Štětky - další z takových zavádějících názvů. Právě kvůli tomuto jménu má doma problém nejeden bubeník. Ale vysvětlit, že se jedná skutečně o něco, čím se vlastně vyluzuje zvuk z bicích, to už jde těžko. A když se k tomu pak přidá, že štětkama se „vaří“ (drahá polovička většinou slyší, že se s nimi paří), to je pak oheň na střeše. Co si ale o nich myslí jednotliví hráči, to už je trochu zajímavější záležitost - vždyť jde přece o hudbu.
Dave Weckl
Přes dvacet let si Dave drží pověst jednoho z nejlepších bubeníků světa. Získal také spoustu ocenění a vyznamenání. Weckl patří mezi nejdynamičtější a nejuniverzálnější hráče a inspiroval spoustu hudebníků po celém světě.
„Díky metličkám můžete například bubenické sólo povznést do úplně jiných rozměrů. Vytvoříte skvělou počáteční atmosféru, kterou můžete i rytmizovat, a pod tím vším máte vlastně jednu souvislou plochu. Když se přidá šlapák, všechno začne skvěle mohutnět, a pak teprve mohou nastoupit paličky, aby celou záležitost vygradovaly."
Jeff Hamilton
Originalita - i tak by se dalo nazvat Jeffovo hraní. Američan z Indiany už odmalička poslouchal bigbandové nahrávky. Ovlivnila ho jména jako Buddy Rich nebo Gene Krupa. Časem se připojil k bandu Lionela Hamptona a od té doby prošel celou řadou slavných kapel.
„Vždy je evidentní jeho barvitá hra. Právě díky značnému využití metliček. Doprovází velmi citlivě. Je to právě jeho inteligentní a temperamentní způsob hraní, díky němuž mohl vystupovat po boku takových hráčů, jako je Oscar Peterson nebo Kanaďanka Diana Krall. Jeff přinesl do hudby jemný, decentní styl, který ale dokáže strhnout každého posluchače.“ (Leonard Feaher, L.A. Times)
Chico Hamilton
Chico je známější jako hledač talentů než bubeník, ale v 50. letech působil v mnoha známých kvintetech a byl vždy oblíben hlavně pro svou jemnou, kreativní hru. Tu založil hlavně na zvuku. Je z Los Angeles a podle jeho slov tenkrát hráli všichni dohromady - a říkali si „melodie“ Východního pobřeží. A právě své bubenické jméno si udělal během spolupráce s Gerrym Mulliganem, který byl součástí právě této skupiny muzikantů.
„Hrávali jsme hodně spolu. Gerry miloval mou hru, hlavně zvuk mých bubnů. Nikdy jsme spolu nebojovali o názoru. Spíš jsme debatovali o různých možnostech a perspektivách. Jednou z nich bylo tenkrát hodně oblíbené hraní metličkami, a to hlavně ve stylku country & western.“
Jan „Lihouš“ Linhart
Jazzman tělem i duší. Už od mládí miluje bicí a kromě nich také hraje i na klavír a flétnu. Za sebou má studium konzervatoře Jaroslava Ježka, kde učí přes deset let. A právě on je v hraní metličkami jeden z nejlepších v Česku.
„O metličkách ve čtyřech větách, to je strašně těžký! Pro mě je to svět sám pro sebe. Mají úplně jiné zvukové možnosti než paličky. Používá se jiná technika a při hraní je to úplně jiný pocit. Rozhodně to není jenom o tom, hrát potichu a pomalu. Metličky jsou výborné na latiny, včetně těch hodně rychlých. Rád je využiji i na groovy - třeba metličkami „fast swing“, to je úžasná věc! Na balady jsou samozřejmě absolutně nepostradatelné, a navíc je to jedna z mála možností, jak na buben zahrát dlouhý, z obou stran jasně ohraničený zvuk.“
