"Blues ve mně je, ale nepovažuji se za bluesmana," tvrdí pětatřicetiletý kytarista a zpěvák Corey Harris, jedna z podstatných postav současné světové bluesové scény. "Žiji proto, abych psal písně. Nechci se uzavírat do jednoho stylu. Mám rád rozmanitost."
Po několikaletém snažení se dramaturgii renomovaného mezinárodního festivalu Blues Alive podařilo pozvat Corey Harrise do neméně rozmanitého festivalového programu, a tak se v sobotu 20. listopadu stane v Šumperku ústřední hvězdou letošního ročníku.
Přes původnost, syrovost a přirozenost muziky, jakou Corey Harris hraje, by bylo ilusorní představovat si pologramotného chlapíka z ulice, prostého intuitivního muzikanta bez hlubšího vzdělání a erudice. Opak je pravda. Corey Harris je, dá-li se to tak nazvat, bluesovým vzdělancem bez profesorské strnulosti, bluesovým akademikem bez akademismu. Horey Harris se narodil v Denveru 21. února 1969. Ovlivněn deskami Lightnin' Hopkinse z domácí diskotéky své matky začal jako dvanáctiletý hrát na kytaru. I další raná muzikantská průprava byla přesně taková, jaká se na bluesového hudebníka sluší a patří. Zazpíval si v kostelním gospelovém sboru, zahrál na trubku a tubu v pochodové dechovce, prošel školní rock'n'rollovou kapelou.
Svá vysokoškolská studia zaměřil pak zdánlivě nebluesovým směrem - k antropologii. Jak se ovšem později ukáže, i tenhle vědecký obor bude prospěšný jeho kariéře. Po absolvování školy se Corey Harris vydal na několik studijních cest do Kamerunu, kde se do hloubky seznamoval nejen s jazykem a kulturou, ale i kořeny černé hudby. Jeho kroky pak načas zamířily do dixilandové metropole New Orleansu, kde se živil jako učitel angličtiny a francouzštiny a tu a tam si nějaký ten dolar přivydělal jako pouliční muzikant. Neworleanská nároží záhy vyměnil za stále prestižnější místní bluesové kluby a účinkování v nich mu dopomohlo k podepsání nahrávací smlouvy s respektovanou bluesovou nahrávací společností Alligator.
První hmatatelný výsledek se dostavil v roce 1995, v podobě vřele přijatého albového debutu Between Midnight and Day. O dva roky později následoval další albový počin pod názvem Fish Ain't Bitin'. Stejně jako v případě desky první vycházel Harris i tentokrát z přímého odkazu čistého, akustického blues. Ovšem vedle dominantního zvuku své resofonické kytary se tu do popředí dostal i nezaměnitelný sound typické neworleanské dechové sekce. Opět o dvě léta později připsal do své diskografie další zápis pod názvem Greens From The Garden, když se mezitím stačil obklopit muzikanty své nové a dodnes aktuální kapely 5x5. Bez ohledu na numerický název se jedná, a jak také v blues jinak, o kapelu personálně i početně proměnlivou. Kromě elektrifikovanějšího soundu se Harrisova hudba začala vyznačovat i výraznějšími vlivy a inspiracemi hudby karibské a africké. Se svou dosavadní vydavatelskou společností Alligator se Harris rozloučil v roce 2000 albem Vü-Dü Menz, natočeným společně s neworleanským pianistou Henrym Butlerem v klasičtějším bluesovém střihu. Na nové etiketě Rounder se představil v roce 2002 stylově velmi širokou a rozmanitou deskou Downhome Sophisticate.
Nebylo tudíž nic překvapivého, když Corey Harrise oslovil režisér Martin Scorsese a přizval ho ke spolupráci na filmu Feel Like Going Home, dokumentárním snímku o afrických kořenech černého blues. Práce na snímku hudebníka zaujala natolik, že se rozhodl v obdobném směru realizovat i album Mississippi to Mali, vycházející ze souvztažnosti západoafrické hudby a černého amerického blues. Hudebním partnerem pro tento projekt se Harrisovi stal respektovaný malijský kytarista Ali Farka Toure, proslulý na scéně world music. V listopadu se tedy bude moci se široce pojatou bluesovou muzikou Corey Harrise naživo seznámit i tuzemské publikum na pražském koncertě 22. 11. a v Šumperku o dva dny dříve. Nutno ještě připomenout, že i tentokrát se na sever Moravy sjede vybraná bluesová společnost jako Visegrad Blues Band, Toni Lynn Washington Highway 61, Vladimír Mišík... a samozřejmě Corey Harris.
