Švédský kytarový blesk, velký obdivovatel Ritchieho Blackmorea a Jimiho Hendrixe, zakladatel neoklasicistického stylu, virtuóz s bleskovou rychlostí hry a uměním tvorby a využití arpeggií v sólech a vyhrávkách. Technická erudice mu na rozdíl od stovek jeho napodobovatelů neslouží pouze jako samoúčelné pozlátko, ale je postavena mj. i na hlubším studiu tvorby některých osobností klasické hudby včetně Niccola Paganiniho (zejména 24 capriccií op. 1 a 12 sonát op. 2 a 3).
1) Nauč se rozumět hudební teorii, osvoj si základní figury a jejich hraniční tóny, orientuj se v modech a tóninách, představ si je na hmatníku, neustále si prohlubuj znalosti o harmonii atd. To je prostě základ pro tvůj hudební růst a vůbec pro komponování jako takové.
2) Tvrdě si hlídej svoje finance. Přestaň si myslet něco takového jako „hlavně, že hraju a nějak se domluvíme až potom a uvidíme, jak se to vyvrbí“ a podobný perly. To je chyba. Za prvé tím snižuješ svou cenu, ať chceš nebo nechceš, a za druhé - co když se staneš profesionálem? Viš, kolik na tebe v tomhle světě číhá dravců, kteří dokážou perfektně využít jak tvé nerozhodnosti a benevolentnosti, tak i třeba prvotního nadšení, že se ti konečně začíná dařit?
3) Uč se improvizaci. To je základní hudební jazyk a nejcennější dovednost každého muzikanta. A vůbec přitom nejde o to, o jakou hudbu se jedná. Koneckonců, improvizace stojí u zrodu kompozice.
4) Je nutné projevit svou osobnost. Hlavně na pódiu. Přílišná skromnost prostě vadí, stejně jako přílišná nadutost. A odhadnout to, to je problém. Buď na to máš, nebo ne.
5) Neustále si hlídej intonaci. Neodbývej žádnej tón, zejména při bend-on nebo když používáš vibrapáku či whammy pedál.
