Stejně jako chce mít každý bubeník co nejoriginálnější hru, touží i po nejosobitějším zvuku. Proto musíme hledat hned v několika způsobech, jak toho dosáhnout. Je to značka soupravy, dřevo, z kterého jsou bicí vyrobeny, blány a jejich naladění a samozřejmě držení a druh paliček. Dneska se proto podíváme na čtyři bubeníky, které jsem vybral, protože zvuk jejich soupravy (v tomto díle basového bubnu neboli kopáku), mě už dlouho nedá spát. Přitom je každý úplně odlišný, ale skvělý. Připomínám, že tohle je pouze základní pohled na věc. V životě bubeníka se mohou vyskytnout malé odchylky, například místnost, sál, nebo jiné místo, kde se hraje, případně kapela, která má jiné požadavky, a vše může být naprosto jinak.
John Bonham
Britský bubeník světoznámé kapely Led Zeppelin a zřejmě i zakladatel jedinečného stylu rockového hraní, podle kterého se hraje dodnes. Veřejnost i kritici ho hodnotí jako jednoho z nejvlivnějších hudebníků své éry. Naneštěstí zemřel předčasnou smrtí ve třiceti dvou letech. I tak ale po sobě zanechal nesmazatelnou stopu ne hře na bicí, osobitý a nenapodobitelný zvuk.
„John Bonham používal blány značky Remo, konkrétně dvouvrstvé pískové blány Emperor. Používal ladění, známé od jazzových hráčů. Tedy šlapák ničím nevystýlal, přední i hrací blány byly hodně napnuté, aby se dosáhlo úderu s dlouhým dozvukem. “ Jeff Ocheltree
Gavin Harrison
Možná jsem trochu zaujatý a mám rád britský zvuk, ale další z bubeníků je opět ze Spojeného království. Progresivní bubeník a člen kapel Porcupine Tree a King Crimson mě už dříve zaujal neuvěřitelně čistou hrou a je držitelem ceny Nejlepší progresivní bubeník 2010. Kromě jeho osobitých fórů je poznat právě podle zvuku bicích.
„S Porcupine Tree používám dvaadvacetipalcový šlapák a blány Remo. Na hrací straně mám Powerstroke 3 Clear a rezonantní blána je Standard Sonor - tu moc netlumím, nechávám ji tak, přirozeně. Hrací blánu mám naladěnou spíš níž, jednak kvůli zvuku, ale také kvůli pohodlí během hraní. Vnitřek bubnu vykládám poměrně velkým polštářem.“
Tony Royster jr.
Jeden z nejtalentovanějších bubeníků světa. Je skvělým příkladem kombinunace talentu, tvrdé práce a odhodlání. Narodil se v roce 1984 v Berlíně, ale přesto je americký bubeník. Už o dvanáct let později patřil k světoznámým hráčům. V raném mládí vystupoval po boku takových hvězd, jako jsou Dennis Chambers nebo Billy Cobham. Tonyho zvuk mě zaujal snad ještě dřív než jeho vybroušené hraní. Snažil jsem se zjistit, co za tím může stát.
„Používám blány Evans na oba dva kopáky, ale měním je podle druhu hudby. Někdy pískové, jindy ne. To je různé. Mám dva bubny oba jsou 18” na 22”. Na obou mám ještě stejně velké ,woofery‘. Hrací blánu nechávám celkem hodně povolenou, oproti tomu rezonanční hodně utahuji. S pískovými blánami používám jiné ladění. To napínám i hrací blánu, abych z ní dostal její maximální zvuk. Výsledkem je o hodně konkrétnější a světlější zvuk.“
Roman Vícha
Ostravský rodák, pochází z muzikantské rodiny. Roman je opravdu flexibilní bubeník a jeho hra pokrývá široké spektrum hudebních stylů, od groove jazzu přes blues, pop, rock, jungle až po hip-hop. Je členem kapely Toxique, Muff a mnoha dalších. Spolupracuje s celou řadou českých, ale i zahraničních umělců. Každá kapela, s kterou jsem Romana viděl hrát, měla vždy odlišný zvuk, proto mě zajímal jeho styl ladění šlapáku.
„Kopáky mám dva, 22” a 18”. Ladím je hodně odlišně. Ten vetší používám na hlasitější hudbu. Používám blány Remo, hrací Powerstroke Clear a rezonantní Ambassador s dírou. Vevnitř je ještě lehce tlumím polštářem. 18” kopák mám osazený dvěmi plnými blánami Ambassador, které mám dost povolené. Hrací blánu ještě tlumím utěrkou za šlapkou podle potřeby. Hodně taky záleží na typu beatru u šlapky. Používám dva, a to klasický kulatý Yamaha a Vater Vintage Bomber, který je hodně měkký. Jsou to naprosto dva odlišné světy.“
