy. Divinity sklidila obdiv a hudební zážitek byl také skvělý.
Co asi tak s tím?
Řekl bych, že tento díl basových hlavolamů není úplně pro každého. Jednak ne každý tuto disciplínu potřebuje či chce ovládat. Jiní zase tuto disciplínu již ovládají, tím pádem jim tento článek nic nepřinese. Určitě bez této dovednosti můžete jako basista fungovat i v profesionální sféře. Pravda ale je, že třeba ne v úplně každé kapele či žánru. Jak jsem již zmínil v úvodu, řada kapel tuto schopnost u konkurzů přímo vyžaduje, a pokud tuto dovednost ovládáte, vaše šance na uplatnění se se stoprocentně značně zvedají, míříte-li někam opravdu vysoko.
Co je dalším důvodem proč k base přidat zpěv? Kompozice! Nejde vám komponovat songy s baskytarou? Přidejte ke komponování na baskytaru zpěv. Tím pádem máte zastoupenou melodickou linku a bas. A to je základ, ne?
Jak tedy se zpěvem s baskytarou začít, když už? Hlasová průprava je samostatná kapitola a v tomto článku se jí zabývat nebudeme. Jen bych dodal, že jak již bylo řečeno, nemusíte být excelentní zpěváci. Co je však třeba brát na vědomí, je fakt, že součástí doprovodných vokálů v kapele může být zpěv falzetem, který se v některých žánrech vyskytuje poměrně často a může představovat pro některé začínající zpěváky určitou výzvu.
Tak teď k samotnému učení. Přichází na řadu výběr nějakého toho songu. To je samozřejmě individuální. Každého baví něco jiného, každý má jiný rozsah atd. Já osobně bych sáhl po rockových nebo popových věcech (např. The Beatles nebo právě Police apod.). Každopádně bych doporučil střední úroveň obtížnosti, tedy ani ne moc těžký song, ani ne moc lehký (bavíme se o hlavním vokálu). Jak je v tomto seriálu zvykem, zkouším problematiku na sobě. Takže třeba v mém případě je takovým ideálem například song Avalanche od skupiny Walk the Moon, konkrétně jeho sloky. Co je na zpěvu zároveň s hraním na basu nejtěžší? Podle mě jednoznačně udržet rytmus obou složek. V případě mnou zvolené sloky songu Avalanche je basová linka do značné míry synkopická a zpěv se z hlediska rytmu s basovou linkou rozchází, i když jen o krátké rytmické hodnoty. Čeho se snažím dosáhnout za prvé, je hrát tuto basovou linku (nebo pouze její rytmus na jednom tónu) a počítat si u toho nahlas doby „raz - dva - tři - čtyř“. Už to mě mate, takže musím zpomalit. Poté už mi to jde a uvědomuji si, že basová linka nastupuje v rámci prvních dvou dob vždy o jednu osminovou notu za dobou a v rámci třetí a čtvrté doby je situována normálně na dobu. Poté se podívám na rytmus zpěvu a zjistím, že ten je pokaždé situován na dobu. Takže složitější jsou pouze první dvě doby taktu a uvědomuji si, že první na řadě, i když jen o chviličku (v tomto případě konkrétně o osminku), musí být vždy zpěv a basová linka se od něho jakoby odrazí.
V druhé půlce taktu jdou obě složky rytmicky spolu a to už je lehké na synchronizaci. Čili abych to maximálně zjednodušil: Liší-li se v určitém úseku rytmus zpěvu od rytmu basové linky, musí jedna složka vždy nastoupit dřív a druhá se od ní v určitém vztahu odrazit. Pokud opravdu zpomalíte, jak říkala Divinity, a uvědomíte si rytmické vztahy mezi oběma složkami, získáte nad rytmy kontrolu a oba tyto rytmy se vám v mozku spojí v jeden proud. Zní to možná složitě, ale není to tak složité!
Pak už jen zbývá připojit melodickou složku a samozřejmě textovou složku. Jednotlivé složky pečlivě nastudujte a dbejte na to, aby bylo vše na svém místě.
Doufám, že uvedené poznatky alespoň trochu pomůžou. Jak jsem se sám přesvědčil, dá se to naučit a je to zábava. Divinity Roxx tímto moc děkuji a určitě se této problematice budeme nadále v našich hlavolamech někdy věnovat.
Pokračování příště.
