Jan Sahara bývá označován za drsného lyrika. I přes to, že jeho sólová dráha začala až v devadesátých letech, má svém kontě již tři alba. Se Saharou jsem se potkal v malostranském kulturním zařízení a zde jsme polemizovali nad výtvory kytaráře Petra Jurkoviče.
První otázka se stává téměř pravidlem, takže nemohu ji ani dnes vynechat. Jak jste se dostal k hudbě, kde byl první impuls k hraní?
Jako asi většina dětí z vinohradských rodin jsem se dostal k muzice přes klavír. Tam to bylo docela jednoznačné. V šedesátých letech se to považovalo asi za samozřejmost. Od klasiky, kterou jsem hrál na piano, jsem se uchýlil k bigbítu a jeho různým variacím. Bylo to i díky tomu, že jsem se na střední škole seznámil s Martinem Němcem, ale to už jsem vyprávěl stokrát. V posledních letech se zabývám i hraním na kytaru, ale to samozřejmě neznamená, že jsem nějaký skvělý kytarista. Naštěstí jsem to nikdy neměl zapotřebí, protože jsem dokázal zařídit, aby po mém boku byl např. Tadun Věrčák, nebo v poslední době Standa Jelínek. Vlivem těchto faktorů jsem nikdy neměl potřebu cvičit a snažit se o tzv. neviditelné prsty. Nicméně se mi podařilo kytarou nahradit klávesy a teď hraji jen na kytaru.
Jak se vám hraje se Standou Jelínkem?
S každým se mi hraje dobře, poněvadž dávám velký prostor pro kreativitu. Nikdy jsem nenosil papíry s rozpisy, kde co bude a nebude. Zároveň se snažím hrát vždy s vynikajícími muzikanty, protože si myslím, že by v kapele měli být vždy lepší hráči, než jsem já. Kdyby to bylo obráceně, tak můžeme jít do okresního přeboru. (smích)
Přešel bych k otázkám, kvůli kterým tu jsme především. Vy máte dvě kytary od Petra Jurkoviče. Jednu jste si pořídil docela nedávno. Mohl byste říci, proč jste si vybral právě Petra Jurkoviče pro stavbu svých kytar?
Úplně původně mě na něj upozornil sochař Stefan Milkov, který je můj kamarád a v té době byl příležitostným spoluhráčem ve skupině Precedens. Věřím, že Petr Jurkovič je člověk, který umí dělat kytary. Navíc je tady ten fakt, že před časem udělali se Stefanem Milkovem telecastera, který dali Billimu Gobbonsovi, a ten ho hýčká jako jednu ze svých nejlepších kytar.
Jak jste spokojen s kytarami a se zvukem?
Já mám rád hybridní zvuky, ne ty, které mi nabízejí řadové nástroje. Začal bych elektroakustickou kytarou s názvem Fat Mary. Je v ní zabudovaný aktivní piezo snímač, který jí dává autentický akustický zvuk. Na rozdíl od akustické kytary netrpí Fat Mary žádnými problémy se zpětnou vazbou. Navíc nabízí dlouhý sustain - je to ideální kytara do studia i na koncert. Další věcí, kterou oceňuji, je bytelnost. Tato kytara mi za těch osm let, co ji mám, několikrát spadla na zem. Někdy to bylo dokonce těsně před koncertem, ale jediné, co jsem musel udělat, bylo vzít si ji zpátky na krk a jít hrát. Kdybych měl španělku, tak bych si mohl půjčit maximálně lopatku a smetáček.
Mohl byste ještě říci něco o novém telecasteru?
Nechal jsem si ho udělat, protože jsem u Petra Jurkoviče viděl korpus s nádhernou kresbou. Hned jsem si ho zamluvil a nechal osadit humbuckery Gibson. A jelikož má tak krásnou kresbu dřeva, tak jsme tam nedali pickguard a nechali jen plíšek, kde jsou umístěny potenciometry. Jsem z ní velice nadšen, protože může znít stejně jako Gibson SG. Nejlepší zvuk shledávám čistý a to v momentě, kdy mám zapojené oba snímače s rozepnutými humbuckery. Nikdy jsem ten zvuk neslyšel ani na gibsonu ani na fenderu, asi je to originální zvuk z Jílového u Prahy.
Vzhledem k unikátnosti obou nástrojů bych vás poprosil o popis, aby bylo zřejmější, co tvoří tak krásný zvuk.
Elektroakustická Fat Mary je z lipového korpusu, má javorový krk, třešňový hmatník a třešňovou kobylku. V té je zabudován aktivní piezo snímač a u krku je rozpínatelný minihumbucker. Chtěl jsem ji mít co nejjednodušší, takže má jen dva push-pull potenciometry a žádné přepínače. Jedním potenciometrem se rozpíná humbucker a druhým se zapíná a vypíná aktivní piezo. Musím říci, že ji mám od roku 1995 a od té doby jsem nemusel hýbat s krkem. Stále má ten ideální ohyb, i když střídám struny z desítek na jedenáctky. Teď bych řekl něco o tom telecasteru. Korpus má jasanový, javorový krk dohromady s hmatníkem a celý je lakovaný. Je osazen dvěma Gibson humbuckery a má klasický třípolohový přepínač. Mechaniky na obou kytarách jsou značky Gotoh.
V poslední době se rozmáhá výroba průchozích krků i na elektrických kytarách. Jaké máte s nimi zkušenosti?
Pamatuji se, že to byla veliká móda na basách. Myslím, že kytary, které nemají tyto módní záležitosti, jsou stejně nejlepší. Průchozí krky mě nezajímají.
Měl jste předtím nějaké kytary, máte obecné srovnání?
Neměl. Celá osmdesátá léta jsem hrál na klávesy a zalíbení v kytarách jsem našel až v devadesátých letech. Na světové značky jsem samozřejmě hrál - byl to klasicky gibson a fender. Ale já jsem spokojen s Fat Mary a nechci si kupovat gibson.
Hrál jste i na jiné kytary české výroby, mohl byste zde srovnat výrobky?
Viděl jsem několik špičkových kousků od Jaroslava Janeckého, ale srovnávat raději nebudu. Mám srovnání např. s godinem, který je vlastně dutý telecaster. Ale ten mě moc nezaujal. Myslím si, že ve srovnání se světovými značkami jsou kytary nejlepších českých kytarářů rovnocenné, a rozdíl v ceně není rozdílem v kvalitě. Mohl bych jít do krámu, kde si vyberu fendera za 50 000 a jistě bude v pořádku, ale baví mě jezdit do Jílového u Prahy a rozebírat s Petrem Jurkovičem nejrůznější detaily. Potom totiž dostanu kytaru, kterou nemá nikdo na světě. A k ní navíc doživotní záruku!
Jaké používáte struny?
V současné době mám na telecasterovi D'Addaria a na elektroakustice Martin SP. Bohužel jsem nenašel v Praze obchod, který by dovážel struny DR (podivně jsem se zadíval, protože jsem tento název slyšel poprvé..., vlastně podruhé). Tak takhle přesně koukají ti mazáci na "Jungmaňáku" a v Klimentské. Oni se tváří jako mistři světa přes kytary, ale DR neznají. Měli by si občas přečíst nějaký katalog, to není jako vytahovat se na holky a prodávat jim trsátka (když pominu, že na DR už léta hraje např. Sting).
Jak je pro vás důležitá značka nebo typ snímače?
Jak jsem řekl, tak na telecasteru mám humbuckery Gibson a na té elektroakustice mám korejský minihumbucker. Jinak si moc nevybírám.
Je pro vás zásadní faktor druh dřeva, ze kterého je kytara vyrobena?
Petr Jurkovič říká, že je to jedno. Jde o kvalitu dřeva jako takového. Důležité je, jak je dřevo homogenní.
Uvažoval jste někdy o kytaře od jiného českého kytaráře?
Není pochyb o tom, že na našem území existují skvělí kytaráři, ale já už mám pro Petra Jurkoviče několik dalších úkolů. Ještě spolu nejsme zdaleka hotovi. Musím říci, že jsem vždy šťastný, když si přivezu domů nový nástroj, ale nejhezčí fáze je sezení v hospodě U Floriana v Jílovém u Prahy, kde rozebíráme detaily. Vždy tu kytaru s Petrem Jurkovičem vidíme i slyšíme dlouho před tím, než se vybere to správné "prkno".
Na dokreslení představy o charakteru zvuku vašich kytar položím otázku: "Přes co hrajete"?
Používám výlučně čisté zvuky, které vyrábím na combu Fender Acustasonic. Je stavěné na piezo zvuk, ale je v podstatě univerzální.
Máte radši hraní v komorních prostorách nebo na velkých místech?
Je mi to jedno. Když přijde hodně lidí, tak si připadám, že jsem na správném místě. A když přijde málo, tak se snažím hrát naplno jen pro ně, protože oni jsou ti hodní, kteří přišli.
Děkuji za rozhovor.
