Pokud vás již někdy ve skladbách nejrůznějších žánrů a stylů mezi ostatními nástroji upoutal jeden s jakýmsi zvláštně exotickým bručivým až chraplavým tónem, jednalo se nepochybně o didgeridoo (čti dydžerydů), tradiční nástroj australských domorodců.
Tento dechový hudební nástroj se již dnes stal jakýmsi neodmyslitelným symbolem Austrálie, zastupujícím tento kontinent při každé vhodné příležitosti (podobně jako např. symbol klokana).
V praxi se vlastně jedná o dutou, asi 1,3 m dlouhou, nijak nezakončenou větev eukalyptu, jejíž střed vyžrali termiti. Na užším konci, do nějž se fouká, je nástroj opatřen náustkem ze včelího vosku, kterým se upravuje jeho vstupní otvor. Ačkoliv by se na první pohled mohl nástroj zdát poněkud primitivní - pro absenci jakýchkoliv jiných mechanických částí na ovládání změny tónu, přesto lze na něj vyloudit neuvěřitelnou škálu všelijakých zvukových variací a rytmů, kde kreativitu omezuje snad jen fantazie či um případného interpreta.
Základní tón (drone) se na didgeridoo vyluzuje precizním ovládáním rozechvělých rtů, pracuje se s hlasem, nebo - podobně jako na trumpetu - se nechá zaznít čistým trumpetovým tónům (tzv. přefuky). Variabilitu hry umožňuje kombinace těchto základních technik, které se ovládají změnou tvaru ústní dutiny, prací s tvářemi, s jazykem, s tvarem rtů a hlasivkami. Aby nemusela být hra přerušována nádechy, hraje se tzv. cirkulačním dýcháním, spec. technikou, jež umožňuje vytvářet pro didgeridoo typický stále plynoucí, nepřerušovaný tón.
Nástroj se i u nás již zabydlel a nalézá si cestičku k čím dál většímu počtu jak nadšenců a fandů, tak i profesionálních hráčů. Dokonce začínají "roli termitů" s využitím moderních poznatků přebírat i specializovaní výrobci, vyrábějící didgeridoo z našich evropských dřevin. Pokud vás nástroj zaujal, naleznete více informací prostřednictvím internetu, v českém jazyce např. na www.didgeridoo-shop.cz.
