Představování jména David Coverdale je asi trošku nošením dříví do lesa, ale přesto by snad pár základních informací neškodilo. Mr. David Coverdale se narodil 22. srpna 1951 v Saltburn-on-sea, Yorkshire ve Velké Británii. Původně hrál na kytaru, ale později se naštěstí soustředil na zpěv, což bylo údajně velice dobré rozhodnutí. (O tom, jak hraje na kytaru, odborná literatura žádné zmínky neuvádí.)
Zpočátku si zazpíval v několika místních kapelách, ale pak odpověděl na inzerát v časopise Melody Maker a byl přijat. Jméno jeho nové kapely znělo Deep Purple. Jeho účinkování u "Pyrolů" trvalo tři roky v letech 1973-1976. Po odchodu od Deep Purple nahrál dvě sólová alba. Z muzikantů, kteří s ním hráli na turné, později vznikla první sestava nové formace Whitesnake. S Whitesnake zůstal Coverdale až do roku 1994, kdy se firma rozhodla neprodloužit kapele smlouvu. Ve stejné době spojil své síly s Jimmy Pagem od Led Zeppelin a natočili spolu album pod hlavičkou Coverdale/Page. Od té doby se David střídavě věnuje Whitesnake a sólové tvorbě. Muzikusu se podařilo získat rozhovor s Davidem tři dny před jeho návratem do Prahy v čele legendy Whitesnake. David byl očividně dobře naladěn a i přes dvojnásobné přerušení spojení všechno proběhlo k naprosté spokojenosti.
Tak na začátek jedna naprosto obligátní otázka, jak se daří?
Jsem zrovna v Německu, konkrétně ve Frankfurtu nad Mohanem, je krásný slunečný den, takže snad ani nemůže být lépe.
To je fajn. My jsme specializovaný časopis a píšeme pro muzikanty, takže některé otázky budou možná trochu odlišné...
Hmm, tak to je smůla. Já totiž píšu muziku pro všechny lidi... (smích)
No jo, my vlastně pro úplně normální lidi nepíšeme. Nicméně, pojďme k otázkám. Původně jsi hrál na kytaru. Kdy a jak přišla záměna za mikrofon?
Hrozně mě ovlivnilo, když jsem poprvé viděl fotku Elvise Presleyho s kytarou. Byl jsem vždycky přitahován a fascinován kytarou, ať už to bylo díky The Beatles, nebo Fleetwood Mac. Mám teď na mysli původní sestavu s kytaristou a zpěvákem Peterem Greenem. Ten mě moc ovlivnil a tu muziku si můžu pustit kdykoli a pořád mě baví. Takže kytara mě brala až tak do mých patnácti. Jenže pak jsem uslyšel Jimiho Hendrixe a ten mě totálně dostal. Rozhodl jsem se, že se budu radši soustředit na zpěv... (smích)
Učil tě někdo zpívat?
Ne, osobního učitele jsem neměl. Mými pomyslnými učiteli byli ti nejlepší na světě. Muddy Waters, Bobby Plant, Otis Redding, Joe Cocker... To, že měl Joe Cocker úspěch, mi vlastně dost pomohlo. Když jsem byl mladší, několikrát jsem málem dostal přes hubu, protože jsem zpíval jako černoch. Naštěstí Joe Cocker prorazil a i já jsem pak byl pro lidi přijatelnější. Ani se není čemu divit, že jsem lidem připomínal černošský zpěv. Dalšími velikány, kteří mě hodně ovlivnili, byli Ray Charles a Miles Davis.
Někdy kolem roku 1993 jsi spolupracoval s Jimmy Pagem. Když jsem četl některé články a to, co jste o tom oba řekli, měl jsem pocit, že ta spolupráce byla velmi přínosná pro vás oba?
Jo, byla to skvělá spolupráce. Jimmy se přišel nedávno podívat na můj první koncert turné v Británii. Vypadal, že je ve skvělé formě, a přinesl mi jako dárek DVD s Led Zeppelin. Bylo to super ho zase vidět. Jsme opravdu dobří přátelé, i když se moc často nevídáme.
Nevypadá to na nějakou další spolupráci?
Tak to vážně nevím. Nikdy za sebou nezavírám žádné dveře. Momentálně se chci hlavně věnovat živému hraní a to maximálně šest měsíců v roce. Je možné, že zase někdy něco nahrajeme, ale není to věc, na kterou bych tlačil.
Každý zpěvák se asi občas dostane do situace, kdy si unaví hlas. Máš nějaký návod, co s tím, když se to stane třeba uprostřed turné?
Mně osobně hodně pomáhá pára. V hotelu někdy bývá parní sauna, ale pokud není, vozím s sebou takovou soupravičku, kterou použiji přímo na pokoji nebo v šatně. Takže, co nejvíc páry a hodně pít. Mám na mysli čistou vodu, ne alkohol, protože ten, jak známo, dehydratuje. Sám se snažím alkohol co nejvíc minimalizovat. Navíc jsem také začal dělat věc, kterou jsem dřív nepoužíval. Každý den provádím hlasová cvičení a je to skvělý způsob, jak se udržet v hlasové kondici. Vřele doporučuji všem zpěvákům.
Jaké mikrofony používáš a jak si na tom s efekty?
Momentálně používám na koncertech studiový Sennheiser, protože koncerty nahráváme. Efekty nechávám plně na lidech, které mám vedle sebe, protože jsou to všechno skvělí odborníci. Já jim jenom nastíním základní představu a zbytek nechám na nich. Vlastně vůbec netuším, jaké efekty se na nahrávkách a koncertech používají.
Jak bys charakterizoval rozdíl mezi Whitesnake v 70. letech a dnes?
Musím se přiznat, že dnes se hraním bavím mnohem víc než dřív. Jsem mnohem zdravější, než jsem kdy byl, a zdá se mi, že i můj výkon je lepší, než tomu bývalo. Prostě se bavím.
Dříve jsi ve Whitesnake hrál s kytarovým virtuozem Stevem Vaiem. Ty jsi prý nepovažoval jeho angažování ve Whitesnake za příliš povedený krok...
Nejprve bych chtěl říci, že jsem vždy plně respektoval a uznával všechny hráče, kteří ve Whitesnake hráli. Tím více to platí o Stevovi, který je naprosto fenomenální kytarista a geniální muzikant. Vlastně jsem Stevea poprvé viděl, když hrál ve filmu Crossroads. Jeho vystoupení ve filmu je úžasné a já si tenkrát řekl, že Steve bude obrovským přínosem pro Whitesnake. Později jsme ale zjistili, že to, co hrál ve filmu, byl jeho herecký výkon. Bylo to něco úplně jiného, než jaký je ve skutečnosti muzikant. On je opravdu výjimečný kytarista, nesmírně technicky zdatný. Jenomže právě tato kytarová výjimečnost nešla moc dohromady s jednoduchou, na emocích postavenou hudbou, kterou se snažím dělat. Dneska jsem opravdu velice, velice opatrný v tom, koho si do Whitesnake vyberu. A můžu ti říct, že fanoušci milují současný Whitesnake.
Jak jsou plány do budoucna? Chystá se nějaké nahrávání?
Nahráváme na koncertech a příští rok by mělo vyjít dvojalbum Whitesnake Live.
