Název této kapely mluví poměrně sám za sebe, ale nebojte se i těch nejdivočejších žánrových představ. Tato švédská avantgardně metalová sebranka se od roku 2003 nebojí s kytarami míchat cokoliv od dechovky přes country až po tango.
Do toho přidejte nejrůznější zvukové úlety od hospodských bitek, dětského pláče nebo nasraného kohouta. Navrch přihoďte názvy skladeb typu Vodka Inferno, a máte tu neodolatelný balíček, který při pohledu na aktuální retro vlnu, doslova předběhl dobu. Jenže aby se o nich vědělo i v té nejzapadlejší putyce, tak by nesměli mít tolik smůly. Více už kytarista Pontus Mantefors, který ale věří v lepší časy.
Naposled jsme se spolu bavili na festivalu Brutal Assault v roce 2010, což už je slušná doba. Pořádná pauza nastala taky mezi posledními alby Pandora’s Piñata z roku 2012 a nejnovějším albem Pacifisticuffs z roku 2017. Co se dělo mezi tím a jakým výzvám jste čelili?
Na úvod jsem moc rád, že jsme zpátky v plné síle a že si zase můžeme po letech pokecat. Po albu Pandora’s Piñata jsme se snažili koncertovat co nejvíce, ale s touto kapelou je to už pár let tak, že se jedná spíš o nárazové koncerty než nějaká delší turné. Nemluvě o pauzách mezi alby, které můžou být i několik let. Jde o to, že každý z nás má život zařízený trochu jinak, a do toho jsme všichni rozeseti po celém Švédsku. Ve zmiňovaném období jsme se zároveň rozloučili s bubeníkem Peterem a zpěvačkou Annlouice. Petter s námi hrál v období alba Pandora’s Piñata a Annlouice od první desky. Petter je výborný bubeník a rozešli jsme se jako přátelé, když se rozhodl jít jinou cestou. Annlouice nám ale bude chybět ještě víc, ale museli jsme její rozhodnutí respektovat, protože se jí začala velice zajímavě rozbíhat operní kariéra. Postupně to totiž začalo být čím dál náročnější najít v jejím rozvrhu prostor, protože si ji agentury objednávaly na operní vystoupení i pár let dopředu. Naštěstí jsme se seznámili s Johanem Norbäckem and Kristin Evegård, kteří zaplnili vzniklé mezery. Johan se k nám přidal už na jihoamerické turné na podporu alba Pandora’s Piñata v roce 2012. Nejen proto, že je to špičkový muzikant, k nám perfektně zapadl a stali se z nás moc dobří přátelé. On sám nás navíc seznámil s Kristin, která si nás okamžitě získala. Má nádherný hlas, obrovský rozsah a k tomu umí výborně hrát na klavír. Johan a Kristin se zároveň aktivně zapojují do kreativního procesu, ať už v rámci skladeb nebo textů. Oba tak mají značný podíl na poslední desce Pacifisticuffs.
Každý nápad musíme vyzkoušet a zahrát, než ho případně zavrhneme.
Přibliž nám prosím blíže kreativní proces. Má někdo větší kreativní přínos než ostatní?
Stále více a více členů kapely se podílí na tvorbě psaní alb, které jsme doposud vydali. Tentokrát to dosáhlo pomyslného vrcholu, protože doslova každý nějak přispěl. Je jedno, jestli šlo o malou část, rif, hlášku, kompletní text nebo i celou skladbu. Když nacvičujeme nové skladby a zkoušíme nové nápady, které lítají prostorem, tak máme také jednu klíčovou zásadu: Každý nápad musíme vyzkoušet a zahrát, než ho případně zavrhneme.
Žánrový rozptyl
Při poslechu vašich dřívějších desek jsem měl pocit, že jste se snažili vytvářet tematické skladby, které byly někdy světy samy o sobě. Nyní se mi zdá, že prvky typu country, balkán nebo kdejaká střelenost jsou spíš ozvláštnění než klíčové poselství skladeb.
Hm, tematické prvky jsou součástí kreativní procesu. Na druhou stranu, kvalita skladby je prioritou, stejně jako společný pocit spokojenosti, že jsme zvolili dobrý žánr. Víš co, téma se nadhodí třeba i pomocí úplné prkotiny, jako je kratičký nápad, rif nebo rytmus. V této fázi se pro něco můžeme totálně nadchnout. Protože je nás ale v kapele tolik a vše neustále analyzujeme, tak se může stát, že se původní myšlence vzdálíme a téma nakonec změníme. Třeba i několikrát v celém procesu. (smích)
Když se zastavíme u balkánských prvků, tak mám moc rád skladbu The Age of Vulture Culture. Máš taky slabost pro sóla na trumpetu?
Doslova vyhledáváme příležitosti, když můžou kluci typu Martin (trumpeta), Johannes (cello) nebo jakýkoliv jiný nástroj než kytara předvést sólo. Jenže nikdy nesmíme zapomínat na pravidlo číslo jedna, a tím je kvalita a unikátnost dané skladby.
Jakou hudbu máš rád ve volném čase?
V současné době hodně ujíždím na stylech v okruhu bluegrass, ale i třeba psychedelický trance. Ale u mě se to často hodně střídá v cyklech, kdy za pár měsíců všechno zahodím a vrhnu se zas na něco úplně jiného. Někdy zase poslouchám jediného umělce, nebo dokonce jediné album třeba celý měsíc. Pak jsou zase období, kdy mezi žánry neorganizovaně přeskakuju. Všechno tak závisí na tom, jak se cítím a co zrovna prožívám.
Protože je nás v kapele tolik a vše neustále analyzujeme, tak se může stát, že se původní myšlence vzdálíme a téma nakonec změníme. Třeba i několikrát v celém procesu.
Početné opory
Přibliž nám, prosím. vybavení, na které spoléháte na turné.
Já, Daniel a Anders spoléháme na procesory Fractal Audios -MIDI pedalboardy. Následná zvuková kvalita a stabilita nám dávají možnost hrát s prakticky totožným zvukem, ať už hrajeme kdekoliv, bez ohledu na to, jaké nafasujeme zesilovače v klubu nebo na festivalu. Je to obrovská výhoda, když s sebou netaháme vlastní zesilovače. Anders, Daniel a já zároveň hrajeme na nástroje vyrobené na zakázku mým dobrým kamarádem. Protože je nás na pódiu osm, je Johannes nucen používat elektrické cello, abychom se vyhnuli zpětné vazbě. Nikdo z nás nezakrývá, že ten zvuk je hodně vzdálen od pravého cella. Aktuálně se snažíme najít řešení v rámci odposlechů, abychom mohli mít na pódiu pořádný nástroj. To bude taky určitě nepochybně úleva pro zvukaře, když si vezmeš, kolik je na pódiu mikrofonů. Vedle toho Johan si vysloveně užívá změny v rámci rozložení tom tomů. Jinak se v pohodě spokojí s tím, „co dům dá“. Martin (trumpeta) a Daniel (trombon) si pečlivě hlídají své miláčky a Kristin miluje piana od značky Clavia Nord Stage.
Nějaká zajímavé objevy v rámci vybavení z poslední doby?
Není to zrovna žhavá novinka, ale chtěl bych více času věnovat pedálu Plasma od značky Gamechanger Audio. Ta věc zní doslova zlověstně a unikátně. Miluju, když mají pedály vlastní duši, protože je to velice inspirativní.
