Co je nového u kytarových velikánů... (Jeff Back)

Koncem devadesátých let se Jeff zcela v duchu své neklidné a novátorské povahy soustředil na neotřelé přístupy ke tradičnímu pojetí své kytarové hry. Zajímavé je, že podobný pokus o implantaci moderních hudebních trendů do svého feelingu a následné oslovení nové generace provedly i některé další, zejména bluesrockové osobnosti, jako např. Eric Clapton a Gary Moore. Jenže přes různé halasné projevy nadšení (ostatně zazněly vždy jen krátce) vyzněly tyto snahy přinejmenším rozpačitě. Prudký pokles prodeje takto pojatých alb, to byl jenom jeden z mnoha ukazatelů nevalného výsledku. Mladí fanoušci, poslouchající kytaristy typu Lennyho Kravitze, kde je tento přístup již logický, neuvěřili prvoplánovým snahám zavedených osobností o novou tvář. A ti, kteří se začali zajímat o tvorbu těchto kytarových legend, byli přinejmenším zmateni. Nemluvě samozřejmě o hlubokém rozčarování letitých fanoušků.

Při koupi desek těchto osobností je totiž určitá jistota stylu a feelingu již předpokládána, a to i přes občasné žánrové odskoky, při nichž se kytaristova osobnost většinou neztrácí.

Clapton se z těchto skutečností velmi rychle poučil a přišel s vynikající deskou Riding With the King a svého stylu se v dalších nahrávkách drží. Moore se zcela zahrabal do svých představ a jeho jméno se pomalu, ale jistě začalo vytrácet. Jeff Beck se ale rozporuplného ohlasu nezalekl, a pokračoval ve svých vizích dál. Za ta dlouhá léta si totiž jeho obdivovatelé přece jenom zvykli na velmi široký, mnohdy až překvapující stylový rozsah jeho tvorby, takže trojice alb Who Else!, You Had It Coming a Jeff, z něhož byla skladba Plan B dokonce nominována na Grammy v kategorii Nejlepší rockový instrumentální výkon, nedopadla zase tak špatně. Nemalé procento fanoušků ale soudí, že tyto snahy jenom rozmělňují jeho feeling...

Klasického Becka naleznete na zatím posledním LP, Live at BB King Blues Club, kde si zahrál mj. s Terry Bozziou a Tonym Hymasem. Jednoznačný hudební zážitek si přišli vychutnat např. Les Paul, členové kapely Living Colour či tenista John McEnroe...

 

A) sólově (včetně vybraných kompilací):

The Best of Jeff Beck (1999, kompilace, EMI)

Who Else! (1999, Epic)

You Had It Coming (2001, Epic)

Blue Wind (2002, kompilace, Import)

Jeff (2003, Epic)

Live at the BB King Blues Club (2003, live, Epic)

 

B) Jeff Beck + Yardbirds (doplňky, nejzajímavější rarity):

On Air (1991, pro BBC, Band of Joy Music)

Yardbirds Years (2002, kompilace, Fuel 2000)

Birdland (2003, Jeff hraje na My Blind Life, nahráno roku 1997, Favored Nations)

 

C) Nejvýraznější spolupráce:

- s Paulem Rodgersem, Janem Hammerem, Johnem McLaughlinem, B. B. Kingem, Brianem Mayem, Pretenders, Steviem Ray Vaughanem (Goin' Down z turné roku 1989, SRV), Mickem Jaggerem, Larrym Coryelem a dalšími. Velmi příjemné jsou jeho příspěvky na tematicky zaměřených albových výběrech, jako např. na Fender's 50th Anniversary Guitar Legends, Merry Axemas - A Guitar Christmas, From Clarksdale to Heaven Remembering John Lee Hooker a dalších.

 

D) Rarity pro sběratele:

Clapton, Beck and Page (1975, nahrávky z poloviny 60. let, RCA)

Blue Eyed Soul (1992, s Ericem Claptonem a Jimmym Pageem, Charly/Bluesmaster)

 

Muzikus č. 7/1992 - Kytaroví velikáni (str. 20, ještě bez diskografie)

Muzikus č. 12/1996 - Kytaroví velikáni (str. 36, třídílný článek, 1. díl)

Muzikus č. 1/1997 - Kytaroví velikáni (str. 40, třídílný článek, 2. díl)

Muzikus č. 2/1997 - Kytaroví velikáni (str. 44, třídílný článek, 3. díl, diskografie, noty)

33 + 333 světových kytaristů (str. 15, diskografie včetně přehledu významnějších spoluprací a hostování, noty)

Psáno pro časopis Muzikus